Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
486.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o trestním řízení soudním (trestní řád).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
HLAVA PRVÁ. OBECNÁ USTANOVENI.
Oddíl prvý. Základní ustanovení.
§ 1. Účel zákona.
(1/ účelem tohoto zákona je upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležité zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni. Pomáhat k dosažení tohoto účelu je právem a povinností každého občana.
(2) Projednávání věcí se má dít tak, aby vychovávalo občany k ostražitosti vůči nepřátelům pracujícího lidu a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí a k plnění občanských povinností.
§ 2. úkoly prokurátora a soudu.
(1) úkolem prokurátora a soudu v trestním řízení je pečovat o to, aby byly zachovávány zákony lidově demokratické republiky a aby jich bylo používáno v souladu se zájmy pracujícího lidu. úkolem vojenského prokurátora a
vojenského soudu je kromě toho chránit bojeschopnost ozbrojených sborů a kázeň a pořádek v nich stanovený, upevňovat velitelskou pravomoc a tím přispívat k zabezpečení obrany vlasti.
(2) úkolem prokurátora v trestním řízení je zejména konat přípravné řízení, bdít nad spravedlivým potrestáním pachatelů a dbát o výkon trestů jim uložených.
(3) úkolem soudu v trestním řízení je zejména spravedlivě rozhodovat o trestných činech; o plnění tohoto úkolu pečují stejnou měrou soudci z lidu i soudci z povolání.
§ 3.
Součinnost 'úřadů a veřejných orgánů.
Úřady a veřejné orgány jsou povinny pomáhat prokurátorům a soudům při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádáním a trestné činy neprodleně oznamovat prokurátorům.
§ 4.
Šetření státního, hospodářského a služebního tajemství.
Prokurátor, soud a všechny úřady a veřejné orgány činné v trestním řízení jsou povinni učinit opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno v tajnosti; za tím účelem postupují, pokud je to nezbytné a se základními zásadami trestního řízení slučitelné, odchylně od předpisů o trestním řízení.
§ 5. Posuzování předběžných otázek.
Prokurátor a soud posuzuje v trestním řízení samostatně všechny předběžné otázky, které se vyskytnou; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí jiného soudu, úřadu nebo veřejného orgánu, vezme je prokurátor a soud za podklad svého rozhodnutí, pokud nejde o posouzení trestnosti obviněného.
§ 6.
Výjimky z působnosti trestního řádu.
(1) Pravomoci prokurátora a soudu podle tohoto zákona nepodléhají osoby, kterým přísluší právo exteritoriality nebo osobní osvobození.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci prokurátora a soudu podle tohoto zákona, musí být o tom vyžádáno prohlášení ministra spravedlnosti; toto prohlášení je závazné i pro soud.
Oddíl druhý. Vojenské soudnictví.
§ 7.
(1) Vojenské soudní pravomoci podléhají:
a) vojenské osoby v činné službě,
b) vojenské osoby ve výslužbě a vojenští pensisté,
c) osoby, které se povoláním k zvláštní službě staly příslušníky branné moci,
d) příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů v činné službě, o nichž to stanoví zvláštní zákony,
e) osoby povolané k osobním úkonům pro potřebu branné moci,
f) invalidé, kteří jsou ve stavu vojenských invalidoven,
g) osoby ve vazbě nařízené vojenským prokurátorem nebo vojenským soudem,
h) osoby, na nichž se vykonává trest odnětí svobody ve vojenském vězeňském ústavu, ch) váleční zajatci.
(2) Vojenská soudní pravomoc podle odstavce 1 se vztahuje jen na trestné činy spáchané za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá. Jestliže některý z trestných činů uvedených v hlavě prvé až deváté zvláštní části trestního zákona, který byl spáchán v době trvání poměru zakládajícího vojenskou soudní pravomoc, vyjde najevo teprve po skončení tohoto poměru, může vojenský prokurátor postoupit věc okresnímu prokurátoru.
§ 8. Vojenské soudní pravomoci podléhají dále:
a) vojenské osoby mimo činnou službu pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci (§§ 265 až 267 tr. zák. ),
b) vojenské osoby a příslušníci vojensky organisovaných a jiných sborů mimo činnou službu, o nichž to stanoví zvláštní zákony, pro trestné činy vojenské, jichž se dopustili ve služebním stejnokroji.
§ 9.
Pravomoc státního prokurátora a státního soudu se mimo dobu branné pohotovosti státu vztahuje i na osoby, které jinak podléhají vojenské soudní pravomoci.
§ 10.
Vláda stanoví nařízením, které skupiny civilního obyvatelstva podléhají vojenské soudní pravomoci za zvýšeného ohrožení vlasti a pro které trestné činy.
§11.
(1) Kde tento zákon mluví o okresním, krajském a generálním prokurátoru, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, nižší, vyšší a nejvyšší vojenský prokurátor.
(2) Kde tento zákon mluví o okresním, krajském a nejvyšším soudu a o předsedovi soudu, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, nižší, vyšší a nejvyšší vojenský soud a náčelník vojenského soudu.
§ 12.
Pravomoc, kterou tento zákon přiznává ministru a ministerstvu spravedlnosti, náleží v oboru vojenského soudnictví ministru a ministerstvu národní obrany.
Oddíl třetí. Příslušnost.
§ 13.
Příslušnost státního prokurátora.
(1) Státní prokurátor koná přípravné řízení o činech trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, na které zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let.
(2) Státní prokurátor může konat přípravné řízení také
a) o ostatních činech trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona a
b) o trestných činech příslušníků Sboru národní bezpečnosti, vyžaduje-li to služební zájem tohoto sboru.
(3) Státní prokurátor může konat přípravné řízení též o nepřekažení a neoznámení činů trestných podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, o nadržování jim a o spolčení a podněcování k nim.
Příslušnost okresního
prokurátora.
§ 14.
Mimo případy uvedené v § 13 koná přípravné řízení okresní prokurátor.
§ 15.
(1) Přípravné řízení koná ten okresní prokurátor, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Byl-li trestný čin spáchán v několika obvodech, koná přípravné řízení okresní prokurátor, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.
(2) Byl-li trestný čin spáchán v cizině nebo nelze-li místo činu zjistit, koná přípravné řízení okresní prokurátor, v jehož obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo pobyt, a nejsou-li v československé republice nebo nedají-li se zjistit, okresní prokurátor, v jehož obvodu trestný čin vyšel najevo. Je-li okresních prokurátorů takto příslušných několik, koná přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.
(3) Zjistí-li se v případě uvedeném v odstavci 2 dodatečně místo činu v československé republice, může se postoupit věc okresnímu prokurátoru příslušnému podle místa činu.
§ 16.
Byl-li trestný čin spáchán vojenskou osobou, která koná činnou službu u jednotky, u níž je zřízen nižší vojenský soud, koná přípravné řízení prokurátor činný u tohoto soudu.
Společné přípravné řízení. § 17.
(1) Přípravné řízení se koná společně o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí. Společné přípravné řízení však nemůže konat okresní prokurátor o trestném činu, na který se vztahuje pravomoc vojenského prokurátora, a vojenský prokurátor o trestném činu, na který se vztahuje pravomoc okresního prokurátora.
(2) K urychlení přípravného řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze však v případě uvedeném v odstavci l řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného přípravného řízení.
§ 18.
(1) Společné přípravné řízení koná státní prokurátor, je-li příslušný konat přípravné řízení alespoň o jednom z trestných činů.
(2) Mimo případ uvedený v odstavci l koná společné přípravné řízení okresní prokurátor, který je příslušný konat přípravné řízení proti přímému pachateli nebo o nejtěžším trestném činu. Je-li okresních prokurátorů takto příslušných několik, koná společné přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.
§ 19.
(1) Zanikl-li důvod společného přípravného řízení zastavením trestního stíhání nebo vyloučením některé věci, řídí se příslušnost ke konání přípravného řízení o věci, která zbyla po zastavení trestního stíhání nebo která byla vyloučena, podle ustanovení §§ 13 až 16, a jde-li v takovém případě o více věcí, též podlcustanovení §§ 17 a 18.
(2) Okresní prokurátor, který konal společné přípravné řízení, pokračuje však v případě uvedeném v odstavci l v přípravném řízení o věci, která zbyla po zastavení trestního stíhání nebo která byla vyloučena, je-li to k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů vhodné.
§ 20. Příslušnost soudu.
(1) Řízení v první stolici koná, nestanoví-li zákon jinak, soud, u něhož je činný prokurátor, který podal žalobu nebo učinil jiný návrh.
(2) Soud může k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení; příslušnost soudu (odstavec 1) se tím nemění.
§ 21. Odnětí a přikázání věci.
(1) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému okresnímu prokurátoru odňata a přikázána okresnímu prokurátoru jinému. O odnětí a přikázání rozhoduje krajský prokurátor, je-li oběma okresním prokurátorům nadřízen, jinak generální prokurátor.
(2) Z důležitých důvodů může být věc příslušnému okresnímu soudu odňata a přikázána okresnímu soudu jinému. O odnětí a přikázání rozhoduje krajský soud, je-li oběma okresním soudům nadřízen, jinak nejvyšší soud.
§ 22. Dožádání.
(1) Prokurátor a soud vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Generální, státní a krajský prokurátor a nejvyšší, státní a krajský soud mohou je však vykonat též dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden.
(2) Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení prokurátor a soud zpravidla dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; je-li však nebezpečí v prodlení nebo je-li toho nezbytně třeba pro řádné posouzení věci, vykonají je i mimo svůj obvod sami.
(3) V oboru vojenského soudnictví mohou jednotlivé úkony trestního řízení vykonat vojenský prokurátor a vojenský soud vždy též dožádáním okresního prokurátora nebo okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden.
§ 23. Právní pomoc ve styku s cizinou.
(1/ Povinnost poskytovat právní pomoc soudům a úřadům cizích států, jakož i právo žádat je o právní pomoc se řídí předpisy vydanými o tom ministrem spravedlnosti.
(2) Styk se soudy a úřady cizích států se děje, není-li upraven jinak, prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
Oddíl čtvrtý. Rozhodnutí.
§ 24. Hlasování senátu.
(1/ Hlasování a poradě, která je předchází, smí být kromě soudců přítomen jen zapisovatel.
O hlasování se sepíše zvláštní protokol.
(2) Soudcové z lidu hlasují před soudci z povolání. Soudcové mladší hlasují před staršími; u vojenských soudů hlasují soudcové hodnosti nižší před soudci hodnosti vyšší a při stejné hodnosti mladší před staršími. Předseda senátu hlasuje naposled.
(3) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů. Nedosáhne-li se většiny ani rozdělením otázek, připočítávají se hlasy obviněnému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, který z hlasů je obviněnému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(4) Všichni členové senátu musí hlasovat,
i když byli v některé předchozí otázce přehlasováni. Při hlasování o trestu se však mohou ti, kdo hlasovali pro zproštění, zdržet hlasování; jejich hlasy se pak přičítají k hlasu pro obviněného nejpříznivějšímu.
§ 25. Způsob rozhodování.
O) Prokurátor rozhoduje, pokud ze zákona nevyplývá jinak, usnesením.
(2) Nestanoví-li zákon výslovně, že soud rozhoduje rozsudkem, rozhoduje usnesením.
Obsah rozsudku. § 26.
(1) Rozsudek musí po úvodních slovech "Jménem republiky" obsahovat:
a) označení soudu a den vyhlášení rozsudku,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození a jeho zaměstnání a bydliště,
c) výrok o tom, zda se obviněný uznává vinným či zda se žaloby zprošťuje, a dále označení trestného činu, jehož se tento výrok týká, s uvedením všech jeho zákonných znaků, místa, času a jiných okolností, jichž je třeba k tomu, " aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
d) odůvodnění a poučení o odvolání.
(2) Rozhodne-li soud v hlavním nebo odvolacím líčení o ochranném opatření, musí rozsudek obsahovat i tento výrok.
§ 27.
(1) Odsuzující rozsudek musí dále obsahovat výrok o trestu s uvedením použitých zákonných ustanovení.
(2) Rozhodne-li soud v hlavním nebo odvolacím líčení
a) o podmíněném odsouzení,
b) o započtení vazby a trestu,
c) o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu, nebo
d) o ručení zúčastněné osoby,
musí odsuzující rozsudek obsahovat též tyto výroky.
§ 28. Obsah usnesení.
(1) Usnesení musí kromě výroku obsahovat též označení prokurátora nebo soudu, den rozhodování, stručné označení věci a poučení o stížnosti.
(2) Usnesení, jímž se zamítá nějaký návrh nebo proti němuž lze -podat stížnost anebo jímž se rozhoduje o opravném prostředku, musí obsahovat též odůvodnění.
§ 29. Oznamování rozhodnutí.
(1) Rozhodnutí prokurátora a soudu se oznamují přítomným osobám vyhlášením.
(2) Prokurátoru, který při vyhlášení soudního rozhodnutí nebyl přítomen, oznámí se toto rozhodnutí zasláním spisu k nahlédnutí, žádá — li o to prokurátor, doručí se mu stejnopis vyhotovení rozhodnutí, i když byl při jeho vyhlášení přítomen.
(3) Nebyla-li osoba, které se rozhodnutí přímo dotýká, přítomna při jeho vyhlášení, oznámí se jí rozhodnutí doručením stejnopisu jeho vyhotovení, jestliže může proti rozhodnutí podat opravný prostředek nebo vést podle něho exekuci; byla-li taková osoba při vyhlášení přítomna, doručí se jí stejnopis vyhotovení takového rozhodnutí, jen žádá — li o to. Stejnopis vyhotovení rozhodnutí o opravném prostředku se osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, doručí vždy.
§ 30. Oprava vyhotovení rozhodnutí.
(1) Prokurátor může opravit zřejmé chyby ve vyhotovení svého rozhodnutí, pokud se tím rozhodnutí nemění.
(2) Předseda senátu může opravit zřejmé chyby ve vyhotovení soudního rozhodnutí, pokud se tím rozhodnutí nemění.
(3) Oprava se provede tak, aby původní znění zůstalo čitelné. O provedené opravě se vyrozumějí všechny osoby, kterým byl stejnopis vyhotovení rozhodnutí doručen; zároveň se stejnopis vyhotovení rozhodnutí, je-li toho třeba, od nich vyžádá k provedení opravy.
(4) Proti rozhodnutí o opravě je přípustná stížnost, pokud je přípustný opravný prostředek i proti původnímu rozhodnutí. Tato stížnost má odkladný účinek, má-li jej i opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí.
Oddíl pátý. Stížnost.
§ 31.
Přípustnost.
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze odporovat usnesení státního a okresního prokurátora a státního a okresního soudu, a to jen pokud to zákon připouští.
§ 32. Oprávněné osoby.
Stížnost může podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, a jde-li o usnesení soudu, též prokurátor.
§ 3. Lhůta.
Stížnost se podává u prokurátora nebo u soudu, proti jehož usnesení směřuje, do tří dnů od oznámení tohoto usnesení (§ 29).
§ 34. Vzdání se a zpětvzetí stížnosti.
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát nebo podanou stížnost vzít zpět.
(2) Stížnost podanou prokurátorem může vzít zpět i nadřízený prokurátor.
(3) Stížnost, kterou podala ve prospěch osoby, které se usnesení přímo dotýká, jiná oprávněná osoba, může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem osoby, v jejíž prospěch byla stížnost podána.
Rozhodnutí o stížnosti. § 35.
(1) Prokurátor nebo soud, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může stížnosti sám vyhovět, pokud změna původního usnesení není v neprospěch osoby jiné než stěžovatele.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti uplynula již všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno již podle odstavce l, předloží prokurátor věc nadřízenému prokurátoru, a jde-li o stížnost proti rozhodnutí soudu, předloží předseda senátu věc nadřízenému soudu.
§ 36.
(1) O stížnosti proti usnesení státního prokurátora rozhoduje generální prokurátor. O stížnosti proti usnesení okresního prokurátora rozhoduje nadřízený krajský prokurátor.
(2) O stížnosti proti usnesení státního soudu rozhoduje nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud.
§ 37.
(1) Nadřízený prokurátor nebo soud zamítne stížnost,
a) byla-li podána opožděně nebo osobou neoprávněnou anebo osobou, která se jí výslovně vzdala nebo ji vzala zpět, nebo
b) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala později jen proto, že se řídila nesprávným poučením.
§ 38.
Nezamítne-li nadřízený prokurátor nebo soud stížnost, zruší napadené usnesení a
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) nařídí prokurátoru nebo soudu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je tento prokurátor nebo soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nadřízený prokurátor nebo soud.
Oddíl šestý.
Vyloučení prokurátora a soudce.
§ 39.
(O Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen prokurátor, u něhož pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům lze pochybovat o jeho nepředpojatosti.
(2) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož pro poměr k projednávané věci, k prokurátoru nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům lze pochybovat o jeho nepředpojatosti.
(3) Ve vyšší stolici jsou kromě toho vyloučeni prokurátor a soudce, kteří se zúčastnili trestního řízení v první stolici.
§ 40.
(1) Jakmile se doví o skutečnosti odůvodňující jeho vyloučení, oznámí to prokurátor nadřízenému orgánu a soudce předsedovi soudu, u něhož je činný; až do rozhodnutí o vyloučení vykonají jen ty úkony, které nedopouštějí odkladu.
(2) O vyloučení prokurátora rozhoduje nadřízený orgán.
(3) O vyloučení soudce rozhoduje soud, u něhož je tento soudce činný. Kdyby se však tento soud po vyloučení jednotlivých soudců stal neschopným rozhodování, rozhoduje o vyloučení
a) nadřízený krajský soud, jde-li o okresní soud, a
b) nejvyšší soud, jde-li o státní nebo krajský soud.
Oddíl sedmý. Obviněný a jeho obhajoba.
§ 41. Práva obviněného.
(1) Obviněnému musí být poskytnuta možnost, aby se vyjádřil o skutečnostech, které se mu dávají za vinu, a k důkazům o nich, aby uvedl všechny okolnosti a důkazy, které slouží k jeho obhajobě, aby činil návrhy a zvolil si obhájce.
(2) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni obviněného vždy o jeho právech poučit.
§ 42. Zákonný zástupce obviněného.
Zákonný zástupce nesvéprávného obviněného je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. Tato práva může zákonný zástupce vykonávat i proti vůli obviněného.
§ 43. Obhájce.
(1) Obhájcem může být jen advokát a v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem jen advokát zapsaný do zvláštního seznamu, který vede ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(2) Jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný, může být ustanoven obhájcem (§ 45) též soudce nebo zaměstnanec způsobilý k úřadu soudce z povolání, který je u soudu činný.
(3) V oboru vojenského soudnictví může být se souhlasem představeného ustanoven obhájcem též důstojník práv v činné službě, jestliže jde o naléhavý případ a advokát není ihned dosažitelný anebo jestliže to vyžaduje povaha projednávané věci.
(4) Při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zasedaní nemůže být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 44. Zvolený obhájce.
(1) Neužije — li obviněný práva zvolit si obhájce, může mu ho zvolit na svůj náklad jeho
příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec a manžel a zúčastněná osoba. Není-li obviněný svéprávný, mohou tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli.
(2) Nebude-li obhájce prokurátoru a v řízení před soudem soudu oznámen tím, kdo ho zvolil, musí sám prokázat, že byl za obhájce zvolen.
(3) Obviněný může obhájci, kterého si sám zvolil, obhajování odejmout a také místo obhájce ustanoveného soudem nebo zvoleného osobou k tomu oprávněnou může si zvolit obhájce jiného.
Ustanovený obhájce. § 45.
(1) Nemá-li obviněný obhájce v případech, kde ho musí mít, vyzve jej prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu, aby do určité lhůty oznámil, koho si za obhájce zvolil. Neoznámí-li to ve stanovené lhůtě ani obviněný, ani ten, kdo má právo mu obhájce zvolit, ustanoví obviněnému obhájce prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu.
(2) Předseda senátu ustanoví obviněnému pro hlavní líčení a opravné řízení obhájce též na žádost obviněného, prokáže-li, že nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady na obhájce.
(3) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 46.
(1) Ustanovený obhájce je povinen převzít obhajobu; z důležitých důvodů může ho však prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu na jeho žádost povinnosti obhajování zprostit.
(2) Na žádost obviněného může prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu místo ustanoveného obhájce z důležitých důvodů ustanovit obhájce jiného.
§ 47. Oprávnění obhájce.
(1) Nebylo-li zmocnění obhájce omezeno, vztahuje se na celé řízení.
(2) Obhájce je oprávněn činit za obviněného návrhy a podávat za něj žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný. Není-li obviněný svéprávný, může tak obhájce činit i proti jeho vůli, nikoli však proti vůli zákonného zástupce.
(3) Obhájce smí mluvit a dopisovat si s obviněným, který je ve vazbě; za přípravného řízení však jen za podmínek stanovených prokurátorem, tak aby nemohlo být mařeno úspěšné provedení trestního řízení.
Oddíl osmý. Poškozený a zúčastněná osoba.
§ 48. Poškozený.
(1) Osobě poškozené trestným činem (poškozenému) musí být poskytnuta možnost, aby v trestním řízení uplatňovala své nároky vzešlé z trestného činu a aby činila návrhy v hlavním a odvolacím líčení.
(2) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni poškozeného vždy o jeho právech poučit.
(3) Zemře-li poškozený, přecházejí práva, která má v trestním řízení, na jeho právního nástupce.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 se neužije v řízení před státním a vojenským prokurátorem a státním a vojenským soudem a v řízení statném.
Zajištění nároků poškozeného
vzešlých z trestného činu.
§ 49.
(1/ Je-Ii důvodná obava, že uspokojení nároků poškozeného vzešlých z trestného činu bude mařeno, může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit movité věci obviněného, a to až do pravděpodobné výše škody; zajištěné věci nutno sepsat a zpravidla uschovat u prokurátora nebo u soudu. Na návrh poškozeného může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit též pohledávky obviněného, pokud nejde o odměnu za práci nebo o pohledávky plynoucí z národního pojištění, a přikázat dlužníku obviněného, aby místo plnění obviněnému složil předmět plněni do úschovy prokurátora nebo soudu.
(2) O tom, že zajištění bylo nařízeno, se poškozený vyrozumí s poučením o ustanovení § 50 odst. 1.
(3) Proti rozhodnutí, jímž bylo zajištění nařízeno, je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 se neužije v řízení před státním a vojenským prokuratorem a státním a vojenským soudem a v řízení stanném.
§ 50.
(1) Prokurátor a v řízení před soudem soud zruší zajištění,
a) pomine — li důvod, pro který bylo zajištění nařízeno,
b) skončí — li trestní stíhání zastavením nebo rozsudkem zprošťujícím, nebo
c) uplyne — li jeden měsíc od právní moci rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo od postoupení věci vojenskému prokurátoru nebo vojenskému soudu.
(2) Prokurátor a v řízení před soudem soud omezí zajištění, shledá-li, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(3) O tom, že zajištění bylo zrušeno nebo omezeno, se vyrozumí též poškozený.
§ 51.
Zúčastněná osoba. (1) Zúčastněnou osobou se rozumí ten,
a) jehož věc může být nebo byla zabrána, není-li v řízení obviněným, nebo
b) komu může být nebo bylo uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý.
(2) Zúčastněné osobě musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřila a činila návrhy v hlavním a odvolacím líčení a ve veřejném zasedání.
(3) Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu jsou povinni zúčastněnou osobu vždy o jejích právech poučit.
§ 52.
Zákonný zástupce poškozeného a zúčastněné osoby.
Nejsou-li poškozený nebo zúčastněná osoba svéprávní, vykonává jejich práva podle tohoto zákona jejich zákonný zástupce.
§ 53.
Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby.
(1) Poškozený a zúčastněná osoba se mohou dát zastupovat zmocněncem. Nebylo — li zmocnění omezeno, vztahuje se na celé řízení.
(2) Zmocněncem poškozeného a zúčastněné osoby může být jen osoba svéprávná a občansky bezúhonná, která není pokoutníkem; při hlavním a odvolacím líčení a veřejném zase-