TISKY

k těsnopiseckým zprávám

o schůzích Národního shromáždění republiky Československé.

I. volební období.

6—8. zasedání.

Svazek V.

(Tisk 525—621. ) Rok 1952.

PRAHA 1952.

Národní shromáždění republiky Československé 1950.

L volební období. 6. zasedání.

525.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1950

o úpravě nejnižších důchodů dřívějších příjemců odpočivných

(zaopatřovacích) platů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Důchody z národního pojištění, které byly do 31. března 1950 odpočivnými (zaopatřovacími) platy z veřejného pensijního zaopatření, se zvyšují s účinností od 1. ledna 1950, a to:

a) důchod starobní nebo invalidní (bývalé výslužné

a obdobné platy) o.. 200 Kčs měsíčně,

b) důchod vdovy nebo družky (bývalá vdovská pense nebo zaopatřovací požitek družky) o.... 150 Kčs měsíčně,

c) důchod sirotčí (bývalá sirotčí pense) o.... 100 Kčs měsíčně.

(2) Zvýšení podle odstavce l (jeho část) přísluší jen potud, pokud důchod po zvýšení nepřesahuje, jde-li

a) o důchod starobní nebo

invalidní, .....1700 Kčs měsíčně,

b) o důchod vdovy nebo

družky.......1300 Kčs měsíčně,

c) o důchod sirotčí,... 800 Kčs měsíčně.

§2.

Starobní a invalidní důchody uvedené v § l činí po zvýšení nejméně 9600 Kčs ročně.

§3.

Důchodcům, kteří jsou trvale tak bezmocni, že potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšit důchod až o polovinu. Byl-li důchod zvýšen již podle § l, bere se za základ výpočtu takto zvýšený důchod. Důchod sirotčí lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku.

§4.

(1) Za důchody podle § l se nepovažují platy poskytované podle § 22 vládního nařízení č. 380/ 1938 Sb., o úsporných opatřeních personálních, ve znění vládního nařízení č. 136/1941 Sb. a zákona č. 39/1946 Sb., nebo podle § 83 vládního nařízení č. 210/1947 Sb., o úpravě platových a s nimi souvisících služebních poměrů státních a jiných veřejných zaměstnanců, jakož i poživatelů odpočivných (zaopatřovacích) platů na Slovensku.

(2) Důchodem se rozumí úhrn bývalých odpočivných (zaopatřovacích) platů s příslušenstvím; nezapočítává se však výchovné, zvláštní přídavek k výchovnému, příspěvky na výchovu a zvýšení odpočivných (zaopatřovacích) platů pro bezmocnost.

(3) Náleží-li sirotčí důchod několika oprávněným, náleží zvýšení každému z nich; při tom se za důchod považuje poměrná jeho část, stanovená podle počtu hlav.

(4) Má-li důchodce dva nebo více důchodů, hledí se k úhrnu důchodů. Zvýšení náleží podle ustanovení pro důchodce příznivějších.

(5) Je-li důchod pozůstalých snížen proto, že jsou částečně zaopatřeni, přísluší zvýšení krácené v poměru, v jakém je snížen důchod; pro zjištění, zda není překročena hranice stanovená v § l odst. 2, bere se v počet nesnížený důchod.

§5.

Předchozí ustanovení platí přiměřeně pro příjemce pravidelných odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření, které se nestaly důchody národního pojištění.

§6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři práce a sociální péče, financí a národní obrany.

Důvodová zpráva.

Na celostátním sjezdu zástupců závodních rad a odborových organisací dne 22. února 1948 byla přijata resoluce, která mimo jiné požaduje úpravu nízkých veřejných pensí. Tento požadavek splňuje vláda každoročně tím, že poskytuje k veřejným pensím jednorázový příspěvek. Stalo se tak po prvé vládním usnesením ze dne 9. června 1948. Tímto usnesením byl přiznán za rok 1948 k odpočivným (zaopatřovacím) platům jednorázový příspěvek, a to 2400 Kčs k výslužnému (při čemž součet jednorázového příspěvku a měsíční hrubé pense neměl překročiti 4000 Kčs měsíčně), 1800 Kčs k vdovské pensi (při čemž součet příspěvku a vdovské pense neměl překročit 3000 Kčs měsíčně) a 1200 Kčs k sirotčí pensi (při čemž součet neměl překročiti 2400 Kčs měsíčně). Podobně za rok 1949 byl přiznán vládním usnesením ze dne 13. června 1950 jednorázový příspěvek k odpočivným (zaopatřovacím) platům ve stejné výši, t. j. 2400 Kčs, 1800 Kčs a 1200 Kčs, s tím omezením, že součet odpočivného (zaopatřovacího) platu a jednorázového příspěvku neměl překročiti částky 24. 000 Kčs ročně u výslužného, 18. 000 Kčs u vdovské pense (zaopatřovacího požitku družky) a 14. 400 Kčs u sirotčí pense.

Předkládanou osnovou se dosavadní provisorní úprava nízkých veřejných pensí stane do budoucna úpravou trvalou a důchodcům se dostane jistoty, že s ní mohou trvale počítati. Úprava nízkých veřejných pensí způsobem v osnově uvedeným se volí proto, že odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření jsou ve svém průměru vyšší než důchody z národního pojištění. Podle stavu z března 1950 činila průměrná měsíční výše

Průměrná měsíční výše výslužného ze státního pensijního zaopatření převyšuje tudíž průměrnou měsíční výši starobního a invalidního důchodu z národního pojištění o 1200 Kčs měsíčně. Vdovská pense ze státního pensijního zaopatření v oboru vlastní státní správy je ve svém průměru o třetinu vyšší než vdovský důchod z národního pojištění. Ve státním pensijním zaopatření v obora státní správy připadá 82. 2% odpočivných platů na výslužné od 1500 Kčs do 4500 Kčs měsíčně, zatím co v národním pojištění 86. 2% invalidních

a starobních důchodů (nehledíme-li k důchodům z hornického pojištění) se pohybuje v mezích 1200 Kčs až 2200 Kčs měsíčně; přitom převážná část důchodů spadá do nejnižší skupiny. Obdobný obraz podává srovnání vdovských pensí a vdovských důchodů. V oboru vlastní státní správy je 85. 2% vdovských pensi v mezích od 1000 Kčs do 2500 Kčs měsíčně, zatím co v národním pojištění je 75. 6% vdovských důchodů v mezích 900 Kčs až 1300 Kčs měsíčně.

Přesto však je poměrně značná část veřejných pensí nižší než důchody z národního pojištění, jež byly valorisovány. Ze srovnání výše uvedeného je patrno, že lineární valorisace, jaká byla provedena u důchodů sociálního pojištění zákonem o národním pojištění, není u veřejných pensí odůvodněna, neboť by vedla jen k dalšímu prohloubení rozdílu mezi těmito pensemi a důchody z národního pojištění. Veřejným pensistům můžeme dát jen takovou úpravu, aby upravované pense po zvýšení nepřesahovaly průměrné důchody z národního pojištění, a to proto, aby tito pensisté nebyli privilegováni proti ostatním pojištěncům. Touto osnovou se neupravuje pense všem pensistům, nýbrž jen pensistům s nízkými pensemi. Tím se neděje žádná křivda těm, jejichž důchody osnova neupravuje, neboť mají důchody stejné nebo ještě lepší než v národním pojištění.

Vedle úpravy nízkých pensí přiznáním měsíčního zvýšení navrhuje se osnovou zvýšiti minimální výslužné, které dosud činí 8400 Kčs ročně, na 9600 Kčs ročně, t. j. na hranici minimálního starobního důchodu z národního pojištění. Dále upravuje osnova zvýšení důchodů bezmocným podle zásad národního pojištění.

Předkládanou osnovou se pamatuje na drobné státní pensisty. Je to jen další doklad toho, že se naše lidově demokratická republika stará o stálé zlepšování životní úrovně všech.

Náklad.

Navrhované úpravy bude účastno asi 48. 000 příjemců odpočivných platů, t. j. 48% jejich celkového počtu, asi 48. 400 vdov, t. j. 63% jejich celkového počtu, a asi 13. 000 sirotků, t. j. 92% celkového jejich počtu. Osnova si vyžádá ročního nákladu asi 229 mil. Kčs. Z tohoto nákladu připadá okrouhle 6. 5%, t. j. asi 15 mil. Kčs ročně na veřejné pensisty, kteří byli za činné služby příslušníky ozbrojených sborů, po případě příslušníky sboru četnictva, uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti a vězeňské stráže.

Náklad 214 mil. Kčs ročně připadající na veřejné pensisty civilního sektoru uhradí ústřední národní pojišťovna, zbylý náklad 15 mil. Kčs ročně bude hrazen z rozpočtové kapitoly 31 "Odpočivné a zaopatřovací platy".

Zvláštní část.

K § 1. Okruh důchodců účastných zvýšení důchodu.

Okruh osob, kterým se důchod do stanovené hranice zvyšuje, se tu vymezuje shodně s okruhem příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů, kteří se stali podle vlád. nař. č. 113/1950 Sb. důchodci národního pojištění. Jde tu o bývalé příjemce odpočivných (zaopatřovacích) platů vyplácených jednak ze státního, jednak z veřejného pensijního zaopatření. Veřejným pensijním zaopatřením se rozumí jakékoliv veřejné pensijní zařízení, které zaručovalo pensijní nároky odůvodňující vynětí z národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění. Navrhovaná úprava platí proto také pro bývalé příjemce odpočivných (zaopatřovacích) platů vyplácených z prostředků národních výborů, veřejnoprávních korporací (bývalých obchodních a živnostenských komor) nebo vyplácených pensijními fondy bývalých státních podniků a monopolů (dráhy, pošta, tabáková režie).

Nejvyšší mez důchodu po jeho zvýšení se stanoví shodně s průměrnou měsíční výší důchodu téhož druhu z národního pojištění. Přesáhne-li důchod po jeho zvýšení mez stanovenou pro jednotlivý druh důchodu (1700 Kčs, 1300 Kčs a 800 Kčs měsíčně), krátí se zvýšení důchodu o částku převyšující tuto mez, takže přísluší po případě jen částí, kterou se důchod doplní na stanovenou hranici.

Zvýšení tvoří s dosavadním důchodem celek.

K § 2. Nejnižší výměra starobního nebo invalidního důchodu.

Dosud činil odpočivný plat nejméně 8400 Kčs ročně (§ l zák. č. 62/1949 Sb. ). Nyní se tato hranice zvyšuje na 9600 Kčs ročně. Odpočivný plat po zvýšení musí tudíž činiti nejméně 9600 Kčs ročně. Nejmenší odpočivný plat bude tak odpovídati nejmenšímu důchodu z národního pojištění (§ 71 odst. 8 zák. o národním pojištění). Pro zaopatřovací platy pozůstalých není třeba obdobného ustanovení proto, že nejmenší výměra těchto platů je stejná jako u důchodů pozůstalých podle předpisů o národním pojištění (§ l zák. č. 62/1949 Sb., § 74 odst. 4 zák. o národním pojištění a § 75 téhož zákona).

K § 3. Zvýšení důchodu bezmocným.

Zákon č. 62/1949 Sb. umožnil, aby bezmocným příjemcům odpočivných (zaopatřovacích) platů byl zvýšen jejich plat až o částku 8400 Kčs ročně. Podle zákona o národním pojištění (§ 69) lze však zvýšit důchod pro bezmocnost až o polovinu. Tato zásada se přejímá nyní také pro úpravu bývalých veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů a vztahuje se na všechny bývalé příjemce těchto platů, nikoliv jen na ty, kteří jsou uvedeni v § l osnovy. Navrhovaná úprava má přinésti bezmocným důchodcům prospěch. Nebude proto snížen důchod bezmocného v případě jistě zcela ojedinělém, kdy byla už pense zvýšena pro bezmocnost o nejvyšší dosud platnou částku 700 Kčs měsíčně a polovina pense by nedosahovala této částky.

Ustanovení § 3 je fakultativní. Míra zvýšení důchodu se bude posuzovati netoliko podle stupně bezmocnosti důchodce, nýbrž také podle výše důchodu, sociálních, rodinných a jiných poměrů. Poněvadž ustanovení § 3 nabude účinnosti dnem vyhlášení zákona, bude příslušnou rozhodovati o zvýšení důchodu bezmocným již sama ústřední národní pojišťovna.

K § 4. Vykládací pravidla.

Tento paragraf obsahuje všeobecná vykládací pravidla.

K odst 1. Neuvádějí se tu platy z volné úvahy, dary z milosti a jiné obdobné platy, které se nestaly důchody z národního pojištění (§ l č. 4 a § 7 odst. l vl. nař. č. 113/1950 Sb. ). K jejich úpravě není třeba zákona. Z téhož důvodu se neupravuje výše záloh poskytovaných reemigrantům na veřejné cizozemské odpočivné platy nebo záloh poskytovaných osobám německé a maďarské národnosti, jimž jsou vypláceny zálohy na odpočivné (zaopatřovací) platy podle vládních opatření. Úprava neplatí pro bývalé pensisty, kteří pozbyli pense proto, že se stali opět státními zaměstnanci v činné službě, v níž byli účastni před 1. dubnem 1950 veřejného pensijního zaopatření.

K odst. 3. Pro účely osnovy se zavádí dělba hromadných zaopatřovacích platů (sirotčí pense) podle počtu hlav.

K odst. 4. Tohoto ustanovení se použije na př. pro vdovu, která vedle svého vdovského důchodu má ještě starobní nebo invalidní důchod ze svého pojištění (pensijního zaopatření) jako zaměstnankyně. V tomto případě se oba důchody sečtou; nedosáhne-li jejich součet částky 1700 Kčs měsíčně, obdrží vdova zvýšení důchodu pro ni výhodnější, t. j. podle § l odst. l písm. a) a nikoliv písm. b).

Úrazová renta z úrazového zaopatření (úrazový důchod z úrazového pojištění) je náhradou škody vzniklé úrazem. Proto se při souběhu této renty se starobním (invalidním) důchodem nehledí k této rentě; nárok na zvýšení se posuzuje jen podle nezkráceného starobního (invalidního) důchodu.

K§5. Pensisté z řad příslušníků ozbrojených sborů.

Vzhledem k tomu, že úprava pensijního zabezpečení příslušníků ozbrojených sborů, která

má býti provedena zákonem (§49 zák. č. 200/ 1949 Sb., o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů), si vyžádá pravděpodobně delší doby, než bude moci býti uskutečněna, a omezí se pravděpodobně jen na příslušníky ozbrojených sborů, kterým vznikne nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy po účinnosti připravovaného pensijního zákona, zahrnují se do úpravy podle osnovy také veřejní pensisté, kteří byli v době své činné služby příslušníky ozbrojených sborů, po případě sborů jim předcházejících (t. j. sboru četnictva, uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti, vězeňské stráže).

V Praze dne 31. října 1950.

Předseda vlády: Zápotocký v. r.

Ministr práce a sociální péče:

Erban v. r.

Státní tiskárna v Praze. —4880-50.