Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1964
III. volební období
193
Vládní návrh
Zákon
ze dne 1964
o sociálním zabezpečení
Ústava Československé socialistické republiky zaručuje všem pracujícím právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při neschopnosti k práci.
Toto právo je zajišťováno soustavou sociálního zabezpečení, které se rozvíjí v souladu s možnostmi a potřebami celého národního hospodářství.
Socialistická společnost vytváří na základě neustálého rozvoje výrobních sil a zdokonalování výrobních vztahů stále příznivější předpoklady k zlepšování životních a pracovních podmínek a k všestrannému uspokojování hmotných a kulturních potřeb pracujících. Tyto zlepšující se pracovní a životní podmínky a neustálé prohlubování zdravotní a sociální péče se již dnes projevují nejen ve zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, ale i v prodlužování pracovní aktivity. Vývoj v tomto směru bude dále urychlován postupným odstraňováním těžkých a zdraví škodlivých prací, zaváděním nové techniky, zejména komplexní mechanizací a automatizací výroby, postupným zkracováním pracovní doby a dalším prohlubováním a zlepšováním léčebně preventivní péče.
Tomuto vývoji napomáhá i systém sociálního zabezpečení; který má podporovat uvědomělé prodlužování pracovní aktivity a přispívat k tomu, aby také pracující, kteří získají právo na odchod do důchodu; podle svých schopností pomáhali k dalšímu rozvoji socialistické společnosti.
Systém sociálního zabezpečení musí zajišťovat, aby všech materiálních a finančních prostředků věnovaných naší společností na sociální potřeby bylo co nejúčelněji využíváno v souladu se zájmy a potřebami dalšího rozvoje našeho národního hospodářství a aby při rozdělování těchto prostředků byly zabezpečeny především oprávněné potřeby těch pracujících, kteří pro stáří nebo invaliditu nemohou uspokojovat své potřeby vlastní prací. Tato zásada vyžaduje, aby v soustavě důchodového zabezpečení byla více uplatněna hlediska sociální, zejména zmenšením rozpětí mezi vyššími a nižšími důchody, čehož bude dosaženo zdaněním vyšších důchodů a zvyšováním nízkých důchodů vyššími částkami při další práci.
Důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených sil z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů se přizpůsobuje důchodovému zabezpečení ostatních pracujících.
Nároky z důchodového zabezpečení se zajišťují všem pracujícím na základě práce. Z důchodového zabezpečení se proto odstraňují pozůstatky dřívějších sociálně pojišťovacích kapitalistických systémů.
Společenský význam péče o děti vyžaduje výhodnější úpravu nároků pracujících matek, zejména snížením věkové hranice pro právo na starobní důchod u žen s více dětmi a zhodnocením péče o děti pro nároky z důchodového zabezpečení.
Dávky a služby sociálního zabezpečení poskytuje stát.
Na provádění sociálního zabezpečení se účastní pracující v nejširší míře prostřednictvím národních výborů a svých společenských organizací.
K provedení těchto zásad, stanovených XII. sjezdem Komunistické strany Československa, Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Rozsah sociálního zabezpečení
§ 1
(1) Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje:
1. důchodové zabezpečení
a) pracovníků (pracujících v pracovním nebo v učebním poměru a členů výrobních družstev),
b) pracujících, kteří mají podle tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení nebo podle jiných předpisů v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci, zejména funkcionářů národních výborů, funkcionářů komisi lidové kontroly a statistiky, soudců z povolání; advokátů - členů advokátních organizací, studentů a vědeckých a uměleckých aspirantů,
c) příslušníků ozbrojených sil a příslušníků bezpečnostních sborů z povolání,
d) ostatních občanů konajících službu v ozbrojených silách, příslušníků Lidových milicí, pomocníků Pohraniční stráže a členů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, pokud nejsou zabezpečení podle jiných předpisů [zákon č. /1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, a prováděcí předpisy k tomuto zákonu],
e) bojovníků proti fašismu, obětí války a fašistické persekuce v době nesvobody a účastníků přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pokud nejsou zabezpečení podle jiných předpisů [zákon č. 11964 Sb],
f) účastníků krátkodobých nebo neplacených brigád, dobrovolných požárníků, dobrovolných zdravotníků Československého červeného kříže, účastníků organizované tělesné výchovy a dalších pracujících, o nichž to stanoví prováděcí předpisy, a to pro případ pracovního úrazu,
g) spisovatelů, hudebních skladatelů, výtvarných umělců, architektů, vědeckých pracovníků, výkonných umělců a artistů (dále jen "umělci");
2. zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, pokud nejsou zabezpečení podle jiných předpisů;
3. zabezpečení důchodců v nemoci;
4. služby sociálního zabezpečení.
(2) Sociální zabezpečení zahrnuje též důchodové zabezpečení pozůstalých po osobách uvedených v odstavci 1 č. 1.
§ 2
Zvláštní zákon upravuje sociální zabezpečení družstevních rolníků [zákon č. /1964].
ČÁST PRVNÍ
DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ PRACOVNÍKŮ
Díl první
Základní ustanovení
§ 3
Druhy dávek důchodového
zabezpečení
Z důchodového zabezpečení se poskytují tyto dávky:
1. důchody
a) starobní,
b) invalidní a částečný invalidní,
c) vdovský,
d) sirotčí,
e) manželky;
i) osobní,
g) sociální;
2. výchovné k důchodům;
3. zvýšení důchodu a výchovného pro bezmocnost.
§ 4
Všeobecná ustanovení o podmínkách dávek
(1) Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách.
(2) Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) se řídí především
a) pracovní kategorií,
b) délkou doby zaměstnání a
c) výší výdělku.
§ 5
Pracovní kategorie
(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují podle druhů vykonávaných prací do tří pracovních kategorií:
1. do I. pracovní kategorie patří
a) zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných dolech,
b) zaměstnání členů leteckých posádek a pracovníků soustavně činných v letadlech za letu;
c) zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých chemických provozech,
d) zaměstnání kesonářů a potápěčů,
e) zaměstnání při konečném zpracování radioaktivních surovin,
f) zaměstnání v hornictví vykonávaná pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí a na radioaktivní suroviny;
2. do II. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání, v nichž se vykonávají práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek;
3. do III. pracovní kategorie patří všechna ostatní zaměstnání.
(2) Jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby (§ 7 odst. 1), bylo-li zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie přerušeno jen těmito dobami. Prováděcí předpisy stanoví, které doby odbojové činnosti a fašistické perzekuce a v jakém rozsahu se započítávají jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.
(3) Vláda stanoví, které druhy prací odůvodňují; aby zaměstnání bylo zařazeno do I. nebo II. pracovní kategorie, a jak se zařazení provádí.
§ 6
Doba zaměstnání
(1) Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba zaměstnání, rozumí se jí tyto doby od vzniku československého státu:
1. doba pracovního (učebního) poměru, doba činnosti v poměru člena výrobního družstva a doba jiné činnosti, po kterou pracující mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci [§ 1 odst. 1 č. 1 písm. b)];
2. doba služby vojáka z povolání a příslušníka bezpečnostního sboru;
3. doba výluk, stávek a perzekuce pro činnost v revolučním dělnickém hnutí; jiná doba nezaměstnanosti se započítává v jednotlivých případech v rozsahu podle rozhodnutí okresního národního výboru;
4. doba studia na školách, včetně vysokých škol, potřebná k přípravě pro povolání po skončení povinné školní docházky; doba studia před 9. květnem 1945 se však započítává do doby zaměstnání jen pracovníku, z jehož celkové doby výdělečné činnosti od skončení studia do dne vzniku nároku na důchod připadají aspoň na dobu zaměstnání;
5. doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti) v cizině, má-li pracovník ke dni vzniku nároku na důchod trvalý pobyt v Československé socialistické republice a je a) československým občanem nebo
b) cizím státním příslušníkem, který byl na území Československé socialistické republiky zaměstnán aspoň 10 let,
pokud nevyplývá něco jiného z mezistátních úmluv.
(2) Doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti) se hodnotí jako doba zaměstnání, pokud pracovní poměr (pracovní činnost) zakládá nebo zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; nebyl-li pracovník účasten nemocenského pojištění proto, že nebyl k pojištění přihlášen, nebo proto, že zaměstnání nezakládalo podle předpisů tehdy platných nemocenské pojištění, hodnotí se zaměstnání pro účely tohoto zákona, jestliže by zakládalo účast na nemocenském pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod.
(3) Prováděcí předpisy stanoví,
a) které jiné doby se považují za dobu zaměstnání,
b) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení získaná podle předpisů o důchodovém zabezpečení družstevních rolníků nebo podle předpisů o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.
§ 7
Náhradní doby
(1) Trvalo-li zaměstnání aspoň rok, započítávají se do doby zaměstnání též tyto doby (náhradní doby):
a) doba služby v československých ozbrojených silách, pokud tato služba nebyla vykonávána jako povolání; doba jiné vojenské služby se započítává v rozsahu, který stanoví prováděcí předpisy;
b) doba odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody [zákon č. 255/1946 Sb.; o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození; dekret č. 53/1945 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům, a zákon č. 47/1946 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění]; tyto doby se započítávají v rozsahu; který stanoví prováděcí předpisy;
c) doba, po kterou pracovník nebyl nebo nemohl být v pracovním poměru v době nesvobody z důvodu politického, národního nebo rasového útisku;
d) doba, po kterou žena pečovala o dítě (i osvojené nebo jiné dítě, které převzala do péče nahrazující péči rodičů) ve věku do tří let anebo o invalidního nezletilce, který potřeboval stálé péče a nebyl umístěn v ústavu sociální péče;
od 1. října 1948 též
e) doba, po kterou měl pracovník nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy;
f) doba odborného nebo politického školení;
g) doba přípravy pro povolání, která se provádí podle předpisů o pracovní rehabilitaci;
h) doba pobírání invalidního důchodu nebo dávky, která se považuje od 1. ledna 1957 za invalidní důchod; avšak jen pro vznik nároku na důchod;
od 1. ledna 1957 též
ch) doba pobírání částečného invalidního důchodu, po kterou byl vyplácen příspěvek před umístěním do zaměstnání.
(2) Kryje-li se doba zaměstnání a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro pracovníka výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby zaměstnání, nebo náhradní doby.
§ 8
Přerušení zaměstnání
(1) Bylo-li zaměstnání (§ 6 a 7) přerušeno po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jen jestliže zaměstnání trvalo po přerušení aspoň tři roky.
(2) Pokud bylo zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jakoby pracovník nepřerušil zaměstnání, doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. O tom, zda zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost pracovníka okresní národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým bylo zaměstnání přerušeno.
§ 9
Průměrný měsíční výdělek
(1) Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku.
(2) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější. Byl-li pracovník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro vyměření starobního důchodu z hrubých výdělků za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž pracovník skončil zaměstnání, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení první věty.
(3) Převyšuje-li průměrný měsíční výdělek vypočtený za dobu uvedenou v předchozím odstavci částku 2000 Kčs, bere se v počet částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina; nejvýše však částka 1000 Kčs.
(4) Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod toho, kdo požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činil průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.
Díl druhý
Dávky důchodového zabezpečení
Starobní důchod
§ 10
Pracovník má podle délky doby zaměstnání a podle dosaženého věku nárok na plný starobní důchod nebo na poměrný starobní důchod.
§ 11
Podmínky pro nárok na plný starobní důchod
(1) Na plný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 60 let.
(2) Na plný starobní důchod má nárok též pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň
a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků zaměstnání uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 písm. a) až e) a toto zaměstnání trvalo při dosažení uvedeného věku;
b) 58 let, jestliže konal nejméně 20 roků zaměstnání uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 písm. f) a toto zaměstnání trvalo při dosažení uvedeného věku.
(3) Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhla věku aspoň
a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,
b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,
c) 55 let a vychovala dvě děti,
d) 56 let a vychovala jedno dítě,
e) 57 let a nevychovala žádné dítě,
pokud pro ni není výhodnější ustanovení předchozího odstavce.
(4) Při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem; které převzala do péče nahrazující péči rodičů.
(5) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže pracovník nebyl zaměstnán nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.
§ 12
Podmínky pro nárok na poměrný starobní důchod
(1) Na poměrný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 10 roků, jestliže v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 65 let.
(2) Žena má nárok na poměrný starobní důchod nejen podle předchozího odstavce, nýbrž též, jestliže byla zaměstnána po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 20 roků, dosáhla v době trvání zaměstnání věku aspoň
a) 60 let a vychovala aspoň jedno dítě, nebo
b) 62 let a nevychovala žádné dítě.
(3) Ustanovení § 11 odst. 4 a 5 platí obdobně.
Výše starobního důchodu
§ 13
Výše plného starobního důchodu
(1) Základní výměra plného starobního důchodu pracovníka, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí
a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;
b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník zaměstnán z potřebné doby zaměstnání 25 roků nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;
c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.
(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracovníkům uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a pracovníkům uvedeným pod písm. c) od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání
I. pracovní kategorie.... 2 %,
II. pracovní kategorie.... 1,5 % a
III. pracovní kategorie.... 1 %
průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v odstavci 4; přitom se započítává jen doba zaměstnání vykonávaného po dosažení věku 18 let.
(3) Jestliže byl pracovník zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do prvých 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.
(4) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku
a) nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku, byl-li pracovník z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii;
b) nejvýše 60 % průměrného měsíčního výdělku, jestliže pracovník nesplňuje uvedenou podmínku;
zvýšení přesahující hranici 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku náleží, jen jde-li o zvýšení za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.
(5) Byl-li pracovník z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii, není výše starobního důchodu omezena podle předchozího odstavce
§ 14
Výše poměrného starobního důchodu
Poměrný starobní důchod činí za každý rok zaměstnání 2 % průměrného měsíčního výdělku [tj. 1/25 z 50 % průměrného měsíčního výdělku].
Nároky na starobní důchod při dalším zaměstnání
§ 15
(1) Rozvoj výrobních sil a stálé zvyšování životní úrovně a péče o zdraví pracujících umožňují, aby pracující, kteří splní podmínky pro nárok na starobní důchod, pokračovali podle svých fyzických a duševních schopností v dalším zaměstnání. Vzhledem k zájmu společnosti i k posílení hmotného zájmu pracujících na dalším zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání podle dalších ustanovení.
(2) Závody jsou povinny ve spolupráci se závodními výbory základních organizací Revolučního odborového hnutí vytvářet v souladu s potřebami národního hospodářství příznivé předpoklady pro další zaměstnávání těch pracovníků, kteří nepoužijí svého práva na odchod do důchodu a rozhodnou se pokračovat v práci i po vzniku nároku na starobní důchod.
(3) Pracovní poměr s pracovníky, kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na plný starobní důchod; lze rozvázat výpovědí jen po předchozím souhlasu okresního národního výboru.
(4) Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 58).
§ 16
Zvýšení nároku na plný starobní důchod
(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na plný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na plný starobní důchod za každý další rok zaměstnání o 4 % průměrného měsíčního vydělku a při neukončeném roku zaměstnání o 1 % průměrného měsíčního výdělku za každé tři měsíce zaměstnání.
(2) Plný starobní důchod činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně
440 Kčs měsíčně; trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
480 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a
520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.
(3) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.
§ 17
Zvýšení nároku na poměrný starobní důchod
(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na poměrný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na poměrný starobní důchod za každý další rok zaměstnání až do vzniku nároku na plný starobní důchod o 2 % průměrného měsíčního výdělku.
(2) Poměrný starobní důchod pracovníka, který byl zaměstnán do dne vzniku nároku na tento důchod nejméně 15 roků, činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně
330 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
360 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a
400 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.
(3) Po dovršení 25 roků zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod.
(4) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.
§ 18
Nejvyšší a nejnižší výměra starobního důchodu
(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;
1800 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchody nebo byl-li zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii;
1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.
(2) Plný starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.
(3) Poměrný starobní důchod činí nejméně 300 Kčs měsíčně.
(4) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.
(5) Starobní důchod podle odstavců 2 a 3 a starobní důchod v nejnižší výměře podle § 16 odst. 2 a § 17 odst. 2 může být vyměřen nad 90 % uvedeného průměrného měsíčního výdělku, je-li tento důchod jediným zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny nebo jde-li o manželskou dvojici; která nemá hrubý příjem vyšší než
400 Kčs měsíčně na osobu, jde-li o plný starobní důchod, nebo
300 Kčs měsíčně na osobu, jde-li o poměrný starobní důchod.
Invalidní (částečný invalidní) důchod
§ 19
(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví pracovníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Pracovníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu; pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti; poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí a v součinnosti se závody péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 68) si udrželi nebo získali vhodné zaměstnání a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.
(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se pracovníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk pracovníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitaci se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.
§ 20
Podmínky pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod
(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 21) a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně (částečně) invalidním.
(2) Invalidní důchod však nenáleží pracovníku, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 22).
(3) Pracovník je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
a) je neschopen vykonávat jakékoli soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, anebo
b) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání.
(4) Pracovník je částečně invalidní, jestliže jeho výdělek podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat
a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek anebo
b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované.
§ 21
Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod
(1) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u pracovníků ve věku
do 20 let........ méně než rok,
nad 20 let do 22 let.... 1 rok,
nad 22 let do 24 let.... 2 roky,
nad 24 let do 26 let.... 3 roky,
nad 2 let do 28 let.... 4 roky,
nad 28 let....... 5 roků.
Doba zaměstnání potřebná pro nárok pracovníka ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.
(2) Získal-li pracovník potřebnou dobu zaměstnánu v některém z věkových pásem vedených v předchozím odstavci a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.
(3) Bez ohledu na délku doby zaměstnání vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod;
a) stane-li se pracovník plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu nebo
b) stane-li se plně (částečně) invalidní vdova, která při vzniku plné (částečné) invalidity již nemá nárok na vdovský důchod, jestliže vstoupila nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod do zaměstnání a pokračovala v něm až do dne, kdy se stala plně (částečně) invalidní; toto ustanovení se však nevztahuje na vdovu, které z důvodu plné invalidity znovu vznikne nárok na vdovský důchod.