Národní shromáždění republiky Československé 1951.

I. volební období. 7. zasedání.

587.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................................................1951

o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1. Státní svátek.

Devátý květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, se prohlašuje za státní svátek republiky československé.

§ 2.

Dny pracovního klidu.

(1) Státní svátek je dnem pracovního klidu.

(2) Ostatními dny pracovního klidu vedle nedělí jsou:

a) 1. leden (Nový rok),

b) pondělí velikonoční,

c) 1. květen (Svátek práce),

d) 28. říjen (Den znárodnění),

e) 25. prosinec (první svátek vánoční),

f) 26. prosinec (druhý svátek vánoční).

(3) Pokud se dále nestanoví jinak, vztahují se na dny pracovního klidu předpisy o nedělích.

(4) Vyžadují — li to hospodářské zájmy státu, může vláda pro jednotlivý rok stanovit, že se den pracovního klidu připadající na 28. říjen přesouvá na jiný den.

(5) Vyžadují-li to hospodářské nebo jiné důležité zájmy státu, může příslušný ústřední úřad nebo orgán jím zmocněný stanovit, že se v určitých závodech nebo provozovnách ve dnech pracovního klidu pracuje a v jakém rozsahu.

Významné a památné dny republiky československé.

§ 3.

Významnými dny republiky československé jsou

a) 25. únor,

b) 29. srpen (Slovenské národní povstání),

c) 7. listopad (Velká říjnová socialistická revoluce).

§ 4.

Památnými dny republiky československé jsou

a) 5. červenec (slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj),

b) 6. červenec (Mistr Jan Hus).

§ 5.

Významné a památné dny republiky československé jsou dny pracovními.

§ 6. Mzdová úprava.

(1) Za den pracovního klidu přísluší zaměstnancům náhrada výdělku.

(2) Pracují-li zaměstnanci v den pracovního'klidu, který nepřipadá na neděli, přísluší jim vedle docíleného výdělku zvláštní příplatek.

(3) Podrobnosti k provedení těchto ustanovení, jakož i potřebné výjimky se stanoví podle předpisů o řízení státní mzdové politiky.

Ustanovení závěrečná.

§ 7.

Zrušují se všechny dosavadní předpisy v oboru svátkového práva.

§ 8.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

I.

Hlavním účelem navrženého zákona je dát právní výraz skutečnému stavu a stanovit také v Československu — obdobně jako se to stalo v ostatních lidových demokraciích — státní svátek tak, jak to odpovídá cítění lidu a charakteru naší lidově demokratické republiky, pro jejíž vznik má rozhodující význam osvobození Československa Sovětským svazem.

Kromě toho má být při této příležitosti také skoncováno se všemi dosavadními provisorii v oboru svátkového práva a odstraněny dosavadní nejasnosti. Navrženým zákonem bude proto provedena od základu nová a definitivní právní úprava celé této materie, aby tak i v tomto úseku byly vyjádřeny změny, k nimž u nás došlo po osvobození od nacistické okupace. Při navržené nové úpravě bylo dbáno také ekonomických požadavků, hlavně potřeb plánovité výstavby našeho hospodářství, a bylo přihlíženo i k úpravě této materie v ostatních lidově demokratických státech, v Německé demokratické republice a zejména ve Svazu sovětských socialistických republik. Bylo rovněž pamatováno na vhodné navázání na dosavadní stav, který má určitou vžitou tradici a který se proto stal po kritickém zhodnocení i východiskem nové úpravy.

II. Dosavadní úprava svátkového práva.

1. Po květnovém osvobození byly předmnichovské i okupační předpisy o svátcích a památných dnech republiky československé souhrnně nově upraveny zákonem č. 248/1946 Sb. Podle tohoto zákona bylo celkem 17 státně uznaných svátků a památných dnů; z nich však bylo pouze 10 dnů pracovního klidu. Zbývajících 7 svátků resp. památných dnů bylo prohlášeno za dny pracovní na přechodnou dobu, t. j. po dobu, pokud to budou vyžadovat hospodářské zájmy státu.

V roce 1948 byly zákonem č. 78/1948 Sb. předpisy o úpravě svátkového práva částečně pozměněny, a to tak, že za státně uznané svátky a současně za dny pracovního klidu byly prohlášeny ještě pondělí velikonoční a pondělí svatodušní. Důvodem pro tuto úpravu byl jednak ohled na to, aby byly vytvořeny dva další "dvojsvátky", které jsou účelnější než volné dny uprostřed týdne, jednak — zejména u pondělí velikonočního — též ohled na vžitou tradici. Aby však nebyl zvětšen celko-

vý počet dnů pracovního klidu v roce, byly současně dva církevní svátky, které pravidelně spadají doprostřed týdne (Boží Tělo a 15. srpen), prohlášeny na přechodnou dobu za dny pracovní.

Podle nynějšího stavu je tedy z celkového počtu 19 státně uznaných svátků a památných dnů 10 dnů pracovního klidu a 9 dnů přechodně pracovních.

Na tomto stavu nebylo již ničeho měněno, pouze byla vláda zákonem č. 154/1949 Sb. zmocněna, aby usnesením stanovila, že určitý svátek nebo památný den je dnem pracovním a aby za něj určila náhradní volný den. Účelem této úpravy bylo, aby mohl být svátek nebo památný den připadající v určitém roce na střed týdne přesunut tak, aby tvořil s nedělí nebo s jiným dnem pracovního klidu několikadenní pracovní přestávku.

2. Dosavadní předpisy o svátcích a památných dnech, jejichž základem — jak již bylo uvedeno — je zákonná úprava z roku 1946, byly výsledkem kompromisu s tehdejšími představiteli politických stran a nepřihlížely k vývoji poměrů. Tak se také stalo, že podle této úpravy, která již v době svého vzniku byla považována za provisorní řešení, zůstal i nadále státním svátkem 28. říjen a že 9. květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, zůstal až dosud pracovním dnem.

Při stanovení počtu dnů pracovního klidu se v roce 1946 mechanicky vycházelo z úpravy platné před druhou světovou válkou (zákon č. 65/1925 Sb. ) a zejména nebylo přihlíženo ani k tomu, že doba dovolených na zotavenou byla již oproti předválečnému stavu — ve shodě se zásadou vyslovenou v § 28 odst. 2 ústavy — několikanásobně prodloužena. Dále nebyl brán zřetel na to, že státně uznané svátky a památné dny byly dříve dny pracovního klidu jen v úřadech, ve státních podnicích a ve státních ústavech; všeobecně závazným dnem pracovního klidu byl pouze 28. říjen. Tím se stalo, že celkový počet dnů pracovního klidu (t. j. včetně dovolených na zotavenou) počínajíc rokem 1945 neúměrně vzrostl, což se při systému "placených" dnů pracovního klidu projevilo i ve vzrůstu neproduktivních nákladů.

Tyto nedostatky budou odstraněny novou zákonnou úpravou, která odpovídá dnešním požadavkům a přihlíží ke všem okolnostem, které zde mají význam.

III. Podrobnosti nové úpravy.

K § 1:

Státní svátky všech zemí připadají na výroční dny událostí důležitých pro vznik státu, resp. pro vznik jeho politicko-mocenské soustavy. Tak na př. státním svátkem SSSR je 7. listopad — výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Státním svátkem Francie je 14. červenec, výročí francouzské buržoasní revoluce. V Československu byl až dosud podle zákona č. 555/1919 Sb. státním svátkem 28. říjen, na jehož výročí se váže vznik předmnichovské republiky.

Osvobození Československa Sovětskou armádou, které vyvrcholilo osvobozením Prahy dne 9. května 1945, má rozhodující význam pro vznik lidově demokratické republiky u nás. Proto se v nové zákonné úpravě prohlašuje za státní svátek Devátý květen.

Také státní svátky všech lidově demokratických států ve střední a jihovýchodní Evropě připadají na výroční dny, kdy tyto země byly osvobozeny Sovětskou armádou.

K § 2:

Počet dnů pracovního klidu se snižuje z 10 na 7 dnů. Jak už bylo uvedeno, vyžadují budovatelské úkoly, před nimiž stojí náš pracující lid, aby počet dnů pracovního klidu byl upraven ve shodě s hospodářskými potřebami státu a aby bylo počítáno i s prodlouženými dovolenými, na něž mají všichni pracující zákonný nárok. Uvedený počet sedmi volných dnů v roce (mimo neděle) se kryje s úpravou v Sovětském svazu.

Pro dny pracovního klidu budou platiti předpisy o nedělích. Sem spadají zejména předpisy o počítání lhůt, předpisy o počátku a konci nedělního klidu, dále předpisy o tom, které práce jsou v neděli přípustné, kdy je třeba povolení a kdy stačí pouhé oznámení o nedělní práci a pod. (viz zákon č. 21/1895 ř. z. ve znění pozdějších předpisů, zejména novely č. 125/1905 ř. z., a předpisy o osmihodinové době pracovní).

Vzhledem k tomu, že se stanoví nový státní svátek (9. květen) a s ohledem na celkové snížení počtu dnů pracovního klidu z 10 na 7 je třeba prohlásit čtyři dosud volné dny za dny pracovní. Jsou to tyto dni:

a) pondělí svatodušní,

b) 5. červenec (Cyrila a Metoděje), c) 6. červenec (Mistra Jana Husí), d) 1. listopad (Všech svatých).

Ponechání dne 28. října dnem pracovního klidu a jeho označení jako "Den znárodnění" je odůvodněno tím, že v říjnu 1945, v prvním roce po osvobození, převzal lid znárodněním do svých rukou nejdůležitější část národního hospodářství a že právě dne 28. října bylo manifestačně prohlášeno znárodnění valné části průmyslu a všeho bankovnictví. Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stala skutkem vůle lidu, prosazovaná v bojích trvajících po celá desetiletí. 28. říjen 1945 splnil tužby lidu a uskutečnil to, co po 28. říjnu 1918 vyrvala lidu buržoasie; v Československé republice se stal lid vládcem ve své vlasti a znárodněním učinil první rozhodný krok k socialismu. 28. říjen se tak stal po osvobození dnem oslav znárodnění a je také výročním dnem slavnostního vyhlášení jak dvouletého, tak pětiletého hospodářského plánu.

Tyto skutečnosti ukazují politický a hospodářský přerod naší republiky ve stát socialistického typu a odůvodňují plně, aby se 28. říjen stal v tomto novém pojetí svátkem — dnem pracovního klidu.

Den pracovního klidu připadající na 28. říjen však bude možno vládním usnesením přesunout na nejbližší sobotu nebo pondělí tak, aby vznikla dvoudenní pracovní přestávka (§2 odst. 4); jeden z těchto dnů bude věnován slavnostním manifestacím, kdežto druhý den bude určen především k odpočinku pracujících. Pro den, na nějž bylo takto přesunuto pracovní volno, budou pak ovšem platit předpisy vztahující se na původní den pracovního klidu.

Ustanovení § 2 odst. 5 je obdobou dosavadního předpisu § 3 odst. 5 zák. č. 248/1946 Sb. a má zejména umožnit vhodnou úpravu v podnicích s nepřetržitým provozem. Tím nejsou dotčeny dosavadní předpisy o nedělním klidu.

Závěrem se ještě připojuje pro snadnější orientaci přehledná tabulka o dnech pracovního klidu podle navrhované nové úpravy ve srovnání s dosavadním stavem:

K §§ 3—5:

Mimo 1. května, 9. května a 28. října, které budou dny pracovního klidu, vzpomíná náš lid dalších ještě událostí, které měly význam pro vznik nebo upevnění naší lidově demokratické republiky. Je to především výročí Velké říjnové socialistické revoluce připadající na 7. listopad, únorové vítězství našeho lidu nad reakcí, které vyvrcholilo přijetím demise zrádných ministrů a rekonstrukcí vlády Klementa Gottwalda dne 25. února 1948, a konečně výročí Slovenského národního povstání připadající na 29. srpen. Tyto tři dny se v § 3 nové zákonné úpravy označují jako významné dny republiky československé; nebudou však dny pracovního klidu.

Pro historii a vývoj našeho státu v minulosti mělo nesporný význam přijetí křesťanství ze slovanského východu a husitské hnutí.

5. červenec, na který připadá svátek Cyrila a Metoděje, se stal v lidově demokratické republice dnem manifestací bratrské solidarity a přátelské spolupráce se slovanskými a ostatními lidově demokratickými státy. Rovněž

6. červenec, na nějž připadá výročí upálení Mistra Jana Husi, je památným dnem, kdy si náš lid uvědomuje význam husitského hnutí a pokrokové husitské tradice v jednotlivých etapách našeho národního života. Proto se dny 5. a 6. července prohlašují v § 4 osnovy za památné dny republiky československé; (nebudou však rovněž dny pracovního klidu).

K § 6:

Do nové zákonné úpravy byla věcně převzata zásada dosavadních ustanovení, že se zaměstnancům (včetně učňů a domáckých dělníků) hradí za dny pracovního klidu ušlý výdělek; náhrada se tedy neposkytuje tehdy, připadne-li pracovní klid na den, kdy by zaměstnanec stejně nepracoval (neděle, náhradní volný den, nemoc, dovolená a p. ). Jinak stačí poukázat na ustanovení obsažená v části II (§§ 4 až 8) zákona č. 248/1946 Sb., o úpravě svátkového práva, které obsahují podrobné předpisy o náhradě ušlé mzdy za dny pracovního klidu.

Kromě toho je v § 6 základní předpis o příplatku za práci ve dnech pracovního klidu.

Potřebné podrobnosti ke všem těmto ustanovením, které by navržený zákon neúměrně zatěžovaly a do jeho rámce se nehodí, budou stanoveny podle předpisů o řízení státní mzdové politiky (vl. nař. č. 27/1951 Sb. ).

Tak bude zejména také stanovena výše zvláštního příplatku podle § 6 odst. 2 osnovy. Stejně budou stanoveny i výjimky nutné podle povahy věci (na př. že zvláštní příplatek nepřísluší, je-li poskytováno náhradní volno nebo při neomluveném zameškání pracovní doby). Potřebná úprava bude provedena včas předem.

Je ovšem třeba počítat s tím, že tato ustanovení budou pouze přechodná a že budou svého času nahrazena příslušnými předpisy chystaného kodexu práce.

K §§ 7 a 8:

Zrušují se generelně všechny dosavadní svátkové předpisy, takže nová úprava bude v tomto oboru jedinou základní normou.

Nová úprava má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1952, jak to odpovídá praktickým potřebám.

V Praze dne 16. října 1951.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr vnitra:

V. Nosek v. r.

Státní tiskárna, n. p., 01 — 4678-51