Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 10. zasedání.
666.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1952
o dani z obratu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ L
Aby se pravidelně a včas odčerpávala do státního rozpočtu část akumulace vytvářené podniky socialistického sektoru, zavádí se daň z obratu (dále jen "daň").
§ 2. Kdo daň odvádí.
Daň odvádějí tyto podniky, organisace a zařízení socialistického sektoru (dále jen "podniky"):
1. odbytové organisace výrobních odvětví;
2. výrobní podniky, prodávají-li zboží bez prostřednictví odbytových organisací;
3. podniky vykupující zemědělské výrobky;
4. obchodní a jiné podniky s výjimkou podniků určených nebo zřízených pro provozování zahraničního obchodu.
§ 3. Co podléhá dani.
(1) Dani podléhá obrat z prodeje zboží vlastní výroby nebo vlastního nákupu (dále jen "zboží"); obrat téhož zboží se zdaňuje toliko jednou.
(2) Dodává-li podnik zboží do vlastních maloobchodních prodejen, považuje se za prodej zboží jeho převod do těchto prodejen.
(3) Dani podléhá vnitropodnikové použití zboží, stanoví-li tak ministr financí a určí-li zboží, na něž se jeho opatření vztahuje.
(4) Dani nepodléhá obrat z prodeje zboží mezi podniky téže hlavní správy, pokud ministr financí nestanoví jinak a neurčí zboží, na něž se jeho opatření vztahuje.
§ 4. Zdanitelný obrat.
(1) Zdanitelným obratem je prodejní cena zboží.
(2) Zdanitelnost obratu vzniká vyhotovením faktury a nebyla-li faktura vyhotovena, vyhotovením jiného dokladu o prodeji, po případě o vnitropodnikovém použití zboží.
§ 5. Osvobození.
(1) Jednotná zemědělská družstva se u zboží jimi prodávaného osvobozují od daně.
(2) Vláda může stanovit další osvobození od daně.
§ 6. Stanovení daně.
U zboží se státní maloobchodní cenou stanoví daň vláda, u ostatního zboží ministr financí, po případě krajské národní výbory jím zmocněné.
§ 7. Odvod a splatnost daně.
Podnik je povinen si sám daň vypočíst. Ministerstvo financí stanoví, za jaká období a v kterých lhůtách se daň odvádí.
§ 8.
Daňové hlášení a opravné prostředky.
(1) Podnik je povinen předložit příslušnému okresnímu národnímu výboru do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc daňové hlášení podle vzoru vydaného ministerstvem financí. Podnik je povinen podat na vyzvání okresního národního výboru vysvětlení, opravu nebo doplnění hlášení.
(2) Okresní národní výbor přezkouší hlášení a Odchyluje-li se daň jím vypočtená od daně podle hlášení, zpraví o rozdílu podnik.
Podnik může podat u příslušného okresního národního výboru odvolání do patnácti dnů ode dne, kdy byl o rozdílu na dani zpraven. Odvolání nemá odkladného účinku a rozhoduje o něm okresní národní výbor, vyhoví-li mu plně; jinak o něm rozhoduje s konečnou platností krajský národní výbor, který může daň zvýšit.
(3) Zjistí-li podnik dodatečně, že daňové hlášení, které předložil okresnímu národnímu výboru, je nesprávné nebo neúplné, je povinen neprodleně to okresnímu národnímu výboru oznámit a zároveň uvést, v čem záleží nesprávnost nebo neúplnost. Jde-li o opravu daňového hlášení, která má mít za následek snížení daně, může podnik opravit hlášení nejpozději do šesti měsíců po uplynutí kalendářního měsíce, jehož se daňové hlášení týká.
(4) Podnik podá po uplynutí kalendářního roku vyúčtování podle vzoru vydaného ministerstvem financí, v němž uvede daňovou povinnost a platby na daň. Okresní národní výbor přezkouší vyúčtování a v případě, že zjistí neshody, oznámí podniku do třiceti dnů ode dne podání vyúčtování rozdíly mezi vyúčtováním podniku a vyúčtováním národního výboru.
§ 9.
Registrace a oznamovací povinnost.
(1) Podniky podléhají registraci u okresních národních výborů, v jejichž obvodech mají provozovny. Okresní národní výbor vede pro účely daně katastr podniků, v němž vyznačuje daňově důležité skutečnosti a souvislosti.
(2) Podnik písemně oznámí okresnímu národnímu výboru zahájení podnikové činnosti, a to do patnácti dnů od jejího zahájení. Rovněž oznámí do patnácti dnů změny, ukončení, zastavení nebo přesídlení. Má-li více poboček, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru pro každou z nich zvlášť.
§ 10. Použití účetní evidence.
Účetní knihy, účetní doklady a jiné písemnosti účetní evidence slouží i účelům daňovým.
§ 11.
Oprava zdanitelného obratu.
Ze zdanitelného obratu se vyloučí částka odpovídající prodejní ceně zboží vráceného odběratelem, pokud dodavatel neobdržel úplatu
za toto zboží nebo úplatu za ně přijatou vrátil odběrateli.
§ 12. Příslušnost.
(1) Správu daně vykonávají okresní národní výbory a ve vyšší stolici krajské národní výbory.
(2) Místili příslušnost se řídí místem, v němž je sídlo podniku.
(3) Ministr financí může upravit příslušnost v jednotlivých případech jinak.
§ 13. Kontrola daně. Součinnost.
(1) Podniky podléhají kontrole okresních a krajských národních výborů, jejímž účelem je přímo v podniku prověřovat podle skutečností rozhodných pro daň včasnost, " správnost a úplnost odvodu daně a daňových hlášení.
(2) úřady a orgány státní správy, podniky, organisace, instituce, jakož i obyvatelé jsou povinni podávat správné, pravdivé a včas všechny údaje a zprávy, které od nich budou požadovat pro účely daně okresní a krajské národní výbory nebo ministerstvo financí.
§ 14. Zvýšení daně.
(1) Nebyla-li splatná daň včas odvedena (§ 7), zaplatí podnik za každý den prodlení penále ve výši 0, 05% dlužné částky.
(2) Nebylo-li daňové hlášení podáno včas (§ 8), může být daň zvýšena až o 1%.
§ 15. Vymáhání daně.
Nezaplatí-li podnik daň ve lhůtě, zašle okresní národní výbor hlášení o daňovém nedoplatku peněžnímu ústavu, u něhož má podnik obratový účet a zároveň zpraví o tom podnik. Jakmile peněžní ústav obdrží oznámení o daňovém nedoplatku, provádí výplaty z obratového účtu podniku pouze na úhradu platů, které v pořadí podle předpisů o platebním a zúčtovacím styku předcházejí odvodům do státního rozpočtu; další výplaty provádí na úhradu daňového nedoplatku (včetně daňového zvýšení podle § 14) až do jeho úplného zaplacení.
§ 16. Promlčení.
(1) Daň nelze požadovat, jestliže uplynuly tři roky od konce kalendářního roku, v němž vznikla zdanitelnost obratu.
(2) Je-li proveden úkon k zjištění nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od uplynutí kalendářního roku, v němž byl podnik o tomto úkonu zpraven.
§ 17.
Lhůty.
Připadne-li poslední den lhůty nebo den splatnosti na den pracovního klidu, končí lhůta (je daň splatná) teprve příštím všedním dnem.
§ 18.
Zvláštní způsoby vybírání daně.
(1) Při dovozu zboží z ciziny bez prostřednictví podniku určeného nebo zřízeného pro provozování zahraničního obchodu se daň vybere jako součást celní pohledávky; vztahují se na ni předpisy o cle.
(2) U zboží podléhajícího puncovní povinnosti se daň vybírá při puncování, pokud ministr financí nestanoví jinak a neurčí zboží, na něž se jeho opatření vztahuje; na daň vybíranou při puncování se vztahují předpisy o puncování.
§ 19. Nejvyšší vedení a dozor.
Nejvyšší vedení, dozor a vydávání směrnic zásadního rázu přísluší ministerstvu financí.
§ 20. Zmocnění.
(1) Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeb státního národohospodářského plánu vyhláškou v úředním listě nebo jiným vhodným způsobem
a) vydával předpisy k provádění zákona,
b) upravil jinak zdanění v případech, kde toho vyžaduje úspěšné plnění státního národohospodářského plánu nebo jiné důležité zájmy nebo hospodárnější způsob provádění tohoto zákona.
(2) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby upravilo řízení ve věcech této daně.
§ 21.
Závěrečná ustanovení.
Zákon č. 283/1948 Sb., o všeobecné dani, ve znění zákona č. 263/1949 Sb. se zrušuje.
§ 22. účinnost zákon a.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Dnem 1. ledna 1949 jsme uvedli v život první pětiletý plán. Pro splnění úkolů z něho plynoucích bylo nutno soustředit dostatečné finanční prostředky. Byly to prostředky vytvářené našimi socialistickými podniky; hlavním pramenem státních příjmů se stal výnos těchto podniků. Pro odvádění části tohoto výnosu do státního rozpočtu byla vytvořena všeobecná nákupní daň (zákon č. 283/1948 Sb., ve znění zákona č. 263/1949 Sb. ), která vešla v život současně s naším prvním pětiletým plánem hospodářského rozvoje ČSR.
Při konstrukci této daně bylo počítáno s tím, že její vybírání bude soustředěno do výroby. Avšak hospodářský vývoj nás přivedl k soustředění vybírání daně prostřednictvím našich velkoobchodních útvarů. Tak se daň oddálila od výroby a pozbyla možnosti, aby plnila ty ekonomické funkce, které jsou od ní ve vztahu k výrobě požadovány, totiž aby jako pevná složka ceny zabraňovala zvyšování vlastních nákladů výroby, aby byla ve výrobě nástrojem pro kontrolu plnění plánu a aby akumulace byla odčerpávána tam, kde se vytváří, t. j. ve výrobě.
Daň se nakonec projevovala jako jen mechanická přirážka k výrobní ceně, ačkoliv svou ekonomickou podstatou takovou přirážkou není. Tyto poměry se od 1. ledna 1953 mění od základu. Zavádí se zejména systém pevných státních velkoobchodních a maloobchodních cen. To umožňuje i odčerpávání rozdílu mezi těmito cenami jakožto výnosu docíleného výrobou. Aby tento proces byl bezpečný a plynulý, je třeba upravit ho předpisy. To se děje novým zákonem o dani z obratu. Zároveň s ním se předkládá samostatný návrh zákona o dani z výkonů. Daň z obratu a daň z výkonů mají od 1. ledna 1953 cele nahradit dosavadní všeobecnou nákupní daň.
Návrh zákona je vybudován na těchto zásadách:
Daň je částí výnosu (akumulace) výrobních podniků obsaženého v ceně zboží. Tento výnos se odvádí do státního rozpočtu v přesně
stanovené výši a v přesně stanovených lhůtách.
Daň odvádějí podniky socialistického sektoru. U zboží tuzemské výroby se soustřeďuje vybírání daně důsledně do výroby; daň budou odvádět odbytové organisace výrobních odvětví a tam, kde tyto organisace nebudou zřízeny, přímo výrobní podniky. Podniky ministerstva vnitřního obchodu budou odvádět daň jen u zboží dvojího trhu, a to rozdílem mezi daní pro trh vázaný a daní pro trh volný, a jen u zboží, které nemůže být již ve výrobě rozdělováno dle určení na trh vázaný nebo trh volný. U zboží dováženého výsadními společnostmi se daň z obratu nevybírá, protože monopolní společnosti odvádějí celou svoji tržbu na účet státu.
Jednotná zemědělská družstva se v zájmu dalšího rozmachu socialisace vesnice od daně osvobozují.
Dani podléhá obrat z prodeje zboží vlastní výroby, z prodeje vykupovaných zemědělských výrobků a z prodeje výrobků soukromého sektoru, pokud jimi obchodují socialistické podniky. U vykupovaných zemědělských výrobků nebudou daň odvádět zemědělské podniky (státní statky, JZD, zemědělci), nýbrž výkupní podniky, a to až při prodeji těchto výrobků.
U téhož zboží se vybere daň toliko jednou.
Těžisko daně se soustředí v podstatě na zboží se státními maloobchodními cenami; zásadně se nepočítá se zdaněním výrobních prostředků.
Nová úprava daně je spjata s ceníky státních velkoobchodních a maloobchodních cen. Výše daně je určena zásadně rozdílem mezi cenou maloobchodní zmenšenou o obchodní rozpětí a cenou velkoobchodní. Technika výpočtu a vybírání daně je odvislá od osobitých podmínek jednotlivých hospodářských odvětví.
Daň bude odváděna z obratu dosaženého v určitém období. Pro jednotlivé podniky nebo skupiny podniků budou stanovena kratší nebo delší období, podle nichž budou upraveny i dny splatnosti.
Podnik si daň sám vypočte a odvede; podá do 15. dne každého měsíce daňové hlášení za uplynulý měsíc a za celý rok podá daňové vyúčtování.
Daň nebude odváděna ze zboží vyváženého do ciziny. U zboží dováženého pro soukromou spotřebu jednotlivců vybere celnice celní pohledávku obsahující též daň.
Dnešní zvláštní zdaňování živnostníků a zemědělců všeobecnou daní (oddíly B a C sazebníku) se zrušuje. Jejich zdanění se zároveň upravuje v rámci nového systému daní placených obyvatelstvem.
část zvláštní. K § 1:
Výsledky produktivní práce, lidu se projevují výnosy podniků socialistického sektoru (akumulací), část těchto výnosů plyne do státního rozpočtu, z něhož se zase lidu vrací v nových stavbách, kulturních a sociálních zařízeních, zařízeních na obranu a vnitřní bezpečnost státu. Hlavním nástrojem pro odvádění akumulace podniků socialistického sektoru do státního rozpočtu je daň z obratu.
K § 2:
Daň budou odvádět zásadně podniky, organisace a zařízení socialistického sektoru; tím jsou míněny zejména národní, komunální a družstevní podniky (kromě jednotných zemědělských družstev, která se u zboží jimi prodávaného od daně osvobozují), odbytové organisace výrobních odvětví, některá zařízení státní správy (zařízení podnikového charakteru jako na př. československý státní film), podniky politických stran a celonárodních masových organisací.
Povaha daně vyžaduje, aby její vybírání bylo soustředěno do výrobního stupně, poněvadž tam se tvoří a realisuje hodnota produkce. Vývoj směřuje k tomu, aby produkci výrobních odvětví zpeněžovaly jejich odbytové organisace a proto volíme především tyto organisace jako záchytné místo pro odvod daně. Kde by zřizování odbytových organisací nebylo hospodářsky účelné, nebo kde rychlost oběhu zboží nebo jiné hospodářské závažné důvody vyžadují, aby výrobní podniky zpeněžovaly svou produkci samy, budou tyto podniky odvádět daň.
Velký počet zemědělských výrobců nepřipouští z důvodů daňově technických, aby daň byla všeobecně jimi odváděna; proto se odvádění daně přenáší na výkupní organisaci.
Z okruhu podniků odvádějících daň se vyjímají podniky určené nebo zřízené pro provo-
zování zahraničního obchodu, neboť tyto podniky odvedou celou tržbu na účet státu.
Zákon o dani z obratu se zásadně nevztahuje na soukromé podniky; jejich dosavadní zdaňování všeobecnou nákupní daní podle oddílů B, C a D sazebníku bude upraveno v rámci nového systému daní placených obyvatelstvem.
K § 3:
U odbytových organisací výrobních odvětví se považuje za zboží vlastní výroby zboží vyrobené podniky, pro něž je organisace závazným odbytovým místem, a pokud by odbytová organisace měla vlastní výrobny, též zboží jí vyrobené.
Zbožím vlastního nákupu se rozumí zpravidla zboží nakoupené od soukromých podniků a od jednotlivců, jakož i vykupované zemědělské výrobky.
Zmocněním podle odstavce 3 je pamatováno na zdaňování zboží, které si podnik vyrobí pro svou vlastní potřebu, na př. podnik si vyrobí nábytek do svých provozoven a kanceláří.
Ustanovením odstavce 4 je vyloučen ze zdanění prodej zboží pro průmyslové zpracování, pokud prodávající a kupující podniky spadají do působnosti téže hlavní správy. Zásadně nakupují tyto podniky mezi sebou takové zboží za ceny velkoobchodní (bez daně), i když jde o zboží, na které je stanovena maloobchodní cena; ministr financí je však oprávněn stanovit, že určité takové zboží bude i pro průmyslové zpracování nakupováno s daní.
U zboží vyváženého do ciziny nepodléhá dani ani jeho prodej podniku určenému nebo zřízenému pro provozování zahraničního obchodu ani jeho prodej tímto podnikem do ciziny.
K § 4:
Při stanovení zdanitelného obratu se vychází zpravidla od státních maloobchodních cen nebo od t. zv. předacích cen. Předací cenou se rozumí velkoobchodní cena včetně daně. U zboží, pro něž státní cena není stanovena, se vychází od platné ceny maloobchodní nebo od platné ceny předací.
K § 5:
Navrhovaným osvobozením se zachovává jednotným zemědělským družstvům jejich dosavadní daňové zvýhodnění.
K § 6:
Daň se stanoví rozdílem mezi maloobchodní cenou po odečtení obchodního rozpětí a mezi cenou velkoobchodní, rozdílem mezi předací cenou (velkoobchodní cenou včetně daně) a cenou velkoobchodní (bez daně), procentem
z maloobchodní ceny nebo předací ceny anebo pevnou částkou na jednotku zboží. Téměř u veškerého zboží široké spotřeby bude výše daně určena rozdílem mezi státní maloobchodní cenou, zmenšenou o obchodní rozpětí a státní cenou velkoobchodní (bez daně). Tento systém umožňují ceníky státních velkoobchodních a maloobchodních cen, které budou platit od 1. ledna 1953.
K § 7:
Podnikům odvádějícím značné daňové částky bude z důvodů urychleného odčerpání do státní pokladny uložena kratší lhůta splatnosti (případně denní odvod daně) a naopak podnikům odvádějícím menší daňové částky bude z důvodů administrativní hospodárnosti povolena delší lhůta splatnosti (nejméně ovšem jednou měsíčně).
K § 8:
Pro vypořádání případných účetních neshod mezi podniky a finanční správou je nutné, aby podniky předkládaly roční daňové vyúčtování; odstranění takových neshod jim též umožní sestavení definitivních účetních závěrek (rozvah).
K § 9:
Ustanovení o registraci nezavádí novou instituci, nýbrž toliko prohlubuje a zdokonaluje dosavadní oznamovací povinnost podniků a jejich evidenci u národních výborů. Podniky, které již nyní provozují hospodářskou činnost a jsou již v daňové evidenci, nebudou podávat nová oznámení pro daňové účely.
K §11:
Vezme-li dodavatel zboží zpět a vrátí-li přijatou úplatou (po případě úplatu vůbec neobdrží), lze předpokládat, že dojde k novému prodeji zboží a tím i k novému zdanitelnému obratu. Aby nenastalo dvojí zdanění prodeje téhož zboží, vylučuje se obrat z původního prodeje ze zdanění.
K §13:
Ustanovení je pouze rámcové a zajišťuje provádění kontroly přímo v podniku; zavazuje dále co nejširší okruh osob k součinnosti ve věcech daně.
K §14:
Dosavadní instituce 5% zvýšení byla strohá, neboť nepřihlížela k časovému rozsahu prodlení. Nově se zavádí penále pevným zlomkem procenta za každý den prodlení.
Včasné podávání daňových hlášení se zajišťuje fakultativním zvýšením daně až o 1%.
K §15:
Daň odvádějí podniky socialistického sektoru a jejich povaha nepřipouští, aby bylo použito exekučních předpisů pro vymáhání nedoplatků soukromých dlužníků. Pro vymáhání daně se proto zavádí zvláštní způsob.
K § 16:
Pro promlčení daně a její vymáhání se stanoví jediná lhůta, která je proti dosavadnímu stavu kratší.
K §17:
Ustanovení o lhůtách je upraveno se zřetelem k zákonu č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. Platí pro všechny lhůty v oboru daně z obratu.
K §18:
Aby zboží dovážené z ciziny pro soukromou potřebu nemělo cenové zvýhodnění proti zboží na tuzemském trhu a nestalo se tak zdrojem bezpracných zisků, vybere se daň při jeho dovozu. Daň vybere celnice při celním projednání zásilky. U zboží předpokládaného k puncování se zachovává dosavadní vžitý a osvědčený způsob vybírání daně puncovními orgány; nebude ho Však používáno u zboží z drahých kovů, u něhož budou stanoveny státní velkoobchodní a maloobchodní ceny umožňující vybírání daně rozdílem mezi těmito cenami.
K §20:
Zákon má náplň pouze rámcovou. Aby mohlo být jeho provádění pružně přizpůsobováno potřebám hospodářského života, zejména v současném období socialistické přestavby a výstavby našeho hospodářství, je třeba udělit ministru financí zmocnění vyhovující tomuto požadavku.
V Praze dne 25. listopadu 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí: J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 4048-52.