ze dne ........................1968,

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tonuto zákoně:

Čl. I.

Zákon č. 81/1986 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, se mění takto:

1. § 17 zní:

"§ 17

(1) Cenzura je nepřípustná.

(2) Cenzurou se rozumějí jakékoliv zásahy státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky."

2. 18 zní:

"§ 18

Šéfredaktor nebo jeho pověřený zástupce odpovídá za to, že v hromadných informačních prostředcích nebude uveřejněna informace, která obsahuje skutečnosti tvořící předmět státního, hospodářského a služebního tajemství."

3. 19 odst. 3 zní:

"(3) Není-li důvodu k odmítnutí opravy podle předchozího odstavce, je šéfredaktor povinen opravu uveřejnit. Přitom je povinen zajistit, aby znění opravy a způsob jejího uveřejnění byly předem dohodnuty s žadatelem o opravu. Opravu musí uveřejnit do osmi dnů po podání žádosti o opravu, v časopise nebo v jiné periodické tiskovině v nejbližším čísle připravovaném po podání žádosti, a na stejném místě jako byl uveřejněn údaj, k němuž se oprava vztahuje."

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důsledná demokratizace života naší společnosti předpokládá svobodu projevu, slova a tisku. Tyto svobody je třeba zakotvit nejen ve veřejné praxi, ale také v právním řádu. Z toho vyplývá nutnost zrušit existující Ústřední publikační správu a právně deklarovat, že cenzura je nepřípustná.

Rozbor problémů a připomínek souvisejících se zákonem č. 81/1966 Sb. ukazuje, že nestačí tento zákon jen upravit. Některé oprávněné požadavky, mezi nimi je např. úprava registrace periodického tisku, podle níž by mělo jít jen o více méně správní akt za účelem evidence při splnění zákonem stanovených podmínek, dále vymezení určitých norem pro novinářskou etiku a s tím související zdokonalení prostředků práva pro ochranu osobnosti, nejsou ani tak složité, ale jejich řešení je nutno dočasně odložit, jestliže se má urychleně vyhovět požadavku politicky nejnaléhavějšímu - fakticky zrušit cenzuru. Zákon č. 81/1966 Sb. musí být zcela přepracován a vytvořen zákon úplně nový.

Z těchto důvodů se navrhuje jen dílčí novela platného zákona.

1. Zrušení cenzury včetně výkonného orgánu - Ústřední publikační správy - vyžaduje, vedle proklamativního ustanovení v odst. 1, i definici cenzury, spočívající v zásazích státních orgánů do publicistické činnosti.

2. Logickým protějškem § 10 odst. 3 platného zákona je v důsledku zrušení cenzury stanovení zvláštní odpovědnosti šéfredaktora nebo jeho pověřeného zástupce v případech, kdy se přes všechna opatření v místech vzniku skutečností, které mají zůstat v zájmu společnosti utajeny, dostane do redakce informace, obsahující takovouto skutečnost. Tato odpovědnost šéfredaktora nebo jeho pověřeného zástupce nebude nahrazována žádným státním orgánem a nepovažuje se ani za nutné činit opatření pro případ porušení této odpovědnosti formou represivního prokurátorského rozhodnutí v okamžiku započetí s rozšiřováním. Tento způsob je nákladný a neefektivní. Ve vztahu k vysílání rozhlasu či televize, zvláště pokud jde o tzv. přímé vysílání, je neúčinný, a totéž platí i do značné míry u periodického tisku při zabránění rozšíření utajované skutečnosti pouze v části vytištěného a dosud nerozšířeného nákladu.

Zrušením cenzury se ovšem nezavádí beztrestnost osob odpovědných podle zákona. Trestní zákon bude nadále postihovat všechny osoby, která přispěly jak k vyzrazení, tak k dalšímu šíření utajované skutečnosti.

3. Konečně se navrhuje úprava i platných ustanovení o tiskové opravě, a to v tom smyslu, aby text opravy nebyl ponechán na vůli šéfredaktora. Podle nově formulovaného ustanovení § 10 odst. 3 se zavádí, ke zlepšení postavení občanů při uplatňování nároků na opravu, nutnost dohody o znění opravy mezi šéfredaktorem a poškozeným, a její uveřejnění na stejném místě jako byla původní, nesprávná informace.

Platných ustanovení tiskového zákona (§ 20) a občanského zákoníka (§ 11 a násl.) však je možno již dnes daleko více a účinněji využívat než tomu bylo v minulosti. Nic nebrání také tomu, aby se v případě, že nedojde k dohodě o tiskové opravě podle nově upraveného § 19 zákona, obrátil poškozený na soud s návrhem, aby uveřejnění opravy bylo soudně uloženo. K tomu je jak v tiskovém zákoně, tak i v občanském zákoníku dostatečný zákonný podklad.

Otázku materiální náhrady za morální tj. immateriální škodu nelze v tomto okamžiku řešit. Jde o vážný problém, který bude nutno teprve důkladně zvážit popř. též v souvislosti s revizí občanského zákoníka, zejména jeho ustanovení § 11 a násl. Totéž platí i o tzv. soukromoprávní žalobě vznesené k trestnímu soudu, jak je známa z doby před r. 1950 v případě urážky, pomluvy a utrhaní na cti podle zák. č. 108/1933 Sb., o ochraně cti.

Předpokládá se, že návrh této novely tiskového zákona zajišťuje ústavou zaručenou svobodu tisku a ochranu proti vyzrazení skutečností, které mají zůstat ve společenském zájmu utajeny a že zajišťuje lépe než dosud i ochranu osobnosti. Odstraňuje cenzuru a nesnímá z odpovědných osob trestní odpovědnost za vyzrazení utajovaných skutečností. Důkladné a úplné zajištění státních zájmů i ochrany osobnosti musí být ovšem realizováno v nejkratší možné době novým tiskovým zákonem, který hodlá vláda projednat ještě v létě t. r.

V Praze dne 13. června 1968