Podstata poslání dnešní družstevní bytové výstavby je zcela jiné. Nestavíme družstevní domy proto, abychom čelili spekulaci soukromých majitelů činžáků, ale abychom organizovanou svépomocí občanů za maximální pomoci státu vyřešili jeden z největších problémů kapitalistického dědictví. Výhody, které náš stát poskytuje družstevníkům při stavbě, jsou všestranné a maximální. Vedle 30 % státní subvence a řady jiných výhod poskytuje stát ve snaze, aby se družstevní výstavby mohly zúčastnit co nejširší vrstvy obyvatelstva, i možnost, že těm, kdož nemají dostatek finančních prostředků na složení členského podílu, může být poskytnuta podnikem, kde je zaměstnám, bezplatná půjčka. Jestliže podnik nemá volné prostředky k tomuto účelu, poskytuje stát zúročnou půjčku za výhodných podmínek. Soudruh zpravodaj k návrhu zákona už ukázal, kolik všestranných výhod poskytuje stát těm občanům, kteří se rozhodli pro družstevní bytovou výstavbu. Sotva lze poskytovat výhody další. Zde se může však vyskytnout jen jedna námitka, aby stát zvýšil subvenci na výstavbu družstevních bytů. Uznávám, že přes tyto značné výhody a pomoc, kterou stát poskytuje, finanční podíl člena družstva je dosti značný a ne každý může členský podíl, který činí 40 % stavebních nákladů, okamžitě složit. Sám jsem několikrát slyšel názory občanů, zda by stát neměl poskytnout ještě větší subvenci na krytí stavebních nákladů, než se předpokládá v návrhu zákona. Soudím, že státní subvenci nelze zvyšovat, že je přiměřená k daným úkolům a možnostem našeho hospodářství. Státu jde nejen o finanční účast družstevníků, i když i ona v rozpočtu státu hraje svou roli, ale hlavní je, aby osobním zainteresováním stavebníka, aby jeho aktivní prací, osobním zájmem na zhospodárnění bytové výstavby došlo k snížení nákladů na výstavbu i k zrychlení tempa bytové výstavby. A toho lze dosáhnout právě tím, že stavebník bude na výsledcích a průběhu stavby osobně co nejvíce zainteresován. A v tom je podstata návrhu zákona o družstevní bytové výstavbě.

Nutno přiznat, že jsme si všichni zvykli na to, že stát až dosud s výjimkou nevelké soukromé bytové výstavby stavěl byty výlučně z vlastních prostředků. Byty se pronajímaly a dosud pronajímají za nájemné, které je často v rozporu se skutečnými náklady. Jen proto je naše nájemné nejnižší na světě a ne proto, že bychom stavěli levně. Není žádné tajemství, že stát již dnes ročně doplácí na nájemné a údržbu bytů 1400 miliónů Kčs, tj. 1461 Kčs průměrně na jeden byt ročně. I při předpokládané družstevní bytové výstavbě jen v letech třetí pětiletky vydá stát ze společných prostředků pracujících na výstavbu a údržbu bytů zhruba 10 % národního důchodu. V tom je započítána i částka 2323 mil. Kčs, s nimiž se počítá jako se subvencí na družstevní bytovou výstavbu. Žádný jiný stát na světě mimo socialistických zemí nevěnoval a nikdy nebude věnovat tolik prostředků na to, aby lidé dobře a důstojně bydleli. A jestliže máme do 12 let zlikvidovat bytový problém a postavit pro celou třetinu obyvatelstva nové moderní byty, je přirozené, že stát musí počítat s účastí a svépomocí těch, kdož chtějí lépe a kulturněji bydlet. Mnozí z občanů, protože dříve nebylo možnosti družstevní výstavby, šetřili peníze na jiné potřeby, jako jsou např. auta. Nyní se ovšem budou muset rozhodnout co dříve, zda auto, nebo lépe bydlet. Nepochybuji, že budou chtít především lépe bydlet a proto lze očekávat, že zájem o družstevní bytovou výstavbu po uveřejnění zákona dál rychle poroste.

Jak draho přijde nájemné v družstevních bytech?

To záleží na stavebních nákladech, na tom, do jaké míry se členové družstva aktivně výstavby zúčastní. V úvodu svého vystoupení jsem uvedl příklad občanů z Prahy 4, kteří vzali věc za správný konec a náklady na bytovou jednotku podle jejich předpokladu nepřesáhnou 60 000 Kčs, ačkoliv průměrné náklady na výstavbu bytů dnes se pohybují stále kolem 80 000 Kčs. Důležité je, že návrh zákona podněcuje takovouto iniciativní činnost členů družstev, že státní subvence bude poskytována ne ze skutečných nákladů, ale z průměrných nákladů na výstavbu bytů ve státě. Vezměme takový příklad: jestliže průměrné stavební náklady, uznané ministerstvem financí na jeden byt budou činit průměrně 75 000 Kčs, družstvo, které pořídí v důsledku široce organizované svépomoci bytovou jednotku jen za 60 000 Kčs obdrží 30 % státní subvence ne ze 60 000 Kčs, ale ze 75 000 Kčs. Tím se sníží podíl člena ze 30 000 Kčs zhruba na 20 500 Kčs a částka státního úvěru připadajícího na člena zhruba na 17 000 Kčs, pokud ovšem představenstvo družstva o vzájemném poměru členského podílu a půjčky nerozhodne jinak. To je názorný příklad, jak snižovat jak cenu bytů, tak cenu nájemného a o to státu a společnosti nyní jde.

Nájemné z družstevních bytů nemusí být o nic vyšší než ve státních bytech, neboť bude krýt jen prostou reprodukci a náklady na provoz a údržbu domu, které mohou být při dobré organizaci družstevní svépomoci minimální.

Naskýtá se další otázka, zda mohou všichni občané stavět družstevně? Myslím, že nemohou. Jsou rodiny s nižšími příjmy a rodiny s vysokým počtem dětí, kde můžeme sotva očekávat, že by měly pohotově prostředky na složení členských podílů. Právě pro tyto rodiny s nižším příjmem a více dětmi a také pro rodiny těch pracovníků, které je třeba získat pro práci v dolech, hutích a jiných důležitých výrobních odvětvích, především pro ně je určena státní bytová výstavba. Státní bytová výstavba i při mohutném rozvoji družstevní a podnikové výstavby i výstavby soukromé zůstane rozhodující a nejvýznamnější formou bytové výstavby. Rozumně si počínají ty národní výbory, které si uvědomují tyto skutečnosti a začaly s prověřováním seznamů žadatelů o byty a zařazují do nich jen ty, kdož se z výše uvedených důvodů na družstevní výstavbě zúčastnit nemohou. Je to správné a odpovídá to směrnici XI. sjezdu KSČ a usnesení ústředního výboru KSČ o preferování rodin s nižšími příjmy a rodin převážně s více dětmi.

Proč nestavíme družstevní rodinné domky?

Zájemců o tuto formu stavby by bylo jistě dost. Na danou otázku je možno odpovědět v celku stručně. Nároky na stavební materiál u rodinných domků jsou náročnější než při výstavbě vícepodlažných domků jsou náročnější než při výstavbě vícepodlažních domů a u stavebního materiálu, jak známo, nadbytek nemáme. Výstavba rodinných domků je také velmi náročná na plochy půdy, které máme velmi málo, pouze 0,37 ha na 1 obyvatele a její plochu, žel i přes velké přednosti socialistického zřízení zvětšovat nemůžeme. Konečně obyvatelé rodinných domků, zejména v sídlištích při městech, si po dostavění svého domku činní zpravidla nároky na všechny vymoženosti moderního bydlení, jako jsou dobře upravené cesty, vodovod, plynovod, kanalizace, osvětlení ulice, blízkost pouliční dopravy atd. To jsou požadavky, jejichž uskutečnění stojí stát mnoho peněz. Dokonce i v městských čtvrtích, kde je bytová výstavba soustředěná, tvoří náklady na tzv. inženýrskou síť značný podíl z toho, co bylo věnováno na výstavbu bytů. To jsou myslím přesvědčivé důvody, proč návrh zákona o družstevní bytové výstavbě s výstavbou družstevních rodinných domků, nepočítá. Kdo chce stavět rodinné domky, může tak činit jen v rámci soukromé výstavby.

V diskusích o problémech likvidace bytového problému bylo slyšet i takové hlasy, že by družstevní výstavba bytů byla pro občany přitažlivější, jestliže by se byt stal přímým vlastnictvím člena družstva. Pro tento návrh mluví na příklad předpokládaná zvýšená péče o vlastní byt. A to je jenom jedna stránka věci. Nutno zvážit i jiné negativní činitele, jako na příklad otázku, kdo by měl být majitelem společných zařízení, jako jsou sklepy, chodby apod. Nutno počítat s možností bytové spekulace atd. Pocit bezprostředního vlastnictví bytů je v podstatě věc velmi relativní, neboť když člen družstva a nájemník družstevního bytu v bytě bydlí, je a zůstává v rámci družstva jeho plným vlastníkem. Toto vlastnické právo je zajištěno zákonem, zejména pokud jde o návratnost členského podílu nebo jeho převoditelnost na osobu jinou, jestliže z vážných důvodů rodinných nebo zaměstnaneckých se dotyčný člen družstva musí přestěhovat do jiného místa. Mám dokonce za to, že společné vlastnictví bytu je i osobně pro družstevníka výhodnější než vlastnictví soukromé, zejména když vezmeme v úvahu vývoj v budoucích letech.

Za zmínku stojí ještě otázka využití možnosti nástaveb bytů v družstevních a státních domech, kde je možno nástavbou, či jinou stavební úpravou rozmnožit za podstatně nižší náklady stávající bytový fond. Této iniciativy se ujímají už některá dosud stávající bytová družstva, zejména na Hradecku. Je třeba, aby podobná pozornost této otázce byla věnována i v ostatních krajích a městech, kde jsou pro to podmínky.

Soudruzi poslanci, tím končím své poznámky k navrhovanému zákonu o družstevní bytové výstavbě. Jsem přesvědčen, že při správném pochopení ducha a obsahu tohoto zákona a za předpokladu, že národní výbory spolu s naší pomocí jako poslanců správně vysvětlí občanům obsah tohoto zákona a pomohou k jeho konkrétní realizaci, podaří se našemu lidu pomocí družstevní bytové výstavby splnit smělou směrnici naší komunistické strany, tj. do roku 1970 zabezpečit každé rodině této země přiměřený byt. (Potlesk.)

Předseda: Přerušuji nyní jednání na 15 minut.

Podpredseda Valo: Otváram prerušenú schôdzu. Pokračujeme v jednaní. Ďalším prihláseným rečníkom je poslanec Šebík. Dávam mu slovo.

Poslanec Šebík: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci!

Významné uznesenie Komunistickej strany Československa o dovŕšení výstavby socializmu v Československej republike je výsledkom neustálej starostlivosti ľudovodemokratického štátu o rozvoj pracovných síl a o blaho človeka. Jednou zo základných zložiek starostlivosti o človeka je starostlivosť o jeho bývanie. Iba slepý nevidí, že v tejto starostlivosti sme dosiahli nebývalé úspechy, že v podstate sme prekonali neblahé dedičstvo minulých období a hlavne obdobia kapitalizmu a že dnes dávame našim občanom v takom množstve a v takej kvalite byty, že hrdo sa môžeme držať podľa oficiálnych údajov kapitalistických krajín na piatom mieste v Európe. No, uskutočnením veľkej a náročnej úlohy odstrániť v podstate nedostatok bytov do roku 1970 dostaneme sa ďaleko pred toto piate miesto, budeme azda jednou z prvých krajín v Európe, pokiaľ ide o štandard a bytovú kultúru vôbec.

Socialistický štát uskutočňuje svoje veľkolepé budovateľské dielo na základe plánovitosti a proporcionality. Domnievam sa, že plánovitosti treba pripisovať osobitne veliký význam pri bytovej výstavbe, pretože materiály z ktorých dnes staviame, sú takého charakteru, že z nich postavené byty pretrvajú stáročie, ba azda niekoľko storočí. Doterajšie skúsenosti z výstavby našich miest ukazujú, že v minulosti nie dosť starostlivo sme sa zaoberali územným plánovaním, čomu i Národné zhromaždenie dalo výraz tým, keď koncom uplynulého roku prijalo novelu zákona o územnom plánovaní. Tomuto zákonu treba pripisovať kľúčový význam pri výstavbe našich miest, pri dodávaní stále kvalitnejších bytov našim občanom.

V kapitalistickom systéme štátu mestá vyrastali živelne. Niektoré štvrte obývané hornými vrstvami vykorisťovateľskej spoločnosti boli prepychove vybavené. Zato však štvrte chudoby - proletariátu - trpeli nevybavenosťou technickou i hygienickou. To je a bol typický rys kapitalistickej spoločnosti. Živelný vývin kapitalizmu viedol k tomu, že územné plány obcí alebo továrenských sídlisk ostávali buď na papieri, alebo sa uskutočňovali iba v takej miere, v akej uprednostnili záujem v mieste prevládajúceho kapitalistického podnikania pred záujmami konkurencie. U nás likvidovanie vykorisťovateľských tried, odstránenie vykorisťovania človeka človekom a pozdvihnutie robotníka a pracujúceho človeka na ľudskú úroveň, vyžaduje si územné plánovanie celkom nového druhu, vyžaduje si socialistické plánovanie miest a dôsledné uskutočňovanie územných plánov. Nemožno povedať, že by sa na tomto poli nebolo urobilo nič, alebo iba málo. Treba však povedať, že sa neurobilo dosť, ako si to vyžaduje táto náročná úloha - odstrániť bytový nedostatok. Návrh a zákon o bytovej výstavbe pamätá na toto a je ďalším organickým článkom v reťazi noriem, ktorými pracujúci ľud plní svoju zákonitú povinnosť a svoju pevnú vôľu, vybudovať socialistickú spoločnosť. Doteraz však iba málo miest a ešte menej obcí má vypracované a schválené územné plány. To znamená, že iba v malom počte miest a obcí a iba v nepatrnej časti nášho vidieka sú splnené základné predpoklady pre dôsledné uskutočňovanie veľkorysej, správnej, ekonomicky uváženej a preto i politicky domyslenej bytovej výstavby.

Domnevam sa, že jednou z prvoradých a nejsúrnejších úloh našich národných výborov bude urýchliť vypracovanie územných plánov našich miest, našich obcí a vidieckych sídlisk, aby veľkolepá bytová výstavba, ktorá je zakotvená v návrhu zákona o bytovej výstavbe, mohla sa uskutočňovať správne v zhode so zásadami socialistického územného plánovania, čo nesmierne ovplyvňuje i celkové náklady bytovej výstavby a život budúcej socialistickej spoločnosti. Najmä náš vidiek trpí nedostatočnými prípravami územného rozmiestnenia bytovej výstavby. Vláda našej republiky niekoľkokrát v minulosti sa musela vrátiť k tejto téme. Spomeniem otázku obostavania výpadových hradských. Vedľa štátnej cesty Nitra-Topoľčany je na kvalitnej ornej pôde postavených mnoho rodinných súkromných domkov. Je to chybou krajského a okresného národného výboru a tiež aj občanov, ktorí takto neuvážene stavali bez ohľadu na spoločenské záujmy a koniec koncov i v neprospech ich vlastnej rodiny. Vzdialená dochádzka detí do školy, nemožnosť zavedenia kanalizácie, plynofikácie, budú robiť pre budúcnosť týmto rodinám také ťažkosti, ako v minulých rokoch robilo zavádzanie elektrifikácie na našich roztrúsených osadách. V otázke nesprávneho zaberania poľnohospodárskej pôdy pre výstavbu, v otázke nesprávneho umiestnenia hospodárskych objektov živočíšnej výroby v našich jednotných roľníckych družstvách, musia národné výroby dôsledne dodržovať a uplatňovať naše vládne uznesenia. Ešte i dnes naše mestá, ktoré majú vypracované smerné územné plány a pre niektoré časti i podrobné územné plány, nie vždy uskutočňovali správne zásady umiestnenia a územného plánovania, čo v podstate spomaľuje a zdržuje výstavbu. Po skúsenostiach na mojom pracovisku, ústrednom národnom výbore v Bratislave, som tej mienky, že nemožno pripúšťať rozmiestnenie bytovej alebo občianskej výstavby a tým menej priemyselnej výstavby bez správne uvážených a prísne posúdených územných podkladov. Pred 5 rokmi sme od Bratislavy na 5 km postavili sídlisko Krasňany s 1000 bytmi. Vybavenie neuspokojivých inžinierskych sietí, dopravy a kanalizácie, robí nám ešte dnes hodne starostí, i keď tieto činili viac ako 50 % celkového investičného nákladu na postavené byty. Takto draho poučení i z hľadiska nedostatkov umiestňovania občianskej a bytovej výstavby sme v minulom roku okrem iných sídlisk začali stavať sídlisko na ulici Februárového víťazstva, kde možno právom komentovať správnosť uplatnenia územne plánovacích zásad pri bytovej a občianskej výstavbe. V tých prípadoch, kde niet ešte schválených územných plánov, bude treba sa postarať o ich urýchlené vypracovanie, o ich dôsledné posúdenie podľa najprísnejších hľadísk a ich schválenie. Tuná však práve národným výborom musia pomôcť jednotlivé rezorty a ministerstvá, ktoré sa musia postarať o správne uplatnenie rozmiestnenia a rozšírenia priemyslu a svoje požiadavky zavčasu s perspektívou 15 rokov uplatniť u národných výborov, aby neboli brzdou pri vypracovávaní územných plánov. Je tomu tak ešte i v samotnej Bratislave s nejasným rozširovaním závodu Bes-ky, Kovosmaltu, i Matodorky a ďalších.

Kde nemôžeme predbehnúť toto prísne a dôsledné schvaľovacie pokračovanie, bude treba pracovať s výhľadovými štúdiami, zastavovacími štúdiami a inými metódami, ktoré vyriešia dôsledne aspoň lokálne tie problémy, ktoré definitívne majú vyriešiť územné plány. Chcem sa ešte zmieniť o niektorých dôležitých otázkach, u ktorých riešenie územných plánov má podstatný vplyv na život obyvateľstva. Je to napríklad otázka umiestnenia bytovej výstavby vo vzťahu k pracovisku.