Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1967

IV. volební období

127

VLÁDNÍ NÁVRH

ZÁKON

ze dne .................. 1967

o správním řízení (správní řád)

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Část první

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Oddíl 1

Rozsah působnosti

§ 1

(1) Tento zákon se vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací rozhodují v oblasti státní správy národní výbory a jejich orgány, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, orgány Slovenské národní rady a jiné orgány státní správy.

(2) Podle tohoto zákona postupují také jiné státní orgány, jakož i orgány státních organizací, jestliže jim zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy.

(3) Pokud se dále hovoří o správních orgánech, rozumějí se tím orgány uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 2

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují

a) na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací, pracovníků nebo funkcionářů, jestliže tyto poměry souvisí s jejich podřízeností orgánu, který o věci rozhoduje, nebo na postup, v němž správní orgány rozhodují o právních poměrech organizací při řízení jejich hospodářské činnosti,

b) na projednávání a vyřizování stížností a podnětů občanů a organizací, kde platí zvláštní právní předpisy. Je-li však ze stížnosti nebo podnětu patrno, že je zcela nebo zčásti podáním ve smyslu tohoto zákona, postupuje se v tomto směru podle jeho ustanovení.

Oddíl 2

Základní pravidla řízení

§ 3

(1) Správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Jsou povinny chránit zájmy státu a společnosti, práva a zájmy občanů a organizací a důsledně vyžadovat plnění jejich povinností.

(2) Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Občanům a organizacím musí správní orgány poskytovala pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu.

(3) Správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Připouští-li to povaha věci, má se správní orgán vždy pokusit a její smírné vyřízení. Správní orgány dbají, aby řízení probíhalo hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů a organizací. Vyžaduje-li to povaha věci a připouštějí-li to právní předpisy, učiní opatření k zjednodušení řízení, zejména řízení, která se vztahují k jedné a téže věci, spojí, popřípadě sloučí.

(4) Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení, je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností.

(5) Ustanovení o základních pravidlech řízení (odstavec 1 až 4) se přiměřeně použijí též při vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, doporučení a jiných podobných opatření.

§ 4

(1) Účastníci řízení (§ 14) spolupracují se správními orgány v průběhu celého řízení.

(2) Všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti.

Část druhá

SPRÁVNÍ ORGÁNY A ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ

Oddíl 1

Příslušnost

§ 5

(1) Správní orgány jsou povinny provádět řízení ve věcech, které patří do jejich působnosti.

(2) Příslušnost se určuje podle okolností, které zde jsou v době zahájení řízení a nemění se až do jeho skončení.

§ 6

(1) K řízení jsou věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon, nestanoví-li zvláštní zákon, který orgány věcně příslušný, rozhoduje orgán národního výboru.

(2) Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jsou k řízení před národními výbory v prvním stupni příslušné okresní národní výbory.

§ 7

(1) Je-li příslušný k řízení orgán národního výboru, je tímto orgánem příslušný odbor národního výboru, není-li takový obor zřízen, řízení provádí příslušná komise národního výboru, a není-li zřízena ani taková komise, řízení provádí rada národního výboru. Ustanovení 54 odst. 3 zákona o národních výborech [Zákon č. /1957 Sb.] zůstává tímto nedotčeno.

(2) Zvláštní právní předpisy stanoví, ve kterých věcech jsou příslušné k řízení správní komise národního výboru.

§ 8

(1) V řízení, v němž jde o činnost účastníka, řídí se místní příslušnost místem této činnosti, týká-li se řízení nemovitosti, místem, kde nemovitost je.

(2) V ostatních případech se místní příslušnost řídí trvalým pobytem účastníka řízení, a jde-li o organizaci, jejím sídlem nebo sídlem nižší složky organizace, týká-li se řízení této složky. Nemá-li účastniti trvalý pobyt (sídlo) v Československé socialistické republice, řídí se místní příslušnost podle jeho posledního trvalého pobytu (sídla) v Československé socialistické republice. Ustanovení zvláštních právních předpisů zůstávají nedotčena.

(3) Je-li místně příslušných několik správních orgánů, koná řízení správní orgán, který řízení zahájil první, pokud se příslušné orgány nedohodly jinak. Ustanovení zvláštních právních předpisů zůstávají nedotčena.

(4) Je-li místně příslušných několik správních orgánů a pokud každý z nich odmítá provést řízení, správní orgán vyššího stupně jim nejblíže nadřízený určí, který z nich řízení provede.

(5) Nelze-li místní příslušnost určit podle předchozích ustanovení, stanoví ústřední orgán státní správy, do jehož působnosti věc patří, který věcně příslušný správní orgán řízení provede.

§ 9

Na žádost účastníka řízení nebo s jeho souhlasem může správní orgán příslušný podle § 8 odst. 2 postoupit věc k vyřízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu téhož stupně, v jehož obvodu má účastník řízení pracoviště nebo přechodný pobyt, souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení i orgán, kterému má být věc postoupena.

Oddíl 2

Vyloučení pracovníků nebo členů správního orgánu

§ 10

(1) Pracovník nebo člen správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

(2) Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník netra člen správního orgánu jiného stupně.

§ 11

Účastník řízení oznámí správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka nebo člena správního orgánu (§ 10), jakmile se o nich dozví.

§ 12

(1) Jakmile se pracovník správního orgánu dozví a skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení (§ 10), oznámí to neprodleně svému nejblíže nadřízenému vedoucímu, člen správního orgánu to oznámí orgánu, jehož je členem, vedoucí správního orgánu vedoucímu nadřízeného správního orgánu a vedoucí odbor národního výboru tajemníkovi národního výboru.

(2) Podjatý pracovník nebo člen správního orgánu provede pauze takové úkony, které nesnesou odkladu.

§ 13

(1) O tom, zda je pracovník nebo člen správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje orgán, jemuž byly důvody vyloučení oznámeny (§ 12 odst. 1), jestliže bylo rozhodnuto, že pracovník nebo člen správního orgánu je vyloučen, učiní tento orgán opatření k zajištěni řádného provedení dalšího řízení.

(2) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka nebo člena správního orgánu z řízení nelze podat samostatné odvolání.

Oddíl 3

Účastníci řízení

§ 14

(1) Účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.

(2) Účastníkem řízení je i ten, komu zvláštní právní předpis takové postaven přiznává.

§ 15

Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a závazky. Účastník může samostatně jednat v tam rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Nestanoví-li zvláštní právní předpisy něco jiného, řídí se způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti občanským, popřípadě hospodářským zákoníkem.

Oddíl 4

Zastupování

§ 16

(1) Účastníka řízení, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje zákonný zástupce, nemá-li zákonného zástupce a je-li toho třeba k hájení jeho práv, ustanoví mu správní orgán opatrovníka.

(2) Správní orgán ustanoví opatrovníka také účastníku řízení, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu v cizině a který si neustanovil zástupce, jakož i účastníku řízení, který je stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, a nemá zákonného zástupce.

§ 17

(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, kterého si zvolí.

(2) Dobrovolná společenská organizace může v řízení zastupovat svého člena na jeho žádost. Jménem organizace jedná v řízení člen nebo pracovník organizace, který byl touto organizací zastupováním pověřen.

(3) organizace jedná v řízení prostřednictvím svých orgánů nebo prostřednictvím svého zástupce.

(4) Zmocnění k zastupování je třeba prokázat písemnou plnou moct nebo plnou mocí prohlášenou do protokolu. Správní orgán může v nepochybných případech od průkazu plnou mocí upustit.

(5) Učinilo-li několik účastníků řízení společné podání, zvolí si společného zmocněnce pro doručování.

Část třetí

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 18

Zahájení řízení

(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu správního orgánu, je řízení zahájena dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

(3) O zahájení řízení uvědomí správní orgán všechny známé účastníky řízení, jestliže mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpis, uvědomí je o zahájení řízení veřejnou vyhláškou.

§ 19

Podání

(1) Podání lze učinit písemná nebo ústně do protokolu. Lze je též učinit telegraficky, takové podání, obsahující návrh ve vůči, je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů.

(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní přepisy mohou stanovit jeho další náležitosti.

(3) Pokud podání nezná předepsané náležitost, správní orgán vyzve účastníka řízení, aby nedostatky podání odstranil, a upozorní ho na možné následky neodstraněnu nedostatků ve stanovené lhůtě:

(4) Podání se činí u orgánu věcné a místně příslušného (§ 6 až 8), řízení před národními výbory lze je však učinit též u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu má účastník řízení trvalý pobyt nebo pracoviště.

(5) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.

§ 20

Postoupení

Není-li správní orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní správní orgán nezbytné úkony, zejména k odvrácení hrozící škody.

§ 21

Ústní jednání

(1) Vyžaduje-li to povaha věci, zejména pokud se tím přispěje k jejímu objasnění, nebo jestliže to stanoví zvláštní právní předpis, nařídí správní orgán ústní jednání.

(2) Pokud právní předpis nebo správní orgán nestanoví jinak, je ústní jednání neveřejné.

§ 22

Místní šetření

(1) Správní orgán nařídí místní šetření, pokud to vyžaduje zvláštní právní předpis nebo jestliže to vzhledem k povaze věci považuje za účelné.

(2) K místnímu šetření správní orgán přizve všechny účastníky řízení.

(3) Správní orgán vyzve účastníky řízení, aby při místním šetření uplatnili své připomínky a námitky. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých případech se k později uplatněným připomínkám a námitkám nepřihlíží. Na tuto skutečnost musí být účastníci řízení výslovně upozorněni.

§ 23

Protokol

(1) O ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení a o hlasování sepíše správní orgán protokol.

(2) Z protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho zúčastnily, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata, v protokolu o hlasování se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování.

(3) Protokol podepisují všechny osoby, které se jednání zúčastnily, a pracovník (člen) správního orgánu provádějícího řízení, protokol o hlasování všichni přítomní členové správního orgánu. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.

§ 24

Nahlížení do spisů

(1) Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolů o hlasování a pořizovat si z nich výpisy.

(2) Správní orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.

(3) Správní orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství, nebo zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.

Doručování

§ 25

(1) Důležité písemnosti, ze jména rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou.

(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem uvědomí, že písemnost přijde znovu doručit ve stanovený den a hodinu.

(3) Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží písemnost na pošta nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Odepřel-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy její přijeti bylo odepřeno, na to musí doručovatel adresáta upozornit.

(5) Má-li účastník řízení, který se zdržuje v cizině nebo tam má sídla, opatrovníka nebo zástupce v tuzemsku, doručí se písemnost tomuto opatrovníku nebo zástupci.

§ 26

(1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnost přijme.

(2) Písemnosti určené advokátům se doručují advokátní poradně.

(3) Má-li účastnit řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastnit řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost ne jen zástupci, ale i jemu.

§ 27

(1) Doručení veřejnou vyhláškou použije správní orgán v případě, kdy mu účastnici řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je dnem doručení.

Lhůty

§ 28

(1) Je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

(2) Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu uvedeného v § 19 odst. 4, nebo je-li podání odevzdáno k poštovní přepravě.

(4) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

§ 29

(1) Správní orgán promine ze závažných důvodů zmeškání lhůty, požádá-li o to účastník řízení do 15 dnů ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon. Správní orgán může této žádosti přiznat odkladný účinek.

(2) Zmeškání lhůty nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněni, uplynul jeden rok.

(3) Proti rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškané lhůty se nelze odvolat.

§ 30

Přerušení řízení

(1) Správní orgán přeruší řízení, jestliže tylo zahájeno řízení o předběžné otázce (§ 41) nebo jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3).

(2) Správní orgán může též přerušit řízení nejdéle na dobu 30 dnů, jestliže to z důležitých důvodů navrhnou shodně účastníci řízení.

(3) Proti rozhodnutí o přerušení řízení se nelze odvolat.

(4) Správní orgán v řízení pokračuje z vlastního podnětu nebo z podnětu účastníka řízení, jakmile pominuly překážky, pro které bylo řízení přerušeno, popřípadě jakmile uplynula lhůta uvedená v odstavci 2.

(5) Pokud je řízení přerušeno, lhůty podle tohoto zákona neběží.

§ 31

Zastavení řízení

Správní orgán zastaví řízení, jestliže účastník řízení neprovedl ve stanovené, lhůtě úkon, bez kterého nelze v řízení pokračovat, nebo jestliže vzal zpět návrh na zahájení řízení a jestliže, s tím ostatní účastníci řízení souhlasí, může tak rovněž učinit, jestliže účastník řízení neodstranil po stanovené lhůtě nedostatky podání (§ 13 odst. 3).

§ 32

Náklady řízení

(1) Náklady řízení, které vznikly správnímu orgánu, nese tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník.

(2) Správní orgán může účastníkům řízení, svědkům a znalcům uložit, aby nahradili náklady, které vznikly správnímu orgánu jejich zaviněním, může jim také uložit, aby nahradili náklady, které vznikly jejich zaviněním, ostatním účastníkům řízení.

(3) Správní orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a mzdu, která mu prokazatelně ušla. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po výslechu, jinak zaniká.

(4) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí správní orgán.

(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy. [Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a vyhláška č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.]

(6) Ustanovení zvláštních právních předpisů o nákladech řízení zůstávají nedotčena.

Oddíl 2

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

Podklad rozhodnutí

§ 33

(1) Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a zatím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení.

(2) podkladem pro rozhodnutí jsou zejména podání, návrhy a vyjádření účastníků řízení, důkazy, čestná prohlášení jakož i skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán.

(3) Na žádost správního orgánu jsou státní orgány a socialistické organizace povinny sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.

§ 34

Účastník řízení má právo navrhovat důkazy a jejich doplnění, být přítomen při provádění důkazu, klást svědkům a znalcům otázky a vyjadřovat se k podkladu rozhodnutí a způsobu jeho zjištění.

§ 35

Dokazování

(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

(2) Důkazy jsou zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání.

(3) Účastník řízení je povinen navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy, které jsou mu známy.

(4) Provádění důkazů přísluší správnímu orgánu.

(5) Správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

(6) Skutečnosti všeobecně známé nebo zná mé správnímu orgánu z úřední činnosti není třeba dokazovat.

§ 36

Svědci

(1) Každý občan je povinen vypovídat jako svědek, musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.

(2) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(3) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým, jejich výčet se řídí občanským zákoníkem. [§ 116 obč. zák.]

(4) Správní orgán poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi. [§ 6 zák. č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.]

§ 37

Znalci

Je-li k odbornému posouzení skutečnosti důležitých pro rozhodnutí třeba znaleckého posudku, ustanoví správní orgán znalce podle příslušných právních předpisů. [Zákon č. 36/1987 Sb., o znalcích a tlumočnicích a vyhláška č. 37/1987 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.]

§ 38

Listiny

(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení nebo občanovi (organizaci), který má listinu potřebnou k provedení důkazů, aby ji předložil.

(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď svědek.

§ 39

Ohledání

(1) Vlastník nebo uživatel věci je povinen předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo strpět ohledání na místě.

(2) Ohledání nelze provést nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď svědek.

(3) K místnímu ohledání přizve správní orgán účastníka řízení a toho, kdo je oprávněn předmětem ohledání nakládat.

§ 40

Čestné prohlášení

(1) Správní orgán může místo důkazu připustit čestné prohlášení účastníka řízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(2) Čestné prohlášení správní orgán nepřipustí, brání-li tomu obecný zájem nebo byla-li by tím porušena rovnost mezi účastníky řízení. Čestným prohlášením nelze nahradit znalecký posudek.

(3) V čestném prohlášení je účastník povinen uvést pravdivé údaje. Správní orgán musí upozornit účastníka řízení na právní následky nepravdivého čestného prohlášení. [§ 6 zák. č. 80/1961 Sb., o úkolech národních výborů pří zajišťování socialistického pořádku.]

§ 41

Předběžné otázky

(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán, jinak si správní orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

(2) Správní orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, proviněni nebo přestupek, nebo o osobním stavu občana.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP