Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963
III. volební období
146
Vládní návrh
Zákon o rodině
ze dne 1963
Vybudování socialismu v Československu se významným způsobem projevilo i v oblasti rodinného, manželského a osobního života občanů našeho státu. Společnost usiluje všemožně o to, aby morálka socialistické společnosti se stala základem všech vztahů v rodině, manželství a při výchově dětí. Ochrana manželství, mateřství, rodiny, zájmů všech dětí, jakož i zvýšená péče o rodiny s více dětmi je uskutečňována celou naší společností.
Aby tyto zásady byly vyjádřeny v právním řádu republiky, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto
zákoně o rodině
Základní zásady
Článek I
Manželství v naší společností spočívá na pevných citových vztazích mezi mužem a ženou. Oba jsou si v něm rovni. Hlavním společenským účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
Článek II
Rodina založená manželstvím je základním článkem naší společností, která všestranně chrání rodinné vztahy.
Článek III
Mateřství je nejčestnějším posláním ženy. Společnost poskytuje mateřství nejen svou ochranu, ale i veškerou péči, zejména hmotnou podporou matky i dětí a pomocí při jejich výchově.
Článek IV
Rodiče jsou odpovědní společností za všestranný duševní a tělesný rozvoj svých dětí a zvláště za jejich řádnou výchovu tak, aby jednota zájmů rodiny a společnosti byla upevňována.
Článek V
Společnost dbá o výchovu dětí a uspokojování jejich hmotných a kulturních potřeb, pečuje o ně a chrání je prostřednictvím státních orgánů, společenských organizací, školy, kulturních, osvětových a zdravotnických zařízení.
Článek VI
Všichni členové rodiny mají povinnost si vzájemně pomáhat a podle svých schopností a možností zabezpečovat zvyšování hmotné a kulturní úrovně rodiny.
Článek VII
V duchu těchto základních zásad je třeba používat ustanovení tohoto zákona a práva i povinnosti v něm upravené vykonávat.
ČÁST PRVNÍ
MANŽELSTVÍ
Hlava první
VZNIK MANŽELSTVÍ
§ 1
Manželství se uzavírá na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy vytvořit harmonické, pevné a trvalé životní společenství.
§ 2
Občané, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj společenský účel.
§ 3
Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před orgánem státu, že vstupují spolu do manželství, a to veřejně a slavnostním způsobem, v přítomnosti dvou svědků.
§ 4
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní muž a žena před místním národním výborem pověřeným vést matriky pro obvod, v němž má jeden z nich bydliště.
(2) Místní národní výbor může z důležitých důvodů povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem pověřeným vést matriky nebo na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život toho, kde chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, může být manželství uzavřeno před kterýmkoli místním národním výborem.
§ 5
Československý státní občan může v cizině uzavřít manželství též před orgánem Československé socialistické republiky k tomu zmocněným.
§ 6
(1) Občané, kteří chtějí uzavřít manželství, jsou povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství a že oba navzájem znají svůj zdravotní stav.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Národní výbor, před kterým se manželství uzavírá, může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 7
Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však občané musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly.
§ 8
(1) Občané jsou povinni při uzavírání manželství před oddávajícím národním výborem souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.
§ 9
Z důležitých důvodů může okresní národní výbor povolit, aby prohlášení občana, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně. Občan, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
§ 10
Náboženské sňatkové obřady nejsou dovoleny před uzavřením manželství.
Hlava druhá
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ
§ 11
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 12
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
§ 13
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové manželství se stane platným, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla.
(3) U nezletilého mladšího než šestnáct let manželství nevznikne.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít občan stižený duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav občana slučitelný se společenským účelem manželství.
(2) Uzavře-li manželství občan stiženy takovou duševní poruchou bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. K výroku o neplatnosti však nedojde a manželství se stane platným, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným se společenským účelem manželství.
§ 15
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se neplatnost i po jeho zániku. Totéž platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na základě osvojení.
§ 16
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů jíž zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho smrti jeho potomci.
§ 17
(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech.
Hlava třetí
VZTAHY MEZI MANŽELY
§ 18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
§ 19
O uspokojování potřeb rodiny, založené manželstvím, jsou povinní pečovat oba manželé podle svých schopností a možností. Za uspokojování potřeb rodiny se považuje také osobni péče o děti a společnou domácnost.
§ 20
(1) O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.
(2) K výkonu povolání a k pracovnímu uplatnění nepotřebuje žádný z manželů souhlas druhého manžela.
§ 21
(1) Každý z manželů je oprávněn zastupovat druhého manžela v běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.
(3) To neplatí, jestliže druhý manžel tyto účinky proti jiné osobě výslovně vyloučil a jestliže to bylo této osobě známo.
Hlava čtvrtá
ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM MANŽELA ZA MRTVÉHO
§ 22
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.
Hlava pátá
ROZVOD
§ 23
(1) Státní orgány ve spolupráci se společenskými organizacemi a všemi občany jsou povinny napomáhat upevňování manželství a rodiny, zejména tím, že předcházejí příčinám, které by mohly vést k narušování pevností a trvalostí vztahů v manželství a v rodině.
(2) Lehkomyslný poměr k manželství je v rozporu se,zájmem společnosti. Proto lze ke zrušení manželství rozvodem přistoupit jen ve společensky odůvodněných případech.
§ 24
Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést; jsou-li vztahy mezí manžely tak vážně rozvráceny, že manželství nemůže plnit svůj společensky účel. Při rozhodování o rozvodu musí soud přihlédnout zejména k zájmům nezletilých dětí.
§ 25
Soud je povinen zjistit příčiny, které vedly k vážnému rozvrácení manželství. Svá zjištění uvede v odůvodnění rozhodnutí.
§ 26
(1) V rozhodnutí, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte; upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí; komu bude dítě Svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Rozhodnutí o úpravě práva povinností rodičů k dítěti může být nahrazeno jejich dohodou, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(3) Soud při rozhodování o právech a povinnostech rodičů nebo při schvalování jejich dohody vždy přihlédne k tomu, aby byly zajištěny nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte v uvědomělého občana.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.
(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu zdraví dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.
§ 28
Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejích rodičovských práv a povinností.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní mocí rozhodnutí o rozvodu oznámit národnímu výboru pověřenému vést matriky, že přijímá opět své dřívější příjmení.
ČÁST DRUHÁ
VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
Hlava první
VÝCHOVA DĚTÍ
§ 30
O výchovu dětí pečují v nerozlučné jednotě rodiče, stát a společenské organizace, zejména Československý svaz mládeže a jeho pionýrská organizace.
§ 31
(1) Předním výchovným úkolem je působit na citový, rozumový a mravní vývoj dětí v duchu zásad morálky socialistické společnosti.
(2) Výchova musí být vedena tak, aby děti získávaly stále širší a hlubší vzdělání, osvojily si odpovědný postoj k práci a aby do jejich vědomí a jednání pronikly takové morální zásady, jako láska k vlastí, přátelství mezi národy, ochrana společenského vlastnictví, podřízenost osobních zájmů zájmům celku, dobrovolné a uvědomělé dodržování pravidel socialistického soužití, úcta k druhým, osobní skromnost, čestnost a obětavost.
Práva a povinnosti rodičů a dětí
§ 32
(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
(2) Rodiče mají být osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem.
§ 33
(1) Rodiče odpovídají společnosti za všestranný vývoj svých dětí, pečují soustavně a důsledně o jejich výchovu, výživu a řídí jejich jednání tak, aby z nich vyrostli zdraví a uvědomělí občané.
(2) Při výchově dětí je povinen pomáhat i manžel, který není rodičem dítěte, žije však s ním ve společné domácnosti.
§ 34
(1) Rodičovská práva a povinnosti mají oba rodiče.
(2) Rodičovská práva nepatří tomu z nich, étery nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
§ 35
Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat; pokud má příjmy z vlastní práce, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.
§ 36
Rodiče jsou oprávněni a povinni své nezletilé děti zastupovat a spravovat jejich záležitostí.
§ 37
(1) Dítě může být zastoupeno kterýmkoli z rodičů, étery je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu a nebyl zbaven svých rodičovských práv.
(2) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své děti, jde-li o právní úkony, při nichž by mohlo dojít k střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo mezi dětmi navzájem.
(3) Nemůže-li dítě zastoupit žádny z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to národnímu výboru pověřenému vést matriky.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádny z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před národním výborem pověřeným vést matriky souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
Hlava druhá
ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRAV A POVINNOSTÍ RODIČŮ
§ 41
(1) S rozvojem společnosti roste i její vliv na výchovu dorůstající generace. Společnost přitom dbá, aby rodiče mohli řádně vykonávat svá práva a povinnosti při výchově dětí.
(2) Vyžaduje-li to řádný výkon práv a povinností rodičů, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci školy, národního výboru, soudu a jiných státních orgánů i společenských organizací.
§ 42
(1) Zájem společnosti na řádné výchově dětí opravňuje občany i společenské organizace, aby upozornili na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů mohou občané i společenské organizace upozornit národní výbor, soud nebo jiný státní orgán, který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření.
(2) Opatření, kterými se omezují rodičovská práva, může učinit jen soud.
§ 43
(1) Národní výbor v součinnosti s rodiči, školou a se společenskými organizacemi zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejích zájmy.
(2) Vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může národní výbor učinit tato opatření:
a) Napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a občany, kteří narušují jeho řádnou výchovu, nebo požádá společenskou organizaci, aby toto opatření vykonala sama;
b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, společenských organizací v místě bydliště nebo na pracovišti;
c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.
(3) Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je národní výbor, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatřeni může jen orgán; který je učinil.
§ 44
(1) Brání-li rodičům ve výkonu jejich práv a povinností závažná překážka a vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může soud jejich rodičovská práva omezit.
(2) Neplní-li rodiče řádně svá rodičovská práva nebo povinnosti a vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí; soud jejich rodičovská práva omezí.
(3) Zneužívají-li rodiče svých práv nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti, soud je rodičovských práv zbaví.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiného občana než rodiče, který poskytuje záruku jeho řádné výchovy. Přitom soud vymezí rozsah jeho práv a povinností k dítěti.
(2) Tam, kde je výchova dětí vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, může soud nařídit ústavní výchovu. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
§ 46
Jestliže to je naléhavě třeba, je národní výbor povinen učinit předběžně i takové opatření, o kterém má právo jinak rozhodnout pouze soud, jemuž to neprodleně oznámí; soud rozhodne dodatečně.
§ 47
Národní výbor a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.
§ 48
Občané, kterým byla národním výborem nebo soudem svěřena ochrana zájmů nezletilých, jsou oprávněni navštívit nezletilého v jeho bytě, zjistit v jeho bydlišti; škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno; a vyšetřit výchovné poměry. Státní orgány, společenské organizace a rodiče jim přitom poskytují veškerou pomoc.
§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu svých rodičovských práv a povinností, rozhodne soud.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upravil soud i bez návrhu jejich práva a povinnosti; zejména rozhodne; komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
Hlava třetí
URČENÍ OTCOVSTVÍ
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(2) Souhlasné prohlášení rodičů se musí stát před národním výborem pověřeným vést matriku, nebo před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, může jak dítě, tak i matka navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi, kterého soud ustanovil.
§ 56
Jestliže navrhovatel za řízení zemře; může v řízení pokračovat druhý, k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví; že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.
(2) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství viděl, že je těhotná.
§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě, ani matka, toto právo manžel nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.
§ 60
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů; může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne; kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž; jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může generální prokurátor, vyžaduje-li to zájem společnosti, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může generální prokurátor podal návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.