ze dne .......................... 1968

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Lhůty stanovené právními předpisy k uplatňování práv, jejichž uplynutím by došlo k promlčení nebo k zániku práva, a které měly skončit po 20 srpnu 1968, neskončí dříve než za třicet dnů po nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí, jde-li o lhůty, které počaly běžet po 1. září 1968.

§ 2

Ustanovení § 1 platí obdobně pro lhůty stanovené právními předpisy k podání návrhu, aby zmeškání lhůty bylo prominuto, a k podání návrhu na obnovu řízení.

§ 3

V hospodářsko-právních vztazích a v právních vztazích v mezinárodním obchodním styku není organizace v prodlení po dobu, po kterou nemohla svou povinnost plnit pro okolnosti vyvolané mimořádnou situací vzniklou dnem 21. srpna 1968.

(2) V jiných právních vztazích nenastanou důsledky prodlení stanovené v právních předpisech, jestliže závazek, který měl být splněn v době od 21. srpna 1968 do 31. srpna 1968, bude splněn nejpozději do osmi dnů po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 4

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Situace vzniklá vstupem vojsk pěti států Varšavské smlouvy na naše území způsobila ochromení poštovního a telekomunikačního, železničního, automobilového a leteckého provozu, i provozu spojů, jakož i zastavení či omezení činnosti řady státních orgánů, organizací, institucí, podniků a zařízení spolu s omezením volného pohybu občanů a znesnadnění jejich návratu ze zahraničí. Vzniklý stav měl záporný vliv mimo jiné i v právní oblasti, pokud tím bylo občanům i organizacím znemožněno uplatnit práva a splnit povinnosti vázané lhůtami.

Navržená úprava hmotně-právních lhůt se vztahuje na nároky, které jsou zakotveny v občanském, rodinném, pracovním a hospodářském právu, na nároky spadající do oblasti sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění apod. Jde o nároky, které se buď uplynutím stanovené doby promlčují, anebo které uplynutím doby zaniknou. V posléze uvedeném případě jde o tzv. lhůty propadné, upravené zejména v oblasti práva hospodářského a pracovního i v některých institutech práva občanského, např. u nároků vyplývajících z odpovědnosti za vady poskytnuté služby.

Vliv nastalé situace na běh těchto lhůt, stanovených předpisy hmotného práva, a důsledky z toho vzniklé je nutno odstranit právní úpravou, neboť napravení nelze dosáhnout dosavadními prostředky procesního práva.

Úprava se vztahuje nejen na lhůty; ve kterých se nárok uplatňuje u příslušného státního orgánu (soudu, státního notářství, hospodářské arbitráže, apod.), ale i na případy, kde je třeba nárok uplatnit u druhého účastníka právního vztahu (např. jde-li o nárok vyplývající z odpovědnosti za vadné provedení služby, který je třeba předem uplatnit u organizace, jež službu poskytla, nebo jde-li o uplatnění výpovědního důvodu organizací podle § 46 odst. 1 písm. f) a odst. 3 zákoníku práce, anebo jde-li a uplatňování práv z odpovědnosti za vady v reklamačním řízení podle § 139 hospodářského zákoníku apod.). Účelem tohoto ustanovení je nejen běh promlčecích a propadných lhůt prodloužit, ale i u krátkodobých lhůt počátek jejich běhu posunout. Odsunutí běhu lhůt však není potřebné ani praktické, jde-li o lhůty, které počaly běžet po 1. září 1968.

V oblasti procesních lhůt lze jejich zmeškání z důležitých, omluvitelných důvodů napravit rozhodnutím příslušného státního orgánu. Protože na úseku soudního a správního řízení je návrh na vydání takového rozhodnutí vázán lhůtou, jež by mohla být dotčena zmíněnými okolnostmi, je na to v navrhovaném ustanovení pamatováno.

Tímto způsobem však nelze napravit zmeškání lhůt k podání návrhu na obnovu řízení, a proto se považuje za potřebné tyto lhůty prodloužit. Obnovou se rozumí též postup upravený v § 215 zákoníku práce, jak se o tom zmiňuje i důvodová zpráva k tomuto zákoníku.

Podniky, které jsou podle § 138 hospodářského zákoníku v prodlení s plněním svých povinností, stíhají nepříznivé důsledky (náhrada škody, placení penále a jiné sankce). V oblasti hospodářsko-právních vztahů se prodlení podniků zpravidla promítá do celé řady na sebe navazujících smluvních vztahů; může se proto projevovat v narůstajícím rozsahu a působit v delším časovém údobí. Na tyto skutečnosti bere navržená úprava zřetel a zprošťuje podniky těchto nepříznivých důsledků, pokud nastaly následkem uvedených okolností. Úprava se týká jen těch případů prodlení, které jsou v příčinně souvislosti s těmito okolnostmi. Nebude se tedy vztahovat na případy, kdy podniky nepostupovaly řádným způsobem v době, kdy překážky pro jejich řádný postup pominuly nebo byly odstraněny.

Obdobná situace může nastat i v právních vztazích mezi československými a zahraničními subjekty (v oblasti obchodu, dopravy, pojištění, peněžnictví apod.), které se řídí zákoníkem mezinárodního obchodu (zák. č. 101/1963 Sb.)

V ostatních právních vztazích, zejména ve vztazích občanskoprávních, k tak značným důsledkům prodlení jako ve vztazích hospodářsko-právních zpravidla nedochází, nehledě k tomu, že podle občanského zákoníku - na rozdíl od hospodářského zákoníku - má nemožnost plnění za následek zánik závazku. Proto byla pro tyto vztahy zvolena úprava odlišná, která se vztahuje jen na závazky, které měly být splněny v určitém časovém období, a to za podmínky, že budou splněny ve stanoveném termínu.

Naléhavost věci si vyžaduje, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení.

Navrženou zákonnou úpravou nevznikne zatížení pro státní rozpočet.

V Praze dne září 1968

Předseda vlády:

v z. dr. Štrougal v. r.

Ministr spravedlnosti:

dr. Kučera v. r.