Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
481.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o financování národních a komunálních podniků.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I. Úvodní ustanovení.
§ 1.
(1) Aby finančně zajistil společenské poslání národních a komunálních podniků (dále jen "podniky") v plánovaném hospodářství, svěřuje jim stát do správy prostředky k financování investic a provozu a upravuje financování jejich provozu úvěrem.
(2) Stát svěřuje podnikům prostředky k financování investic a provozu prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství (dále jen "Fond").
§ 2.
(1) Tento zákon upravuje financování všech národních a komunálních podniků s výjimkou bank — národních podniků a československé pojišťovny, národního podniku, na něž se vztahuje pouze § 8.
(2) Ministr financí může v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem vnitra nařízením stanovit pro komunální podniky odchylky od tohoto zákona.
(3) Vláda může nařízením rozšířit platnost zákona i na jiné podniky, které vykonávají obdobné úkoly jako národní podniky a stanovit přitom nutné odchylky od ustanovení zákona.
2
Oddíl II. Finanční služba Fondu.
§ 3.
(1) U Fondu se soustřeďují prostředky plynoucí z podniků a používá se jich spolu s příděly ze státní pokladky a s jinými příjmy Fondu především k financování podniků (finanční služba Fondu).
(2) Předpisy o náhradové službě Fondu zůstávaií nedotčeny; její výdaje se hradí z prostředků Fondu.
§ 4.
(1) Finanční základnou podniku je kmenové jmění. Kmenové jmění se dělí na základní fond a obratový fond. Základním fondem podniku je část kmenového -jmění odpovídající hodnotě investičního majetku, obratovým fondem je část kmenového jmění ve výši stanovené plánem, určená k financování provozu.
(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy o kmenovém jmění. Ministerstvo financí vydá v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušným ministerstvem směrnice pro stanovení kmenového jmění, které podle potřeby vyhlásí v příslušném úředním listě: pokud nevyplývá výše kmenového jmění z plánu, bude též ve směrnicích stanoveno, v kterých případech a kdo schvaluje návrhy na stanovení kmenového jmění.
(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na bytový fond podniků a na podnikový fond pracujících; pro tyto fondy platí zvláštní předpisy.
§ 5.
(1) Nestačí-li při zřízení podniku hodnota svěřeného majetku po odečtení závazků, které podnik převzal, k vytvoření jeho kmenového jmění, doplní se rozdíl z prostředků Fondu. Přesahuje-li při změní podniku hodnota svěřeného majetku no odečtení závazků stanovenou výši kmenového jmění, odvede podnik Fondu částku, o kterou je rozdíl vyšší než kmenové jmění.
(2) Ustanovení odstavce l Platí obdobně též
v případech, kdy se tímto zákonem na Fond
zapojují svým hospodařením podniky již zří--
zené nebo kdy se za trvání podniku podle zvláštních předpisů začleňují nebo z podniku vyjímají
majetkové části nebo kdy se na něj přenášejí
nebo z něho vyjímají závazky.
§ 6.
(1) Podniky převedou na Fond majetkové části a závazky, které určí věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, a to v bilančních hodnotách. Ministr financi může v dohodě s věcně příslušným ministrem uložit podniku, aby obstarával pro Fond správu převedených majetkových částí a závazků.
(2) Přechodem závazku na Fond se podnik závazku zprošťuje; k přechodu není potřebí věřitelova přivolení. Fond má proti věřiteli veškeré námitky, které mohl uplatňovat podnik.
(3) Ministr financí může změnit podmínky splácení a úrokování závazků, které přešly na Fond.
(4) Podnik odvede Fondu částku rovnající se bilanční hodnotě převedeného závazku; Fond uhradí podniku částku rovnající se bilanční hodnotě převedené majetkové části. Budou-li majetkové části nebo závazky převedeny na Fond před stanovením nebo při stanovení kmenového jmění podniku, zúčtují se nároky Fondu nebo podniku při prvním stanovení kmenového jmění.
(5) Opatření všeobecné povahy učiněná podle odstavců l a 3 vyhlásí dotčená ministerstva v příslušném úředním listě.
(6) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k převodům podle tohoto paragrafu, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 7.
(1) Podniky odvádějí Fondu kromě částek podle § 5 odst. l věty druhé a odst. 2 a § 6 odst. 4:
a) zisk podle schválené účetní závěrky po odečtení přídělu podnikovému fondu pracujících,
b) úroky z kmenového jmění podle sazby stanovené vládou; vláda může povolit pro některé druhy podniků odchylky,
c) částky odpovídající odpisům z investičního majetku,
d) částky odpovídající zbytkové účetní ceně vyřazených investic,
e) částky odpovídající snížení obratového fondu.
(2) Fondu připadají likvidační přebytky zrušených podniků, částky odpovídající náhradám za znárodněný majetek osobám, kterým se podle příslušných předpisů o znárodnění nebo zestátnění náhrada neposkytuje, a jiné příjmy podle zvláštních předpisů.
(3) Ministr financí může v dohodě s věcně příslušným ministrem uložit podnikům zálohové odvádění zisku, úroků z kmenového jmění a částek odpovídajících odpisům z investičního majetku.
§ 8.
Banky — národní podniky a československá pojišťovna, národní podnik, odvádějí Fondu zisk po potřebné dotaci reservním fondům bank a fondům pojišťovny, po odvodu částky příslušející jednotnému fondu pracujících a po odečtení částek, které určí ministr financí pro zvláštní účely peněžnictví a pojišťovnictví a zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví.
§ 9.
Z prostředků Fondu se hradí pořízení investic podniků, a to prostřednictvím Investiční banky, národního podniku.
§ 10.
(1) Z prostředků Fondu se doplňuje podnikům obratový fond na výši podle § 4.
(2) Prostředků určených k provozu nesmí podnik použít k účelům jiným.
§ 11.
(1) Z prostředků Fondu se hradí bilanční ztráty podniků, dá-li k tomu souhlas ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.
(2) Vláda může stanovit nařízením, aby byl podnikům hrazen z prostředků Fondu rozdíl mezi vyššími rozpočtovanými náklady a nižšími rozpočtovanými výnosy, a to ve stejných obdobích, v jakých podniky odvádějí zálohy na zisk.
§ 12.
(1) Nestačí-li příjmy Fondu k plnění jeho úkolů, opatří si Fond potřebné prostředky způsobem a za podmínek, které stanoví ministr financí.
(2) Přebytky Fondu plynou do státní pokladny.
§ 13. (1) Fond podléhá dozoru ministerstva financí.
(2) Předpisy o organisaci, správě a o hospodaření Fondu vydá vláda nařízením, které může podrobnější úpravu organisace a správy ponechat jednacímu řádu. Jednací řád Fondu vydá ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
Oddíl III.
Úvěr, platební styk a peněžní kontrola podniků.
§ 14.
Není-li obratový fond stanoven nebo nestačí-li k financování provozu podniku, opatří si pod nik potřebné provozní prostředky úvěrem od Státní banky československé; podniky stavební a odděleně účtující stavební oddělení podniků si opatřují provozní úvěr u Investiční banky, národního podniku, při čemž může ministr financí v dohodě s věcné příslušným ministrem povolit odchylky. Banky mohou pověřit ústavy lidového peněžnictví, aby poskytovaly provozní úvěr komunálním podnikům. Podrobnosti upraví ministerstvo financí v dohodě s věcně příslušným ministerstvem směrnicemi, které vyhlásí v příslušném úředním listé.
§ 15.
Podniky nesmějí poskytovat finanční úvěry ani vyrovnávat své závazky kompensací. Ministerstvo financí může vyhláškou v příslušném úředním listě stanovit výjimky, kdy podnik smí své závazky vyrovnat kompensací.
§ 16.
(1) Podnik je povinen konat své platy převodem v úctě u peněžního ústavu. Platiti hotovými smí jen, nelze-li placení převodem v účtu provést nebo není-li takové placení účelné. Pokladní hotovosti musí podnik omezit na nezbytně nutnou výši. částky nad tuto výši musí odvádět na svůj účet u peněžního ústavu.
(2) Podrobné směrnice o placení hotovými a o přípustné výši pokladní hotovosti vydá ministerstvo financí v dohodě s věcně příslušnými ministerstvy vyhláškou v příslušném úředním listě.
§ 17.
(1) Podniky jsou povinny řídit se při fakturování a placení faktur směrnicemi, které vydá ministerstvo financí v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušnými ministerstvy vyhláškou v příslušném úředním listě. Tuto povinnost může ministerstvo financí v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušnými ministerstvy rozšířit i na jiné než národní a komunální podniky.
(2) Těmito směrnicemi jsou vázáni i všichni odběratelé podniků uvedených v odstavci 1.
l 18.
(1) Vedle věcně příslušného ministra sleduje finanční hospodaření a plnění finančního plánu
podniku ministr financí; oprávnění ministrapředsedy státního úřadu plánovacího podle zvláštních předpisů zůstává nedotčeno.
(2) Státní banka československá, Investiční banka, národní podnik, po případě ústavy lidového peněžnictví provádějí peněžní kontrolu podniků, zejména sledováním a řízením pohybu peněz, údaje hlášené podnikem si může peněžní ústav ověřit nahlédnutím do jeho početních záznamů. Ministerstvo financí stanoví v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušným ministerstvem vyhláškou v příslušném úředním listě zásady pro tuto kontrolní činnost peněžních ústavu.
(3) O zjištěných závadách musí peněžní ústav podat ihned zprávu orgánu, který je podniku nadřízen, a v závažných případech také věcně příslušnému ministru a ministru financí; je-li podnik podřízen přímo věcně příslušnému ministra, podá peněžní ústav zprávu tomuto ministru a v závažných případech také ministru financí. Věcně příslušný ministr učiní potřebná opatření v dohodě s ministrem financí.
Oddíl IV.
Generální (oblastní) ředitelství národních podniků a obdobné ústřední orgány komunálních podniků.
§ 19.
(1) Ministr financí stanoví v dohodě s věcně příslušným ministrem nařízením, která ustanovení zákona platí přiměřeně pro generální (oblastní) ředitelství národních podniků a pro obdobné ústřední orgány komunálních podniků, a případné odchylky od ustanovení zákona.
(2) Pokud není rozpočtová potřeba orgánů uvedených v odstavci l kryta jejich výnosy, uhrazuje se nekrytý zbytek z rozpočtových prostředků věcně příslušného ministerstva. Pro generální (oblastní) ředitelství národních podniků platí toto ustanovení počínajíc dnem 1. ledna 1951.
Oddíl V. Závěrečná ustanovení.
§ 20.
Věcně příslušným ministrem je ministr, do jehož oboru působnosti podnik patří; pro komunální podniky je věcně příslušným ministrem pro obor tohoto zákona ministr vnitra.
§ 21.
(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které upravují věc, na niž se vztahuje tento zákon, zejména
zákon č. 51/1948 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských,
zákon č. 161/1949 Sb., o úpravě některých finančních poměrů dalších národních podniků.
(2) Dokud nebudou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle dosavadních prováděcích předpisů.
§ 22.
(L) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1950 s výjimkou ustanovení §§ 4 až 7, §§ 9 až 11 a § 21, u nichž stanoví ministr financí nařízením vydaným v dohodě s věcně příslušným ministrem, kterými dny pro jednotlivé druhy podniků nabudou účinnosti.
(2) Věcně příslušný ministr může v dohodě s ministrem financí ještě přede dnem, kdy pro jednotlivé druhy podniků nabudou účinnosti §§ 4 až 7, §§ 9 až 11 a § 21, činiti opatření, jimiž se uvádí finanční hospodaření podniků v soulad s tímto zákonem.
(3) Zákon provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Po vítězném únoru 1948 socialistický sektor zmohutněl a rozšířil se proti stavu předúnorovému zejména druhou etapou znárodnění a vznikem komunálních podniků. Stěžejní státní podniky přetvořujeme v podniky národní. Takováto mohutná výstavba socialistického podnikání potřebuje jednotný finanční systém.
Již zákon č. 51/1948 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, jehož platnost byla zákonem č. 161/1949 Sb. rozšířena na řadu dalších druhů národních podniků, obsahuje základní předpisy o financování národních podniků, o kmenovém jmění, o platebním styku a o peněžní kontrole v národních podnicích.
Rozvoj socialistického sektoru našeho hospodářství, zavedení finančního plánování a hospodaření podle rozpočtu vyžadují a umožňují nové uspořádání finančního hospodaření podniků, které zabezpečí podnikům po stránce finanční podmínky pro splnění jejich společenského poslání. Nahradit dosavadní právní před-
pisy o financování národních podniků novou normou odpovídající dnešnímu vývoji jest úkolem předkládané osnovy. Tato osnova se od za koná č. 51/1948 Sb. a jeho novely odchyluje hlavně v těchto směrech:
1. připíná se na ústavní pojetí národního majetku a jeho správy národními podniky (§ 149 odst. 1 a § 150 ústavy) a má stejné pojetí i pro podniky komunální;
2. dělí dosud jednotné kmenové jmění ve dvě části a dává každé z nich určitě vymezenou funkci;
3. mění způsob uhrazování nákladů na investice; národní podniky uhrazovaly náklad za investice, který jim byl vyrovnán při úpravě kmenového jmění, úvěrem čerpaným u Investiční banky, národního podniku; napříště se uhradí náklad přímo z Fondu znárodněného hospodářství;
4. přesunuje úhradu části potřeb vrchních dozorčích a organisačních podnikových orgánů (generální ředitelství), která není kryta jejich vlastními výnosy, na stát při současné
změně jejich právní povahy a funkce, prováděné zákonem o národních podnicích průmyslových;
5. klade důraz na podnikové finanční plány a navazuje na ně;
6. rozšiřuje jí upravený způsob financování podniků na národní dopravní podniky, na československou poštu, národní podnik, a na komunální podniky.
Socialistická peněžní akumulace v podnicích vytvářená se odvádí jednak v podobě daní do státní pokladny, jednak v podobě zisku a úroku z kmenového jmění Fondu znárodněného hospodářství. Takto nashromážděných prostředků Fondu znárodněného hospodářství používá se spolu s dotacemi ze státního rozpočtu, s odvedenými odpisy investic a s ostatními příjmy především k úhradě investic a k dotování obratových fondů národních a komunálních podniků. Tím jsou tyto podniky spjaty v jeden hospodářský celek, zapojený přes Fond do rámce hospodářství státního, a v tomto celku je umožněna plánovaná výstavba socialistického hospodářství tak, aby toto hospodářství co nejlépe vyhovovalo potřebám pracujícího lidu a stále zvyšovalo jeho životní úroveň.
Má-li plánování plnit svůj úkol, musí býti také kontrolováno plnění plánu. V této soustavě jsou peníze prostředkem kontroly plnění plánu. Kontrolu tu provádějí jednak podniky a jim nadřízené orgány a jednak peněžní ústavy, pro jejichž kontrolní činnost se osnovou dává zákonný podklad.
Předkládaná osnova shrnuje celou látku v rámcovou normu a řešení podrobností zůstavuje pružným a rychleji měnitelným předpisům druhotným.
Státní rozpočet bude počínajíc rokem 1951 nově zatížen částí potřeb generálních (oblastních) ředitelství, nekrytou jejich vlastními výnosy, a již průběhem roku 1950 náklady na obdobné ústřední orgány komunálních podniků, které mají býti zřízeny. Náklady se odhadují pro rok 1950 částkou cca 40 milionů Kčs a pro rok 1951 částkou cca l miliardy Kčs kromě výdajů na výzkumnictví a výdajů na plnění jiných funkcí vykonávaných generálními ředitelstvími a obdobnými ústředními orgány komunálních podniků.
Přesunem nákladů ústředních orgánů na státní pokladnu se zvýší rozpočtové výdaje ministerstev, jimž jsou tyto orgány podřízeny. Ježto však odpadnou ve stejné míře příspěvky národních podniků na ústřední orgány, nebudou o tyto příspěvky zkracovány zisky národních, podniků odváděné Fondu znárodněného hospodářství a podle toho bude moci být snížen příděl, který dostává Fond od státu.
úkol vypořádat se s otázkou, jak bude uhrazen v r. 1950 náklad na ústřední orgány komunálních podniků, připadne novele zákona č. 199/ 1948 Sb., o komunálních podnicích, kterou budou tyto orgány teprve zřízeny.
Část zvláštní.
K oddílu I.
Ve státě s plánovaným hospodářstvím, budujícím socialismus, organisuje a provádí výrobu, dopravu, distribuci statků atd. společnost sama a nikoli jednotlivci. Jednou částí péče společnosti o tyto činnosti je starost o splnění jejich hmotných podmínek, která u národních a komunálních podniků připadá státu. Stát zajišťuje finančně funkci těchto podniků tím, že jim svěřuje do správy prostředky k financování investic a provozu, při čemž tyto provozní prostředky doplňuje bankovním úvěrem, a vybudováním účinné peněžní kontroly pečuje o řádné hospodaření podniků.
Osnova řeší pouze opatřování peněžních prostředků k pořizování investic a k provozu, které dostávají podniky z Fondu znárodněného hospodářství, zřízeného podle § 9 dekretu č. 100/ 1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, a nedotýká se tedy jiných způsobů, jimiž stát svěřuje podnikům do operativní správy majetek, na př. při začleňování majetkových podstat; o tom platí předpisy o zřizování národních a komunálních podniků.
V důsledku ustanovení § 2 budou zapojeny svým hospodařením na Fond znárodněného hospodářství s výjimkou tam uvedenou všechny národní podniky i všechny komunální podniky. Bude ovšem účelné, aby Fond ve svých účtech vykázal výsledky komunálních podniků odděleně od výsledků podniků národních.
Ustanovení § 2 odst. 2 má umožnit upravit nařízením vztah komunálních podniků k Fondu znárodněného hospodářství i odchylně od ustanovení zákona, zejména od ustanovení §§ 7 a 11, pro případ, že by bylo účelné zvýšit zájem národních výborů na hospodářských výsledcích komunálních podniků.
K §3:
Z ustanovení odstavce l jest patrná podstata činnosti Fondu. Předpisy o náhradové službě, o nichž mluví odstavec 2, jsou obsaženy v příslušných normách o znárodnění.
K § 4:
Kmenové jmění je finanční základnou podniku. Kmenové jmění, které dosud bylo podle zákona č. 51/1948 Sb. jednotné, skládá se nyní
ze dvou složek, a to ze základního fondu a z obratového fondu.
Podrobnější předpisy o funkci a stanovení kmenového jmění budou dány ve statutech jednotlivých druhů podniků, jež vydává vláda nařízením, živý vývoj a měnlivé denní potřeby budou vyžadovati vedle toho ještě doplňujících úprav směrnicemi, v nichž se zejména vymezí pojem kmenového jmění a v nichž se dále umožní přenesení působnosti ve věci schvalování návrhů na stanovení kmenového jmění na podřízené orgány, pokud bude stanovení kmenového jmění přicházet v úvahu; u většiny podniků vyplyne výše kmenového jmění z plánu.
Bytovým fondem ve smyslu ustanovení odstavce 3 je i bytový majetek komunálního podniku, jehož předmětem podnikání jest jen stavba a správa takového majetku.
K § 5:
Nároky Fondu a podniků vyplývající ze stanovení kmenového jmění a z úprav tohoto jmění, k nimž bude docházet podle tohoto paragrafu, budou všude tam, kde to bude možné, zúčtovány s nároky, které týmž subjektům vyplynou z provádění § 6.
K § 6:
Zákon č. 51/1948 Sb. obsahoval taxativní výpočet majetkových částí a závazků, u nichž mohl býti nařízen převod na Fond. Je účelné umožnit převody i jiných majetkových částí a závazků na Fond, aby se mohla jejich správa a likvidace díti jednotně s jednoho místa.
Právní účinky přechodu nastávají okamžikem, kdy podniky převedou podle rozhodnutí ministrů majetkové časti a závazky na Fond. Pro nástup právních účinků přechodu je tedy nerozhodné, zda podnik podle druhé věty odstavce l majetkovou část nebo závazek dále za Fond spravuje. Ustanovení druhé věty odstavce l má jen zabránit škodám, které by mohly vzniknout z důvodu, že Fond nemohl z technických příčin převzíti ihned i faktickou správu převedených majetkových částí a závazků.
Pod pojmem bilanční hodnoty, jehož bylo použito v odstavcích l a 4, se rozumí cena podle ocenění v účetnictví ke dni převodu (s přihlédnutím k oprávkám ).
Není úmyslem dotknouti se při provádění ustanovení odstavce 3 pohledávek veřejného sektoru, na př. ústřední národní pojišťovny.
Bylo-li kmenové jmění při zřízení podniku již stanoveno, znamenal by každý převod majetkové části nebo závazku na Fond změnu kmenového jmění podniku, pro niž by nebylo hospodářských důvodů. Zamezení těchto změn sleduje ustanovení odstavce 4.
K § 7:
Úrok z kmenového jmění stanoví vláda zásadně jedinou sazbou; odchylky může stanovit pro některé druhy podniků, nikoli pro jednotlivé podniky.
Odvody částek odpovídajících odpisům z investičního majetku, účetní hodnotě investic vyřazených z provozu a snížení obratového fondu jsou snižováním kmenového jmění v novém jeho pojetí.
Zálohové odvádění zisku, úroků z kmenového jmění a částek odpovídajících odpisům z investičního majetku má zamezit samofinancování podniků.
K § 8:
Zvláštního odůvodnění není třeba, ježto jsou přejímána ustanovení čl. III a IV zákona č. 161/ 1949 Sb.
K § 9:
Nové investice, nejde-li o začlenění dalšího majetku podle zvláštních předpisů, hradí se podnikům z Fondu a podnikům není dovoleno ani sjednávat si k úhradě investic úvěr ani používat k tomu obratových prostředků. Podstatnou odchylkou proti dosavadnímu stavu je, že nelze investice do příští úpravy kmenového jmění krýti úvěrem. Ježto osnova vylučuje napříště investiční úvěry, nebylo třeba do osnovy převzít dosavadní ustanovení zákona č. 51/1948 Sb., že úvěru k úhradě investic nesmí se použít k účelům jiným. S novým způsobem úhrady investic souvisí, že základní fond se zvyšuje v časové souvislosti s platy na nové investice podniků a že je tedy i během bilančního období pohyblivý; kdy se takto zvyšuje, zda plynule či k určitému termínu, bude stanoveno ve směrnicích.
K § 10: Obratový fond se řídí plánem.
Ustanovení odstavce 2 je všeobecné a vztahuje se na provozní prostředky svěřené podniku ve formě obratového fondu i na provozní prostředky opatřené úvěrem.
K § 11:
V pravidelných případech zařadí podnik rozdíl mezi vyššími rozpočtovanými náklady a nižšími rozpočtovanými výnosy do svého rozpočtu jako pohledávku proti Fondu, takže z důvodu tohoto rozdílu neobjeví se u podniku rozpočtovaná ztráta.
Vykáže — li podnik přesto bilanční ztrátu, jde o ztrátu neplánovanou, která se podniku na hradí z prostředků Fondu podle odstavce 1.
Do doby než vláda učiní opatření podle odstavce 2, což se má stát ve statutech, a než podniky tato opatření skutečně provedou ve svých rozpočtech, projeví se u nich rozdíl mezi vyššími rozpočtovanými náklady a nižšími rozpočtovanými výnosy jako plánovaná nebo bilanční ztráta, jejíž úhrada je zajištěna (tak jako u neplánované ztráty jakéhokoliv druhu) podle odstavce 1.
K § 13:
Dozor nejvyššího účetního kontrolního úřadu nad hospodařením Fondu plyne již se zákona č. 175/1919 Sb., o zřízení nejvyššího účetního kontrolního úřadu, a proto se osnova o tomto dozoru nezmiňuje.
K §14:
Doplňování obratových prostředků provozním úvěrem upravuje se v podstatě shodně s dosavadním stavem. Také komunálním podnikům poskytují provozní úvěr zásadně Státní banka československá a Investiční banka; tyto banky mohou však tímto úkolem pověřit ústavy lidového peněžnictví, je-li to se zřetelem k okolnostem vhodné a účelné. Přesné vymezení pojmu "odděleně účtující stavební oddělení" podniků bude podáno ve směrnicích, které budou vydány podle poslední věty.
K §§ 15 a 16:
Ustanovení o zákazu poskytování finančních úvěrů mezi podniky a o kompensování jejich pohledávek a závazků, jakož i o povinnosti používat v rozsahu pokud možno nejširším bezhotovostního platebního styku, se přejímají v podstatě z dosavadního práva. Má se jimi omezit používání neplánovaných finančních zdrojů u podniků a zároveň umožnit prohloubení kontroly korunou, která může být tím důslednější, čím více z celkového peněžního obratu podniku prochází jeho účtem u peněžního ústavu.
K §17:
Jednotná úprava fakturování, placení faktur a důsledků prodlení platila dosud jen jako smluvní právo, které při sjednávání dodávky nebo výkonu muselo být mezi kontrahenty vymíněno; podnikům bylo dohlédacím úřadem uloženo, aby ustanovení směrnic o fakturování a placení vtělovaly do smluvních podmínek.
Podle osnovy stává se jednotná úprava fakturování a placení pro národní a komunální podniky, jakož i pro jiné podniky, které stanoví ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem, závaznou přímo ze zákona. Do-
dovatel nemusí napříště vtělovat ustanovení fakturačních směrnic do smluvních podmínek, ježto všichni jeho odběratelé, i když nejde o národní nebo komunální podniky, jsou směrnicemi zavázáni.
Fakturačním směrnicím, které mají přispět k finančnímu pořádku v podnicích, dostává se tím právně účinnější a věcně širší základny.
K § 18:
Vrcholný dozor nad podniky přísluší věcně příslušnému ministru. Poněvadž však finační plány podniků jsou svým obsahem součástí finančního plánu celého státu, kterým se zajišťuje rovnováha mezi potřebou finančních prostředků a úhradou a tím též měnová stabilita, a podniková akumulace jest jednou částí základny pro socialistický rozpočet, nutno přiznat též ministru financí sledování finančního hospodaření národních a komunálních podniků. Ustanovení má uložit ministru financí úkol shromažďovat celkové výsledky hospodaření podniků a získat mu oprávnění vykonávat potřebná šetření v případech, kde nebudou ministerstvu financí stačit zjištění získaná při kontrole korunou, prováděné peněžními ústavy.
T. zv. kontrola korunou, prováděná bankou a zavedena již zákonem č. 51/1948 Sb., má v socialistickém hospodářství mimořádný význam jako kontrolní prostředek, jak podnik plní svůj rozpočet a tím i svoje plánované úkoly, a jako prostředek signalisující zavčas závady při provozu podniku a dávající podnět k jejich odstranění.
Rámcové předpisy o kontrole korunou se v podstatě kryjí s dosavadním právem. Zmocnění dané v odstavci 2 dává možnost vybudovat účinnou peněžní kontrolu jak pro vozu tak i investic.
Ústavy lidového peněžnictví provádějí peněžní kontrolu přímo jen u komunálních podniků, jak bude blíže vymezeno ve směrnicích.
K § 19:
Toto ustanovení vyvěrá z toho, že podniky jsou zřizovány a vedeny státem. Orgány vrcholného podnikového dozoru vykonávají dozor za stát a proto také nese stát nekrytou část potřeb generálních ředitelství, pokud nejsou potřeby těchto ředitelství kryty jejich vlastními výnosy. Obdobné ústřední orgány komunálních podniků mají býti teprve zřízeny a předkládaná osnova v tomto směru předbíhá. U generálních ředitelství jest plánem na rok 1950 již jejich financování zajištěno.
Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na ta ředitelství, která mají sice rovněž název "generální ředitelství", jsou však pouze ředitelstvími jednotlivých podniků, na př. generální ředitelství československých státních statků, národního podniku, a pod.
K § 20:
Z předpisů zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, jehož se tato osnova nedotýká, vyplývá, že směrnice, podle nichž budou vyžadovány od podniků důležitých pro obranu státu zprávy nebo jimiž bude upraveno oprávnění nahlížet do početních záznamů takových podniků (§ 18), musí být dohodnuty též s ministerstvem národní obrany.
K § 21:
Kromě výslovně uvedených norem pozbývají platnosti podle všeobecné derogační doložky všechna ustanovení jiných právních předpisů, která se dotýkají věcí upravených tímto zákonem, na př. § 5 odst. 2 zákona č. 312/1948 Sb., o organisaci státních lesů a statků, atd.
K § 22:
Ustanovením odstavce 2 tohoto paragrafu se sleduje hlavně umožnění převodu závazků z podniku na Fond a zabezpečení nerušeného financování investic již před účinností příslušných paragrafů pro dotčený podnik.
V Praze dne 20. června 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí:
J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 2860-50.