Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 8. zasedání.
591.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne. .... 1951
o státním notářství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Úkoly státního notářství.
§ 1.
Státní notářství napomáhá socialistickým právnickým osobám, jiným společenským organisacím a všem občanům při ochraně jejich zákonných zájmů, dbá, aby jejich uplatňování bylo v souladu s duchem a socialistickými cíli lidové demokracie, a přispívá tak k upevňování socialistické zákonnosti.
§ 2.
(1) úkoly státního notářství vykonávají státní notáři (dále jen "notářství" a "notáři").
(2) Notáři sepisují ve vlastním oboru působnosti veřejné listiny o právních úkonech, jakož i o jiných skutečnostech právně významných; mimoto provádějí řízení a úkony z pověření soudu; konečně na žádost přijímají listiny a hodnoty do úschovy, provádějí dobrovolná uspořádání majetkových poměrů a sepisují podání a listiny, které nemají povahu veřejných listin.
Organisace notářství. § 3.
(1) Zřizují se notářství pro obvod okresních soudů, a to v jejich sídle; notářství jsou státní úřady.
(2) Ministr spravedlnosti může pro obvod okresního soudu zřídit i další notářství, a to i mimo sídlo soudu.
§ 4.
(1) V čele notářství je notář; přísluší mu bezprostřední služební dohled na všechny zaměstnance notářství.
(2) Na výkon notářství dohlíží předseda okresního soudu, v jehož obvodu je notářství zřízeno.
(3) Vrchní dohled na notářství vykonává ministr spravedlnosti.
§ 5.
(1) Není-li notářství obsazeno notářem, pověří ministr spravedlnosti správou notářství některou z osob způsobilých pro notářský úřad (§ 7).
(2) Ukáže-li se potřeba, aby měl notář zástupce, pověří předseda krajského soudu nastupováním jiného notáře z obvodu tohoto krajského soudu nebo způsobilého notářského čekatele.
(3) Správce notářství a zástupce notáře se řídí při výkonu funkce notáře ustanoveními platnými pro notáře.
§ 6.
(1) Ve vlastním oboru působnosti a při činností z pověření soudu používá notář notářské pečeti.
(2) Na pečeti je zobrazen malý státní znak republiky československé, kolem něhož je v kruhu uvedeno označení "státní notářství", jeho sídlo a po případě bližší označeni notářství.
Notáři, notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství.
§ 7. (1) Notářem smí být ustanoven, kdo
a) vykazuje všeobecné náležitosti předepsané pro státní zaměstnance,
b) má právnické vzdělání,
c) Vykonal právní praxi a složil odbornou zkoušku.
(2) Notáře ustanovuje ministr spravedlnosti; může přitom prominout náležitosti uvedené v odstavci l písm. b) a c).
§ 8.
(1) Notář vykonává při prvém ustanovení do rukou předsedy krajského soudu tento slib:
"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu při výkonu úřadu a při plnění ostatních povinností zachovávat zákony a nařízení československé republiky, a že je budu vždy a všude uplatňovat v souladu s vůli a zájmy lidu a jeho státu a v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velkými socialistickými cíli, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech, plnit své povinnosti pilně, svědomitě a nestranně a že budu notářský úřad zastávat podle svého nejlepšího vědomí ku prospěchu republiky a jejího lidu. "
(2) Slib podle odstavce l vykoná též správce notářství (§ 5), pokud takový slib již nevykonal.
§ 9.
(1) Notářským čekatelem se může stát, kdo
a) vykazuje všeobecné náležitosti předepsané pro státní zaměstnance,
b) má právnické vzdělání.
(2) Ministr spravedlnosti může prominout náležitost uvedenou v odstavci l písm. b).
§ 10.
Notáři, notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství jsou státní zaměstnanci; pokud zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně ustanovení zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a předpisy podle něho vydané.
§ 11.
Osobním úřadem notářů, notářských čekatelů a ostatních zaměstnanců notářství je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo notářství, u kterého jsou činní.
Obecná ustanoveni o úřední činnosti notářů. § 12.
Notář je povinen vykonávat svoji úřední činnost v souladu se slibem, zejména je povinen poskytovat občanům a právnickým osobám právní poučení o následcích jejich právních úkonů, dbát o to, aby pro nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání neutrpěli újmu na svých právech, a notářský úřad vůbec vykonávat tak, aby jasností a úplností úkonů byly nejvyšší měrou vyloučeny jakékoli pochybnosti.
§ 13.
(1) Ve vlastním oboru působnosti musí se notář vyvarovat jakékoli účasti při právním úkonu, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům, jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jeho nepředpojatosti.
(2) Notář odmítne účastnit se při právním úkonu, jestliže je možné mít důvodně za to, že se příčí zákonu nebo obecnému zájmu.
(3) Jinak může notář, nejde-li o činnost z pověření soudu, požadovanou činnost odmítnout jen ze závažných příčin.
činnost ve vlastním obora působnosti § 14.
Činí-li se před notářem právní úkon v písemné formě, zřídí se o něm notářský zápis a účastníku se vydá stejnopis zápisu.
§ 15.
(1) Mají-li být osvědčeny skutečností, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení.
(2) Za účelem uvedeným v odstavci l je notář oprávněn osvědčovat,
a) že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní,
b) že podpis někoho, kdo neumí nebo nemůže psát, byl nahrazen na listině samé potvrzením dvou svědků o jeho souhlasu,
c) že je někdo na živu nebo na určitém místě,
d) že listina byla předložena a v kterou dobu,
e) že bylo odesláno nebo sděleno prohlášení a že mělo určitý obsah,
f) jaký byl průběh a výsledky jednání ve schůzi,
g) že se staly v jeho přítomnosti jiné skutečnosti nebo že je sám zjistil,
h) že někoho vyslechl, a to i přísežně, Žádá-li
o to cizozemský soud nebo úřad anebo je-li toho třeba pro uplatnění nebo zachování nároků v cizině.
§ 16. (1) Notářský zápis musí obsahovat:
a) místo a dobu úkonu,
b) označení notářství a jeho sídlo, jakož
i jméno a příjmení notáře,
c) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) účastníků nebo žadatelů, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
d) obsah úkonu,
e) potvrzení, že zápis byl účastníkům nebo žadatelům přečten a jimi schválen,
f) podpisy účastníků nebo žadatelů, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
g) pečeť notářství a notářův podpis.
(2) Údaje uvedené v odstavci l písm. c), e) a f) uvedou se v osvědčení podle § 15 odst. 2, jen pokud to vyžaduje povaha věci, které se notářský zápis týká.
§ 17.
Notářský zápis, jímž se zjišťuje občanskoprávní závazek a v němž jsou označeny osoba oprávněná i povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, je vykonatelný soudní exekucí [§ 428 odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu], jestliže povinná osoba v notářském zápise k tomu svolila.
§ 18.
Notář potvrzuje na žádost skutečnost, že opis nebo fotokopie listiny, které mu byly předloženy, souhlasí s předloženou listinou nebo že spolu souhlasí několik prvopisů.
§ 19.
Notář protestuje směnky a jiné rubopisem převoditelné cenné papíry.
§ 20.
Notářské zápisy o právních úkonech a jejich stejnopisy, notářské zápisy o zjištění některých skutečností a z nich vydaná notářská osvědčení, jakož i notářské protesty jsou veřejnými listinami, bylo-li při jejich zřízení postupováno předepsaným způsobem a byly — li opatřeny notářskou pečetí; za týchž podmínek mají notářská potvrzení důkazní moc veřejných listin.
činnost z pověřeni soudu. § 21.
Okresní soud může pověřit notáře, aby ve věcech, které nejsou svěřeny senátu, prováděl určité úkony nebo aby o takových věcech konal řízení a učinil v nich všechna rozhodnutí.
§ 22.
(1) činnost notáře z pověření soudu se řídí předpisy o řízení před soudem prvé stolice. Křivá výpověď svědka, znalce nebo tlumočníka
učiněná před notářem, činným z pověření soudu, je trestná jako křivá výpověď učiněná před soudem.
(2) Rozhodnutí notáře má účinky soudního rozhodnutí.
(3) Řádný opravný prostředek předloží notář nejdříve soudu, který ho pověřil. O opravném prostředku rozhodne soudce sám, má-li za to, že se mu má vyhovět, jinak jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li soudce sám o opravném prostředku podle odstavce 3, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvé stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.
činnost na žádost účastníků. § 23.
(1) Notář může být požádán, aby přijímal do úschovy listiny všeho druhu; mimoto může být požádán, aby přijal, do úschovy hotové peníze, cenné papíry a jiné cenné hodnoty, jestliže mu byly odevzdány, aby je vydal určitému příjemci nebo aby je uložil u soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy) nebo jestliže mají být podle vůle účastníků jistotou pro určitý účel.
(2) Přijetí listin a cenných hodnot do úschovy je notář povinen potvrdit.
§ 24.
Notář může být požádán, aby prováděl dobrovolná uspořádání majetkových poměrů; pokud to souvisí s jeho činností, může být též požádán, aby sepisoval podání a listiny, které nemají povahu veřejných listin, a udílel potřebné právní porady.
§ 25.
Součinnost se soudy a úřady (orgány veřejné správy).
Soudy, úřady (orgány veřejné správy) a notářství jsou povinny poskytovat si navzájem pomoc při plnění svých úkolů.
§ 26. Notářské poplatky.
(1) Za činnost notářů se vybírají notářské poplatky a náhrada skutečně vzešlých výloh.
(2) Poplatek (náhradu skutečně vzešlých výloh) určí notář platebním výměrem, ledaže nařízení (odstavec 3) stanoví jinak. Do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru může každý účastník žádat u okresního soudu, v jehož obvodu je notářství, aby platební výměr přezkoumal; o žádosti rozhodne podle
obecných ustanovení občanského soudního řádu soudce usnesením bez ústního jednání. Včas nenapadené platební výměry a platební výměry upravené pravomocným rozhodnutím soudu jsou vykonatelné soudní exekucí a vymáhají se podle ustanovení o vymáhání soudních poplatků.
(3) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem spravedlnosti nařízením stanovil, kdy činnost notářů podléhá notářským poplatkům, aby upravil jejich sazbu a vydal o notářských poplatcích a náhradě skutečně vzešlých výloh podrobnější předpisy.
Ustanovení přechodná. § 27.
(1) Ústřední notářský sbor a krajské sbory notářské se zrušují; jejich práva a závazky přecházejí na stát.
(2) Dosavadní orgány krajských sborů notářských provedou likvidaci a do 31. ledna 1952 odevzdají všechny písemnosti, peníze a jiné cenné hodnoty a všechno kancelářské zařízení příslušnému krajskému soudu. Obdobně budou postupovat dosavadní orgány ústředního sboru notářského; uvedené věci odevzdají ministerstvu spravedlnosti.
§ 28.
(1) Správa notářských archivů přechází na okresní soud, v jehož obvodu archivy jsou.
(2) Osvědčení z notářských listin tam uložených vydává notář, kterého tím pověří předseda příslušného okresního soudu.
§ 29.
(1) Působnost dosavadních notářů, správců notářství a zástupců notářů zaniká.
(2) Nároky na odměnu za činnost notáře a na náhradu za promeškaný čas přecházejí na stát.
(3) Dosavadní notáři (správci, zástupci) jsou povinni odevzdat spisy, kancelářské pomůcky, úřední pečeť, listiny, jakož i cenné hodnoty, svěřené jim k úschově, notáři, který nastoupí na jejich místo.
§ 30.
(1) Dosavadní notáře (jejich zástupce a správce notářství), jejichž úřad neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951, převezme ministr spravedlnosti do státní služby a použije jich v notářstvích zřízených podle tohoto zákona nebo jinak v justiční službě.
(2) Ustanovení odstavce l se užije obdobně na zaměstnance ústředního notářského sboru a krajských notářských sborů a na zaměstnance notářů, jejichž pracovní poměr neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951.
(3) Osoby převzaté do státní služby podle odstavce l nebo 2 zařadí se podle obdoby předpisů, platných při převodu státních zaměstnanců z jiné zaměstnanecké skupiny.
§ 31.
/1) Vlastníci kancelářského zařízení, které sloužilo dosud výhradně provozu notářství, jsou povinni je odevzdat československému státu — justiční správě, vyzve-li je k tomu do 31. ledna 1952 ministerstvo spravedlnosti nebo jím zmocněný soud.
(2) Za odevzdané zařízení se poskytne náhrada stanovená ke dni odevzdání podle cenových předpisů, a není-li jich, náhrada stanovená na základě úředního odhadu. O výši náhrady a způsobu jejího poskytnutí rozhodne ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.
Ustanoveni závěrečná. § 32.
Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména:
1. zákon č. 201/1949 Sb., o notářství,
2. nařízení ministra spravedlnosti č. 202/1949 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona ze dne 14. července 1949, č. 201 Sb., o notářství,
3. všechny předpisy o notářských poplatcích, zejména § 18 zákona č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, a saz. pol. 17/66 popl. zákona a saz. pol. 11/45 a 24/65 popl. pravidel,
4. nařízení ministra spravedlnosti č. 194/1950 Sb., o sazbách za advokátské a notářské výkony, pokud jde o notářské výkony,
5. vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 6/ 1951 Ú. 1. I. (č. 53/1951 Ú. v. I. ), kterou se stanoví sazby za notářské výkony.
§ 33.
Náležitosti, úschovu a vydávání notářských zápisů, jejich stejnopisů, notářských osvědčení a potvrzení, znění přísahy při výslechu podle § 15 odst. 2 písm. h), rozsah činnosti notářství z pověření soudu podle § 21 a bližší úpravu řízení před notářstvím upraví ministr spravedlnosti nařízením.
§ 34.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
I. Po únorovém vítězství a po vydání Ústavy 9. května byla — vedle zlidovění soudnictví a nové úpravy advokacie — provedena též reorganisace československého notářství. Stalo se tak zákonem č. 201/1949 Sb., kterým byla instituce notářství na celém státním území sjednocena a pomocí krajských notářských sborů vybudována tak, aby byla v souladu s krajským zřízením. Notářům bylo uloženo, aby přispívali k zachování a upevnění lidově demokratického právního řádu a aby v rámci této povinnosti upravovali majetkoprávní vztahy občanů a poskytovali jim odbornou ochranu před spory tak, aby nebyly rušeny citové vztahy osobní, rodinné a sousedské, zejména aby úpravou těchto vztahů nebyli pracující rušeni v práci.
Takto vybudované notářství dnes již nevyhovuje.
Postupné rozvinování hospodářsko-organisátorské a kulturně-výchovné funkce našeho lidově demokratického státu, zajišťující budování a ochranu nového, socialistického hospodářství a výchovu občanů v duchu socialismu, musí se přirozeně zračit též v náplni dosavadních úkolů notářů. To znamená, že dosavadní úkoly notářství se musí rozšířit a podstatně prohloubit.
Zejména je třeba, aby notáři při úpravě osobních a majetkových vztahů, jimiž se při své činnosti zabývají, měli na zřeteli především ochranu celého našeho socialistického hospodářství a aby proto zájmy občanů, socialistických právnických osob a jiných společenských organisací uváděli v soulad se zájmem společnosti. Tím se i notářství stane orgánem sledujícím upevňování socialistické zákonnosti.
Tato dalekosáhlá kvalitativní změna v náplni dosavadních úkolů notářství nezbytné vyžaduje, aby notářství bylo zestátněno.
II. Notářství bylo ponecháno jak v Sovětském svazu, tak v lidově demokratických státech; z toho je patrno, že notářství má své oprávnění a svůj význam i ve společnosti budující socialismus.
V Sovětském svazu se notářství vykonává v státních notářských kancelářích. Notáře jmenuje, překládá a propouští přednosta úřadovny ministerstva spravedlnosti svazové republiky, zřízené při krajském (oblastním) sovětu poslanců pracujícího lidu; notáře v hlavních městech svazových (autonomních) republik nebo v krajských resp. oblastních městech jmenuje, překládá a propouští ministerstvo spravedlnosti svazové republiky. Vrchní dohled na činnost notářských kanceláří vykonává jednak ministerstvo spravedlnosti SSSR a jednak ministerstvo spravedlnosti jednotlivých svazových nebo autonomních republik. O opravných prostředcích proti rozhodnutím notářů rozhodují soudy. Notáři mohou se stát jen osoby, mající vysoké nebo střední právnické vzdělání. V jednotlivých případech mohou se stát notáři osoby, mající alespoň dvouletou pracovní praxi jako soudci, státní zástupci, vyšetřující soudci nebo právní poradci. Notář musí před" svým jmenováním vykonat předepsanou praxi a složit odbornou zkoušku. Za notářské úkony se zásadně vybírají státní poplatky, určené bud' podle pevných sazeb nebo podle určitého procenta ceny předmětů.
V Bulharsku je notářství včleněno přímo do soudnictví, a to tím způsobem, že notářství je zřízeno při každém okresním soudu. Notářský úřad vykonává notář; tam, kde notář není, vykonává tento úřad okresní soud (předseda okresního soudu). Notáře jmenuje a vrchní dohled na jejich činnost vykonává ministr spravedlnosti. Bezprostřední dohled vykonávají předsedové okresních a krajských soudů. Za notářské úkony se vybírají státní poplatky.
V Maďarsku bylo notářství přeměněno na veřejnou služební instituci se zachováním dosavadního pojmenování i oboru činnosti. Notáři se s hlediska dohledu, disciplinárního práva a platových poměrů posuzují stejně jako soudci toho okresního soudu, pro jehož obvod byli ustanoveni. Notářem může být jmenována jen osoba, která je způsobilá zastávat soudcovský nebo notářský úřad. Notáře jmenuje ministr spravedlnosti. Věcné potřeby,
jichž je třeba pro udržování notářské kanceláře, opatřuje stát. Notářům přísluší i nadále odměna a náhrada hotových výloh podle dosavadních předpisů; tyto částky se platí sice do rukou notáře, patří však jako příjem státu státní pokladně.
III. Vycházejíc z těchto vzorů vytváří osnova notářství jako státní úřad. Státní notář (dále jen notář) stane se státním zaměstnacem, jehož jediným příjmem bude pracovní příjem poskytovaný státem. Notář bude pod služebním dohledem předsedy okresního soudu, jeho osobním úřadem bude krajský soud. I nadále bude ustanovován ministrem spravedlnosti. Za činnost notářů se budou vybírat ve prospěch státu místo dosavadních odměn a poplatků pouze notářské poplatky; jimi bude uhrazen osobní a věcný náklad spojený s institucí státního notářství (dále jen notářství).
K jednotlivým ustanovením osnovy: K § 1.
Notářství v lidově demokratických zemích se zásadně liší od notářství v buržoasních zemích, a to jak co do svého posláni, tak i co do obsahu své činnosti.
Notářství v buržoasních státech je povoláno chránit zájmy buržoasie. Toto třídní poslaní buržoasního notářství se jasně zračí na obsahu jeho činnosti. A není náhodné, že nejdůležitější funkcí buržoasního notářství je provádění právních úkonů spojených s převodem věcných práv, včetně soukromého vlastnického práva k výrobním nástrojům a prostředkům, základu třídního panství buržoasie.
V lidově demokratických zemích má notářství úkoly zcela jiné. Jeho předním úkolem je nejen napomáhat ochraně osobních a majetkových zájmů občanů, socialistických právnických osob a jiných společenských organisací při sjednávání právních úkonů, nýbrž bdít i nad zákonností těchto úkonů.
Dále může notářství jako orgán, který je ve své činnosti ve stálém styku s nejširším okruhem občanstva, vhodně přispívat i k jeho výchově a k dodržování socialistické zákonnosti, může občany v podrobnostech seznamovat s politickým obsahem a účelem zákonů a přesvědčovat je o jejich správnosti.
K § 2:
Rozsah působnosti notářů, vyplývající z jejich úkolů, daných v § 1 osnovy, je oproti dřívějšímu stavu rozšířen. I nadále je však nutno rozlišovat činnost ve vlastním oboru působ-
nosti, činnost z pověření soudu a ostatní činnost. Vlastní obor působnosti je v sepisování veřejných listin a ve vydávání notářských potvrzení. Druhá činnost, t. j. činnost z pověření soudu, byla rozšířena zejména v tom směru, že notáři budou moci v určitých věcech z pověření soudu i rozhodovat (§§ 21, 22 osnovy). Zbývající činnost, kterou mohou vykonávat na př. též advokátní poradny, spočívá v přijímání listin a hodnot do úschovy, dále v provádění dobrovolného uspořádání majetkových poměrů, v sepisování listin a podání, jež nemají povahu veřejných listin a v udílení potřebných právních porad; přitom je pamatováno na to, aby nedocházelo ke konfliktům mezi notářstvím a advokacii.
Rozlišování vlastního oboru působnosti, činnosti z pověření soudu a ostatní činnosti má svůj význam i pro jiná ustanovení osnovy (srv. k tomu § 6 odst. 1, § 13 osnovy), zejména pokud jde o činnost z pověření soudu; v tomto oboru se na notáře vztahují veškerá ustanovení platná pro soud (§ 22 osnovy).
K § 3:
Dosud byl notářský úřad zosobněn v osobě notáře. Na notáře se pak hledělo jako na osobu samostatně výdělečně činnou. Osnova toto postavení od základu mění. Notářství je státním úřadem. Notáři stojí sice nadále v čele notářství, vykonávajíce jeho úkoly, avšak jako orgány státu (srv. i § 10 osnovy). Není proto notářský úřad spjat s osobou určitého notáře. Zanikne-li působnost určitého notáře (na př. smrtí), není tím dotčeno trvání notářského úřadu; ten bude vykonáván, dokud nedojde k ustanovení jiného notáře, zástupcem notáře. S tím také souvisí, že napříště nebude notářská pečeť obsahovat jméno a příjmení notáře (srv. § 3 odst. 2 nař. min. sprav. č. 202/1949 Sb. ), nýbrž že na notářské pečeti bude jen uvedeno označení "státní notářství" a sídlo notářství, po případě — ve větších městech — bližší označení notářství. Přizpůsobuje se tedy po této stránce notářství jiným státním úřadům a orgánům. Jelikož notářství je státním úřadem, je přirozené, že jak osobní, tak i věcné náklady ponese napříště stát
Přestože notářství je podle osnovy samostatným státním úřadem, je vhodné, aby i nadále, a to ještě těsněji, bylo připnuto na organisační síť soudů. Těžiště funkce notářství se posunuje na činnost vykonávanou z pověření soudu; už proto je účelné, aby se obvod notářství kryl s obvodem okresního soudu, pří kterém Je notářství zřízeno.
Nakolik je notářství činno z pověření soudu, má jeho obvod význam i pro jeho příslušnost; jinak však notář není omezen pouze na službu účastníkům, kteří mají v jeho obvodu bydliště, pracoviště nebo pobyt.
Osnova pokládá za ideální stav aby notářství bylo co nejúžeji spjato se soudem i místně (pokud možno v téže budově jako soud). Tím není ovšem vyloučeno, aby notář nepůsobil i mimo své sídlo a aby v rámci obvodu notářství nekonal pravidelné úřední dny.
Notářství podle odstavce l se zřizuje ze zákona. Pokud by takto zřízené notářství, ať již z jakéhokoli důvodu, bylo dočasně neobsazeno, vystačí se s ustanovením § 5 odst. l osnovy.
Ve velkých městech — jako v Praze — by soustředění notářství nevyhovovalo požadavkům veřejnosti; pracujícím by se ztížil přístup k notářství a mimoto veliký notářský úřad byl by těžkopádný. Na druhé straně je účelné, aby notářství mohlo být zřízeno i u poboček okresních soudů, jak je tomu i nyní.
K § 4:
Notářství je státním úřadem; pro notáře, který stojí v čele notářství, další notáře, notářské čekatele a ostatní zaměstnance notářství je služebním úřadem (srv. § 11 osnovy).
Dohled předsedy okresního soudu nad soudem a příslušným notářstvím přispěje k tomu že se všichni jejich pracovníci navzájem sblíží v semknutý kolektiv, v němž budou dány lepší předpoklady pro další prohloubení politické i odborné úrovně. Příznivě důsledky se projeví v promítnutí správné politické náplně do činnosti notářství v souladu se zásadami socialistické zákonnosti.
K § 5:
Kontinuita výkonu notářství vyžaduje, aby poskytování právní pomoci bylo zajištěno i v případech, kdy notářství není dočasně obsazeno (ať již pro úmrtí či odvolání notáře, nedostatek osob vhodných pro ustanovení notáře a pod. ). Ponechává se proto v odstavci l možnost, aby notářství bylo v mezidobí vedeno dále buď jiným notářem nebo notářským čekatelem způsobilým pro notářský úřad jako správcem notářství.
I ustanovení odstavce 2 zaručuje kontinuitu výkonu notářství, ovšem v případech, kdy notářství je obsazeno; osnova má na mysli nejen případy, kdy notář pro přechodnou překážku nemůže vykonávat notářský úřad (nemoc, dovolená), ale i potřebu současného jednání na více místech.
K § 6:
Notářská pečeť propůjčuje notářským listinám sepsaným ve vlastním oboru působnosti a při činnosti z pověření soudu — ovšem vedle ostatních náležitostí — povahu veřejné listiny (§ 2 odst. 2, § 20 osnovy, § 118 odst. l občanského soudního řádu); plyne z povahy věci, že se notářské pečeti nebude užívat v jiných případech.
Protože notářství je samostatným úřadem, který není zosobněn v osobě ustanoveného notáře, nebude notářská pečeť napříště znít na jméno notáře, nýbrž — podobně jako při úředním razítku soudu — se omezí na označení notářství. Bude-li však ve větších místech zřízeno notářství několik (3 odst. 2 osnovy), bude třeba tato notářství v pečeti blíže označit (na př. číslicemi).
K §§ 7 a 8:
Notáři (a stejně i notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství) budou státními zaměstnanci, zařazenými do zaměstnanecké skupiny správních zaměstnanců, pro které platí přiměřeně ustanovení zák. č. 66/1950 Sb. Bylo třeba proto ustanovení, která by doplnila všeobecný odkaz na § 10 osnovy.
I notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství složí při nastoupení práce — jako státní zaměstnanci — slib (§ l vl. nař. č. 120/1950 Sb. ). Se zřetelem k zvláštním úkolům notářů jeví se potřeba, aby notář při prvém ustanovení složil zvláštní slib, který by odpovídal úkolům mu svěřeným. Pro způsob složení slibu platí ustanovení § l odst. 2 a 3 vl. nař. č. 120/ 1950 Sb. (§ 10 osnovy).
K §§ 9 až 11: Viz důvodovou zprávu k §§ 7 a 8.
V důsledku ustanovení § 10 osnovy není třeba zvláštních ustanovení o povinnostech a důsledcích jejich porušení, o pracovní době, nepřítomnosti v práci, pracovních příjmech, sociálních dávkách, administrativních srážkách, změně pracovního místa, skončení pracovního poměru (zák. č. 66/1950 Sb. ); není třeba ani zvláštního platového řádu (vl. nař. č. 68. /1950 Sb. ) a bližších předpisů o právech a povinnostech, o řízení ve věcech pracovního poměru a o rozhodčích komisích (vl. nař. č. 120/1950 Sb. ).
K § 12:
Povinnost notářů poskytovat právní poučení navazuje na ustanovení § 7 o s. ř., a to nejen pro ty případy, kdy je notář činný z pověření soudu, ale i při ostatních úkonech. Požadavek,