Z těchto příkladů, které z velkého množství jsem namátkou uvedla, je zřejmá odpověď našich národů. Ano, my bojujeme za mír. My nechceme a nepotřebujeme válku. My potřebujeme mír, abychom v klidu mohli budovat naši zemi. Pro nás mír není abstraktním pojmem, ale má bohatou a hlubokou náplň: pro nás mír znamená smích, radost a štěstí našich dětí, znamená pracující závody, kvetoucí pole a zahrady, znamená odpočinek po práci, znamená rozvoj kultury, vědy i umění.

Tisíce resolucí ze závodů i vesnic vyjadřují nejen rozhodný protest proti novým válečným přípravám, ale nezlomnou vůli učinit vše pro zachování míru a uvést tak v život slavný Manifest míru.

V duchu uskutečňování stále platného hesla "Buduj vlast, posílíš mír" vyjadřuje náš lid i svoji vděčnost a víru v Komunistickou stranu Československa a vládu Národní fronty.

Soudružky a soudruzi poslanci!

V naprostém souhlase s vůlí našeho lidu, vyjadřujíce jeho nejhlubší zájmy, budeme proto hlasovat za prohlášení obsahující souhlas s Deklarací a Manifestem míru. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo poslanci dr. Mancovi.

Posl. dr. Manca: Slávne Národné zhromaždenie, drahí priatelia, súdružky a súdruhovia!

"Aby se Paříž, Praha, Řím

vichrem, jenž od Bikini věje,

neproměnily na Pompeje

a New York nevzlít k pohořím,

zpívám zpěv míru.

Aby si přes panický strach,

že budou muset žíti skromně,

uvědomili v Bílém domě,

proč lidstvo nedopustí krach,

zpívám zpěv míru."

Takto búri Vítězslav Nezval vo svojej veľkolepej óde na mier. Mier - koľko túžby a nádejí, koľko viery a odhodlania celého ľudstva je v tomto jedinom slove. Je to túžba miliónov matiek a detí, ktorým vojna vzala otcov a manželov. Je to túžba matiek celého sveta, ktoré rodia a chcú rodiť deti pre život a nie pre smrť. Je to nádej a viera miliónov ponížených, ktorí trpeli v koncentračných táboroch, a miliónov, ktorí ešte stále v mene civilizácie sú vraždení v kolóniách. Je to odhodlanie všetkých týchto miliónov ponižovaných, utrápených, trpiacich zabrániť novej, ešte strašnejšej a neľudskejšej vojne. Ale je to i varovný hlas päťdesiatich miliónov mŕtvych, ktorí padli v poslednej vojne a ktoré k nám hovoria: "Ľudia, ktorí žijete, nedopusťte, aby prišlo k novej vojne, zachráňte mier pre vaše deti a pre deti, ktoré po nás zostali." Skoro nezmyselnou sa zdá potom otázka, kto vlastne chce novú vojnu. Veď my všetci na celom svete, v Európe, v Amerike, Ázii, Afrike, ľudia rôznej pleti, rozdielneho náboženstva a politického presvedčenia, chceme žiť v mieri, v pokoji pracovať, radovať sa zo života, chceme vychovávať naše deti, tešiť sa z ich budúcnosti. Toto si vždy priali, takto to chceli i ľudia pred nami. Takto to chceli i milióny tých, ktorí padli. Hyeny v ľudskej koži, ktoré sa tiež nazývajú ľuďmi, však nikdy nepočúvli tieto hlasy, nevšímali si túžob ľudí a preto vždy pripravovali a teraz znovu pripravujú ešte strašnejšiu vojnu. Pre ich bezduché životy nikdy nestačili do krvi vypracované ruky robotníkov, hladom vycivené životy matiek a detí. Ako predtým, tak aj teraz by chceli ľudskú krv a ľudské životy, aby tieto premenili v zlato. Zlato, peniaze - to je cieľ ich života. Aký to rozdiel, aká to priepasť v mysleniach ľudí dvoch svetov. Na jednej strane hrozba smrti, biedy a utrpenia, na druhej strane - život, šťastie a radosť. Na jednej strane životy mužov, žien a zdravých detí premieňané v zlato, na druhej strane zlato premieňané v životy nedonosených detí a dožívajúcich starcov. Len ten môže pochopiť tento rozdiel, kto pozná cenu jedného života, kto vie ohodnotiť úsilie, námahu a obete, ktoré sú potrebné pre záchranu jedného života. Koľko však potom treba úsilia, ľudského umu, námahy a obetí pre záchranu tisícov životov, ako je tomu u nás. Ťažko to vyjadriť, na zlato a doláre sa to prepočítať nedá, lebo je k tomu treba viac ako zlato. Je k tomu treba lásky a úcty človeka k človeku. Tisícky životov zachránených detí a tisícky matiek, privádzajúcich na svet nové potomstvo, sú toho jasným svedectvom. Za krátku dobu dvanástich rokov znížili sme týmto úsilím úmrtnosť novorodencov trikrát, úmrtnosť kojencov štyrikrát, úmrtnosť matiek pri pôrode päťkrát, úmrtnosť na infekčné choroby trikrát. Celkovú úmrtnosť sme znížili proti roku 1937 viac ako o 30 %, prírastok obyvateľstva sme zvýšili trikrát. Za všetkými týmito číslami stoja dnes ľudia šťastní, spokojní, ktorí budujú alebo budú budovať nový svet. A týmto sme ešte neskončili. Chceme ešte viac detí a rodiacich matiek zachrániť životu. Chceme ešte viac predĺžiť ľudský vek. Pre dobro a šťastie človeka staviame ďalšie nové nemocnice, sanatóriá, detské domovy, staviame nové byty, detské ihriská, fabriky a budujeme družstvá. Aký to strašlivý rozdiel proti druhému svetu, ktorý chce žiť z biedy a utrpenia ľudstva. Tento rozdiel ľudstvo už dávno poznalo a predsa nevedelo doteraz vojnám zabrániť. Nebolo jednoty a jednotiacej sily, nebolo hviezdy, ktorá by osvetlila ľudstvu novú cestu šťastia, pokoja a mieru. Táto hviezda však prišla a za krátku dobu štyridsiatich rokov sa rozrástla v žiarivé slnko. Zástupcovia komunistických a robotníckych stran 64 zemí nám v Moskve ukázali, ktorá je cesta mieru, kto túto cestu znovu ohrozuje, kto pripravuje novú vojnu. Upír, ktorý sa živí ľudskou krvou, je už navždy odhalený. Poznáme všetky jeho podoby, ktorými zakrýva svoju pravú tvár, a môže vziať na seba i podobu anjela, už viac neoklame svet. My, ľudia na celom svete, bez rozdielu pleti, náboženstva a politického presvedčenia, chceme mier, chceme žiť. Je nás veľa, možno nás napočítať na miliardy. Veď len tých, ktorí nesú pochodeň mieru a osvetľujú cestu, je 33 miliónov zo 64 zemí. Podľa ich výzvy, vyjadrenej v Manifeste, budeme sa organizovať a bojovať. V mene života pre šťastie a dobro človeka, budeme bojovať za okamžité zastavenie pokusov s atómovými a vodíkovými zbraňami, za bezpodmienečný zákaz výroby a použitia týchto zbraní. Dnes po prvýkrát v dejinách ľudstva máme všetky podmienky, aby sme mohli vyhlásiť a dokázať, že vojna nie je nevyhnutná, že je možné vylúčiť vojnu, že je možné ubrániť a upevniť mier. Zárukou toho nám je jednotný socialistický tábor na čele s nepremožiteľným Sovietskym sväzom, ktorý nesie zástavu mieru, pokoja a pokroku. O tom svedčia všetky doterajšie jednania a návrhy, ktoré Sovietsky sväz na zachovanie mieru podal, ale svedčia o tom i družice Zeme, ktoré krúžia dnes nielen nad našimi hlavami, ale i nad hlavami vojnových štváčov. Je tu ďalej bratské spoločenstvo národov, ktoré buduje nový svet socializmu a komunizmu a ktoré počíta skoro miliardu duší. Je tu tiež rovnako veľké pásmo krajín, národy ktorých zhodili zo seba koloniálne jarmo otroctva a ktoré spolu s nami sú odhodlané brániť mier a slobodu. Toto všetko spolu predstavuje takú obrovskú silu, ktorá môže ubrániť a ubráni mier. V tejto súvislosti mi napadá malé prirovnanie. Boj proti chorobe vyžaduje nielen zistenie, určenie pôvodcu, ale i zhotovenie účinnej látky - očkovacieho sera, ktorým možno chorobu vyliečiť alebo, a to je ešte dôležitejšie, ochrániť organizmus pred onemocnením. Naši predkovia v modlitbách zažehnávali dve najstrašnejšie metly ľudstva; bol to mor a vojna. Ľudský um vynašiel už očkovaciu látku proti moru, ktorý už prestal byť tou obávanou ranou, a teraz vynachádza i účinnú očkovaciu látku proti vojne. Touto novou očkovacou látkou je oná jednota a sila národov túžiacich po mieri a odhodlaných v mene života bojovať za mier. Tieto už nebudú nikdy krvácať za cudzie záujmy. Touto novou účinnou látkou je hlavne vedomie si tejto sily, ktoré prorocky zvýraznil básnik vo verši týmito slovami ešte koncom minulého storočia:

"Nie nákovou som, púhou podnožou!

nie mošnou potu, krvi právo mám

i kovať v dielni vlastnom na šťastí.

Som časťou osnovy, či správcom tiež

u krosien stavu: spolník ústavy

zákonodarca." (Potlesk.)

Předseda: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Dávám zpravodaji slovo k doslovu.

Zpravodaj posl. Ant. Fiala: Vzdávám se slova.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Dám hlasovat, nebude-li námitek, o celém návrhu prohlášení Národního shromáždění k Manifestu míru, ve znění, jak je předložil zahraniční výbor.

Má někdo námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.)

Nemá.

Kdo tedy souhlasí s prohlášením Národního shromáždění republiky Československé k Manifestu míru, a to ve znění navrženém výborem zahraničním, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění republiky Československé jednomyslně schválilo prohlášení k Manifestu míru. (Dlouhotrvající potlesk.)

Tím jsme projednali první bod denního pořadu.

Přerušuji nyní na 20 minut schůzi.

Podpredseda Valo (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu Národného zhromaždenia.

Teraz máme na porade druhý bod denného poriadku, ktorým je

2. Spoločná zpráva výboru zdravotného a výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona o umelom prerušení tehotenstva (tlač 203).

Zpravodajkou je poslankyňa Šťastná, dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Šťastná: Soudružky a soudruzi poslanci!

Vládní návrh zákona o umělém přerušení těhotenství mění ustanovení § 218 trestního zákona č. 86/1950 Sb.

Dosavadní úprava obsažená v § 218 odst. 4 trestního zákona umožňuje uměle přerušit těhotenství jen v tom případě, je-li zjištěno, že by donošení plodu nebo porod vážně ohrozily život těhotné ženy, nebo že by jí způsobily těžkou a trvalou poruchu zdraví, anebo že některý z rodičů trpí těžkou dědičnou chorobou. Dále v odst. 1 § 218 trestního zákona se stanoví trestní odpovědnost ženy, která úmyslně usmrtí svůj plod, nebo někoho jiného o usmrcení svého plodu požádá, nebo mu to dovolí, že bude potrestána odnětím svobody až na 1 rok.

Dosavadní zákonné opatření dnes již nevyhovuje, poněvadž nepomáhá řešit současný stav a nevychází z nových ekonomických a sociálních podmínek společnosti.

Naše lidově demokratické státní zřízení nastolilo nové socialistické výrobní vztahy a vytvořilo tak příznivé podmínky pro neustálý růst obyvatelstva. Rozvoj národního hospodářství vytváří tak trvalé podmínky pro vzestup hmotné a kulturní úrovně pracujících. Obzvláště všestranná péče je věnována ženám, matkám i dětem. Jenom v roce 1956 dosáhl počet jeslí 1.143, mateřských škol máme 6.313, družin mládeže 2.091, 5.342 školních kuchyní a 1.142 zemědělských útulků. Velké částky věnuje stát na léčebnou péči, rodinné přídavky, nemocenské pojištění. Podle Ústavy 9. května je rodina, manželství a mateřství pod ochranu státu. Přes tyto obrovské výsledky zkušenosti nás však přesvědčují, že ani v podmínkách socialistické výstavby, kdy existují tak velké možnosti pro šťastné mateřství, problém potratů není vyřešen.

Podle statistiky ministerstva zdravotnictví počet potratů ošetřených ve zdravotnických ústavech je následující:

v roce 1953 30.566 potratů

v roce 1954 33.285 potratů

v roce 1955 35.087 potratů a

v roce 1956 34.386 potratů.

Tyto údaje nejsou úplné, zahrnují pouze případy ošetřené v nemocnici, nezahrnují potraty ošetřené mimo ústavy, ani potraty malé, které proběhly bez komplikací a lze proto předpokládat, že počet potratů je vyšší.

V té době počet pravoplatně odsouzených osob za přerušení těhotenství je asi 1.000 osob, čímž byla postižena asi 3 % pachatelů.

Z uvedených cifer vidíme, že skutečnost vyjádřená počtem potratů a nízkým postihem odsouzených je v rozporu s dosavadními platnými zákonnými opatřeními.

Rovněž i trestní odpovědnost ženy za umělé přerušení těhotenství neodpovídá demokratickým zásadám skutečné rovnoprávnosti ženy s mužem a je škodlivým pozůstatkem názorů na postavení ženy ve vykořisťovatelských systémech.

Uvedené skutečnosti dokazují, že trestní zákon není správným a vhodným opatřením pro růst populace, ale že naopak působí zcela opačně a vhání těhotné ženy do rukou řemeslných fušerů a potratářů, kteří neodbornými a nehygienickými zásahy způsobují těžké škody na zdraví našich žen. Důkazem toho je skutečnost, že úmrtnost při kriminálních potratech je třikrát vyšší než úmrtnost mateřská a dosahuje roční výše 40-50 žen.

Potratový zákon nehraje v růstu populace zvláštní úlohu. Přesvědčivým důkazem tohoto tvrzení jsou statistiky o růstu obyvatelstva, počtu narození a postih trestaných osob za umělé přerušení těhotenství.

Na př. v r. 1923 přírůstek obyvatelstva na 1.000 obyvatel byl 12,22 % a v roce 1937 pouze 3,94 %. Na druhé straně dosahovala-li trestnost kriminálních potratů počtu 100 osob v r. 1923, v roce 1937 dostoupila počtu 152 trestných případů. V předmnichovské republice se počet potratů odhadoval kolem roku 1930 na 60-80 tisíc potratů ročně. Se zhoršující hospodářskou krisí se počet potratů zvýšil. V r. 1935 bylo na území evropských států o 10-20 % více potratů než porodů. Podle toho dosáhl počet potratů v bývalé republice 350.000 ročně. Uvedený přehled pouze dokazuje, že růst obyvatelstva není možno regulovat trestním stíháním a sankcemi, ale že je závislý na stupni a charakteru společenského vývoje.

S těchto hledisek řešil tuto otázku prvně Sovětský svaz. Výnosem lidového komisariátu spravedlnosti ze dne 18. listopadu 1920 povoluje bezplatné umělé přerušení těhotenství dočasně v nemocnicích a léčebných ústavech.

Ve shodě s opatřeními v SSSR a na podkladě rozboru společenského vývoje podali v r. 1920 a 1926 komunističtí poslanci v parlamentě návrh zákona, který by umožnil beztrestné provedení umělého přerušení těhotenství ve zdravotnických zařízeních a upustil od trestnosti ženy. Přes všechno úsilí o změnu trestního práva zůstala v platnosti opatření, která byla v ostrém rozporu s potřebami pracujících a jejich právním vědomím.

V Sovětském svazu došlo k nové úpravě v r. 1935 zpřísněnými opatřeními, kde za důvod přerušení těhotenství se uznávaly pouze zdravotnické důvody. Porušení ženami trestalo se veřejným pokáráním a při opakování pokutou 300 rublů.

Výnosem ze dne 5. 8. 1954 byla zrušena trestní odpovědnost těhotných žen za provedení potratu a výnosem o zrušení zákazu potratů připuštěno umělé přerušení těhotenství v nemocnicích a v ostatních léčebných ústavech, při čemž však byl zachován přísný postih třetích osob.

Ke shodným opatřením došlo v minulých letech i v Bulharské lidové republice a Maďarské lidové republice. Shodným rysem těchto úprav je, že stanoví absolutní beztrestnost ženy za umělé přerušení těhotenství, umožňuje umělé přerušení těhotenství ve zdravotnických nebo léčebných ústavech, stanoví povinnost zdravotně sociálních orgánů působit na těhotnou ženu, aby plod donosila, případně jí poskytnout právní i hmotnou pomoc, ponechávají trestnost třetích osob, které využívají tísnivé situace ženy ke kořistnickému obohacování a trestnými zásahy poškozují zdraví ženy.

Rovněž i nové zákonné opatření, návrh zákona o umělém přerušení těhotenství, kterým se ruší § 218 trestního zákona, je vypracováno na těchto zásadách:

1. umožňuje provedení umělého přerušení těhotenství nejen ze zdravotních důvodů, ale z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných,

2. zajišťuje, že k umělému přerušení těhotenství bude docházet beztrestně jen v lůžkové části zdravotnických zařízení se souhlasem komise k tomu zřízené,

3. stanoví beztrestnost těhotných žen,

4. ponechává přísný postih pokoutníků a návodců.

Tímto opatřením dochází k rozšíření zdravotnických důvodů ještě o jiné důvody zvláštního zřetele hodné. Důvody zvláštního zřetele hodné zahrnují na př. vysoký nebo nízký věk těhotných žen, ztížené podmínky osobní i rodinné podmínky ženy žijící v rozvráceném manželství, převážnou hospodářskou odpovědnost ženy za výživu rodiny při pracovní neschopnosti nebo invaliditě manžela, trestní otěhotnění a pod. Nedochází však k úplnému uvolnění potratů. Především proto, že i potraty provedené odborně za nejpřísnějších hygienických podmínek mohou přivodit ohrožení zdraví především u žen, které prvně rodí, a způsobit trvalou neplodnost, za druhé proto, poněvadž nyní zakládají své rodiny krisové ročníky 1931 až 1935, které jsou početně slabé a mohlo by dojít k poklesu populace.