Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
505.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
u ubytování branné moci a Sboru národní bezpečnosti.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl 1. Ubytovací povinnost.
§ 1. Pravidelné ubytování.
Branná moc a Sbor národní bezpečnosti (SNB) jsou zpravidla ubytovány ve vlastních ubytovacích objektech (§ 11 odst. l a 2).
§ 2.
Povinnost k poskytnutí ubytování a dodání některých movitých věcných prostředků.
(1) Nelze-li brannou moc nebo SNB ubytovat ve vlastních obytovacích objektech, jsou držitelé jiných vhodných objektů povinni poskytnout po dobu potřeby za náhradu ubytování a dodat movité věcné prostředky k ubytování potřebné (ubytovací povinnost); nejsou-li držitelé vhodných objektů zároveň držiteli potřebných movitých věcných prostředků, mají povinnost dodat je i jiné osoby. Po dobu ubytování jsou držitelé povinni udržovat objekty na svůj náklad v řádném stavu.
(2) Držitele povinné k plnění podle odstavce l určí na žádost orgánů vojenské správy nebo SNB místní národní výbor; orgány vojenské
správy nebo SNB mohou požadovat takové plnění také u národních výborů vyšších stupňů. V naléhavých případech mohou orgány vojenské správy nebo SNB uložit toto plnění přímo držitelům.
(3) Vláda stanoví nařízením rozsah ubytovací povinnosti a osvobození od ní, předpoklady, za kterých vojenská správa nebo SNB mohou udržovat poskytnuté objekty v řádném stavu samy na náklad držitele, podmínky, za nichž lze nutné úpravy těchto objektů provést na náklad státu, výši a způsob náhrady za ubytování a věcná plnění, jakož i podrobnosti k provedení odstavců l a 2.
§ 3.
Náhrada škody při ubytování.
(1) Za škodu způsobenou brannou mocí nebo SNB při ubytování poškozením nebo mimořádným opotřebením objektů nebo movitých věcných prostředků (§ 2) poskytne stát náhradu.
(2) Nedohodne-li se poškozený s příslušnými orgány vojenské správy nebo SNB o náhradě
- ihned, může uplatnit nárok na ni do 30 dnů u místního národního výboru, jinak nárok zanikne; o nároku na náhradu rozhodne okresní národní výbor.
(3) Vláda stanoví nařízením počátek lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody, jakož i podrobnosti k provedení odstavců l a 2.
Oddíl 2. Vojenské byty a byty SNB.
§ 4. Určení okruhu bytů.
(1) Ubytování vojenských osob z povolání a příslušníků SNB v činné službě se provádí ve vojenských bytech a bytech SNB s výjimkou poddůstojníků vojska z povolání a strážmistrů SNB, pokud jsou povinni bydlet ve vojenských objektech nebo v objektech SNB.
(2) Vojenskými byty jsou byty
a) ve vlastních ubytovacích objektech vojenské správy a v domech vystavěných obcemi pro ubytování vojenských osob z povolání nebo v domech obecně prospěšných bytových družstev vojenských osob z povolání,
b) obývané ke dni 4. června 1948 vojenskými osobami z povolání, ve výslužbě nebo vojenskými pensisty, a to bez ohledu na případnou pozdější změnu jejich branného poměru; vojenskými byty však nejsou byty vojenských osob ve výslužbě a vojenských
pensistů v jejich vlastních rodinných domcích nebo v rodinných domcích příslušníků jejich rodin,
c) přidělené vojenským osobám z povolání před účinností tohoto zákona v době od 4. června 1948.
(3) Byty SNB jsou byty
a) ve vlastních ubytovacích objektech SNB a domech obecně prospěšných bytových družstev příslušníků tohoto sboru,
b) obývané ke dni 4. června 1948 příslušníky SNB v činné službě nebo ve výslužbě, a to bez ohledu na případnou pozdější změnu nebo zrušení jejich služebního poměru; byty SNB však nejsou byty příslušníků SNB ve výslužbě v jejich vlastních rodinných domcích nebo v rodinných domcích příslušníků jejich rodin,
c) přidělené příslušníkům SNB v činné službě před účinností tohoto zákona v době od 4. června 1948.
(4) Za vojenské byty ani za byty SNB se nepovažují byty v rodinných domcích, do nichž se nastěhují vlastníci, jimž byly tyto domky přiděleny z konfiskovaného majetku, určí-li krajské národní výbory po dohodě s příslušnými orgány vojenské správy nebo SNB za takové byty jiné rovnocenné byty náhradní; tyto byty se stanou vojenskými byty nebo byty SNB.
(5) Vláda vydá nařízením předpisy k provedení předchozích odstavců; tímto nařízením zejména stanoví, jakým způsobem budou uvolňovány pro osoby uvedené v odstavci l při jejich propuštění z činné služby nebo při jejich přeložení do výslužby byty v jejich vlastních rodinných domcích, po případě v rodinných domcích příslušníků jejich rodin, pokud tyto byty jsou obývány jinými osobami.
§ 5.
Hospodaření s vojenskými byty a s byty SNB.
Hospodaření s vojenskými byty a s byty SNB, zejména též způsob jejich přikazování a směny za jiné byty, upraví vláda nařízením.
§ 6.
Vyklizení vojenských bytů a bytů SNB.
(l) Vojenské osoby z povolání a příslušníci SNB v činné službě jsou povinni vyklidit vojenský byt nebo byt SNB na příkaz, který vydá
vojenská správa nebo příslušný orgán SNB, a to ihned, jakmile jim bude přikázán přiměřený náhradní byt.
(2) Ostatní osoby jsou povinny vyklidit vojenský byt nebo byt SNB podle výměru, který vydá na návrh vojenské správy nebo SNB místní národní výbor jejich dosavadního bydliště, a to ihned, jakmile jim bude přikázán přiměřený náhradní byt. Přiměřený náhradní byt, třeba i v jiné obci, přikáže uvedeným osobám na návrh vojenské správy nebo SNB místní národní výbor jejich dosavadního nebo budoucího bydliště, po případě vojenská správa nebo příslušný orgán SNB; přikáže — li vojenská správa nebo příslušný orgán SNB jako náhradní byt těmto osobám vojenský byt nebo byt SNB, neztrácí tím tento byt povahu vojenského bytu nebo bytu SNB. Pravoplatné výměry místních národních výborů jsou exekučními tituly a vykonávají se správní nebo soudní exekucí.
(3) Při přikazování náhradních bytů je přihlížet k osobním a rodinným poměrům dotčené osoby.
(4) V případech hodných zvláštního zřetele může vojenská správa nebo příslušný orgán SNB přiznat osobám uvedeným v předchozích odstavcích náhradu stěhovacích výdajů, pokud na ni nemají nárok podle zvláštních předpisů.
(5) Vláda upraví nařízením postup místního národního výboru při provádění návrhů podle odstavce 2, způsob provádění vyklizení bytů, jakož i podrobnosti k provedení předchozích odstavců.
Oddíl 3.
Ubytování důstojníků v záloze nebo ve výslužbě povolaných přechodně k výkonu činné služby.
§ 7.
Důstojníci vojska v záloze nebo ve výslužbě, povolaní přechodně k výkonu činné služby mimo obec svého trvalého bydliště, mají po dobu trvání této služby nárok na ubytování na náklad vojenské správy nebo na náhradu za ubytování, o které se postarají sami; tato náhrada se vyměří podle sazeb za ubytování stanovených vládním nařízením vydaným podle § 2 odst. 3.
Oddíl 4. Zvláštní oprávnění.
§ 8. Užívání pozemků při cvičeních.
(1) Nestačí-li pro cvičení branné moci nebo SNB vlastní objekty, jsou tyto ozbrojené sbory
oprávněny po dohodě s příslušným ministerstvem užívat ke cvičení pozemků, jichž je k tomu třeba; jsou však přitom povinny pokud možno šetřit polních, lesních a jiných kultur.
(2) Vyžaduje-li toho povaha cvičení, zakáže okresní národní výbor na návrh příslušných orgánů vojenské správy nebo SNB na dobu nezbytně nutnou přístup na určité pozemky nebo používání určitých cest.
(3) Stát nahradí škodu, způsobenou cvičeními na pozemcích nebo kulturách, včetně ušlého zisku. Ustanovení § 3 odst. 2 a 3 platí obdobně.
§ 9. Zvláštní zařízení při ubytování.
(1) Vojenská správa a SNB jsou oprávněny zřizovat a provozovat pro své příslušníky v objektech, v nichž jsou tito výlučně ubytováni, vhodná zařízení k opatřování denních potřeb a zařízení sloužící osvětovým účelům, zejména zátiší a kina, a to bez úředního schválení nebo oprávnění, jehož by bylo jinak třeba.
(2) V zájmu prohloubení a upevnění svazku příslušníků branné moci a SNB s pracujícím lidem mohou být zařízení sloužící osvětovým účelům zpřístupněna širší veřejnosti; o provozu kin v takových případech se dohodne příslušné ministerstvo s ministerstvem informací a osvěty.
§ 10.
Naturální stravování branné moci a SNB.
(1) V naléhavých případech, zejména při ozbrojených a záchranných výpomocech, opatří místní národní výbory nebo osoby jimi určené na dožádání orgánů vojenské správy nebo SNB jednotkám těchto sborů nebo jejich jednotlivým příslušníkům za přiměřenou náhradu stravu a po případě též krmivo pro zvířata, nejvýše však na 10 dnů.
(2) Bližší předpisy o způsobu dožádání, výměře stravní a krmné dávky a o výši náhrady a způsobu jejího placení vydá vláda nařízením.
Oddíl 5. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
§ 11. Výklad některých pojmů.
(1) Vlastními ubytovacími objekty jsou objekty určené k ubytovacím účelům,
a) které jsou národním majetkem svěřeným do správy vojenské správě nebo SNB, nebo
b) kterých vojenská správa nebo SNB užívá na podkladě jiného právního důvodu než podle tohoto zákona.
(2) Ubytováním se rozumí opatření přístřeší, bytů a prostorů potřebných k výkonu služby, k výcviku a pro účely osvětové a tělovýchovné příslušníků branné moci nebo SNB v činné službě, útvarů těchto sborů a jejich složek s výzbrojí a veškerým ostatním vybavením.
(3) Movitými věcnými prostředky potřebnými k ubytování se rozumějí všechny potřeby nutné k řádnému ubytování branné moci nebo SNB, zejména svítivo, otop, voda a vnitrní zařízení.
(4) Držitelem objektu (movitého věcného prostředku) rozumí se každá osoba, která jej má ve své moci; přitom nerozhoduje, je-li též jeho vlastníkem nebo držitelem podle občanského práva či má-li jej ve své moci z jiných důvodů.
(5) Za příslušníky rodiny se považují manžel, příbuzní v přímé řadě a sourozenci.
§ 12. Přechodná ustanovení.
(1) Za vojenské byty a za byty SNB podle tohoto zákona se považují též další byty v rozsahu, který bude do doby, než si vojenská správa nebo SNB opatří potřebné byty v rámci plánované výstavby bytů, určovat s přihlédnutím k potřebám těchto ozbrojených sborů a k místním bytovým poměrům krajský národní výbor v dohodě s jejich příslušnými orgány.
(2) Směny vojenských bytů a bytů SNB za byty civilních osob, k nimž došlo v dohodě s místními národními výbory v době od 4. června 1948 do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se považují za směny provedené na podkladě předpisů vydaných podle tohoto zákona.
§ 13.
Změna a doplnění dosavadních ustanovení.
V zákoně č. 63/1935 Sb. o vyvlastnění k účelům obrany státu, se v § l odst. 2 za dosavadní písmeno a) vkládá nové písm. b) tohoto znění:
,, b) k účelům ubytování branné moci, pokud nelze potřebné objekty opatřit dohodou; " ustanovení písm. b) a c) se označují jako c) ad).
§14. Poměr k dosavadním předpisům.
(1) Platnosti, po případě, použivatelnosti pozbývají všechny dosavadní předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon.
(2) Do vydání prováděcích předpisů podle tohoto zákona platí přiměřeně dosavadní předpisy.
§ 15. účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950; provedou jej ministři národní obrany a národní bezpečnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecně.
1. Ubytování branné moci mimo dobu branné pohotovosti státu je upraveno zákonem č. 93 1879 ř. z., platným v zemích českých a zák. čl. XXXVI; XXXIX z r. 1895 platnými na Slovensku. Již skutečnost, že ubytování branné moci spočívá na zastaralých a přežitých normách z minulého století a že právní úprava je odchylná v zemích českých a na Slovensku, byla by sama o sobě dostatečným důvodem k provedení nové zákonné úpravy. K tomu přistupuje ještě další okolnost, že celá řada dosavadních ustanovení se stala v důsledku pronikavé změny ekonomických poměrů prakticky neproveditelnou.
Podle cit. ubytovacích zákonů bylo trvalé ubytování vojska veřejným břemenem, které postihovalo při společném ubytování celou zemi a při ubytování po jednotlivu obce, ve kterých byly posádky. Změny, které nastaly převratem v roce 1918, vydáním zákona č. 125/1927 Sb., o organisaci politické správy a zákona č. 77 1927 Sb., o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, měly za následek, že ubytovací břemeno postihovalo bez rozdílu, zda šlo o trvalé ubytování společné či po jednotlivu, zásadně jen ty obce, jež byly podle dislokačního plánu určeny za stálé posádky. Také vládní nařízení č. 164/1922 Sb., kterým byla stanovena náhrada za ubytování vojska v novostavbách kasáren, se týká jen ubytovacích povinností obcí. Náhrady poskytované obcím za ubytování vojska v kasárnách, jež byly upraveny naposled zákonem č. 248/1920 Sb., byly tak nízké, že ani zdaleka nestačily na krytí udržovacích nákladů, takže se obce domáhaly, aby břemeno trvalého ubytování převzal stát. Vojenská správa uznala tyto důvody a se souhlasem ministerstev financí, vnitra a nejvyššího účetního kontrolního úřadu převzala již koncem r. 1948 kasárny, cvičiště a jiné vojenské
objekty do prozatímní správy a udržování. Tento faktický stav byl legalisován zákonem č. 144/1949 Sb., o oddlužení svazků lidové správy a zákonem č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů.
Osnovaný zákon, který navazuje na právě zmíněnou úpravu, přihlíží dále ke změněným politickým a hospodářským poměrům, zejména jak byly založeny ústavou 9. května a novou organisaci veřejné správy. Dosavadní tíživé povinnosti obcí jsou nyní zredukovány na nezbytně nutnou součinnost při zajišťování ubytování a ubytovacích potřeb, kdežto ostatní břemena, zejména finanční, při ubytování ve vlastních ubytovacích objektech vojenské správy přejímá stát. Při ubytování mimo vlastní ubytovací objekty vychází nová úprava z ustanovení § 34 odst. 3 ústavy, podle něhož na obranu státu a k její přípravě lze od každého požadovat součinnost a věcné prostředky a ukládat mu omezení i věcná plnění; proto osnovaný zákon ukládá některé povinnosti přímo držitelům objektů vhodných k ubytování.
Důležitou je instituce ubytování vojenských osob z povolání ve vojenských bytech, která navazuje na sovětský vzor a od níž lze očekávat značné zmírnění bytové tísně vojenských osob z povolání.
II. Ubytování SNB a otázky s ním souvisící nejsou dosud upraveny. Zákon č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti, předvídal nutnost zvláštní úpravy ubytování SNB a předpokládal, že otázky tyto budou řešeny shodně s ubytováním branné moci. Proto rozlišoval, podobně jako je tomu dosud u branné moci, mezi t. zv. ubytováním stálým a přechodným a stanovil v § 14, že stálé ubytování SNB upraví ministr vnitra nařízením a že pro přechodné ubytování příslušníků SNB v případě jejich soustředění platí předpisy o přechodném ubytování vojska.
Z okolnosti, že celou strukturu dosavadního
ubytování branné moci bylo nutno postavit na nový základ, vyplývá, že podobné změny bylo by nutno provést i při ubytování SNB. A tu je pochybným, zda by bylo lze všechny otázky, které s ubytováním souvisí, vyřešit na podkladě zmocnění daného zákonem o národní bezpečnosti. Proto osnovaný zákon řeší celou materii jak pro brannou moc tak i pro SNB společně a přikračuje tak k potřebné a účelné unifikaci ubytovacích předpisů.
III. Provedení zákona si nevyžádá v resortu ministerstva národní obrany nových finančních nákladů, poněvadž vojenská správa — jak již shora uvedeno — převzala do své správy vojenské objekty od svazků lidové správy již koncem roku 1948 a zajistila si k tomu účelu potřebnou rozpočtovou úhradu. Ani v resortu ministerstva národní bezpečnosti nevzniknou nové finanční náklady, poněvadž ubytování SNB ve vlastních ubytovacích objektech se provádí na náklad státu.
B. K jednotlivým ustanovením.
K § 1:
Ubytování branné moci a SNB se provádí především ve vlastních ubytovacích objektech, t. j. v objektech, které jsou národním majetkem svěřeným do operativní správy těchto ozbrojených sborů nebo které si tyto jiným způsobem opatří (na př. nájmem). V podstatě jde o dřívější t. zv. trvalé ubytování.
K úplnosti pojmu ubytování se dodává, že ubytování nezahrnuje v sobě pouze opatření přístřeší pro příslušníky výše uvedených ozbrojených sborů, útvary nebo jejich části, nýbrž také opatření prostorů k ustájení zvířat, k uskladnění materiálu a vozidel všeho druhu, dále opatření kanceláří, dílen, učeben, tělocvičen, cvičišť, střelnic, jízdáren, letišť, nemocnic, ošetřoven a pod.
K § 2:
V odst. l a 2 se určuje povinnost držitelů objektů poskytovat v nich ubytování pro brannou moc a SNB, jakož i nésti náklady spojené s udržováním objektů v použivatelném stavu. Tato ustanovení se opírají o zásadu obsaženou v § 34 odst. 3 ústavy 9. května. Prakticky jde o dřívější t. zv. přechodné ubytování. Povinnost držitelů ubytovacích objektů k poskytování objektů, po případě povinnost držitelů movitých věcných prostředků k jejich dodání, je časově omezena jen na dobu potřeby.
Ubytování mimo vlastní ubytovací objekty bude požadováno zásadně u místních národních
výborů; působnost národních výborů vyšších stupňů ve zvláštních případech (na př. na závěrečných cvičeních) upraví vláda nařízením. Jen ve výjimečných případech bude se možno obrátit na držitele objektu (na př. v nebezpečí z prodlení, při ozbrojených a záchranných výpomocích). *
Ve vládním nařízení podle odst. 3 bude stanoveno, že pokud držitel objektu nebude plnit řádně udržovací povinnost, mohou si uvedené ozbrojené sbory dát provést nutné udržovací práce na náklad držitele a k úhradě nákladů s tím spojených si mohou zadržet ubytovací náhradu. Adaptace objektů, jimiž se tyto přizpůsobují zvláštním potřebám branné moci a SNB, mohou se provádět jen na náklad státu. Vládní nařízení dále stanoví rozsah ubytovací povinnosti a osvobození od ní (t. j. určí objekty, podniky a pod., které budou z ubytovací povinnosti vyloučeny), způsob požadování ubytování (písemně, telefonicky),. podmínky, kterým musí poskytnuté ubytování vyhovovat, množství ubytovacích potřeb (jako lůžek, slámy a pod. ), a dále v jakém pořadí se ubytovací objekty mají poskytovat (rovnoměrné rozvržení ubytovací povinnosti na jednotlivé subjekty); přitom bude platit zásada, že vojenská správa a SNB mohou požadovat ubytování, jen pokud jde o jeho rozsah, kdežto objekty pro toto ubytování určí národní výbory. Dále bude též stanoveno, jak bude postupováno, nevyhoví-li národní výbor nebo držitel určeného objektu ubytovací povinnosti; v těchto případech rozhodne nadřízený národní výbor (orgán), pouze v nebezpečí z prodlení může tak učiniti na vlastní odpovědnost i orgán ubytování požadující.
Za poskytnuté ubytování a dodané movité věcné prostředky bude vyplácena přiměřená náhrada podle sazeb stanovených vládou.
K § 3:
Náhrada za poškození a mimořádné opotřebení objektů nebo movitých věcných prostředků, způsobené brannou mocí nebo SNB při ubytování, bude poskytnuta zpravidla ihned na místě při odevzdání dotčeného objektu. Nedojde-li však mezi stranami k dohodě o výši náhrady, stanoví výši náhrady po případném předchozím komisionelním zjištění okresní národní výbory.
K § 4:
Dosavadní ustanovení zákona č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty, ukázalo se pro potřeby branné moci a SNB nedostačující a nevyhovující. Proto zákon přikročuje k nové úpravě těchto otázek. Určité byty se podle zákona stávají vojenskými byty nebo byty SNB. Při určování okruhu těchto bytů vychází osnova z dosavadního stavu vyplývajícího ze zákona č. 138/1948 Sb., t. j. ze stavu ke dni 4. června 1948 (§ 4 odst. 2 a 3). Touto úpravou chce osnova alespoň částečně zmírnit neudržitelný dnešní stav, kdy několik tisíc příslušníků těchto ozbrojených sborů žije po celá léta odloučeno od svých rodin, čímž trpí výkon jejich služby a pohotovost ozbrojených sborů, nemluvě už o finančním zatížení z toho vyplývajícím, jež dosahuje ročně stamilionových částek vyplacených na odlučném a jízdném. Poměry jsou v tomto směru zcela odlišné od ostatních oborů našeho veřejného i soukromého života. Služební důvody vyžadují nejen velmi časté přemísťování příslušníků branné moci a SNB, ale také přemísťování hromadné, což je zjev vyskytující se výlučně u ozbrojených sborů. Ozbrojené sbory mají mezi svými příslušníky největší procento nebydlících ze všech resortů státní správy.
Pokud se týká uvolňování bytů ve vlastních rodinných domcích příslušníků branné moci a SNB, obývaných při jejich propuštění z činné služby nebo při přeložení do výslužby jinými osobami, budou požadavky uvedených ozbrojených sborů vůči národním výborům o přidělení náhradních bytů minimální a tyto ozbrojené sbory se obrátí na národní výbory jen tehdy, když by samy nemohly takovým osobám přidělit náhradní byt.
K § 5:
Vládě se ponechává, aby nařízením provedla úpravu hospodaření s vojenskými byty a s byty SNB. Hospodařením s byty rozumí se i přidělování takovýchto bytů, provádění směn vojenských bytů a bytů SNB s civilními osobami a zejména také určení orgánů, které jsou povolány s nimi hospodařit. Takovýmito orgány, které budou byty obhospodařovat, budou příslušná vojenská velitelství nebo velitelství SNB k tomu určená, takže tato agenda nebude napříště obstarávána místními národními výbory.
K § 6:
Vyskytují se případy, že vojenské byty a byty SNB a to i často v objektech ozbrojených sborů jsou obývány civilními osobami. Je to
zejména ještě pozůstatek z doby okupace, kdy do rozličných vojenských objektů byly nastěhovány civilní osoby. Z důvodů zpravodajských a z důvodů státní bezpečnosti je bezpodmínečně nutno pokud možno urychleně všechny civilní osoby z těchto bytů přesunout; přitom ovšem platí zásada, že jim bude poskytnut přiměřený náhradní byt a to buď místním národním výborem, po případě vojenskou správou nebo SNB třeba i v jiné obci. Přitom budou respektovány osobní a rodinné poměry takovýchto osob a v určitých případech bude i možno nahradit jim stěhovací výdaje. Hrazení těchto výloh nebude ve skutečnosti znamenat žádné zatížení pro státní pokladnu, nýbrž naopak výdaje s tím spojené budou mnohonásobně vyváženy úsporami docílenými tím, že odpadne povinnost platit odlučné osobám, které se nastěhují do uvolněných bytů.
•
K § 7:
Osoby, povolané přechodně k výkonu vojenské služby stanou se vojenskými osobami v činné službě, z čehož vyplývá pro vojenskou správu povinnost postarat se o jejich ubytování a nést náklady s ním spojené.
Nárok na náhradu nepřísluší však důstojníkům v záloze nebo ve výslužbě, kteří jsou povoláni k výkonu činné služby v místě jejich stálého bydliště.
K § 8:
Cvičení a výcvik se provádějí zpravidla ve vlastních objektech a na vlastních prostorech vojenské správy nebo SNB. Použití cizích pozemků bude přicházet v úvahu jen výjimečně pro cvičení většího rozsahu, jejichž provedení je nutné v zájmu obrany státu. Těmito cvičeními nebude ohrožena plánovaná výživa obyvatelstva, poněvadž půjde jen o cvičení krátkodobá a na šetření zemědělských kultur je pamatováno.
I zde — podobné jako je tomu v § 3 — za ručuje se náhrada způsobené škody, po případě ušlého zisku.
K § 9:
Zařízení uvedená v tomto ustanovení slouží zásadně vlastním potřebám branné moci nebo SNB, proto není k jejich provozu zapotřebí úředních povolení nebo oprávnění (živnostenské oprávnění, produkční licence a pod. ).