Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
508.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne. 1950
o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl 1. Plavební bezpečnost a plavební orgány.
§ 1.
Aby vnitrozemní plavba přispívala k úspěšné výstavbě a k rozvoji národního hospodářství, je třeba zajistit její řádný a bezpečný provoz. Plnění tohoto úkolu přísluší především ministerstvu dopravy a národním výborům.
§ 2.
(1) Provozovatelé plavby jsou povinni dbát toho, aby nikoho neohrožovali nebo nepoškozovali a aby nerušili řádný a bezpečný provoz vnitrozemní plavby.
(2) Provoz a zajištění bezpečnosti plavby (dále jen "plavební bezpečnost") upravuje ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými ministry nařízeními, v nichž může vedle plavebního pořádku a povinností provozovatelů plavby upraviti zejména též povinnosti držitelů břehů a majitelů vodních děl, jakož i otázky provozu a používání přístavů a překladišť.
(3) Nařízení vydaná podle odstavce 2 mohou bližší úpravu svěřit obecným právním předpisům ministerstva dopravy nebo národních výborů.
§ 3.
(1) Péče o plavební bezpečnost přísluší národním výborům a ministerstvu dopravy.
(2) Přímý dozor na dodržování předpisů o plavební bezpečnosti vykonávají orgány pověřené národními výbory (dále jen "plavební orgány").
(3) Je-li nebezpečí v prodlení, mohou plavební orgány učinit předběžná opatření nutná k zajištění plavební bezpečnosti, k nimž je jinak oprávněn národní výbor.
§ 4.
Ministr dopravy v dohodě s příslušnými ministry vydá pro plavební orgány předpisy
a) o jejich služební pravomoci,
b) o služebních znacích a vlajkách,
c) o úpravě stejnokroje a výstroje a o způsobu vyzbrojení.
§ 5.
Plavební orgán může při výkonu služby požadovat od každého, aby poslechl jeho příkazů, pokynů nebo výzvy. Ministerstvo dopravy stanoví způsob, jakým se tyto příkazy, pokyny nebo výzvy dávají.
§ 6.
Zbraně smí plavební orgán při výkonu služby použíti, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen
a) v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něj byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby,
b) nelze-li jinak překonati odpor směřující ke zmaření jeho služebního výkonu,
c) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku.
§ 7.
Plavební orgán má právo při výkonu služby žádat o vhodnou součinnost každý orgán veřejné správy; tyto orgány jsou povinny poskytnout podle možnosti potřebnou pomoc.
§ 8.
Plavební orgány budou vzaty do přísahy; předpisy o přísaze vydá ministr dopravy.
Oddíl 2.
Plavební znaky a světla. § 9.
(1) K zajištění bezpečnosti plavby slouží též plavební znaky a světla.
(2) Vlastníci (uživatelé) pozemků a objektů, na kterých mají býti umístěny plavební znaky a světla, předepsané zvláštními předpisy, jsou povinni trpěti za přiměřenou náhradu zřízení, umístění, udržování a obsluhu těchto znaků a světel na svém majetku.
(3) Na pozemcích a objektech, které jsou ve vlastnictví státu a slouží veřejným účelům, lze zřizovati plavební znaky a světla pouze v dohodě s příslušným orgánem veřejné správy.
(4) Osoby, které provádějí na vodách, jichž se používá v plavbě, úpravy plavební dráhy nebo jakékoliv stavby či zařízení, jsou povinny vlastním nákladem označiti staveniště a pracoviště znaky a světly podle rozhodnutí příslušného národního výboru; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, je národní výbor oprávněn označiti staveniště a pracoviště na jejich náklad.
Oddíl 3.
Povinností provozovatelů plavby. § 10.
Provozovatelé plavby odpovídají za škodu způsobenou při provozu plavby osobami, kterých používají při provozování plavby tak, jako by ji způsobili sami.
§ 11.
(1) V případech havárie plavidel jest provozovatel plavby povinen bez průtahu a včas na svůj náklad zařídit vše, čeho je třeba, aby plavba nebyla touto událostí ztěžována, rušena nebo ohrožena, a říditi se při tom pokyny národního výboru (plavebních orgánů). Je-li plavidlo poškozeno tak, že jeho odvlečení po vodě není možné, je provozovatel plavby povinen odstraniti je na bezpečné místo na břehu.
(2) Neučiní-li provozovatel plavby potřebná opatření sám ve lhůtě stanovené národním výborem, je národní výbor oprávněn zaříditi sám na účet a nebezpečí povinného, co uzná za •nutné.
(3) Národní výbor může bez prodlení učiniti na účet a nebezpečí povinného potřebná opatření i bez jeho předchozího vyrozumění, je-li bezprostředně ohrožena bezpečnost vodních staveb, vodních zařízení nebo plavidel nebo je-li tu jiný naléhavý veřejný zájem.
(4) Neuhradil — li provozovatel plavby národnímu výboru ve stanovené lhůtě výdaje spojené s provedením opatření uvedených v předchozích odstavcích, může národní výbor s plavidlem volně naložit a svoje pohledávky uspokojit; případný přebytek vydá vlastníku plavidla, pokud je mu znám.
§ 12.
(1) Provozovatelé plavby jsou povinni bezplatně přepravovati plavební orgány při výkonu jejich služby, jakož i zavěšovati a vléci jejich služební plavidla.
(2) Provozovatelé plavby jsou povinni za náhradu provozních nákladů a skutečné škody dáti k použití národnímu výboru svá plavidla i s osazenstvem při povodních nebo při jiné živelní pohromě k záchraně lidských životů a majetku nebo vůbec za výjimečných poměrů.
Oddíl 4.
Zvláštní ustanovení o vojenské správě. § 13.
(1) Ministerstvo dopravy stanoví v dohodě s ministerstvem národní obrany pro plavidla a zařízení vojenské správy výjimky z ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.
(2) O cvičení nebo opatřeních, jimiž by mohl býti dočasně rušen nebo ohrožen provoz plavby, dohodne se vojenská správa s příslušným národním výborem, který učiní další potřebná opatření.
(a) Ustanovení § 11 odst. 2 až 4 a § 12 se nevztahují na vojenskou správu.
(4) Vojenská správa odpovídá za škodu způsobenou osobami, kterých používá při provozování plavby..
Oddíl 5. Závěrečná ustanovení.
§ 14.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě vydalo, měnilo, doplňovalo a rušilo předpisy o poplatcích plavebních, přístavních a pobřežních.
§ 15.
Působnost ministerstva národní bezpečnosti, jakož i působnost orgánů národní bezpečnosti zůstává nedotčena.
§ 16.
(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu; zejména se zrušuje vládní nařízení č. 198/1940 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu.
(2) Pokud nebudou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních předpisů.
§ 17.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Vodní doprava plní důležitou funkci v našem hospodářství. Národní plavební podniky (Československá plavba labská, československá plavba dunajská) vyvážejí na tratích vltavskolabské a dunajské produkty našeho socialistického průmyslového sektoru do ciziny a přivážejí z ciziny jednak suroviny potřebné pro další výstavbu a rozvoj naší průmyslové výroby, jednak potraviny pro výživu pracujících. Stejnou službu koná i Československá plavba oderská, národní podnik, která prostřednictvím Československé plavby na Odře, spol. s r. o. ve Vratislavi, obstarává náš vývozní a dovozní styk na Odře v Polsku.
Národohospodářská důležitost naší vnitrozemní plavby (kterou rozumíme veškerou říční plavbu uvnitř i vně státu jako protiklad plavby námořní) je zvlášť významná právě u naší lidově demokratické republiky, která patří k státům, které nemají moře. Tím vyniká poslání dálkové vodní dopravy, jež nás spojuje s důležitými evropskými námořními přístavy a tak zmírňuje tuto přírodou danou velikou hospodářskou nevýhodu. Přes svoji závislost na přírodních podmínkách (vývoj počasí a stav vody) spočívá velký hospodářský význam vodní dopravy v tom, že dovozní zboží vozí na celé trati, tedy i v cizině, naše říční lodě a že tudíž dopravné platíme v našich korunách. Tak šetří vodní doprava cenné devisy a uvolňuje je pro jiné důležité hospodářské účely. Této přednosti vodní dopravy musíme si náležitě ceniti.
Vedle dálkové dopravy má svůj význam 'i vnitrostátní nákladní doprava provozovaná v širším či užším rozsahu nejen na hlavních (dálkových) říčních tratích (Labe, Vltava, Dunaj), nýbrž i na jejich přítocích.
Nesmíme přehlédnouti ani osobní dopravu, která však na rozdíl od ostatních dopravních sektorů slouží ve vodní dopravě povětšině rekreaci pracujících. Tato rekreační plavba provozovaná dnes ve větším rozsahu na př. na Vltavě na trati Praha—Štěchovice, Praha— Mělník, na Labi na trati Litoměřice—ústí nad Labem a ústí nad Labem—Hřensko, na Vranovské přehradě na Dyji u Znojma, na Kníničské přehradě na Svratce u Brna, bude se
silně rozvíjeti se stoupající životní úrovní pracujících a s budováním dalších přehrad.
Konečně se musíme zmíniti i o plavbě sportovní, která patří již dnes k velmi rozšířeným druhům sportu a rekreace, a u níž můžeme též očekávati další mohutný rozmach jako výsledek vyšší životní úrovně.
Hlavní směrnice pro veškerou dopravu — a tím i pro vodní dopravu — byla dána generální linií IX. sjezdu KSČ, v níž úkol znárodněné dopravy (jako nejdůležitější složky) při budování socialismu byl vytýčen takto: "Běží o to, aby naše znárodněná doprava dopravovala rychleji a spolehlivěji, než doprava soukromá. " Musíme proto vytvořiti veškeré předpoklady, aby vodní doprava tento vytýčený úkol mohla splniti.
V prvé řadě musí tedy býti zajištěna bezpečnost vodní dopravy (plavebního provozu) jako základní předpoklad rychlosti a spolehlivosti. Otázka bezpečnosti jest ve vodní dopravě zvláště důležitá s ohledem na určité zvláštnosti plavebního provozu, dané přirozenou povahou dopravní cesty — vodního toku. Vodní stavby spolu s přirozenou povahou říčního koryta, jež podléhá změnám, jsou hlavním činitelem pro určení možnosti optimálního využití ložného prostoru nákladních člunů při současném plném zajištění bezpečnosti dopravy a odvrácení havárií.
Havárie plavidel působily by našemu hospodářství velmi "značné škody, a to v každém jednotlivém případě. To vysvítá názorně, když uvedeme, že nákladní čluny mají při průměrném (normálním) využití kapacitu 60 železničních vagónů. Jest samozřejmé, že znehodnocení, po případě ztráta takového kvanta dopravovaného zboží, způsobená havárií plavidla (na př. nasednutím, potopením), přinesla by značnou ztrátu pro naše hospodářství. Taková havárie mohla by ohroziti i plnění 5LP, když by totiž havárií plavidla byla na př. zatarasena dráha a tím úplně přerušena a zastavena plavba na celém říčním toku. Vodní doprava jest totiž vázána výhradně na svoji říční cestu a nemohla by v takovém případě použíti jiné náhradní (vodní) cesty, jako jest to možné u dopravy silniční nebo železniční.
Jest samozřejmé, že zajištění bezpečnosti není odvislé jen od těchto přírodních podmínek, i když jsou činitelem velmi důležitým. Neméně důležitým jest i činitel lidský. V prvé řadě jsou to zaměstnanecké kádry národních plavebních podniků, jimž jest svěřena doprava cenného substrátu a od jejichž- způsobilosti a schopností závisí úspěch vodní dopravy. Dále jsou to i zaměstnanci místní plavby nákladní a osobní (zejména převozů) a provozovatelé plavby sportovní a rekreační na hlavních tratích dálkové vodní dopravy, kteří jsou při svém provozu v přímém styku s dálkovou plavbou a kteří musí dbáti, aby nezpůsobili v provozu dálkové plavby poruchy, zejména aby nebyli příčinou havárií nebo dokonce zastavení plavby.
Při rekreační plavbě — zejména na přehradách — jest nutno zvýšenou měrou zajistiti bezpečnost dopravovaných osob. Při tomto provozu by totiž případná havárie plavidla při rozlehlosti vodních ploch a hloubkách přehradních jezer znamenala velkou ztrátu lidských životů, nehledě k hmotným škodám.
Konečně i při místní nákladní dopravě na vedlejších vodních cestách máme plný zájem na tom, aby bylo zamezeno veškerým zbytečným hospodářským ztrátám.
Vedle zajištění bezpečnosti jest druhým předpokladem pro úspěšný podíl vodní dopravy při budování socialismu úprava provozních poměrů s přihlédnutím ke zmíněným přírodním podmínkám vodních cest. Jde tu zejména
o speciální úpravu některých vztahů, ať již vlastních provozovatelů plavby navzájem, tak
i k veřejnosti nebo k ostatním (neplavebním ) uživatelům říčních toků, po případě držitelům pobřežních pozemků, úprava těchto vztahů přispěje k rychlému a bezpečnému provozu naší plavby.
Navrhovaný zákon má býti podkladem a prostředkem umožňujícím prováděti potřebná opatření k zajištění úspěšného provozu vodní dopravy jako jednoho z nejdůležitějších instrumentů při budování socialismu. Dosavadní zákonný podklad tomuto účelu nevyhovuje.
Vládní nařízení č. 198/1940 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu, které dnes tvoří formálně-právní podklad pro tyto úpravy, není trvale slučitelné s naším právním řádem nejen z důvodů hospodářských, nýbrž i se zřetelem na naši ústavu. Toto nařízení neodpovídá dnes již ani nové úpravě organisace veřejné správy ve věcech plavby provedené vládním nařízením č. 36/1950 Sb., o výkonu veřejné správy ve věcech plavby. Navrhovaným zákonem bude nevyhovující nařízení č. 198/1940
Sb. zrušeno a vyhověno tak nejen hospodářským, nýbrž i ústavně právním požadavkům odpovídajícím potřebám naší cesty k socialismu.
Proto osnova zákona upouští pojmově od dřívější "plavební policie" a nahrazuje ji novým pojmem "plavební bezpečnosti" odpovídajícím nejen svým zněním, nýbrž i náplní duchu našeho socialistického hospodářství a lidově demokratického zřízení. V souvislosti s tím upravuje zákon jasně vztahy k úkolům a orgánům národní bezpečnosti se zřetelem na zákon č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti. Osnova zákona sjednává jasno také ve vztazích k předpisům vodního práva tak, že tato úprava může hověti tendencím a zásadám chystaného kodexu vodního práva.
Konečně se poznamenává, že pojem plavby je v praxi i v judikatuře nejvyššího správního soudu (k tomu viz na př. nález tohoto soudu Boh 8745/1930) ustálen. Jsou jí nejen záměrné pohyby plavidel na vodě, ale i přistávání a kotvení plavidel, jakož i nakládání a vykládání v přístavech, překladištích a na jiných místech plavbě sloužících. Plavbou se rozumí samozřejmě i voroplavba, plavba sportovní, zábavní a jakákoli jiná.
Provedení zákona si nevyžádá zvýšení nákladů pro státní pokladnu ani zvýšení osobních nebo věcných potřeb.
Zvláštní část. K oddílu 1:
Vládním nařízením č. 36/1950 Sb. byly zrušeny samostatně plavební úřady (československý úřad plavební a poříční úřady plavební) a jejich působnost byla přenesena s výjimkou věcí, které přešly na ministerstvo dopravy, na národní výbory. Plavební úřady vykonávaly mimo jiné zejména i agendu t. zv. plavební policie.
K ujasnění a vymezení pojmů a stanovení hranic příslušnosti na vodách v ohledu provozním a bezpečnostním je snad účelné uvésti, že t. zv. vodní policie (na řekách se mluví o říční policii) v širším smyslu měla za předmět své péče to, aby vody v každém vztahu a v celém rozsahu zůstaly zachovány svému účelu a aby byly používány způsobem odpovídajícím tomuto účelu. V tomto širokém smyslu mluvíme o policii jako vodní tedy proto, že jde o odvracení nebezpečí nebo potlačení jednání na vodě, které neodpovídá normám; spadala sem pak jednotlivá odborná odvětví policejní činnosti, jako policie bezpečnostní, zdravotní, veterinářská, stavební, rybářská, živnostenská, plavební a j. Užívalo se ovšem též označení vodní (říční) policie pro užší obor policejní
správní činnosti, směřující k ochraně vodních děl, vodních práv a staveb, stavu koryta, břehů atd.
Plavební policií (jež je z hlavních odborných odvětví vodní policie ve shora uvedeném smysslu) byl tudíž jednak soubor správních norem směřujících k udržení pořádku a odvracení jakýchkoli nebezpečenství v plavbě (nebezpečí hrozící plavidlům, osobám nebo nákladu na nich, plovoucím zařízením, plavební dráze, břehům, přístavištím na nich, vodním stavbám a pod. ), jednak činnost správy, která bděla nad zachováním oněch předpisů a potlačovala jednání jim se příčící, t. j. vyšetřovala, zjišťovala i trestala jejich přestoupení. Některé věci (jako na př. vhazování předmětů do řečiště, znečišťování řečiště, vypouštění oleje, ochrana zařízení vodní cesty a zařízení při ní a pod. ) mohou býti považovány za věci spadající jak pod pojem říční policie v užším smyslu, tak do policie plavební; rozlišení, resp. roztřídění těchto věcí dáno jest organisací služby plavební a ostatní služby poříční.
Správní činnost, jevící se tudíž výsledně jako plavební policie (kterou dnes označujeme se zřetelem na nový lidově demokratický právní řád "plavební bezpečností"), vyžaduje značných odborných znalostí a zkušeností. Jde tu na př. o stanovení ponoru plavidel a tím i o určení množství nákladů a počtu cestujících, o stanovení rychlosti plavidel, dovolených a zakázaných způsobů plavby, o připuštění plavidel k provozu vůbec, o způsob a používání zvukové a optické signalisace, o to, jak si počínat v různých částech toku a na různých vodních cestách a za různého počasí (mlha a pod. ), za noci, při kotvení, přistávání, nasednutí, ztroskotání, t. j. při haváriích vůbec, o to, jak si počínat vůči různým druhům plaveb za různých okolnosti atd. Je zřejmé, že jde o vlastní řízení provozu plavby v plném rozsahu a že výkon plavební bezpečnosti je immanentním principem státní plavební správy.
I ve výkonu plavební bezpečnosti budou však značné rozdíly. Zatím co na tratích plné plavební intensity bude výkon obsahovati všechny své znaky, nebude tomu tak na tratích druhořadých, a tím méně tam, kde přichází v úvahu jen plavba, která není provozována po živnostensku (na př. sportovní a jiná příležitostná) a která je ovšem neméně závažná po stránce plavebněbezpečnostní. Podle toho jsou resp. budou nasazeny k plnění úkolů plavební bezpečnosti orgány k této službě určené.
K § 1:
Vnitrozemní plavba, zejména její socialistická složka (t. j. národní dopravní podniky
plavební) je důležitou složkou našeho národohospodářského dění, proto je třeba zajistit její účinný a bezpečný provoz. O plnění úkolu uvedeného v § l ministerstvem dopravy a národními výbory viz vládní nařízení č. 36/1950 Sb., o výkonu veřejné správy ve věcech plavby, a vyhlášku ministerstva dopravy č. 247/1950 Ú. 1. I. o rozsahu činnosti hospodářských referátů krajských národních výborů ve věcech plavby.
K §2:
Nařízení, která vydá ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými ministry, upraví zejména
a) plavební pořádek a kázeň na všech vodách, kterých se používá k plavbě,
b) podmínky, jimž musí vyhovovati plavidla, vory a plovoucí zařízení, jejich lodní stroje, zařízení, vystrojení a označení,
c) podmínky, jimž musí vyhovovati posádky plavidel,
d) uložení nákladů a umístění osob na plavidlech,
e) plavební znaky a světla, jejich umístění a používání,
f) provoz a používání přístavů a překladišť,
g) používání vod, vodních staveb, zařízení a břehů spolu s potahovou stezkou k plavbě, povinnosti držitelů břehů, majitelů vodních děl a provozovatelů plavby,
h) opatření k ochraně života a zdraví osob, používajících plavidel a zařízení plavebního provozu.
Provozovatelem plavby vnitrozemní je každý majitel, držitel, vůdce, řidič a pod. (nikoli tedy na př. cestující), který používá jakéhokoli dopravního prostředku na vodě bez ohledu na to, za jakým účelem plavbu vykonává. Nutno tudíž lišiti provoz plavby v tomto širším smyslu od provozování z důvodů výdělečných, t. j. po živnostensku (tedy od t. z v. plavebního podnikání).
Podmínky, jimž musí vyhovovat plavidla, jsou resp. budou obsaženy v předpisech stavebních, provozních a udržovacích, jakož i v předpisech o označení, zařízení a vystrojení plavidel, o úředním dohledu, o listinách atd. Patří sem na př. také cejchovní značky, ponorové stupnice a pod.
Na parní kotle a tlakové nádoby se vztahují speciální předpisy.
Posádkou plavidla se rozumí jak posádka palubní, tak i posádka strojní. Podmínky, jimž musí vyhovovat lodní posádky, jsou upraveny předpisy o požadované způsobilosti, o odborném uspořádání služby, o početním stavu posádek na plavidlech, o jejich služební podřízenosti a pod.
Mezi ustanovení o plavebních znacích a světlech (jež patří mezi předpisy o plavební bezpečnosti) patří také předpisy o zařízení a vyzkoušení světel, jimiž se rozumějí světelná návěštní zařízení jakéhokoli světelného zdroje.
Pojmy přístavů (přistávací místa v zátokách přirozených či umělých mimo vodní cestu), překladišť (přistávací místa na břehu vodních cest určená resp. způsobilá zároveň k manipulaci s nákladem) a ostatních přístavišť (na březích vodní cesty, určených k pouhému přistání) není třeba se tu zvlášť zabývati. Je nutno ovšem upraviti řádně úřední postup při určování těchto míst, při provádění příslušných ustanovení vodního práva a pod.
Používání přístavů je omezeno na určitý okruh plavebních zájemců, kdežto pro ostatní veřejnost je přístav nepřístupný. V této souvislosti budiž učiněna zmínka o t. zv. přístavu neveřejném. U veřejných vod nelze mluviti o přístavech soukromých. Vlastnictví břehového pozemku samo o sobě neopravňuje vlastníka ke zřízení přístavu, naopak vlastník je ve svém vlastnickém právu omezen obecným užíváním vod plavbou, v jehož rámci je povinen trpěti případné obecné užívání svého pozemku. Ke zřízení přístavu je třeba (kromě povolení potřebného podle vodního zákona) povolení plavební správy. Zřízení takového přístavu je totiž zásahem do obecného užívání vod plavbou resp. jinými užívacími způsoby, který omezuje ostatní uživatele ve výkonu jejich užívacího práva. Je proto třeba, aby plavební správa stanovila, zda zřízení přístavu je slučitelné s veřejným zájmem, a to se zřetelem na obecné užívání vod plavbou a na bezpečnost plavebního provozu.
Nařízením ministra dopravy mohou být stanoveny také podmínky a způsob výkonu veřejných služeb v plavbě nebo s plavbou souvisících, jako na př. služeb lodivodních, vlečných, hlásných a pod.; půjde — li při tom o výkony prováděné jinými zaměstnanci než zaměstnanci plavební správy, stane se tak v dohodě se zúčastněným ministrem.
K § 3:
Službu plavební bezpečnosti nebudou vykonávat všichni zaměstnanci plavební správy, nýbrž ti z nich, kteří budou pro tuto službu zvlášť určeni (podle služebního zařazení). Při vykonávání dozoru na dodržování předpisů o plavební bezpečnosti počítá se také se spoluprací příslušníků sboru národní bezpečnosti.
Odstavec 3 má na mysli takové případy, kdy bude nutno v zájmu veřejné bezpečnosti nebo k zamezení ohrožování plavby, aby byly ihned odstraněny závady shledané na plavidle; v ta-
kovém případě zakáže plavební orgán pokračování v plavbě a zabezpečí, je-li třeba, vhodným způsobem dodržení tohoto zákazu. Jinou závadou může býti na př. závada v osobě vůdce plavidla nebo osoby plavidlo řídící nebo používající (opilost, duševní porucha a pod. ). I v takovém případě učiní plavební orgán bezodkladné opatření, aby tyto osoby nemohly dále plavidlo říditi nebo používati.
K § 4:
Ustanovení o služebním znaku a vlajce orgánu plavební bezpečnosti jsou nutná povahou věci. Při úpravě této věci bude nutno se zřetelem k tomu, aby v mezinárodním i vnitrostátním styku byla vlajka jednotná, přihlížeti k mezinárodním smlouvám a úmluvám.
Plavební orgány budou vykonávat službu ve služebním stejnokroji. Nařízením budou stanoveny podrobnosti o stejnokroji těchto orgánů. Dosavadní ustanovení o stejnokrojích zaměstnanců státní plavební služby vydaná Vládním nařízením č. 151/1924 Sb., o služebním a pracovním oděvu státních zaměstnanců pro službu plavební, nevyhovují dnešním potřebám a zejména ne potřebám plavebněbezpečnostní služby, jak ji má na mysli tento zákon. Zaměstnance státní plavební služby určené pro výkon plavebněbezpečnostní služby nutno zevně označit takovým způsobem, aby bylo hned patrno, o jakou službu jde.
Ministr dopravy je zmocněn, aby v dohodě s příslušnými ministry (budou to ministři vnitra, financí, národní bezpečnosti a národní obrany) stanovil úpravu stejnokroje a výstroje, v nichž plavební orgány budou konat službu, a stanovil, jak budou plavební orgány vyzbrojeny. Otázka přidělování stejnokrojů a výstroje bude řešena vládou na základě zmocnění daného zákonem č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců a předpisy jej provádějícími.
K § 6:
Možnost použití zbraně plavebními orgány je dána jen pro takové případy, které budou nebo mohou být v plavbě praktické.
K § 8:
Poněvadž plnění úkolů plavební bezpečnosti znamená mimořádnou službu a mimořádné povinnosti, nelze se spokojiti u osob, které budou konati plavebněbezpečnostní službu, s obvyklým zaměstnaneckým slibem. Proto tyto osoby vykonají před zařaděním do plavebněbezpečnostní služby přísahu; předpisy o této přísaze vydá ministr dopravy.