V roce 1968 bude dosaženo nejvyššího tempa růstu osobní spotřeby obyvatelstva za uplynulé desetiletí - pres 9 %. Příjmy obyvatelstva se za tento rok zvyšují o 18,2 miliardy Kčs proti 3-5 mld. v průměru řady předcházejících let. A co je významné - jsou plně realizovány neobvykle vysokým vzestupem maloobchodního obratu o 12 %. Přitom absolutní výše letošního přírůstku maloobchodního obratu je téměř čtyřnásobná proti průměru let 1960 až 1965. Současně, jak známo, bylo započato s realizací pětidenního pracovního týdne, jsou uskutečňována významná sociální opatření, např. cestou zvýšení nízkých důchodů, řeší se dlouholeté a nespravedlivé zaostávání mezd v dopravě, spotřebním a potravinářském průmyslu atd. Je možno konstatovat pronikavý vzestup naší zemědělské výroby za poslední dvě léta, rychlý vzestup dodávek průmyslových výrobků pro vnitřní trh, značný růst stavební výroby, vzestup dodávek pro zahraniční obchod.

Nicméně nejsme a nemůžeme být s tímto stavem spokojeni. Efektivnost ekonomiky je nadále neuspokojivá. Na trhu se projevují velmi vážné sortimentní nedostatky, dále zaostává bytová výstavba apod.

Proto praktický hospodářský program příštího roku, vyjádřený v hospodářské směrnici vlády, jde cestou zvyšování ekonomického tlaku na výrobu. Citelně se zvyšují odvody podniků státu, zpřísňuje se politika dotací a subvencí, jsou zajišťovány předpoklady pro plně vyrovnaný rozpočet. S cílem vytvoření předpokladů pro bytovou výstavbu a omezení vysoké rozestavěnosti se zostřuje celkový investiční limit pro nově zahajované stavby v průmyslu. Počítá se i s určitými cenovými opatřeními. Všechny tyto praktické kroky jsou nezbytné, chceme-li realizovat vládou garantovaný vzestup reálných mezd o 2,5 % v příštím roce a chceme-li současně dosáhnout výstavby alespoň 95000 bytů, dále zabezpečit vzestup příjmů dodávkami potravin a průmyslového zboží, zajistit splnění našich cílů po linii zahraničního obchodu.

Přes mimořádnou náročnost těchto úkolů je nutno konstatovat, že naše socialistické podniky a družstva mají značný prostor i podmínky k iniciativnímu řešení problémů spojených se zvyšováním výroby, její kvality a sortimentu, rentability i vývozu. Značné rezervy existují ve využití kapacit, zhodnocení surovin a materiálů i ve využití pracovního času. Velké možnosti máme též v rozvíjení hlubší a účinnější hospodářské kooperace se zeměmi socialistického tábora, zejména v RVHP. Hodláme proto i nadále projednat náměty schválené vládou ČSSR a jinými vládami členských zemí této organizace, směřující k posílení její efektivnosti. Při zachování priority obchodu se členskými státy RVHP existují rovněž předpoklady k rozvíjení odpovídající spolupráce s vyspělými kapitalistickými zeměmi, zejména západní Evropy.

Soudružky a soudruzi, v politickém životě naší republiky se od podpisu a zejména od ratifikace smlouvy, jejíž text je předložen dnešní schůzi Národního shromáždění, budeme setkávat s faktem legálního dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu. Pro život žádného státu není přítomnost jiných než vlastních vojsk jednoduchá.

Poslanci Národního shromáždění i celá československá veřejnost pochopí fakt, že je třeba vojska Sovětského svazu, která budou podle navrhované dohody umístěna v Československu, považovat za vojska našeho spojence, za vojska socialistické země, jehož národy přinesly největší oběti v boji proti fašismu za druhé světové války. Sovětský svaz, jak je všeobecně známo, přispěl rozhodující měrou v roce 1945 k osvobození naší republiky. Tato dějinná fakta nelze přejít ani bagatelisováním ani taktickým mlčením. V dnešních dobách reálná situace musí být totiž řešena. Rozumně, s důvěrou a s plnou odpovědností před národními dějinami, s plnou odpovědností za osudy našich dalších generací, za osudy socialismu a míru ve světě. Tomu chceme my, Češi a Slováci i ostatní národnosti naší země, znovu přispět svým postojem k vzniklé situaci.

Postoje orgánů všech stupňů by měly z tohoto jedině možného zorného úhlu vycházet. Je věcí našeho pracujícího lidu i našich funkcionářů a zástupců, jak bude upraveno konkrétní společenské postavení sovětských vojsk. Společenský poměr zejména k velitelskému a důstojnickému sboru bude určen i jeho vztahem k československému lidu, naší politice i politickým představitelům tohoto lidu. Přál bych si, aby v zájmu našich dlouhodobých cílů byly tyto styky dobré a odpovídaly kulturní i politické vyspělosti našich národů a národností.

Do přirozené roviny určené možnostmi naší doby se budou muset uvést také zejména celkové československo-sovětské vztahy. Příslušné státní, ale i společenské organizace by jim měly věnovat opět pozornost. Vzájemné styky mezi socialistickými zeměmi by měly vycházet z přirozených pracovních a zájmových hledisek, měly by být založeny na principech rovnoprávné ekonomické, kulturní a politické spolupráce.

Jestliže jsem využil svého vystoupení k ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk Sovětského svazu v Československu k tomu, abych objasnil některé naléhavé otázky našeho nejbližšího vývoje, jak jsou již formulovány ve vládním programu z 13. září 1968, chtěl bych se v závěru vrátit ještě jednou ke smyslu smlouvy.

Vážení poslanci, soudružky a soudruzi, je jistě teoreticky možné si představit nějaké jiné řešení vzniklé situace v Československu. Budete však se mnou jistě souhlasit, když prohlásím, že pro odpovědnou politiku bylo v kritických okamžicích vývoje státu k disposici jen řešení jediné. Rozložením světového poměru sil i společné zájmy socialistických zemí včetně Československa nám předem určují jisté závazky a povinnosti, kterých se nelze lehkomyslně zříci. Vláda vám, poslancům, a tím vlastně všemu pracujícímu lidu naší země předkládá dokument, o němž je přesvědčena, že znamená pro zúčastněné země postupné východisko ze vzniklé situace.

Dohoda o podmínkách dočasného pobytu části sovětských vojsk na našem území se tak stává důležitým nástrojem normalizace vztahů mezi socialistickými státy a základem jejich další spolupráce. Dovolte mi proto, abych vás požádal o souhlas s tímto významným krokem naší vlády v pevné víře, že je to jak v zájmu celého socialistického společenství, tak i v nejvlastnějším zájmu šťastné budoucnosti Československé socialistické republiky. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji předsedovi vlády Inž. Černíkovi. Prosím nyní společného zpravodaje výboru ústavně právního, branného a bezpečnostního a zahraničního posl. Jana Němce, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Zpravodaj posl. dr. Jan Němec: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci, sešli jsme se dnes k projednání vládního návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ČSSR k projevu souhlasu smlouva mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, podepsaná v Praze dne 16. října t. r.

Naše jednáni se opírá o 40. článek prvního odstavce ústavy, podle nějž Národní shromáždění jedná a usnáší se o základních otázkách vnitřní a zahraniční politiky státu, a o článek 42 ústavy, podle nějž dává souhlas k mezinárodním smlouvám politickým, hospodářským smlouvám obecné povahy a takovým smlouvám, k jejichž provedení je třeba zákona.

Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území, kterou za Československou socialistickou republiku podepsal předseda vlády s. Černík a za Svaz sovětských socialistických republik s. Kosygin, vychází z tradičního přátelství, spolupráce a spojenectví mezi Sovětským svazem a Československem, ze snahy o jejich další upevnění, jak je uvedeno v preambuli smlouvy a jak to odpovídá zájmům lidu obou států. Vychází ze smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, uzavřené 12. prosince 1943, uprostřed druhé světové války, v době velkých osvobozovacích bojů sovětské armády, v době, kdy náš lid odsouzený německými fašisty k fyzické likvidaci viděl v Sovětském svazu a jedině tam záruku svého osvobození i perspektivu svého budoucího života v novém socialistickém uspořádání.

Prozíravost signatářů smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci z r. 1943, prodloužené protokolem z 27. listopadu 1963, vyplývá zejména z třetího článku, v němž byla již tehdy před 25 lety předvídána obnova dobyvačné německé politiky pod známým heslem "Drang nach Osten", obnova revanšistických a militaristických sil tak, jak je zaznamenáváme již delší dobu v Německé spolkové republice.

Bratislavská dohoda ze 3. 8. 1968, podepsaná československými vládními, státními a stranickými činiteli, spolu s představiteli pěti zemí socialistického společenství, znovu upozornila na nebezpečí temných reakčních sil světového imperialismu, na nebezpečí jejich úderného oddílu v Evropě, na revanšistické síly Německé spolkové republiky, které vynakládají soustavně veškeré úsilí na to, aby psychologicky rozkládaly jednotu socialistického společenství a jež jsou připraveny ve vhodné chvíli použít i vojenské síly. Ne náhodou věnovaly a věnují právě tyto revanšistické síly v NSR takovou zvláštní pozornost Československu, jak vzhledem k jeho strategické pozici, tak i k existenci protisocialistických sil, jejichž působnost byla v projevech vedoucích soudruhů potvrzena a které se přiživovaly na obrodném demokratizačním procesu, zahájeném lednovým plénem ústředního výboru Komunistické strany Československa s nijak neskrývanými protirevolučními snahami.

Jestliže obě vlády, naše i sovětská, zdůrazňují úsilí o ochranu vymožeností socialismu a o posílení míru a bezpečnosti v Evropě a na celém světě, vycházejí beze sporu z důkladné analýzy současné mezinárodní situace v dnešním rozděleném světě, ze základního světového třídního rozporu mezi socialistickou a kapitalistickou soustavou.

Smlouva již projednáváme, se opírá o ujednání dosažená mezi československou a sovětskou delegací v Moskvě ve dnech 23.-26. srpna a 3.-4. října t. r. Tato ujednání oboustranně směřují k plné politické i hospodářské normalizaci poměrů v naší zemi. Není jistě sporu o tom, že právě Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na československém území je jedním z aktivních kroků jak ze sovětské, tak i z československé strany k této normalizaci přispět a ji také urychlit. Vždyť právě otázka pobytu sovětských vojsk je živou otázkou naší veřejnosti, její byť i zatím jen dílčí a dočasné řešení odpovídá zájmům a přáním našeho lidu.

Předseda vlády s. Černík podrobně zdůvodnil jednotlivé články Smlouvy, její politicky význam i skutečnost, že jde o dokument, který aktivně a pozitivně přispívá k normalizaci života naší země, otevírá nové možnosti a reálné perspektivy jejího rozvoje. Jde přece o to, aby prostor, který moskevská ujednání vytvořila pro pokračování polednové politiky, nebyl zužován, ale naopak rozšiřován právě v zájmu dalšího rozvoje všech těch pozitivních jevů společenského pohybu po lednu, ale i v zájmu vymýcení všech negativních stránek, jichž bohužel také nebylo pomálu. Bylo by dobře, abychom se právě nad touto otázkou zamysleli, abychom se zamysleli nad možnostmi rozšíření prostoru pro polednovou politiku naší komunistické strany i našeho Československého státu, nad jejími pozitivními aspekty, jejichž smyslem bylo účelně a vhodně spojit obecné společné zásady a cíle komunistického hnutí s revolučními a demokratickými tradicemi českého a slovenského národa, abychom právě z tohoto hlediska přistupovali k otázce, kterou dnes projednáváme.

Smlouva, kterou projednáváme, je částečnou realizací pátého článku moskevského protokolu z 26. srpna tohoto roku, a současně také dílčím příspěvkem ke splnění 15. článku, v němž bylo vyjádřeno oboustranné rozhodnutí vedoucích představitelů Komunistické strany Československa i Komunistické strany Sovětského svazu věnovat veškeré úsilí prohloubení tradičního a historického přátelství mezi našimi národy. Bohužel i u nás jsou ještě síly, které nepochopily tento smysl základní orientace naší socialistické výstavby, které nemají zájem přispívat ke splnění moskevských protokolů, kalí vodu a nijak nepřispívají pro obnovu dobrých vztahů v celém socialistickém společenství a zejména v československo-sovětských vztazích. Jaký mohou mít takovéto síly zájem? Komu slouží? Co přejí tomuto lidu, který žije v této zemi? Konflikty, těžkosti? Jestliže ano, bude třeba se zeptat, v jakých jsou službách a jaké hájí zájmy?

Československý lid nejednou v historii prokázal své vysoké internacionální uvědomění, jež bylo vždy v souladu s jeho revolučními i národními tradicemi, v souladu s progresívním rozvojem země a zejména se zajištěním bezpečnosti státu proti staletému nepřátelství, jež hrozilo vždy a tradičně jen z jedné a to západní světové strany.

Smlouva v článku dvě výslovně konstatuje, že pobyt sovětských vojsk na našem území nenaruší suverenitu našeho státu, že sovětská vojska se nevměšují do vnitřních záležitostí naší republiky a že příslušníci těchto vojsk i osoby k nim příslušející a členové rodin budou zachovávat právní řád platný v Československé socialistické republice.

Vůbec otázky jurisdikce řešené i v článku 9 a stejně tak materiálně právní otázky odpovídají plně požadavkům československé vládní delegace a jsou po právní stránce daleko precisněji formulovány, než je tomu v obdobných smlouvách jiných zemí.

Soudružky a soudruzi, měl jsem možnost prostudovat si dohodu mezi stranami Severoatlantické smlouvy o statutu příslušníků jejich ozbrojených sil, převážně amerických, a také dohodu, která byla uzavřena podle článku 6 Smlouvy o vzájemné spolupráci a bezpečnosti mezi Japonskem a USA, týkající se zřízení oblastí a statutu ozbrojených sil USA v Japonsku, v nichž je právně zakotvena absolutní výlučnost amerického práva nebo přinejmenším jeho naprostá priorita.

Je třeba proto konstatovat, že vláda naší republiky věnovala těmto závažným otázkám, které jsou rozhodující i pro pojem suverenity, mimořádnou pozornost a dosáhla takových formulací, které nás mohou plně uspokojit. Jsem přesvědčen, že vláda Národní fronty při jednání o této Smlouvě vyvinula maximální úsilí a snahu dosáhnout co nejpříznivějšího řešení v dané době, v dané situaci a v daných možnostech, a to plně v duchu vládního prohlášení projednávaného 12. a 13. září letošního roku na schůzi našeho Národního shromáždění, a myslím, že si zaslouží plnou naší podporu a důvěru. Společná schůze výborů ústavně právního, zahraničního, branného a bezpečnostního došla v neformální diskusi, jež se dotýkala Smlouvy jako celku i jednotlivých dílčích otázek a v níž zazněly i protichůdné názory a nejedna pochybnost, k názoru podpořit vládní návrh v zájmu dalšího socialistického rozvoje naší země, štěstí jejího lidu a uložila mi předložit a doporučit ke schválení plénu Národního shromáždění podle čl. 42 Ústavy návrh schvalovacího usnesení tohoto znění:

Národní shromáždění ČSSR souhlasí se Smlouvou mezi vládou ČSSR a SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR podepsanou v Praze dne 16. října 1968.

Doporučuji po diskusi toto schvalovací usnesení přijmout.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji soudruhu zpravodajovi a ptám se, zda někdo z poslanců má dotazy k předneseným zprávám a to jak k návrhu a zprávě předsedy vlády, tak i ke zprávě soudruha zpravodaje. Jsou dotazy? Dotazy nejsou. Ptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy k předloženému návrhu. Poslankyně soudružka Čakrtová-Sekaninová.

Posl. dr. Sekaninová-Čakrtová: Soudruhu presidente, soudruzi a soudružky. Budu ve svém vystoupení co nejvěcnější a co nejstručnější. Národní shromáždění mělo na projednání této smlouvy velmi málo času. Jak je nám všem známo, uplynuly od podpisu smlouvy do dnešního pléna dva dny. Když, také ve velké časové tísni, posuzovali československý podklad k jednání, kladlo mnoho poslanců velký důraz na to, aby dočasná přítomnost vojsk a jejich částečný odsun byly pojaty jedině v organické souvislosti s úplným odchodem vojsk z našeho území. Přihlíželi jsme přitom ke znění moskevského protokolu ze srpna t. r., který v příslušném bodě stanoví, že o podmínkách pobytu a úplného odchodu spojeneckých vojsk bude uzavřena smlouva - smlouva jedna.

Ačkoliv jsme pokládali za velmi žádoucí a naléhavé, aby byl přesně dodržen tento závazek o takovéto náplni jedné smlouvy, uvažovaly výbory také jiné alternativy k řešení tohoto životně důležitého problému, například uzavřít souběžně dvě dohody nebo alespoň do smlouvy upravující otázky dočasného pobytu vojsk zakotvit závazek, že do určitého blízkého termínu bude uzavřena dohoda o termínovaném úplném odsunu všech vojsk z našeho území.

Do smlouvy, která byla našemu plénu dnes předložena, však nebylo možno žádné podobné ustanovení zařadit, a to dokonce ani ne v nejslabší uvažované formě, totiž v článku, který by zněl, že tato dohoda má dočasnou platnost do doby uzavření dohody o úplném odchodu sovětských vojsk.

Myslím, soudruzi a soudružky, že zde jde o vážnou otázku, jak se zřetelem na znění samotné dohody a také z hlediska širšího, zásadního. Smlouva totiž mluví v názvu i v textu o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území. Bylo by zcela samozřejmé, myslím, jak po stránce obsahové, tak i z hlediska smluvní praxe, aby obsahovala ustanovení o době platnosti smlouvy, která výslovně upravuje otázky dočasné, když takováto ustanovení mají všechny smluvní instrumenty, jejichž trvání si smluvní partneři naopak přejí a předpokládají vzhledem k jejich náplni na dobu co nejdelší. Tak je tomu také u základního dokumentu našich mezinárodních vztahů, u Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci se SSSR.