Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1968
IV. volební období
174
Vládní návrh
Zákon
ze dne ........................ 1968
o soudní rehabilitaci
Odčinění křivd, k nimž došlo v období deformací na úseku trestního soudnictví, je základním předpokladem pro obnovení obecné a plné důvěry v socialistickou zákonnost a spravedlnost. Zejména je třeba, aby se urychleně dostalo plné rehabilitace občanům, kteří byli v onom období odsouzeni a potrestáni jako škůdci socialismu, ač se na zájmech socialistické společnosti trestnou činností neprovinili.
Spolu s odstraňováním křivd nelze však odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat či dokonce popírat socialistický právní řád. Rehabilitace nemůže se týkat nepřátel socialistické výstavby, kteří trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou činností porušili platné zákony a byli podle nich právem potrestáni.
Aby byl pro urychlené provedení rehabilitací na podkladě těchto zásad dán vyhovující právní podklad, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
Oddíl první
Účel zákona
§ 1
Účelem zákona je umožnit rychlé přezkoumání případů osob protiprávně odsouzených v důsledku deformací na úseku trestního řízení, odstranit přímo ze zákona některé nepřeměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a vyvodit ze zjištěných nezákonností důsledky proti osobám, které se podílely na jejich vzniku.
Oddíl druhý
Přezkumné řízení
§ 2
Rozsah přezkoumávaných věcí
Podle tohoto oddílu se přezkoumávají odsuzující rozsudky v trestních věcech, v nichž v původním řízení rozhodoval v prvním stupni
a) Nejvyšší soud,
b) bývalý státní soud zřízený zákonem č. 232/1946 Sb.,
c) krajský soud nebo vyšší vojenský soud v době od 1. 1. 1953 do 31. 7. 1965.
§ 3
Soudy činné v přezkumném řízení
(1) Přezkumné řízení konají v prvním stupni zvláštní senáty krajských a vyšších vojenských soudů, ve druhém stupni zvláštní senát Nejvyššího soudu. Jakékoli předběžné rozhodování jiných orgánů je vyloučeno.
2) Rozsudky ve věcech krajského soudu přezkoumává zvláštní senát krajského soudu, rozsudky ve věcech vyššího vojenského soudu zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Neexistuje-li už tento soud, rozhoduje zvláštní senát zřízený u toho krajského, popřípadě vyššího vojenského soudu, v jehož obvodě měl zaniknuvší soud své sídlo.
(3) Rozsudky ve věcech bývalého státního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává zvláštní senát krajského soudu, a šlo-li o osobu podléhající pravomoci vojenských soudů, zvláštní senát vyššího vojenského soudu, který by byl podle nyní platných předpisů pro věc příslušný, popřípadě jemuž podléhá nižší soud, který by byl pro věc podle nyní platných předpisů příslušný.
§ 4
Složení zvláštních senátů
(1) Zvláštní senáty v krajských a vyšších vojenských soudů rozhodují ve sboru tří soudců zvlášť pro tuto funkci volených.
(2) Zvláštní senáty Nejvyššího soudu rozhodují ve sboru pěti soudců zvlášť pro tuto funkci volených.
§ 5
Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může podat návrh též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.
(2) Návrh může podat též prokurátor.
(3) Osoba, která návrh podala, může jej výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh podaný jinou oprávněnou osobou lze vzít zpět jen s výslovným souhlasem odsouzeného.
(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a není-li to možné, jinou osobu oprávněnou padat návrh, vždy však též prokurátora.
§ 6
Lhůta k podání návrhu
Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
§ 7
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od pominutí překážky, nejpozději však do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) O navrácení lhůty rozhodne zvláštní senát, jemuž přísluší konat přezkumné řízení.
§ 8
Způsob řízení
Zvláštní senát rozhoduje zásadně ve veřejném zasedání. V neveřejném zasedání lze jen zamítnout návrh podaný opožděně nebo neoprávněnou osobou, návrh ve věci, na niž se zákon nevztahuje, nebo opakovaný návrh ve věci, která už byla podle tohoto oddílu přezkoumána.
§ 9
Účast prokurátora
Účast prokurátora je ve veřejném i neveřejném zasedání povinná.
§ 10
Účast obhájce
(1) Ve veřejném zadání musí mít obviněný obhájce.
(2) Náklady obhajoby hradí stát
a) byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný,
b) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájeno na návrh prokurátora.
§ 11
Společenský obhájce
(1) Organizace uvedené v § 4 odst. 1 trestního řádu a organizace Svazu protifašistických bojovníků mohou k veřejnému zasedání vyslat zvoleného zástupce, aby jménem organizace vykonával společenskou obhajobu.
(2) Společenský obhájce je oprávněn se zúčastnit všech úkonů, jichž se může zúčastnit obhájce. Jinak pro rozsah jeho oprávnění platí obdobně § 183 odst. 2 a 3 trestního řádu.
§ 12
Přítomnost obviněného při veřejném zasedání
Veřejné zasedání, o němž byl obviněný řádně vyrozuměn, lze konat i v jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho účasti. Nelze-li obviněnému doručit vyrozumění o veřejném zasedání, stačí je doručit obhájci.
§ 13
Došetření potřebných skutečností
(1) Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného člena senátu nebo o ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány. Obhájce má právo zúčastnit se došetřovacích úkonů.
(2) Všechny státní orgány, společenské i hospodářské organizace jsou povinny na požádání předložit zvláštnímu senátu potřebný písemný materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním. Nemohou se přitom dovolávat povinnosti zachovat státní, služební nebo hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním trestním řízením.
§ 14
Výslech svědka
Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahují ustanovení § 99 odst. 1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu; pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním trestním řízením. To neplatí pro výslech obhájce.
§ 15
Rozhodnutí senátu
(1) Shledá-li senát, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné proto, že
a) bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění, zejména že se opíralo o uměle zkonstruovaná obvinění, o podvržené nebo zfalšované důkazy,
b) v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů, zejména k vynucení doznání násilím,
c) činnost, která byla podkladem odsuzujícího výroku, byla vyprovokována, organizována nebo řízena bezpečnostními orgány,
d) skutek byl uznán za trestný čin v rozporu s trestním zákonem,
e) skutek byl kvalifikován přísněji, než plynulo ze zákona,
f) uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s jeho zákonným účelem,
zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné, a rozhodne sám ve věci rozsudkem.
(2) Nedůvodný návrh zamítne usnesením.
§ 16
(1) Při novém rozhodnutí nelze obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu byl uložen v původním rozhodnutí.
(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch některého obviněného, prospívá dalšímu obviněnému, rozhodne senát vždy též v jeho prospěch.
§ 17
(1) Provedení přezkumného řízení nepřekáží smrt obviněného. Trestní stíhání nelze po zrušení přezkoumávaného rozsudku zastavit proto, že obviněný zemřel.
(2) Nebyla-li podle výsledků přezkumného řízení vina prokázána, je nutno po zrušení vadného rozsudku obviněného přímo obžaloby zprostit a nepřikračovat k zastavení trestního stíhání s poukazem na promlčení nebo amnestii. Došlo-li k zastavení trestního stíhání z některého z těchto důvodů, může obviněný do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo usnesení o zastavení oznámeno, požádat, aby se v řízení pokračovalo. Pro další řízení pak platí přiměřeně § 227 trestního řádu.
§ 18
Zvláštní ustanovení o promlčení
Byl-li přezkoumávaný rozsudek jako vadný zrušen, doba od jeho právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí doby nezapočítává.
§19
Opravné prostředky
(1) Proti rozsudku je přípustné odvolání, o němž rozhoduje podle ustanovení hlavy šestnácté trestního řádu zvláštní senát Nejvyššího soudu.
(2) Proti usnesení o zamítnutí návrhu na zahájení přezkumného řízení i proti usnesení podle § 15 odst. 2 je přípustná stížnost, o níž rozhoduje podle hlavy sedmé trestního řádu zvláštní senát Nejvyššího soudu.
§ 20
Uveřejnění rozhodnutí
(1) Občan, jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující původní rozsudek bylo vhodným způsobem zveřejněno.
(2) O způsobu zveřejnění rozhodne po slyšení dotčeného občana předseda senátu.
(3) Náklady spojené se zveřejněním hradí stát.
Oddíl třetí
Zvláštní ustanovení pro věci přezkoumávané na podkladě stížnosti pro porušení zákona
§ 21
Ve věcech, ve kterých byl v době od 1. ledna 1968 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona vydán odsuzující rozsudek pro některý z trestných činů proti republice podle prvé hlavy zvláštní části trestního zákona, pro trestný čin ohrožení hospodářského tajemství podle § 122, ohrožení služebního tajemství podle § 173, násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci podle § 196, 197, hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 nebo šíření poplašně zprávy podle § 199 tr. zák., popřípadě pro obdobné trestné činy podle zákonů dříve platných anebo pro trestný čin neoznámení nebo nepřekažení uvedených trestných činů nebo nadržování k nim,
a) je generální prokurátor povinen podat stížnost pro porušení zákona, jestliže k ní dala podnět osoba oprávněná žádat o obnovu řízení a generální prokurátor shledá, že zákon byl porušen,
b) projednání nové stížnosti pro porušení zákona nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc již dříve přezkoumával ke stížnosti pro porušení zákona.
Oddíl čtvrtý
Zrušení rozhodnutí ze zákona
§ 22
Ze zákona jsou neplatná:
a) rozhodnutí o zařazení do tábora nucené práce vyslovená komisí zřízenou podle § 3 odst. 1 zák. č. 24/1948 Sb., ledaže by už předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu práce se štítící a nebezpečnou cizímu majetku,
b) rozhodnutí vydaná v době od 1. 8. 1950 do 31. 12. 2956 komisí pro podmíněné propuštění krajského soudu, jimiž byli odsouzení po odpykání soudem uloženého trestu odnětí svobody zařazeni do tábora nucené práce nebo do přechodného ústavu,
c) ve výroku o převyšující výměře trestu rozhodnutí vydaná v době od 1. 8. 1950 do 31. 12. 1953 národními výbory, pokud trest odnětí svobody jimi uložený za přestupek podle trestního zákona správního č. 88/1050 Sb. s použitím § 12 odst. 3 uvedeného zákona přesahuje horní hranici sazby stanovené na dotyčný přestupek ve zvláštní části zákona.
§ 23
Byl-li ve věcech uvedených v § 2 tohoto zákona zrušen odsuzující rozsudek a obviněný obžaloby plně zproštěn, jsou ze zákona neplatné rozsudky odsuzující obviněného pro trestné činy spáchané během výkonu trestu odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného rozsudku, pokud nejde o trestný čin, který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého rozsahu.
§ 24
(1) Neplatnost rozhodnutí vysloví soud k návrhu. Návrh mohou učinit osooby vyjmenované v § 5 odst. 1 a 2.
(2) Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, a jde-li o rozhodnutí podle § 23, kde ke zproštění nebo zastavení stíhání dojde po účinnosti tohoto zákona, do jednoho roku od právní moci nového rozhodnutí.
§ 25
(1) Příslušným k řízení podle § 22 je okresní soud, v jehož obvodu osoba, jíž se rozhodnutí týká, má nebo posledně měla svoje bydliště; příslušným k řízení podle § 23 je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném zasedání.
Oddíl pátý
Zahlazení odsouzení ze zákona
§ 26
(1) Ze zákona se zahlazují odsouzení osob odsouzených pro trestné činy podle § 133, 135 a 136 trestního zákona č. 86/1950 Sb. souvisící s provozem jejich zemědělského nebo živnostenského podniku.
(2) Ze zákona se ruší ve věcech uvedených v odstavci 1 výrok o vedlejším trestu propadnutí jmění v části týkající se majetku, který může být osobním vlastnictvím nebo v osobním užívání.
Oddíl šestý
Náhrada škody
§ 27
(1) Nárok na odškodnění zahrnuje:
a) náhradu výdělku ušlého po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody nebo po dobu pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; náhrada za ztrátu na výdělku nesmí přesahovat částku 20 000 Kčs za jeden rok;
b) náhradu majetkové škody způsobené poškozením na zdraví, k němuž došlo v souvislosti s vazbou, výkonem trestu nebo s pobytem v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; pokud jde o způsob a rozsah náhrady škody, platí ustanovení občanského zákoníku; částky, jimiž byla tato osoba odškodněna podle jiných předpisů, se na tuto náhradu započtou; průměrným výdělkem se rozumí výdělek v době před zahájením trestního stíhání;
c) náhradu zaplacených nákladů trestního řízení a nákladů vazby a výkonu trestu;
d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení;
e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření;
f) vrácení věci nebo majetku, byl-li uložen trest propadnutí věci nebo trest propadnutí majetku; není-li vrácení dobře možné nebo účelné, nahradí se věci penězi; za věci movité, které mohou být v osobním vlastnictví, se poskytne náhrada odpovídající skutečné škodě, za ostatní věci movité se poskytne přiměřené odškodnění; náhrada za věci nemovité se řídí předpisy o náhradách při vyvlastnění.
(2) Náhrada v celém rozsahu se poskytuje jen tehdy, byl-li obviněný zcela zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně, poskytne se náhrada jen se zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a tresty uloženými v novém řízení.
(3) Náhrada se poskytuje i v případech zrušení rozhodnutí ze zákona. V případech uvedených v § 22 písm. c) se náhrada poskytne jen za dobu, o kterou vykonaný trest odnětí svobody přesáhl horní hranici sazby stanovené na dotyčný přestupek ve zvláštní části trestního zákona správního č. 88/1950 Sb.
§ 28
(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody občana, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež občan konal před vzetím do vazby (nástup trestu), pokud se tato doba nezapočítává jako doba zaměstnání již podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, pro kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.
(2) Jestliže občan v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.
Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro zápočet doby, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této době a je-li to pro občana výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).
(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu trestu ss nepoužije ustanovení § 53 odst. 1 poslední věta zákona č. 101/1964 Sb. a § 91 odst. 1 poslední věta zákona č. 103/1964 Sb.
(5) Doba vazby, výkonu trestu, doba pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu nebo doba, po kterou občan v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.
§ 29
Právo žádat náhradu škody, šlo-li o věc v níž úkony přípravného řízení konaly orgány státní bezpečnosti, má i osoba, která v době od 24. 10. 1948 do 31. 12. 1956 byla zproštěna obžaloby nebo proti níž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodů odkazujících na nedostatek důkazů.
§ 30
Právo žádat náhradu škody přechází na dědice poškozeného, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.
§ 31
(1) Náhrada nepřesahující 20 000 Kčs se vyplatí v hotovosti.
(2) U náhrad převyšujících tuto částku se vyplatí 20% přiznané náhrady, nejméně však částka 20 000 Kčs v hotovosti, zbytek v zúročitelných státních dluhopisech splatných nejpozději do 10 let, a to ve stejných ročních částkách, jejichž výše musí však činit alespoň 5000 Kčs.
(3) Vláda vydá k provedení ustanovení odstavce 2 nařízení, v němž zejména stanoví rozsah emisí státních dluhopisů, jejich podmínky a míru zúročení.
§ 32
Došlo-li k rehabilitaci osoby, na níž byl vykonán trest smrti, mají ti, jimž zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, nárok na náhradu toho, co jim na výživném ušlo.
(2) Pokud jde o způsob a rozsah náhrady nákladů na výživu, platí ustanovení občanského zákoníku.
§ 33
Nárok na náhradu škody podle § 29 a nárok na náhradu nákladů na výživu podle § 32, došlo-li k rehabilitaci přede dnem účinnosti tohoto zákona, třeba uplatnit do jednoho roku od účinnosti zákona, jinak nároky zanikají.
Oddíl sedmý
Odpovědnost pracovníků, kteří v původním řízení porušili hrubým způsobem své povinnosti
§ 34
Zrušení pracovního poměru nebo odvolání z funkce
Pracovníka státního orgánu a státní či jiné socialistické organizace, o němž bylo zjištěno, že ve věcech, které lze přezkoumat podle tohoto zákona, hrubým porušením povinností nebo jiným hrubě závadným jednáním nezákonné odsouzení přivodil nebo k němu přispěl a v důsledku tohoto zjištění ztratil potřebnou důvěru pro místo ve státním orgánu nebo pro veřejnou funkci, kterou v současné době zastává, lze z toho důvodu odvolat z funkce, dát mu z pracovního poměru výpověď, a jde-li o pracovníka, na něhož se nevztahují ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru výpovědí, pracovní nebo služební poměr s ním propuštěním skončit.
Prověrkové komise a řízení před nimi
§ 35
Jde-li o posouzení odpovědnosti pracovníka za působení v resortu, v němž je pro tyto účely zřízena zvláštní prověrková komise, může organizace učinit opatření podle § 34 jen na základě pravomocného rozhodnutí této komise.
§ 36
(1) Prověrková komise zahájí jednání na návrh vedoucího organizace, v níž je pracovník činný. Jedná a rozhoduje ve sboru složeném ze tří členů.
(2) Pracovníku, jehož odpovědnost se přezkoumává, je nutno vždy umožnit, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu.
(3) Po provedeném řízení komise rozhodne, zda pracovník hrubě porušil své povinnosti, popříp. se dopustil jiného hrubě závadného jednání, a zda vzhledem k povaze zjištěných závad může nadále zastávat místo nebo funkci, na nichž v současně době je.
§ 37
(1) Proti rozhodnutí prověrkové komise je přípustná stížnost; může ji podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí pracovník, jehož se rozhodnutí týká, jakož i vedoucí organizace, který dal k řízení podnět.
(2) O stížnosti rozhodne komise zřízená pro tento účel Národním shromážděním. Její rozhodnutí je konečné.
§ 38
(1) Opatření potřebné k odvolání z funkce nebo ke skončení pracovního poměru učiní na podkladě rozhodnutí prověrkové komise vedoucí organizace, o jejíhož pracovníka jde.
(2) Výrokem prověrkové komise o existenci výpovědního důvodu je soud ve sporech o neplatnost výpovědi vázán.
§ 39
(1) K posouzení odpovědnosti pracovníků, kteří se přípravy nebo projednání věci zúčastnili jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, jako prokurátoři nebo vyšetřovatelé prokuratury, jako pracovníci ministerstva (pověřenectva) spravedlnosti nebo jako pracovníci činní při výkonu vazby a trestu odnětí svobody, zřídí generální prokurátor, příslušný ministr a popřípadě i pověřenec prověrkovou komisi.
(2) Podle potřeby lze prověrkové komise zřídit i na jiných ústředních, popřípadě slovenských národních orgánech.
§ 40
Posouzení odpovědnosti soudců
(1) Odpovědnost pracovníků, kteří byli v původním řízení činni jako soudci, posoudí zvláštní kárný senát složený ze soudců, které zvolí Národní shromáždění.
(2) U pracovníků, kteří funkci soudce dosud vykonávají, činí návrh na zahájení řízení ministr spravedlnosti a u soudců činných u soudů na Slovensku, pověřenec SNR pro spravedlnost. Ten také na podkladě rozhodnutí zvláštního kárného senátu navrhne příslušnému orgánu odvolání z funkce soudce.
(3) Na řízení o rozhodování zvláštního kárného senátu a na právo stížnosti proti jeho rozhodnutí se přiměřeně použije ustanovení o prověrkových komisích.
§ 41
Oznamovací povinnost
(1) Zvláštní senáty provádějící přezkumné řízení podle oddílu druhého tohoto zákona upozorňují na svoje poznatky týkající se účasti na vzniku nezákonností vedoucího organizace, jejíhož pracovníka se upozornění týká. U soudců upozorňují ministra spravedlnosti, popřípadě pověřence SNR pro spravedlnost.
(2) Pokud zvláštní senát při přezkumném řízení zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že nezákonností byl spáchán trestný čin, oznámí to prokurátorovi.
Oddíl osmý
Závěrečná a přechodná ustanovení
§ 42
Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve věcech uvedených v § 2, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, postoupí se příslušnému zvláštnímu senátu k přezkumnému řízení podle oddílu druhého tohoto zákona. Totéž platí o nevyřízených podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly od osob oprávněných podle § 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení.
§ 43
Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 2 nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc už přezkoumával ke stížnosti pro porušení zákona.
§ 44
(1) Byl-li trestní rozsudek, na jehož základě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, zrušen v řízení podle tohoto zákona nebo na podkladě obnovy řízení anebo stížnosti pro porušení zákona, může být návrh na obnovu v občanském soudním řízení podán i po uplynutí lhůty uvedené v § 230 odst. 2 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.).
(2) By-li trestní rozsudek zrušen před účinností tohoto zákona, počítá se tříměsíční lhůta podle § 230 odst. 1 občanského soudního řádu ode dne počátku jeho účinnosti.
§ 45
(1) Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použije se v řízení podle oddílu druhého a čtvrtého přiměřeně ustanovení hlavy osmnácté, pokud jde o náhradu škody a její uplatnění, hlavy dvacáté třetí trestního řádu.
(2) Ustanovení oddílu šestého o rozsahu nahrazovaných škod a o způsobu jejich úhrady platí i pro odškodňování za vazbu a trest v případech, na které se tento zákon nevztahuje.
§ 46
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1968.