ze dne ........................... 1968,

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:

Článek 1

(1) Soudce oprávněné zasedat ve zvláštních senátech provádějících přezkumné řízení podle zákona o soudní rehabilitaci volí pro Nejvyšší soud, pro vyšší vojenské soudy a pro krajské soudy v českých krajích Národní shromáždění, pro krajské soudy na Slovensku Slovenská národní rada.

(2) Za soudce zvláštních senátů mohou být voleni soudci z povolání a také i jiní občané, kteří splňují předpoklady pro volbu soudce z povolání. Volbou se všichni stávají soudci z povolání toho soudu, pro který byli zvoleni.

(3) Soudce zvláštních senátů může odvolat jen orgán, který je zvolil. Skončení volebního období, jak byla upraveno v § 2 ústavního zákona č. 112/1967 Sb., se soudců zvláštních senátů nedotýká.

Článek 2

Soudce okresních soudů volí, popřípadě odvolávají v době do konce volebního období upraveného v § 2 ústavního zákona č. 112/1967 Sb. krajské národní výbory. Na volby se přiměřeně použije ustanovení o volbách soudců krajského soudu.

Článek 3

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Urychlená a důsledná náprava křivd způsobených občanům deformacemi na úseku trestního soudnictví byla v akčním programu vytyčená jako jeden ze základních úkolů. Zákon o soudní rehabilitaci, který má vytvořit pro nápravu uvedených křivd vhodný právní podklad, vychází z toho, že rehabilitaci postižených občanů je nutno provádět výrokem soudu po individuálním přezkoumání věci, a počítá pro tento účel u krajských a vyšších vojenských soudů, jakož i u Nejvyššího soudu se zřízením zvláštních senátů.

Má-li rehabilitace splnit svůj účel, přinést nápravu dřívějších křivd, prosadit zákonnost a obnovit plně důvěru veřejnosti v socialistické soudnictví, je třeba, aby tyto senáty byly obsazeny zvlášť vybranými kvalifikovanými soudci, kteří nejsou zatíženi chybami minulého období, požívají plné důvěry a jsou s to naléhavý a vysoce významný úkol, jímž provedení soudní rehabilitace je, rychle a úspěšně dokončit. Je třeba jim pro toto rozhodování zároveň poskytnout co nejúčinnější záruky soudcovské nezávislosti.

Z těchto hledisek je na místě, aby soudcové zvláštních senátů byli pro zmíněný úkol vybráni a ověřeni zvláštní volbou vrcholnými zastupitelskými orgány. Přichází tu v úvahu Národní shromáždění, pokud jde o zvláštní senáty Nejvyššího soudu, vyšších vojenských soudů a krajských soudů v českých zevních, Slovenská národní rada, pokud jde o krajské soudy na Slovensku.

Pro zmíněné funkce přicházejí v úvahu přirozeně především vhodní pracovníci z řad dosavadních soudců z povolání, a to i ti, kteří byli původně zvoleni pro některý jiný soud; nutno však počítat s doplněním potřebných stavů i z řad jiných občanů, kteří ovšem budou muset splňovat předpoklady pro volua za soudce z povolání u soudu, o jehož zvláštní senát jde (§ 40 zákona č. 381/1964 Sb.).

K zesílení záruk nezávislého rozhodování a také z důvodů praktických je na místě, aby skončení běžného volebního období soudů, které bylo zákonem č. 112/1967 Sb. položeno do roku 1969, se postavení soudců zvláštních senátů nedotklo.

V souvislosti s obsazením míst soudců zvláštních senátů je třeba počítat s většími přesuny soudců, které se dotknou i soudců okresních soudů. Provádět přímé volby nových soudců okresních soudů občany naráží v současné době na téměř nepřekonatelné obtíže. Doporučuje se proto pro přechodnou dobu úprava, podle níž by doplňovací volby soudců okresních soudů pro zbytek volebního období prováděly krajské národní výbory.

Těmito úpravami jsou dotčeny články 99 a 100 ústavy. Je proto k nim třeba ústavního zákona.

V Praze dne 6. června 1968

Předseda vlády:

Ing. Černík v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Kučera v. r.