Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1966

IV. volební období

105

Vládní návrh

Zákon

ze dne ...................... 1966

o některých opatřeních k ochraně ovzduší

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Znečišťování ovzduší

(1) Znečišťováním ovzduší ve smyslu tohoto zákona se rozumí zhoršování jeho čistoty nad přípustnou míru stanovenou v příloze k tomuto zákonu nebo způsobem uvedeným v § 2 odst. 3 písm. a) a b).

(2) Znečišťovatelem ovzduší je každá organizace, která znečišťuje ovzduší způsobem uvedeným v předchozím odstavci.

Poplatky za znečišťování ovzduší

§ 2

(1) Znečišťovatelé jsou povinni platit roční poplatky za znečišťování ovzduší.

(2) Poplatek pozůstává ze základního poplatku a přirážky:

(3) Základní poplatek se stanoví

a) při spalování tuhých paliv u parních trakcí na vlečkách v lomech a povrchových dolech, při posunu na nádražích a ve výtopnách, v nichž nejsou odváděny spaliny komínem, částkou 10 Kčs za 1 tunu spotřebovaného paliva,

b) u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo skládek a výsypek roční částkou 50 Kčs za 1 m² hořící plochy nebo za 1 m³ zapařeného objemu; výměra nebo objem se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku,

c) v ostatních případech částkou odpovídající ročním nákladům na řádný provoz a údržbu potřebného zařízení nebo nákladům na jinou činnost, směřující ke snížení znečištění ovzduší na přípustnou míru,

d) pokud by nebylo možno do konce roku 1967 nebo do jednoho roku od vzniku znečištění zjistit náklady podle písm. c) bez neúměrných potíží, roční částkou 100 Kčs za každých 1000 kg jednotlivých škodlivin převyšujících přípustný úlet, uvedený v příloze k tomuto zákonu.

(4) K základním poplatkům vypočteným podle předchozího odstavce se připočítává přirážka, jejíž výše se stanoví v procentech podle oblastí, v nichž je ovzduší znečišťováno, takto:

a) vnitřní lázeňská území	100%
b) ostatní lázeňská, rekreační a chráněná území	80%
c) území sídlišť	60%
d) území vhodná pro průmyslovou činnost z hlediska vytváření a ochrany životního prostředí	20%
e) ostatní území	40%

 

Je-li ovzduší znečišťováno v několika oblastech, stanoví se přirážka podle oblasti nejvíce znečišťované. Vymezení jednotlivých oblastí stanoví na návrh orgánů hygienické služby orgán územního plánování.

§ 3

Poplatky se neplatí v případech, kdy

a) dochází k exhalacím při spalování menšího množství paliva než 200 kg za hodinu, popřípadě 200 tun za rok,

b) množství škodlivin vypouštěných do ovzduší nepřesahuje hodnoty uvedené v příloze k tomuto zákonu,

c) zamezení, popřípadě zmenšení znečišťování alespoň na přípustnou míru není dosud technicky řešitelné.

(2) Ustanovení předchozího odstavce se netýká případů uvedených v § 2 odst. 3 písm. a) a b).

Pokuty

§ 4

(1) Znečišťovatelé jsou povinni platit vedle poplatků ještě pokutu, jestliže

a) neprovedli včas nebo vůbec opatření uložená Státní technickou inspekcí ochrany ovzduší (§ 13 odst. 2 písm. c), popřípadě orgány hygienické služby k ochraně ovzduší,

b) nedbají o řádnou údržbu, obsluhu a bezporuchový provoz zařízení sloužících k omezení znečišťování ovzduší, včetně složišť zachycených exhalátů, podle provozních řádů.

(2) Pokuty jsou povinny platit i organizace, které poplatku nepodléhají, poruší-li povinnosti uvedené v předchozím odstavci.

§ 5

(1) Ukládá-li se pokuta z důvodů uvedených v § 4 odst. 1 poprvé, stanoví se nejméně částkou o polovinu vyšší než jedna dvanáctina ročního poplatku stanoveného podle § 2, nejvýše však o polovinu vyšší než tento roční poplatek.

(2) Znečišťovatelům, jimž byla už pokuta uložena a kteří neprovedou opatření uvedená v § 4 odst. 1 písm. a) ani v nově stanovené lhůtě, nebo opětovně zanedbají povinnosti uvedené v § 4 odst. 1 písm. b), uloží se pokuta až do výše dvojnásobného ročního poplatku.

(3) Organizacím uvedeným v § 4 odst. 2 se uloží pokuta od 5 000 Kčs do 1 miliónu Kčs.

§ 6

(1) Pokud se ukládá podle § 4 pokuta, uloží se zároveň pracovníkům organizací, kteří zavinili porušení povinností uvedených v § 4 odst. 1 písm. a) a b) pokuta ve výši od 100 do 5 000 Kčs, nejde-li o trestný čin.

(2) Byla-li uložena pokuta podle předchozího odstavce, nelze již uložit pokutu podle jiných předpisů.

Řízení o poplatcích a pokutách

§ 7

Poplatky a pokuty ukládají okresní národní výbory, popřípadě jimi pověřené městské národní výbory, v jejichž obvodu je zdroj znečišťování.

§ 8

(1) Znečišťovatelé jsou povinni oznámit každoročně bez vyzvání do 15. února orgánu příslušnému podle § 7 údaje nutné pro stanovení poplatků podle skutečnosti uplynulého roku, včetně výpočtu poplatků, bez ohledu na to, zda po přezkoušení údajů budou poplatkům podléhat; zároveň jsou povinni předložit potřebné technickoekonomické podklady pro určení výše poplatků podle § 2 odst. 3.

Skutečnosti ovlivňující vznik nebo změny výše poplatku, které vznikly v průběhu kalendářního roku po 15. únoru, jsou znečišťovatelé povinni oznamovat do 15 dnů jako podklad pro vydání nového nebo změnu původního rozhodnutí podle § 7.

(3) Nedodrží-li znečišťovatelé lhůty podle odstavců 1 a 2, jsou povinni zaplatit za každý den prodlení penále ve výši jednoho promile poplatků stanovených podle § 2. Znečišťovatelé, kteří poplatku jinak nepodléhají (§ 3 odst. 1), jsou povinni zaplatit v těchto případech penále ve výši 1000 Kčs za každý den prodlení, nejvýše však 50 000 Kčs.

Placení poplatků a pokut a jejich splatnost

§ 9

Poplatky i pokuty se platí národnímu výboru příslušnému podle § 7.

§ 10

(1) Znečišťovatelé jsou povinni platit poplatek podle vlastního výpočtu ve čtvrtletních splátkách zálohově vždy do 15 dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí.

(2) Splátky podle předchozího odstavce již zaplacené se zúčtují se splátkami odpovídajícími rozhodnutí o uložení poplatku (§ 7) do 15 dnů po jeho doručení. Podle tohoto rozhodnutí se také upravují další čtvrtletní splátky až do nového hlášení podle § 8 odst. 1, popřípadě 2.

(3) Pokuty jsou splatné do 15 dnů po doručení rozhodnutí podle § 7.

(4) Znečišťovatelé, popřípadě pracovníci (§ 6 odst. 1.), jsou povinni zaplatit za každý den prodlení penále ve výši jednoho promile z nezaplacené částky.

§ 11

Výnos poplatků, pokut a penále

(1) Část výnosu poplatků stanovená vládou a celý výnos pokut a penále je neplánovaným příjmem národních výborů, jejichž obvod je postižen škodlivými následky znečišťování ovzduší. Vznikají-li škodlivé následky též v obvodech jiných národních výborů než těch, které poplatky, popřípadě pokuty nebo penále uložily, rozdělí se jim výnos v poměru, v jakém jsou postiženy. Výnos rozdělují národní výbory nejblíže vyššího stupně. Zasahuje-li znečištění ovzduší do dvou nebo více krajin, dohodnou se o způsobu rozdělení výnosu zúčastněné krajské národní výbory.

(2) Zbývající část výnosu poplatků se odvádí Ústřední správě vodního hospodářství, která jej použije k předcházení škodlivým následkům znečišťování ovzduší, k jejich odstraňování a zmírňování.

§ 12

Působnost Ústřední správy vodního hospodářství

(1) Ústřední správa vodního hospodářství jako ústřední orgán státní správy

a) vypracovává návrhy technickoekonomických koncepcí a jiná souborná technickoekonomická opatření k ochraně ovzduší a dozírá, jak ústřední orgány a organizace tato opatření zabezpečují,

b) vyjadřuje se k projektové dokumentaci investic schvalovaných Státní komisí pro techniku, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,

c) může stanovit závazný způsob měření úletu škodlivin,

d) dohlíží na důsledné dodržování tohoto zákona.

(2) Dosavadní působnost Komise Slovenské národní rady pro vodní hospodářství se rozšiřuje v mezích pravomoci Slovenské národní rady a v rozsahu stanoveném vládou o činnost v oblasti ochrany ovzduší, upravenou tímto zákonem.

§ 13

Státní technická inspekce ochrany ovzduší

(1) Zřizuje se Státní technická inspekce ochrany ovzduší při Ústřední správě vodního hospodářství jako kontrolní orgán s celostátní působností. Podrobnosti o její organizaci stanoví ministr - předseda Ústřední správy vodního hospodářství.

(2) Státní technická inspekce ochrany ovzduší

a) kontroluje zařízení na ochranu čistoty ovzduší, dodržování termínů výstavby těchto zařízení a jejich uvádění do provozu, jakož i zajištění ochrany ovzduší v projektové dokumentaci investic,

b) kontroluje množství úletů škodlivin,

c) ukládá po projednání s příslušnými orgány hygienické služby organizacím provést opatření, jež zamezí, popřípadě zmírní znečišťování ovzduší,

d) dává národním výborům podněty k ukládání pokut.

(3) Při vydávání závazných posudků podle § 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, postupují orgány hygienické služby v oblasti čistoty ovzduší v součinnosti se Státní technickou inspekcí ochrany ovzduší.

(4) Orgány Státní technické inspekce ochrany ovzduší jsou oprávněny při plnění svých úkolů vstupovat do závodů, zařízení a objektů, provádět pozorování a měření k zjištění stavu čistoty ovzduší a požadovat potřebné doklady a údaje.

Ustanovení přechodná, společná a závěrečná

§ 14

Lhůta pro první oznámení podle § 8 odst. 1 se stanoví do 31. března 1967.

§ 15

(1) Poplatky za znečišťování ovzduší budou placeny v roce 1967 ve výši 50% a v roce 1968 ve výši 75% částek stanovených podle § 2.

(2) Znečišťovatelům, kteří k 1. lednu 1967 již mají ve výstavbě potřebná zařízení pro ochranu čistoty ovzduší, nebo kteří zahájí výstavbu prokazatelně nejpozději do konce roku 1968 a dokončí ji ve lhůtě dohodnuté se Státní technickou inspekcí ochrany ovzduší, se poskytne další sleva z poplatků snížených podle předchozího odstavce, a to tak, že u výstavby zahájené do konce roku 1967 budou poplatky placeny ve výši 25% a u výstavby zahájené do konce roku 1968 ve výši 37,5% poplatků podle § 2 až do uvedení zařízení do provozu. Jestliže dohodnutá lhůta uvedení zařízení do provozu nebude dodržena, doplatí znečišťovatelé poplatky na výši podle předchozího odstavce a za léta 1969 a další na výši podle § 2.

§ 16

Vláda může měnit ustanovení o přípustné míře znečištění ovzduší podle § 1 a o výši přirážky podle 2 odst. 4.

§ 17

Náhrada škody a trestní odpovědnost

Povinnost k náhradě škody podle jiných předpisů [Zejména hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., občanský zákoník č. 40/1964 Sb., zákoník práce č. 65/2965 Sb., vládní vyhláška č. 40/1963 Sb., o náhradě škod způsobených exhalacemi socialistickým zemědělským a lesním organizacím.] ani odpovědnost podle trestních předpisů nejsou tímto zákonem dotčeny.

§ 18

(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

(2) Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 178/1960 Sb., o opatřeních na ochranu čistoty ovzduší.

§ 19

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1967.

 

Příloha k zákonu č. .../1966 Sb.

A. Přípustná míra znečišťování ovzduší při spalování paliv (§ 1) a podklad pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm. d)

Výška komínu (m)	Přípustný úlet (kg/h)
	Popílek	SO2	Ostatní škodliviny 1)
7	2,5	2	4 k max 2), 3)
8	3	2,3	4,6 k max
10	4	3,2	6,4 k max
12	5	4,2	8,4 k max
14	7	5,3	10,6 k max
16	9	6,8	13,6 k max
18	11,4	8,4	16,8 k max
20	14	10	20,0 k max
25	21	13,5	27,0 k max
30	31	22,5	45,0 k max
35	42	32,5	65,0 k max
40	55	46	92,0 k max
45	70	60	120,0 k max
50	84	82,5	165,0 k max
55	110	100	200,0 k max
60	130	122	245,0 k max
65	160	145	290,0 k max
70	192	170	340,0 k max
75	225	195	390,0 k max
80	260	227	455,0 k max
85	290	257	514,0 k max
90	325	295	590,0 k max
95	360	335	670,0 k max
100	400	375	750,0 k max
110	490	900	930,0 k max
120	580	1425	1130,0 k max
130	675	1950	1340,0 k max
140	785	2475	1560,0 k max
150	900	3000	1790,0 k max
160	1010	3555	2060,0 k max
170	1130	4110	2320,0 k max
180	1270	4665	2606,0 k max
190	1400	5220	2890,0 k max
200	1550	5779	3200,0 k max
220	1820	6355	3840,0 k max
240	2110	6930	4500,0 k max
260	2400	7510	5160,0 k max
280	2700	8085	5820,0 k max
300	3000	8665	6500,0 k max

 

¹) Ostatními škodlivinami se rozumí škodliviny uvedené v části E přílohy.

²) k max je nejvýše přípustná okamžitá koncentrace podle směrnic ministerstev zdravotnictví a zemědělství, lesního a vodního hospodářství poř. č. 24/1960 sbírky Hygienické předpisy, o nejvyšších přípustných koncentracích škodlivin v ovzduší.

³) Jsou-li škodliviny vypouštěny po dobu kratší než 1 hodinu, vypočtou se hodnoty přípustných úletů úměrným snížením.

B. Přípustná míra znečišťování ovzduší při technologických výrobních procesech a podklad pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm. d)

Přípustná míra znečišťování ovzduší při technologických výrobních procesech se řídí podle části A přílohy použitím hodnot přípustných úletů pro ostatní škodliviny.

C. Přípustná míra znečišťování ovzduší tuhými látkami při výrobě cementu a vápna

Celková produkce (t/h)	Přípustný úlet (kg/h) při předpokládané výšce komínu (70ą10) m 1)
25	120
50	160
100	250
150	270

 

¹) Při podstatněji odlišné výšce komínů stanoví přípustné úlety Ústřední správa vodního hospodářství ve spolupráci s hlavním hygienikem ČSSR.

D. Vzorec pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm. d)

Poplatek s použitím hodnot úletů se vypočte podle vzorce

P = (e - e_p) . h . 0,10 Kčs + p,

kde značí	P	roční poplatek v Kčs,
	e	skutečné množství vypouštěné škodliviny v kg/h, [Skutečný úlet v kg/h se vypočte dělením skutečného úletu škodlivin v kg/rok počtem provozních hodin. U zdrojů znečištění s měnícím se výkonem stanoví způsob výpočtu poplatků Ústřední správa vodního hospodářství.]
	ep	přípustná množství vypouštěné škodliviny v kg/h,
	h	počet provozních hodin za rok,
	0,10 Kčs	roční výši poplatku za 1 kg vypouštěných škodlivin nad přípustnou míru [§ 2 odst. 3 písm. d)],
	p	procentní přirážku podle § 2 odst. 4

 

E. Hranice množství škodlivin podle § 3 odst. 1 písm. b)

Škodlivina 1)	Přípustné množství kg/h) 2)
Prach (max. 20% Si)	5,0
Kysličník uhelnatý	60,0
Kysličníky dusíku (jako NO3)	3,0
Chlór	1,0
Sirovodík	0,08
Olovo (kromě tetraalkylolova)	0,007
Sirouhlík	0,3
Arzén (anorganické sloučeniny kromě AsH3)	0,03
Fluór (anorganické sloučeniny plynné)	0,3
Saze (amorfní C)	1,5
Formaldehyd	0,5
Fenol	3,0
Rtuť kovová	0,003
Mangan (jako MnO2)	0,1
Kyselina sírová vyjádřeno v H iontech	0,1
Kyselina dusičná vyjádřeno v H iontech	0,1
Kyselina chlorovodíková vyjádřeno v H iontech	0,1
Akrolein	3,0
Amoniak	3,0
Benzen	24,0

 

¹) Hodnoty pro škodliviny, které nejsou v tabulce uvedeny, budou stanoveny hlavním hygienikem ČSSR ve spolupráci s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a Ústřední správou vodního hospodářství.

²) Jsou-li škodliviny vypouštěny po dobu kratší než 1 hodinu, vypočtou se hodnoty přípustných množství úměrným snížením.

 

Důvodová zpráva

Všeobecná část

Návrh zákona vychází z usnesení XIII. sjezdu KSČ a z článku 15 Ústavy Československé socialistické republiky a je jedním z opatření k ochraně celospolečenských zájmů a k zavedení účinných ekonomických nástrojů v nové soustavě řízení národního hospodářství. Účelem zákona je zdůraznit v právním řádu ochranu čistoty ovzduší a zabezpečit ji zejména souborem účinných opatření, jež by ve svých důsledcích ekonomicky zvýhodnila ty organizace, která řádně dodržují zákonné předpisy na ochranu čistoty ovzduší jako významného činitele zdravého životního prostředí.

Výsledek analýzy současného stavu ochrany ovzduší znovu potvrdil, že v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí, zejména na úseku ochrany čistoty ovzduší, kde zásadní řešení nesnese odkladu, nelze již vystačit s dosavadními nástroji řízení a že je třeba k ochraně celospolečenských zájmů hledat účinnější prostředky. Navrhovaná ustanovení o postizích za znečišťování ovzduší mají proto nahradit dosavadní překonanou a málo účinnou právní úpravu, která neodpovídá současnému stavu rozvoje výrobních sil. Dosavadní právní předpisy nedovolují dost důrazně a účinně čelit znečišťování ovzduší a národní výbory nejsou ani hmotně zainteresovány na ukládání sankcí, poněvadž jejich celý výtěžek plyne do státního rozpočtu.

Znečišťování ovzduší, zejména průmyslovými exhaláty, je problém celosvětový. Jeho škodlivé následky dopadají stále tíživěji téměř na všechny průmyslově vyspělé země. S rostoucí industrializací a s rozvojem motorismu nezůstanou ho však v dohledné době ušetřeny ani země rozvojové. U nás je řešení této problematiky ztíženo ještě specifickými podmínkami, jako jsou značně členitý terén, velká hustota osídlení, palivoenergetická základna vybudovaná na bázi kaloricky méně hodnotného a poměrně sirnatého hnědého uhlí a technicky i ekonomicky nevýhodná topeniště bez moderního a výkonného zařízení na čištění spalin unikajících do ovzduší. Jednou z těchto podmínek je také pomalé tempo záměny tuhých paliv za tekutá a plynná, která by byla nejvýhodnějším opatřením na ochranu čistoty ovzduší, je však závislá na našich hospodářských a dopravních možnostech, takže v dohledné době nelze očekávat v tomto směru příznivý obrat.

Škodliviny v ovzduší v určitých koncentracích a při dlouhodobém působení mají výrazně negativní vliv na široké okolí a jsou příčinou značných přímých ekonomických škod i škod v oblasti mimoekonomické. Zdravý stav ovzduší je nutno dnes již počítat mezi základní faktory ekonomické a psychologické.

Po dosavadních zkušenostech vychází navrhovaná konstrukce postihů ze zásady, že v nových podmínkách řízení národního hospodářství je třeba účinněji skloubit hmotný zájem jednotlivců a kolektivů na hospodářských výsledcích se zájmy celospolečenskými. Aby i každý jednotlivec byl zainteresován hmotně na co nejrychlejším snížení nebo alespoň zmírnění škodlivých následků znečišťování ovzduší a aktivně se podílel na odstraňování závad, musí tu být přímá závislost na hrubém důchodu podniku a tím i na výši mezd. Proto je nutné, aby poplatky i pokuty byly hrazeny z hrubého důchodu organizací. Při jiném pojetí by totiž byly hrazeny celou společností v cenách.

Hmotná zainteresovanost národních výborů, které budou vykonávat pravomoc podle navrhovaného zákona, bude na rozdíl od dosavadního stavu dána tím, že více než polovina výnosu poplatků a celý výnos pokut poplyne do jejich fondu rezerv a rozvoje.

V podstatě jsou navrhovány dva druhy postihů za znečišťování ovzduší, poplatky a pokuty. Poplatky za znečišťování ovzduší, na rozdíl od náhrady konkrétní škody, např. na zemědělské nebo lesní produkci, představují ekvivalent a paušální kompenzaci za způsobenou újmu celospolečenských zájmů. Tato újma nemusí být vždy na první pohled zjevná a zejména pokud jde o újmu na lidském zdraví jednoznačně ekonomicky vyčíslitelná. Objektivně však existuje a působí negativně na okolí provozoven znečišťujících ovzduší.

Navrhuje se proto, aby poplatky za znečišťování ovzduší byl povinen platit každý znečišťovatel, který vypouští do ovzduší více škodlivin, především popílků a kysličníků síry, než kolik činí přípustná norma, a aby poplatky byly zásadně vyšší, než by činily náklady na potřebné zařízení k ochraně čistoty ovzduší.

Zneškodňování kysličníků síry při spalování paliv se u nás pokládá zatím za technicky řešitelné jen rozptylem v ovzduší, tedy pomocí výšky komína, která by odpovídala příslušnému množství kysličníků síry. Nebude-li potřebná výška komína uskutečnitelná buď z důvodů stavebně technických, nebo z důvodů obecného zájmu (bezpečnost leteckého provozu), bude poplatek vybírán jen z překračovaného množství úletů škodlivin, které odpovídá uskutečnitelné a nikoliv potřebné výšce komína.

Podle předběžných odhadů lze předpokládat, že výnos poplatků by mohl při navrhovaných způsobech výpočtu dosáhnout celostátně zhruba 500 mil. Kčs a měl by mít klesající tendenci. Při předpokládané výši dosažitelného hrubého důchodu a zisku v r. 1967, včetně očekávaného plnění nad plán, by zatěžovaly poplatky za znečišťování ovzduší celkový hrubý důchod necelou polovinou procenta a zisk jedním procentem. Přitom je nutno vzít v úvahu, že zatímco hrubý důchod a zisk budou do r. 1970 znatelně stoupat, měl by podle předpokladů poklesnout výnos poplatků proti roku 1967 do roku 1970 nejméně o 10%. Lze proto očekávat, že navrhovaný poplatek nebude v nové soustavě řízení národního hospodářství ohrožovat řádné hospodaření podniku. Kromě toho se navrhuje zavést na přechodnou dobu poplatek odstupňovaný podle etap, takže by v prvním roce platnosti zákona činil celkem jen polovinu předpokládaného výnosu, tj. 250 mil. Kčs ročně, v druhém roce 375 mil. Kčs a teprve ve třetím roce by byl vybírán v plné výši. Aby byla podnícena i pozitivní hmotná zainteresovanost znečišťovatelů ovzduší, zavádí se ještě další systém slev pro ty organizace, které zahájí do konce roku 1968 výstavbu zařízení na ochranu čistoty ovzduší.

Pokuty za znečišťování ovzduší mají být podle návrhu ukládány vedle poplatků za znečišťování organizacím popř. i jednotlivcům, kteří neprovedli opatření uložená k zamezení znečišťování ovzduší. V praxi půjde nejčastěji o zanedbávání údržby a obsluhy, popř. i záměrné vypínání odlučovačů popílků, nesprávnou manipulaci se zachycenými popílky, neudržování složišť popílků v použitelném a bezprašném stavu.

Pokud jde o organizační zajištění ochrany ovzduší před znečištěním, bylo z několika uvažovaných alternativ po vzoru Polské lidové republiky navrženo, aby ústředním řízením ochrany ovzduší byla pověřena Ústřední správa vodního hospodářství.

Předpokládaný dopad navrhovaných technickoorganizačních opatření na státní rozpočet nepřevýší na neinvestičních výdajích částku 4 mil. Kčs ročně. V prvém roce účinnosti zákona nebude však tato částka pravděpodobně ani v plné výši čerpána.

K jednotlivým ustanovením:

Znečišťování ovzduší

K § 1 odst. 2: Navrhovaný zákon omezuje okruh subjektů, které způsobují znečišťování, na organizace. Při výkladu tohoto pojmu je třeba vycházet především z hospodářského zákoníka č. 109/1964 Sb. a půjde tedy o státní hospodářské organizace, rozpočtové a jiné státní organizace, družstevní organizace a společenské organizace. Kromě toho patří sem i jiné organizace než socialistické, jak je uvažuje § 488 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

Poplatky za znečišťování ovzduší

Konstrukce výše poplatků spočívá v tom, že jsou bez ohledu na způsob výpočtu (§ 2 odst. 3) zásadně vyšší, než by činily náklady na potřebná zařízení k ochraně čistoty ovzduší, a to o přirážku (§ 2 odst. 4), jejíž výše je odstupňována podle míry důrazu kladeného na ochranu příslušné územní oblasti.

K § 3 odst. 1: Poplatkem není postihováno každé znečištění (§ 1), nýbrž jen překročení určité, zde uvedené míry ohrožení čistoty ovzduší.

K § 3 odst. 2: U parních trakcí je stav obecně technicky neřešitelný, je však mimořádný zájem vytvořit z tohoto místního a trvalého znečištění (lomy, doly, nádraží) takový ekonomický tlak, aby provozovatel musel mít zvýšený zájem na zavedení jiného způsobu trakce, který má k dispozici (půjde obvykle jen o přesun příslušného zařízení). Obdobně je tomu i u případů uvedených v 2 odst. 3 písm. b).

Placení poplatků a pokut a jejich splatnost

K § 9: Podle vládní vyhlášky č. 90/1965 Sb. a Rámcových podmínek hospodaření podniků č. 63/1966 Sb. platí hospodářské organizace poplatky a pokuty z podílu hrubého důchodu (zisku), připadajícího jim po splnění odvodů.

Pokuty

Další ekonomický tlak na znečišťovatele mají vytvářet pokuty. Okruh skutečností, které jsou podkladem pro poplatky a pokuty, je rozšířen i na nižší míru znečištění než stanoví § 3 odst. 1, a to tehdy, jestliže znečišťovatel neprovede na základě zákona uložená opatření nebo řádně neprovozuje ochranná zařízení (§ 4).

Pokuty se ukládají organizacím i jejich pracovníkům, kteří zavinili porušení povinností uvedených v 4 odst. 1 písm. a) a b). Návrh tedy kombinuje hmotný postih organizací s hmotným postihem uvedených pracovníků.

Návrh nevylučuje možnost přísnějších postihů, a to u organizací zejména zákaz užívání nebo provozu příslušného zařízení (§ 7 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), u osobních pokut uložení trestů ve smyslu trestních předpisů.

K § 4 odst. 2: Toto ustanovení se vztahuje na organizace, které nejsou znečišťovateli podle § 2 odst. 2.

Řízení o poplatcích a pokutách

Pro řízení platí obecně ustanovení správního řádu (vládní nařízení č. 91/1960 Sb.).

K § 8 odst. 1: Za technickoekonomické podklady se považují kromě vyšších stupňů dokumentace alespoň investiční úkoly a pro výpočet poplatků podle množství vypouštěných škodlivin na přípustnou míru všechny údaje potřebné k výpočtu poplatků uvedeným způsobem.

Působnost Ústřední správy vodního hospodářství

K § 13 odst. 1: Rozšířením dosavadní působnosti Ústřední správy vodního hospodářství o působnost na úseku ochrany čistoty ovzduší, upravenou navrhovaným zákonem, se mění zákon č. 115/1965 Sb., o změnách v organizaci a působnosti některých odvětvových ústředních orgánů, doplněný zákonným opatřením č. 37/1966 Sb. Ústřední správa vodního hospodářství a ochrany ovzduší se tak stává ústředním orgánem pro řízení ochrany čistoty ovzduší, aniž je dotčena působnost ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 20/1966 Sb.

Státní technická inspekce ochrany ovzduší

Podle vzoru Státní vodohospodářské inspekce, která se v praxi osvědčila, navrhuje se orgán s obdobnou organizací a působností v oblasti ochrany čistoty ovzduší.

K § 13 odst. 2 písm. c): Ustanovení souvisí zejména s ustanovením § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a je významné především tím, že s jeho nedodržením návrh zákona spojuje peněžité tresty (§ 4).

K § 13 odst. 3: Návrh ukládá na úseku ochrany čistoty ovzduší orgánům hygienické služby součinnost se Státní technickou inspekcí ochrany ovzduší při vydávání závazných posudků podle § 4 zákona č. 20/1966 Sb. Bude ve prospěch věci, rozšíří-li orgány hygienické služby svou odbornost o zvláštní technickoekonomickou odbornost nově zřizované Státní technické inspekce ochrany ovzduší. Ze znění návrhu vyplývá, že by závazný posudek neměl být nikdy v rozporu se stanoviskem Státní technické inspekce ochrany ovzduší. Případné rozdílné názory na znění posudku, ovšem jen v části týkající se čistoty ovzduší, by měly být předem odstraněny jednáním mezi resorty.

Ustanovení přechodná, společná a závěrečná

K § 15: Zatímco pokuty jako peněžitý trest za porušování zákonných povinností se uplatní v plné šíři již od účinnosti zákona, předpokládá návrh ukládání poplatků až do konce roku 1968 mírnějším způsobem. Tím návrh přihlíží k současným možnostem v dodávkách zařízení k zamezení úniku exhalací do ovzduší. Kromě toho zvýhodňuje dočasně organizace, které uspíší realizaci potřebných opatření.

V Praze dne 16. listopadu 1966

Předseda vlády:

Lenárt v. r.