ze dne 1963

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

President republiky může prohlásit československého občana, jehož umělecké působení svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, v uznání této jeho činnosti za národního umělce. Může se tak stát též in memoriam po umělcově smrti.

§ 2

Národní umělec obdrží o udělení čestného titulu "národní umělec" listinu opatřenou státní pečetí a podepsanou presidentem republiky.

§ 3

O způsobu propůjčování, ztrátě a odnímání čestného titulu "národní umělec" platí obecné předpisy [Zákon č. 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání.]. Ztráta a odnětí čestného titulu má za následek ztrátu práv s ním spojených nebo na jeho podkladě získaných.

§ 4

Doživotní čestné důchody a zaopatřovací platy příslušející nebo udělené vládou podle dřívějších předpisů národním umělcům nebo pozůstalým po nich považují se za osobní důchody podle předpisu o sociálním zabezpečení.

§ 5

Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, ve znění zákona č. 79/1953 Sb., se zrušuje.

§ 6

Tento zákon nabývá účinnosti dnem........... 1963.

I.

Zákon o národních umělcích z roku 1948, který byl přímo novelizován v roce 1953 (zák. č. 79/1953 Sb.), byl v průběhů uplynulých let dotčen ještě několikrát: ustanovení §§ 1 a 4 byla nepřímo změněna zákonem č. 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání, § 4 mimoto ještě trestními zákony z let 1950 a 1961, dále bylo nepřímo novelizováno ustanovení § 5 odst. 2 zákonem č. 115/1953 Sb., o právu autorském, a ustanovení § 7 bylo dotčeno vládním nařízením č. 6/1953 Sb., jímž bylo mimo jiné zrušeno ministerstvo informací a osvěty. I ustanovení § 6 bylo nepřímo pozměněno zákonem č. 79/1953 Sb. Konečně je nutno uvést, že ustanovení § 3 dosud platného zákona (srv. zák. č. 79/1953 Sb.) je již delší dobu obsolétní. Nepoužívá se, protože byla již před několika lety zavedena jednotná praxe v přiznávání tzv. osobních důchodů podle § 28 zákona č. 55/1958 Sb., o sociálním zabezpečení; a to u všech osob, u nichž, jsou pro přiznání osobního důchodu důvody a jsou splněny zákonné podmínky; to se týká samozřejmě i národních umělců, resp. pozůstalých po nich.

II.

Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, ve znění zákona č. 79/1953 Sb., předvídá v § 2, že s udělením titulu "národní umělec" bude spojeno právo nosit čestný odznak. Podrobné předpisy a tomto odznaku měla vydat vláda.

Ministerstvo školství a kultury vypsalo soutěž na výtvarný model čestného odznaku, soutěž však skončila bezúspěšně. Ministerstvo školství a kultury po dohodě se Svazem československých výtvarných umělců upustilo od vypsání další soutěže a pověřilo postupně několik výtvarníků tímto úkolem, avšak návrh na realizaci čestného odznaku vládě nepředložilo. Protože tak došlo k tomu, že se od vydání zákona národní umělci zvláštním odznakem neoznačují, nebylo by vhodné nyní jíž čestný odznak zřizovat.

Je však vhodné, aby společenský význam propůjčení tohoto čestného uznání byl vyjádřen tím, že nerodní umělec obdrží o propůjčení čestného titulu listinu opatřenou státní pečetí; kterou podepíše president republiky. V dosavadní praxi obdržel národní umělec pouze dopis podepsaný ministrem školství a kultury.

Nový způsob udělování čestného titulu vyžaduje zákonnou úpravu, protože jde o čestné uznání, které propůjčuje president republiky (§ 9 odst. 2 a § 1 zákona č. 62/1962 Sb.). Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem, je vhodné vydat nový zákon o národních umělcích a dosavadní zastaralé normy zrušit.

Provedení nového zákona si nevyžádá žádných nových výdajů ze státního rozpočtu.

V Praze dne 22. června 1963

Předseda vlády:

V. Široký v. r.