ČÁST TŘETÍ

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 296

(1) Trest pravomocně uložený před účinností tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, se nevykoná, ustanovení tohoto zákona o souhrnném trestu se v takovém případě neužije.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činy trestné podle dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb., a potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, a podle nařízení Slovenské národní rady. 33/1945 Sb. SNR, o potrestání fašistických-zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.

§ 297

(1) Jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek, popřípadě součet takových trestů postupně uložených nebo jejich zbytek činí více než patnáct let, soud tento trest, popřípadě postupně uložené tresty zkrátí poměrně tak, aby nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek činil ke dni účinnosti tohoto zákona patnáct let.

(2) Jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona činí nevykonaný trest zákazu činnosti nebo jeho zbytek více než pět let, zkrátí soud tento trest nebo jeho zbytek tak, aby ke dni účinnosti tohoto zákona činil pět let.

(3) Byl-li před účinností tohoto zákona pravomocně uložen trest

a) ztráty čestných práv občanských nebo jiný obdobný trest podle zákona dříve účinného, končí ztráta práva volebního a práva zastávat funkci soudce a soudce z lidu dnem účinnosti tohoto zákona,

b) vyloučení z vojska, považuje se za neuložený,

c) peněžitý, nevykoná se v případě jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody nebo jeho zbytek,

d) zákazu pobytu, po účinnosti tohoto zákona se nevykoná, popřípadě jeho výkon dnem účinnosti tohoto zákona končí,

e) uveřejnění rozsudku, po účinnosti tohoto zákona se nevykoná.

§ 298

Ustanovení tohoto zákona o podmíněném propuštění a podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se užije s výjimkou ustanovení § 62 1 na tresty uložené před účinností tohoto zákona.

§ 299

Horní hranice druhé sazby trestu odnětí svobody stanovené v § 1 odst. 2 zákona č. 165/1950 Sb., na ochranu míru, se snižuje na patnáct let.

§ 300

Zrušují se:

1. trestní zákon č. 86/1950 Sb.,

2. zákon č. 63/1956 5b., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb.,

3. ustanovení §§ 4 až 6 zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.

§ 301

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Důvodová zpráva.

Vítězství socialismu vytvořilo podmínky pro překonání všech přežitků staré společnosti ve vědomí lidí a pro všestranný rozvoj nových socialistických vztahů mezi lidmi. V procesu socialistické výstavby se formuje i morální tvářnost naší nové společnosti. Likvidace vykořisťovatelských tříd, naprosté vítězství socialistické hospodářské soustavy a existence socialistického vlastnictví vytvořily pevnou základnu pro soulad zájmů jednotlivce se zájmy celé společnosti.

V procesu osvobozené práce založené na uvědomělé, soudružské spolupráci všech pro společnost se rodí nový socialistický člověk a jeho nové vědomí.

Současně s tímto procesem společnost zvyšuje morální požadavky vůči všem svým členům. Roste úloha socialistické morálky, jejíž prosazování nutně souvisí s rozvojem socialistické demokracie, s rozšiřováním účasti pracujících na správě státu a řízení hospodářství.

Politicky a morální jednota lidu se stále upevňuje. Rostoucí síla morálního působení společnosti se projevuje stále výrazněji i v uvědomělém zachovávání pravidel socialistického soužití a v dodržování socialistické zákonnosti. Nezvratným důkazem toho je i podstatný pokles kriminality. Počet odsouzených osob v roce 1960 klesl na 54,6% proti roku 1951.

Při prosazování socialistické morálky má napomáhat společnosti, jako její důležitý nástroj, trestní zákon.

Osnova trestního zákona je zaměřena k ochraně společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a socialistického vlastnictví, jakož i práv a oprávněných zájmů občanů. Při poskytování ochrany těmto zájmům se plně uplatňují zásady socialistického humanismu. Humanismus socialistické společnosti v oboru trestního práva vyleží v tom, že volba prostředků a způsobů ochrany společenského řádu, upevňování socialistické zákonnosti, stanovení trestů porušovatelům právního pořádku se řídí vysokými morálními principy socialistické společnosti. Z nich vyplývá i použití přísných trestů vůči osobám dopouštějícím se trestných činů z nepřátelství k socialistickému státnímu zřízení a vůči osobám vážně porušujícím pravidla socialistického soužití nebo snažícím se žít na úkor společnosti.

Stále se prohlubující účast společenských organizací při stíhání pachatelů trestných činů a jejich převýchově umožňuje zúžit trestní odpovědnost za činy, která nejsou pro společnost a styk příliš nebezpečné, a s nimiž se lze účinně vypořádat zejména opatřeními společenského působení a výchovným působením národních výborů. zákon o místních lidových soudech a zákon o úkolech národních výborů při zajišťováni socialistického pořádku vycházely z této zásady. Osnova trestního zákona vytváří předpoklady pro účinnou ochranu společnosti proti pachatelům závažnějších trestných činů. Rozšíření účasti pracujících při stihání a převýchově pachatelů trestných činů umožní i důsledné rozvinutí výchovného působení prostředků trestního zákona.

Účinná ochrana společnosti i jednotlivých jejích členů a zvýšení výchovné úlohy trestu se projevují v systému trestů, ve výši trestních sazeb a nové úpravě podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody. Všechny tyto úpravy mají umožnit, aby soudy v každém jednotlivém případě mohly přihlížet ke všem zvláštnostem případu a mohly volit prostředky k nápravě pachatele i se zřetelem k jeho osobě a povahovým vlastnostem. Soudy budou proto moci kromě trestu odnětí svobody a nápravného opatření ukládat i další tresty jako tresty samostatné. Trest smrti bude možno podle návrhu osnovy trestního zákona ukládat jako trest výjimečný u nejzávažnějších trestných činů v případě, že uložení jiného trestu by nesplnilo účel trestu. Nejvyšší výměra trestu odnětí svobody se stanoví na 15 let, poněvadž delší tresty odnětí svobody často maří výchovné poslání trestu. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje osnova trestního zákona se zajištěním účinného boje proti zvlášť nebezpečným recidivistům.

Pokud jde o stíhání mladistvých, vychází osnova trestního zákona ze zásady že mladistvé bude možno stihat pouze za závažnější trestné činy. U mladistvých vylučuje užití některých trestů. Podmíněné propuštění mladistvého k trestu odnětí svobody upravuje osnova tak, aby bylo možno propustit mladistvého již po odpykání jedné třetiny trestu v případě, že výkon části trestu působil výchovně.

Zajištění účinné ochrany některých vztahů vyplývajících ze změněných ekonomických a společenských poměrů, ze vzájemných vztahů států světové socialistické soustavy a z mezinárodních smluv vyžaduje řadu dalších úprava Bylo třeba zejména zpřesnit skutkové podstaty trestných činů vážnou měrou narušujících socialistickou ekonomiku a státní disciplínu, jakož i některých vojenských trestných činů ohrožujících vážnou měrou kázeň a pořádek v ozbrojených silách. Vzájemné vztahy států světové socialistické soustavy jsou chráněny tím, že osnova umožňuje postih všech nejzávažnějších forem kontrarevoluční činnosti proti ostatním státům světové socialistické soustavy. Nově se také zařazují skutkové podstaty trestných činit proti základním lidským právům, jak to vyplývá z některých mezinárodních smluv, například trestný čin směřující k vyhlazení některého národa nebo rasy.

Nový trestní zákon nahradí dosavadní trestní zákon z r. 1950, který byl novelizován v r. 1956. Dosavadní trestní zákon přispěl účinně k upevňování socialistické zákonnosti při stíhání pachatelů trestných činů. Dosažený stupeň rozvoje socialistické demokracie v naší vlasti umožňuje další rozvinutí všech pokrokových zásad starého trestního zákona.

Vypracováním osnovy nového trestního zákona je splněn jeden z úkolů vytyčených zasedáním ÚV KSČ ze dne 7. a 8. prosince 1960 o zdokonalení našeho právního řádu.

I. K ČÁSTI OBECNÉ

K HLAVĚ PRVNÍ

(§ 1, 2)

Osnova vypočítává v první hlavě zájmy, které trestní právo chrání. Tyto zájmy jsou zde uvedeny jen obecně a konkrétně je pak určují jednotlivá ustanovení zvláštní části. Chráněné zájmy tvoří nerozlučnou jednotu a doplňují se navzájem.

Trestní zákon slouží socialistickému státu nejen jako nástroj ochrany společenského a státního zřízení, socialistického vlastnictví, práv a oprávněných zájmů občanů, ale i jako jeden z prostředků výchovy občanů k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel socialistického soužití. Tomu slouží i úprava trestů, jejich ukládání a jejich výkonu.

I když je trest důležitým prostředkem k dosažení účelu trestního zákona, není prostředkem jediným. Ochrana společenských zájmu a výchova nového, socialistického člověka patří k základním úkolům socialistické společnosti, společenských organizací a kolektivů pracujících na závodech a v místech. Kolektivním působením na provinilce se nejlépe zajišťuje jeho převýchova. Prostředky soudního donuceni - zejména tresty - nemají místa u pachatelů, k jejichž nápravě postačí opatření společenského působení. Tato zásada se promítá do řady ustanovení obecné části osnovy upravujících ukládání a výkon trestů a uplatňuje se zejména při upuštění od potrestání a vyřízení věci místním lidovým soudem (§ 24 až 26).

K HLAVĚ DRUHÉ

(§ 3-15)

Trestný čin (§ 3 odst. 1) je v osnově definován dvěma základními znaky, a to nebezpečností činu pro společnost a skutečností, že jde o čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Oproti platné úpravě osnova prohlubuje materiální pojetí trestného činu tím, že výslovně stanoví, že není trestným činem čin, který sice jinak vykazuje znaky trestného činu, ale jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný. Osnova též uvádí některé okolnosti, které jsou významné pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Osnova vychází i z toho, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je závislý též na vývoji společenských vztahů.

Osnova rozlišuje dvě formy zavinění: úmysl (§ 4) a nedbalost (§ 5).

Podle vztahu pachatelovy vůle k porušení nebo ohrožení zájmu chráněnému zákonem rozeznává osnova úmysl přímý (§ 4 písm. a)) a úmysl eventuální (§ 4 písm. b)). V obou případech je si pachatel vědom, že svým činem může způsobit následek nebezpečný pro společnost.

Na rozdíl od úmyslného zavinění pachatel nechce při zavinění z nedbalosti (§ 5) způsobit následek nebezpečný pro společnost ani s jeho způsobením nesouhlasí. Předpokladem zavinění z nedbalosti ovšem je bud vědomost pachatele o možnosti, že způsobí takový následek (§ 5 písm. a)), anebo tato vědomost tu není, ale lze učinit závěr, že to pachatel vědět měl a mohl (§ 5 písm. b) ).

Boj proti kriminalitě a ochrana naší společnosti vyžaduje, aby trestem nebyl postižen jen ten, kdo dokoná trestný čin, ale i ten, kdo podnikne jednání nebezpečné povahy směřující k spáchání trestného činu (příprava k trestnému činu podle § 7), anebo kdo se pokusí trestný čin dokonat (pokus trestného činu podle § 8).

Dohoda dvou nebo více osob, že spáchají trestný čin a rozdělí si přitom úlohy při provedení trestného činu, dále srocení, opatřování si vražedných nástrojů, lupičského nářadí apod. vytváří příznivé podmínky pro skutečné dokonáni trestného činu u pachatelů, kteří jsou rozhodnutí trestný čin spáchat, a proto příprava k trestnému činu, záležející v jednání pro společnost nebezpečném, jímž jsou úmyslně vytvářeny podmínky pro spáchání trestného činu, je trestná, a to podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala. Zavedením přípravy k trestnému činu jako obecné formy trestné činnosti se v podstatě zachovává trestnost týchž jednání, které bylo možno postihnout i podle platné úpravy. Některé formy přípravy k trestnému jednání jsou totiž dosud postižitelné podle některých ustanovení zvláštní části dosavadního trestního zákona (jako např. spolčení, srocení), některé jsou postižitelné podle širšího výkladu ustanovení o pokusu. Navrhovanou úpravou se však umožní rozlišit přesně přípravu k trestnému činu od pokusu a tím lépe vystihnout vinu obžalovaného. Zavedení přípravy k trestnému činu totiž umožní, že za pokus bude považováno jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jímž tedy pachatel uskutečňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Vzhledem k okolnosti, že příprava k trestnému činu je zpravidla ještě vzdálena od dokonání trestného činu a tím i stopen její nebezpečnosti pro společnost bývá menší, osnova v § 40 odst. 2 v širší míře umožňuje použití mimořádného zmírnění trestu.

Organizátora, návodce nebo pomocníka jako účastníky bude možno postihnout pouze tehdy, došlo-li alespoň k pokusu trestného činu. Jinak budou odpovídat za přípravu k trestnému činu podle § 7. O trestní odpovědnosti a trestnosti účastníka platí totéž, co podle ustanovení obecné i zvláštní části platí o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele.

K trestní odpovědnosti osnova vyžaduje, aby pachatel dovršil 15. rok svého věku (§ 11), a aby byl příčetný (§ 12). Duševní poruchou se rozumí netoliko duševní choroba, nýbrž každá, bytí krátkodobá porucha psychických funkcí pachatele, jestliže tato porucha způsobila bud ztrátu schopnosti rozeznat nebezpečnost činu pro společnost, nebo ztrátu schopnosti ovládat své jednání. Jestliže se však pachatel přivedl, být i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku, bude trestně odpovědný za trestný čin, který v takovém stavu spáchal. Tuto úpravu trestnosti pachatelů trestných činů spáchaných v zaviněné opilosti vyžaduje důsledný boj proti alkoholismu.

V ustanoveních § 13 až 15 uvádí osnova případy, kdy se již ze zákona vylučuje nebezpečnost činu pro společnost. Kromě případů nutné obrany a krajní nouze osnova uvádí též případy oprávněného použiti zbraně. Nová formulace podmínek pro nutnou obranu nebo krajní nouzi má umožnit, aby nebyly stíhány osoby, které vystupují na ochranu společenských zájmů.

K HLAVĚ TŘETÍ

(§ 16-22)

Osnova v § 16 upravuje časovou působnost trestních zákonů: Nový trestní zákon má zpětnou působnost pouze tehdy, jestliže jeho použití je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1). I když se však použije zákona staršího, nelze pachateli uložit takový druh trestu, který nezná zákon účinný v době rozhodování o trestném činu (16 odst. 2).

Ochrana společenských zájmů vyžaduje, aby se stíhaly všechny trestné činy spáchané na území Československé socialistické republiky bez ohledu na to, zda je spáchá náš občan nebo cizinec (§ 17). Osnova dále umožňuje postih československého občana za trestné činy spáchané v cizině (§ 18). Spáchal-li trestný čin cizinec v cizině, potrestá ho zpravidla stát, na jehož území byl čin spáchán. Československý soud ho bude stíhat pouze v případech, že byl čin namířen proti závažným zájmům republiky (§ 19), nebo za podmínek uvedených v § 20. V ustanovení § 21 je vyslovena obecně platná zásada, že československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu a trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území Československé socialistické republiky. Důsledkem těchto ustanovení je ustanovení § 22, podle kterého je třeba trest (i vazbu) započítat do trestu uloženého československým soudem, byl-li na pachateli pro tento skutek zcela nebo zčásti vykonán trest (vazba) v cizině.

K HLAVĚ ČTVRTÉ

(§ 23-64)

V oddílu prvním (§ 23 až 30) jsou zahrnuta obecná ustanovení o trestech.

Podle § 23 je trest jedním z prostředků k dosažení účelu trestního zákona. Tím je určena v podstatě i jeho funkce v těch směrech, ve kterých má působit zákon, tj. k ochraně chráněných zájmů a k výchově pachatele a ostatních občanů.

Socialistický společenský řád tím, že odstraňuje vykořisťování člověka člověkem a zajišťuje pro každého dostatek materiálních statků, vytváří všechny předpoklady pro všestranný rozvoj lidské osobnosti a tím i pro postupné zanikání zločinnosti. Proto jsou v našem společenském zřízení dány všechny předpoklady pro výchovné zaměřeni trestu tak, aby trest byl ukládán a vykonáván se zřetelem k možnosti nápravy a převýchovy pachatele. Správně uložený trest působí výchovná i na ostatní členy společnosti.

Přitom nelze ovšem přehlížet význam trestu pro ochranu socialistického společenského státního zřízení, zejména vůči nepřátelům pracujícího lidu, různým parazitům a jiným zločineckým živlům. Ochraně společnosti slouží zejména dlouhodobá izolace pachatele v trestu odnětí svobody a, byť i výjimečně ukládaný, trest smrti. Pro účinnější ochrany společnosti zpřísňují se podmínky pro podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody u pachatelů zvlášť závažných trestných činů, nebo u zvlášť nebezpečných recidivistů (§ 62).

S ochranou společnosti úzce souvisí požadavek, aby se pachateli zabránilo pokračovat v trestné činnosti. K tomu není vždy třeba, aby pachatel byl izolován výkonem trestu odnětí svobody. Zabránit pachateli v dalším páchání méně závažných trestných činů je někdy možno i tím, že se mu výkon trestu odnětí svobody podmíněně odloží nebo že se mu zakáže činnost, při které se trestných činů může dopouštět, nebo že-se mu odejme věc, které k takové činnosti zneužívá, apod.

K dokonalému uplatnění těchto hledisek se jeví nutným upravit systém trestů tak, aby bylo umožněno uložit takový trest, který by nejlépe dosáhl cílů s ukládáním trestů sledovaným při plném zřeteli ke všem okolnostem případu a osobě pachatele. Osnova proto již nerozlišuje tresty hlavní a vedlejší a umožňuje tresty ukládat buď samostatně, nebo společně s tresty jinými tak, jako to vyžaduje plnění účelu trestu v konkrétním případě (§ 27 a 28).

Trest smrti (§ 29 a 30) uvádí osnova vedle ostatních trestů jako trest výjimečný. Tento trest má být ukládán pachatelům nejzávažnějších trestných činů, jsou-li splněny další podmínky naznačené v 29. Omezení vyplývající z ustanovení § 29 odst. 1 a 2 neplatí pro ukládání trestu smrti v stanném řízení.

Postačí-li k nápravě pachatele projednání věci před soudem, pak je uložení trestu zbytečné a lze od něho upustit (§ 24). Rovněž není nevyhnutelné uložení trestu, postačí-li k dosažení účelu trestu opatření, jaké může učinit místní lidový soud (§ 25). Upuštění od potrestání nebo vyřízení trestného činu před místním lidovým soudem bude přicházet v úvahu zejména tehdy, převezme-li za nápravu pachatele záruku společenská organizace.

Zvláště se vpravuje upuštění od potrestání osob, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti (§ 25). U těchto osob je možno někdy zajistit nápravu pachatele i ochranu společnosti ochranným léčením. I zde osnova v rámci účinného boje proti alkoholismu vylučuje použití tohoto ustanovení u osob, které si přivodily zmenšenou příčetnost tím, že požily, byť i z nedbalosti, alkoholického nápoje nebo jiného omamného prostředku.

V oddílu druhém (§ 31 až 38) jsou obsaženy obecné zásady pro ukládání trestů. Okolnosti, k nimž je nutno přihlížet při stanovení druhu trestu a jeho výměry, osnova uvádí v 31. Jednotlivé polehčující a přitěžující okolnosti vypočítává osnova v § 33 a 34.

Nově upravuje osnova trestání osob, které se dopustily trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti (§ 32). Neupustí-li soud od jejich potrestání podle § 25, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby bez jakéhokoliv omezení uvedeného v § 40 odst. 3, uloží-li současně ochranná léčení. Toto ustanovení však nevylučuje u těchto pachatelů mimořádné snížení trestu odnětí svobody i bez uložení ochranného léčení, jsou-li splněny podmínky § 40 odst. 1 nebo 2; v takovém případě ovšem platí omezení uvedené v § 40 odst. 3.

Dopustí-li se pachatel více trestných činů, uloží se mu úhrnný trest podle ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nepřísněji trestný (§ 35).

Úhrnný trest se ukládá vždy jen podle trestní sazby stanovené na tento trestný čin a osnova nepřipouští její zvýšení, poněvadž pro spravedlivé potrestání postačí trestní sazba uvedená u trestného činu ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestného.

Souhrnný trest (§ 35 odst. 2) nastupuje na místo dosavadního dodatkového trestu, kterým soud doplňoval dalším trestem trest uložený předchozím rozsudkem. Ponechání dodatkového trestu by vyžadovalo upravit způsob jeho ukládání vzhledem ke všem druhům trestů, které mohou nyní být podle osnovy uloženy dřívějším rozsudkem. Taková úprava pro všechny druhy trestů by komplikovala zákon, ztěžovala jeho pochopení a ztěžovala by i práci soudů. Proto se jeví účelnějším, když soud při novém rozhodnutí výrok o trestu uloženém dřívějším rozsudkem zruší a podle zásad o ukládání úhrnného trestu uloží nový trest souhrnný.

Třetí oddíl této hlavy (§ 39 až 57) upravuje obsah jednotlivých trestů, stanoví podmínky pro jejich ukládání, jakož i základní zásady pro jejich výkon.

Trest odnětí svobody (§ 39) zůstává i nadále nejdůležitějším trestem. Tento trest se vykonává v zařízeních ministerstva vnitra. Jde-li o trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky uložený vojákům v základní vojenské službě, může být trest vykonáván též v nápravných zařízeních ministerstva národní obrany, přičemž po odpykání takového trestu se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Toto ustanovení o vojácích v základní službě vychází z nutnosti umožnit vojákům, kteří spáchali ne příliš závažný trestný čin, aby při výkonu trestu odnětí svobody mohli vykonávat současně vojenskou službu. Poněvadž jde o mladé lidi, vychází se z toho, že odpykáním takového trestu spojeného s výkonem vojenské služby dojde k jejich převýchově. Proto osnova stanoví, že se pak na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

Osnova v jednotlivých sankcích ve zvláštní části uvádí všude trest odnětí svobody. To znamená, že za každý trestný čin může být tento trest uložen. Za určitých podmínek (§ 40) lze trest odnětí svobody snížit pod dolní hranici sazby.

Poslání trestu odnětí svobody není pouze izolace pachatele od společnosti. Při výkonu tohoto trestu se musí dosáhnout toho, aby se pachatel postupně zbavoval škodlivých přežitků, zlých návyků a povahových nedostatků, které spolupůsobily při spáchání trestného činu, a tak soustavnou výchovou k produktivní práci zajistit v budoucnu jeho plné zapojení do budovatelského úsilí našeho lidu.

Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečným recidivistům upravuje osnova v 41 a 42.

Pojem zvlášť nebezpečného recidivisty vymezuje osnova v § 41; i když jsou splněny podmínky uvedené pod písm. a) nebo b), nelze pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tyto podmínky podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. S výrokem, že se pachatel považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, je kromě důsledku pro výměru trestu (§ 42) spojeno i zpřísnění podmínek pro podmíněné propuštění (§ 62).

Trest nápravného opatření (§ 43) se v minulosti osvědčil u pachatelů méně závažných trestných činů z řad pracujících. Poněvadž se nápravné opatření nevykonává na svobodě, lze je vykonávat v úzké součinnosti se společenskými organizacemi na pracovišti odsouzeného, a to zejména v případech, v nichž tyto organizace převzaly záruku za jeho nápravu. Proto osnova umožňuje ukládat trest nápravného opatření širšímu okruhu pachatelů. Tento trest je možno ukládat pouze u trestných činů, kde je to ve zvláštní části dovoleno. Osnova mění i obsahovou náplň nápravného opatření. V § 44 odst. 4 osnova umožňuje proti dosavadní úpravě uložit pachateli kromě změny zaměstnáni i jiná přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, jako např. zákaz požívání alkoholických nápojů apod. Důsledkem toho je pak ustanovení § 45 odst. 2, které umožňuje přeměnu trestu nápravného opatření a odnětí svobody i tehdy, plní-li odsouzený své pracovní povinnosti, ale nesplnil-li uložené podmínky.

Trest ztráty čestných titulů a vyznamenání (§ 46) osnova umožňuje ukládat pouze spolu s trestem odnětí svobody. Uložení tohoto trestu přichází totiž v úvahu pouze u závažnějších trestných činů, spáchaných a nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení, nebo z jiné zavržitelné pohnutky. Vzhledem k těmto podmínkám není uložení ztráty čestných titulů a vyznamenání bez uložení trestu odnětí svobody vůbec myslitelné. Trest ztráty čestných titulů a vyznamenáni má zajistit, aby takových titulů nemohly užívat nebo vyznamenání nemohly nosit osoby, které se ukázaly nehodnými těchto titulů nebo vyznamenání.

Rovněž trest ztráty vojenské hodnosti (§ 47 a 48) vzhledem k jeho závažnosti osnova dovoluje ukládat pouze spolu s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Vojenské soudy budou moci tento trest ukládat i vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody kratšího dvou let. Je samozřejmé, že totéž právo přísluší Nejvyššímu soudu, pokud rozhoduje v opravném řízení ve věci, o které v prvním stupni rozhodl vojenský soud.

Trest zákazu činnosti (§ 49 a 50) osnova umožňuje ukládat bud jako trest samostatný v případech, kde je tento trest ve zvláštní části uveden, nebo vedle jiných trestů, i když ve zvláštní části uveden není. Zákaz činnosti má především zajistit, aby výkon povolání nebyl pro nikoho příležitosti k páchání trestných činů. Spolu s ostatními tresty bude zpravidla ukládán pachatelům, kteří pro vady svého charakteru nejsou způsobilí vykonávat činnost, které zneužili k páchání trestné činnosti. Dopustil-li se pachatel trestného činu jenom proto, že pro výkon určitého povolání mu chybí potřebná způsobilost, zejména způsobilost odborná, často se splní účel trestu tím, že se pachateli zabrání uložením zákazu činnosti, aby i nadále vykonával toto povolání.

Trest propadnutí majetku osnova umožňuje ukládat pouze spolu s trestem odnětí svobody (§ 51 a 52). I zde totiž uložení tohoto trestu přichází v úvahu pouze u závažnějších trestných činů, za které se pachateli ukládá trest smrti nebo nepodmíněný trest odnětí svobody. Proto podmínkou pro uložení tohoto trestu je, že jde o úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, nebo o závažný trestný čin, jímž se pachatel snažil získat majetkový prospěch.

Peněžitý trest (§ 53) jako trest samostatný přichází v úvahu v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro upuštění od potrestání nebo pro vy řízení věci místním lidovým soudem, ale ani výkon přísnějšího trestu není potřebný. Lze tak ovšem učinit jen tehdy, je-li tento trest uveden ve zvláštní části. Peněžitý trest uložený vedle jiného trestu má pak význam zejména pro postižení prospěchu pachatele, který získal z trestné činnosti, jestliže takový prospěch nebude možno postihnout jinak např. proto, že náhrada škody nepřichází v úvahu, pachatel zašantročil věc, kterou by bylo možno prohlásit za propadlou, apod.

Podobně i trest propadnutí věci (§ 55 a 56) osnova umožňuje ukládat bud jako trest samostatný v případech, kdy je tento trest ve zvláštní části uveden, nebo vedle jiného trestu, i když trest propadnutí věci ve zvláštní části uveden není. Účelem tohoto trestu je, aby byl pachatel zbaven prospěchu získaného trestným činem, popříp. aby byl zbaven věci, která by mohla sloužit k páchání další trestné činnosti.

Trest vyhoštění (§ 57) může být uložen jako trest samostatný, nebo vedle jiného trestu, a to podle okolností případu, ovšem jen pachateli, étery není československým občanem.

V oddílu čtvrtém (§ 58 až 64) jsou ustanovení o podmíněném odsouzení, podmíněném propuštěni a upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.

Podmíněné odsouzení (§ 58 až 60) osnova připouští pouze u trestu odnětí svobody. Převezme-li společenská organizace záruku za nápravu pachatele, je možno povolit pachateli podmíněný odklad výkonu trestu v širší míře, než by bylo možno bez takové záruky. V takovém případě soud musí vzít v úvahu i okolnosti, zda jsou zejména vzhledem k osobě pachatele prostředky společenské organizace dostačující, aby účel trestu mohl být splněn i bez jeho výkonu. Ježto k odvolání záruky může dojít ne jen pro chování odsouzeného, ale může to být i následek jiných okolností (vepř. přeložení odsouzeného na jiné pracoviště), osnova nespojuje s odvoláním záruky automaticky nařízení výkonu trestu, nýbrž ukládá soudu, aby přezkoumal chování odsouzeného během zkušební doby a podle výsledků tohoto přezkoumání pak rozhodl.

Jestliže chování odsouzeného ve výkonu trestu nasvědčuje jeho polepšení a je možno očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka, může být po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn na svobodu, nebo může být po odpykáni poloviny uloženého trestu zákazu činnosti od dalšího výkonu tohoto trestu podmíněně upuštěno (§ 61 až 64).

Sníženi trestních sazeb (provedené zejména v důsledku omezení trestu odnětí svobody na 15 let) odůvodňuje požadavek, aby se podmíněného propuštění používalo pouze výjimečně tam, kde se další trvání trestu nejeví potřebným. Proto osnova jako podmínku pro podmíněné propuštění vyžaduje od odsouzeného vzorné chování a poctivý poměr k práci. Pachatele zvlášť závažných trestných činů vypočtených v § 62 nebo zvlášť nebezpečného recidivistu je možno propustit na svobodu teprve po odpykání dvou třetin uloženého trestu.

Podmíněné propuštění nebo upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti bude možné i na záruku společenské organizace. O tom platí obdobně, co bylo řečeno v této souvislosti o podmíněném odsouzení.

K HLAVĚ PÁTÉ

(§ 65-69)

Jestliže v době rozhodování o trestném činu nebezpečnost tohoto činu zanikla bud změnou situace, nebo vzhledem k osobě pachatele, odporovalo by socialistické zákonnosti, aby přesto muselo dojít k odsouzení pachatele. Proto osnova v § 65 tyto okolnosti uvádí jako důvody zániku trestnosti a tak čin pachatele pak již nelze považovat za trestný čin.

Ochrana nejdůležitějších zájmů společnosti vyžaduje, aby těžké protistátní trestné činy, jakož i další činy ohrožující zvýšenou měrou společnost byly včas odhaleny nebo aby se jejich následkům jinak včas zabránilo, a to i za cenu, že pachatel nebo některý z pachatelů nebude potrestán. Proto § 65 upravuje podmínky pro beztrestnost pachatele z důvodů účinné lítosti.

Uplynula-li delší doba od spáchání trestných činů nebo od pravomocného uložení trestu a nebylo-li trestní stíhání zavedeno, popř. nebyl-li vykonán uložený trest, ztrácí společnost zájem na trestním stíhání, popř. na výkonu trestu. Okolnost, že se pachatel nedopustil dalšího trestného činu, nasvědčuje, že se napravil a není tedy důvodu pro jeho potrestání. Proto osnova stanoví v § 67 a 68, že trestnost činu, popř. výkon trestu zaniká promlčením.

Některé následky odsouzení trvají nadále i po výkonu trestu. Nebylo by však správné, aby odsouzení pachatele zanechalo na něm trvalou skvrnu, která by mu mohla v dalším životě překážet. Proto osnova upravuje možnost zahladit odsouzení (§ 69), a to jednak uplynula-li po odpykáni trestu delší doba a vedl-li odsouzený v ní řádný život pracujícího člověka, jednak i před uplynutím stanovené lhůty, jestliže odsouzený vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal, že u něho došlo k nápravě. Po zahlazení odsouzení se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 70).