Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
446.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
* o dani ze samostatné činnosti.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Daňová povinnost.
§ 1.
Dani ze samostatné činnosti podléhají fysické osoby co do příjmů ze zaměstnání, povolání nebo činnosti, pokud toto zaměstnání, povolání nebo činnost (dále jen "samostatná činnost") nezakládá povinnost
a) k dani ze mzdy podle zákona č. 109
1947 Sb.,
b) k zemědělské dani podle zákona č. 49
1948 Sb.,
c) k živnostenské dani podle zákona č. 50 1948 Sb.,
nebo nejde o výrobu, řemeslo, obchod, dopravu, zasilatelství nebo pohostinství.
§ 2. (1) Dani podléhají zejména:
1. osoby literárně, umělecky nebo vědecky činné;
2. osoby provozující svobodná povolání, jako na př. advokáti, architekti, civilní inženýři a civilní geometři, daňoví a hospodářští poradci, lékaři, zvěrolékaři, notáři, patentní zástupci a pod.;
3. osoby provozující soukromé vyučování všeho druhu;
4. osoby provozující ostatní zaměstnání, která vyžadují zpravidla osobní činnost provozovatelovu, jako na př. jednatelé, koncesovaní správci nemovitého majetku, provozovatelé náborových živností a informačních kanceláří, zábavních atrakcí a pod.;
5. osoby, které mají příjmy z jiné opětující se nebo jednorázové činnosti, jako na př. z příležitostného zprostředkování obchodů nebo služeb, podávání znaleckých posudků, provedení poslední vůle a pod.
(2) Co do příjmů z literární, umělecké nebo vědecké činnosti je daňové povinnosti učiněno zadost, pokud se z nich daň z literární a umělecké činnosti vybírá u plátce podle §§ 5 až 10 zákona č. /1950 Sb. nebo vyměří podle §§ 11 až 16 cit. zákona. Z příjmů podrobených dani z literární a umělecké činnosti má však poplatník právo žádati za vyměření daně ze samostatné činnosti. Osvobození podle § 4 cit. zákona platí i pro daň ze samostatné činnosti.
§ 3. Zdaňovací období.
Daň se vyměřuje za každý kalendářní rok po jeho uplynutí.
Základ daně.
§ 4.
(1) Základem daně je čistý příjem.
(2) čistým příjmem jsou příjmy plynoucí ze samostatné činnosti nebo v souvislosti s ní (dani podrobené příjmy) po odečtení výdajů na dosažení a udržení těchto příjmů (§7), odpisů a škod (§ 8).
(3) Při stanovení základu daně se přihlíží jen k těm příjmům a výdajům, které byly uskutečněny ve zdaňovacím období.
§ 5.
(1) Příjmy a výdaji se rozumějí plnění v penězích, v přírodninách, pracovních výkonech nebo jakýchkoliv majetkových výhodách. Jiná plnění než v penězích se ocení běžnými místními cenami.
(2) Jiné příjmy než v penězích se však neoceňují a nezapočítávají do příjmů, pokud znamenají úsporu výdajů odčitatelných podle § 7. Výdaje v přírodninách, pracovních výkonech nebo jiných majetkových výhodách se rovněž neoceňují a nezapočítávají do výdajů, pokud výdaje na opatření těchto přírodnin, pracovních výkonů nebo jiných majetkových výhod jsou odčitatelné podle § 7.
§ 6. Za dani podrobené příjmy se nepokládají:
1. plnění přijatá ze soukromého pojištění s výjimkou náhrad za majetkové škody;
2. slevy dluhů vzniklé osvobozením poplatníka v soudním nebo mimosoudním vyrovnání; pokud tyto slevy znamenají úsporu výdajů odčitatelných podle § 7, odčitatelné výdaje se o ně zvýší.
§ 7. Odčitatelnými výdaji (§ 4 odst. 2) jsou:
1. výdaje provozovací, udržovací a správní,
2. úroky z dluhů,
3. pojistné placené za pojištění proti majetkovým škodám a
4. cestovní výdaje a výdaje spojené s přenocováním poplatníka.
§ 8.
Od dani podrobených příjmů se odečtou kromě odčitatelných výdajů:
1. odpisy pro opotřebení nebo jiné znehodnocení investic sloužících samostatné činnosti, jakož i škody na těchto investicích, pokud znehodnocení nebo škody nastaly ve zdaňovacím období;
2. škody na ostatním majetku sloužícím samostatné činnosti, pokud nastaly ve zdaňovacím období a pokud se neprojevují snížením příjmů nebo pokud výdaje na pořízení majetku nejsou odčitatelným výdajem podle § 7;
3. při zpeněžení investic pořizovací a jiné náklady, pokud nebyly v dřívějších letech uznány za odčitatelnou položku jako odpisy, škody, udržovací výdaje a pod.
§ 9.
Jsou — li o samostatné činnosti vedeny řádné účetní zápisy (záznamy) podle předpisů o podnikovém početnictví, zjistí se základ daně podle zásad platných pro podnikové početnictví; přitom se posuzují jednotlivé položky co do zdanitelnosti a odčitatelnosti jako položky téhož druhu při stanovení základu daně podle příjmů a výdajů.
§ 10.
Základ daně podle §§ 4 až 9 nesmí činiti méně než 30% hrubých mezd cizích osob zaměstnaných při vykonávání samostatné činnosti.
§ 11. (1) Základ daně se sníží:
1. o 6000 Kčs na druhého člena dvojice založené manželstvím nebo skutečným spolužitím,
2. o 7200 Kčs na první dítě,
3. o 8400 Kčs na druhé'dítě,
4. o 12. 000 Kčs na třetí dítě a
5. o 14. 400 Kčs na čtvrté a na každé další dítě.
(2) Podle odstavce l se přihlíží:
a) u druhého člena dvojice a u nezletilých dětí jen k těm, kteří žijí s poplatníkem ve spotřebním společenství, a
b) u zletilých dětí k těm, které jsou v poplatníkově zaopatření.
(3) Stejně jako děti se posuzují též vnukové, pravnukové, pastorkové a schovanci.
(4) Osoby, na které se poplatníku snižuje základ daně podle předchozích odstavců, označují se dále jako příslušníci domácnosti.
(5) Příslušník domácnosti -žije s poplatníkem ve spotřebním společenství, hradí-li se jeho životní potřeby v rámci domácnosti a převážně z jejích prostředků. Spotřební společenství není vyloučeno přechodným pobytem příslušníka mimo domácnost. Táž osoba může však býti uznána za příslušníka domácnosti pouze u jednoho poplatníka.
(6i) Příslušník domácnosti je v poplatníkově zaopatření, poskytuje-li nebo hradí-li mu poplatník převážně byt, stravu a ošacení. O zaopatření nejde, má-li příslušník vlastní příjmy postačující k jeho výživě.
(7) Poplatníkům svobodným, ovdovělým, rozloučeným nebo těm, kteří nežijí trvale s manželem (manželkou) ve společné domácnosti,. sníží se základ daně o 6000 Kčs, mají-li nárok na snížení podle odstavce l č. 2.
§ 12.
Invalidům a jiným osobám tělesně nebo duševně vadným (např. nevidomým, zmrzačeným a pod. ), po případě poplatníkům, na které jsou odkázáni příslušníci domácnosti tělesně nebo duševně vadní, sníží se základ daně při stupni invalidity od 20% až do 44% včetně o 6000 Kčs a při stupni invalidity přes 44% o 12. 000 Kčs. Přitom se předpokládá, že stupeň invalidity u invalidů požívajících důchody z veřejnoprávního důchodového pojištění přesahuje 44%.
§ 13.
Je-li poplatníkem vdova nebo nezletilý sirotek po padlém příslušníku zahraničního odboje
nebo po oběti bojových událostí, národní, rasové nebo politické persekuce, sníží se mu základ daně o 6000 Kčs.
§ 14.
Pro snížení daňového základu podle §§ 11 až 13 je rozhodný stav koncem zdaňovacího období.
§ 15.
Sazba daně.
(1) Daň ze samostatné činnosti činí: ze základu
od Kčs | do Kčs | % | méně o Kčs |
30. 000 | 8 | 1. 000 | |
30. 000 | 40. 000 | 12 | 2. 200 |
40. 000 | 50. 000 | 15 | 3. 400 |
50. 000 | 80. 000 | 22 | 6. 900 |
80. 000 | 120. 000 | 42 | 22. 900 |
120. 000 | 200. 000 | 69 | 55. 300 |
200. 000 | 300. 000 | 76 | 69. 300 |
300. 000 | 400. 000 | 80 | 81. 300 |
400. 000 | 500. 000 | 85 | 101. 300 |
500. 000 | 600. 000 | 90 | 126. 300 |
600. 000 | 95 | 156. 300 |
(2) Základ daně se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou stem.
(3) Vyměřuje-li se poplatníku daň v případě uvedeném v § 2 odst. 2, odečte se od daně podle odstavce l daň z literární a umělecké činnosti vybraná u plátce. Přesahuje-li daň podle odstavce l daň vybranou u plátce, vyměří se poplatníku rozdíl; přesahuje-li daň vybraná u plátce daň podle odstavce l, rozdíl se vrátí, činí-li více než 100 Kčs.
§ 16.
Daň se nevyměří, nepřesahuje-li základ daně po případném snížení podle §§ 11 až 13 částku 15. 000 Kčs.
§ 17. Sleva na dani.
(1) Daň se přiměřeně sníží pro zvláštní poměry, které poplatníka podstatně zatěžují, avšak ke kterým se nepřihlíželo při stanovení základu daně nebo při jeho snížení podle §§11 až 13.
(2) Za takové zvláštní poměry dlužno pokládati alimentační plnění, k nimž je poplatník právně zavázán, podporování nemajetných příbuzných v linii vzestupné nebo sestupné nebo v linii pobočné do třetího stupně a nemajetných osob sešvagřených do druhého stupně,
nákladné léčení poplatníka nebo příslušníků jeho domácnosti a živelní pohromy, (3) O slevu nutno žádati v přiznání.
§ 18. Splatnost daně.
(1) Poplatník je povinen si daň sám vypočíst a zaplatit ji okresnímu národnímu výboru do 31. ledna po uplynutí rozhodného roku.
(2) Nebyla-li daň zaplacena včas, je dlužník povinen, činí-li nedoplatek více než 2000 Kčs, zaplatiti 2% poplatek z prodlení z nedoplatku k 31. lednu, 30. dubnu, 31. červenci a 31. říjnu.
(3) Poplatník provozující kočovně zábavní atrakce na základě zvláštního povolení je povinen zaplatiti před vydáním (prodloužením, rozšířením) tohoto povolení zálohu ve výši daně, která bude pravděpodobně vyměřena za rok, v němž se povolení vydává (prodlužuje, rozšiřuje). Výši zálohy stanoví okresní národní výbor.
§ 19. Přiznání.
(1) Kdo je povinen potiti daň, podá do 31. ledna okresnímu národnímu výboru přiznání o všech okolnostech rozhodných pro vyměření daně za uplynulý rok.
(2) Nepodá-li poplatník přiznání včas, může býti daň zvýšena až o 10%; zvýšení je splatné do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru.
(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci l může poplatník daně z literární a umělecké činnosti žádati za vyměření daně ze samostatné činnosti; k žádosti připojí přiznání.
§ 20.
Místní příslušnost.
K vyměření daně je příslušný okresní národní výbor, v jehož obvodu měl poplatník bydliště koncem rozhodného roku. Nelze-li příslušný národní výbor určiti podle poplatníkova bydliště, určí jej ministerstvo financí.
§ 21.
(1) O vyměření daně vyrozumí okresní národní výbor poplatníka platebním výměrem.
(2) Do vyměření daně lze se písemně odvolat u okresního národního výboru do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. O odvolání rozhoduje s konečnou platností krajský národní výbor. Nejde-li o právní otázku a vyhoví-li se plně odvolání, rozhoduje o něm s konečnou platností okresní národní výbor, nepřesahuje-li základ daně 250. 000 Kčs.
§ 22.
Písemnosti a úřední úkony ve věcech daně ze samostatné činnosti jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
Přechodná a závěrečná ustanoveni.
§ 23.
(1) Táž osoba může býti uznána za příslušníka domácnosti pouze u jednoho poplatníka a u téhož poplatníka pouze u jedné dané.
(2) Byla-li poplatníku u daně ze mzdy během roku poskytnuta sleva podle § 7 nebo daňová úleva podle § 9 zákona o dani ze mzdy, nemůže mu být za tento rok snížen základ daně ze samostatné činnosti podle §§ 11 až 13.
§ 24.
(1) Ministerstvo financí může učiniti opatření, kterým se
1. zabraňuje obcházení zákona, daňovému úniku a úniku z povinnosti platiti daň;
2. zamezují nesrovnalosti a tvrdosti, jež by mohly vzniknouti z tohoto zákona;
3. stanoví paušálem výdaje odčitatelné podle § 7;
4. vydávají závazné směrnice pro odpisy u investic (§ 8 č. 1);
5. vydávají další předpisy o stanovení přiměřené slevy na dani (§ 17) a o poplatku z prodlení (§ 18 odst. 2);
6. vydává vzor tiskopisu přiznání (§ 19).
(2) Opatření podle odstavce l č. l až 5 všeobecné povahy vyhlásí ministerstvo financí v příslušném úředním listě.
§ 25.
Příjem (výtěžek) podléhající dani ze samostatné činnosti není počínajíc berním rokem 1950 základem pro vyměření daně důchodové, všeobecné daně výdělkové a daně rentové podle zákona o přímých daních ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
§ 26.
(1) Přiznání k dani ze samostatné činnosti za rok 1949 jsou poplatníci povinni podati do 30. června 1950. Tato lhůta platí pro rok 1949 i pro žádost podle § 19 odst. 3.
(2) Daň ze samostatné činnosti za rok 1949 je splatná ve dvou stejných splátkách; první splátka do 30. června 1950 a druhá splátka do 30. září 1950.
§ 27.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí obdobně ustanovení zákona o přímých daních ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
§ 28.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; platí však pro zdanění příjmů podléhajících dani ze samostatné činnosti dosažených po 31. prosinci 1948.
(2) Tento zákon provede ministr financí.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Podle vládního programu má být čtvrtou daní z pracovního důchodu daň ze svobodných povolání. Dosud byly uzákoněny daň ze mzdy, zemědělská a živnostenská, které positivně vymezily okruh osob podléhajících uvedeným daním. Bylo by proto nutno podrobiti této čtvrté dani osoby ze všech zbývajících druhů zaměstnání, povolání nebo činností, pokud je u nich možno mluviti o důchodu z práce a naopak, pokud nelze výsledky této činnosti kvalifikovati také jako výsledek působení kapitálu v podniku.
Spadaly by sem proto nejrozmanitější druhy zaměstnání, povolání nebo činností navzájem se od sebe značně lišících, jež lze rozděliti do dvou hlavních skupin. Do prvé skupiny možno zahrnouti všechny tvůrci i reprodukční pracovníky literární a umělecké a do druhé skupiny všechna praktická zaměstnání, povolání nebo činnosti, jako lékaře, advokáty, notáře, civilní inženýry a civilní geometry, daňové a hospodářské poradce a pod.
Aby bylo možno vystihnouti odlišné hospodářské a funkční poměry těchto dvou hlavních skupin, jeví se vhodné navrhnouti dvě samostatné osnovy, jež by podrobovaly pracovní důchody shora uvedených osob. V prvé řadě je to osnova zákona o dani z literární a umělecké činnosti, pro druhou skupinu se navrhuje zákon o dani ze samostatné činnosti. Obě tyto osnovy dohromady vyčerpají okruh těch osob, které podle vládního programu co do svých pracovních důchodů měly být podrobeny dani ze svobodných povolání.
Osnova zákona o dani ze samostatné činnosti je vybudována na těchto zásadách:
1. Poněvadž této dani mají býti podrobeny důchody z práce, vztahuje se zákon pouze na fysické osoby. Přitom je nerozhodné, vykoná-
vají-li fysické osoby činnosti podrobené této dani samy nebo ve sdružení s jinými fysickými osobami.
2. Poněvadž daní ze samostatné činnosti se uzavírá podle vládního programu okruh daní zdaňujících důchody z práce, podléhají této dani všechny osoby z důchodu ze své práce, pokud tento důchod není podroben dani ze mzdy, zemědělské nebo živnostenské a pokud nejde o výrobu, řemeslo, obchod, dopravu, zasilatelství nebo pohostinství.
3. Dani ze samostatné činnosti podléhají zásadně také literáti, umělci a vědci. Budou tedy tito poplatníci podléhat zásadně oběma daním, dani z literární a umělecké činnosti i dani ze samostatné činnosti. Avšak jejich povinnosti k dani ze samostatné činnosti bude učiněno zadost tím, že jsou podrobeni dani z literární a umělecké činnosti, leč že by požádali za vyměření daně ze samostatné činnosti. V tomto případě jim bude vyměřena tato daň; na vyměřenou daňovou 'povinnost se pak započte to, co bylo v rozhodném roce i jejich honorářů vybráno u plátce na dani z literární a umělecké činnosti.
4. Dani ze samostatné činnosti budou podléhati nejrůznější druhy povolání, zaměstnání a činností podstatně se navzájem lišící jak co do své povahy, tak co do svého hospodářského výsledku. Nelze proto zjišťovat základ zdanění paušálně podle nějakých společných objektivních znaků. Navrhuje se proto, aby základem daně byl čistý příjem, který se zjistí rozdílem mezi dani podrobenými příjmy a odčitatelnými výdaji. Vede-li poplatník řádné účetní záznamy (zápisy), zjistí se základ daně na podkladě těchto záznamů.
5. K větší výdělečné a tím i větší platební schopnosti poplatníků zaměstnávajících cizí síly se přihlíži ustanovením, že základ daně
u poplatníků zaměstnávajících cizí síly nesmí činiti méně než 30 % mezd vyplacených těmto cizím silám.
6. Poněvadž na tvoření důchodu ze zaměstnání, povolání nebo činností podrobených této dani nemá jedině a výhradně vliv osobní práce poplatníkova a při tvorbě tohoto důchodu mají též význam do jisté míry určité prvky kapitálové, bylo daňové zatížení stanoveno výše než u daně ze mzdy, která je ryzí daní z pracovního důchodu. Daň jest vyjádřena progresivní ražbou s maximálním daňovým zatížením 95%.
7. Daň ze samostatné činnosti patří zásadně do skupiny daní z pracovního důchodu a proto také při vyměření daně, po případě při stanovení základu daně, přihlíží se k rodinným a sociálním poměrům poplatníka. Na rozdíl od daně ze mzdy, zemědělské a živnostenské je však okruh osob, jež lze uznati za příslušníky domácnosti, zúžen. Snížení a sleva na dani poskytuje se odečtením pevných částek od základu daně. Daněprostý důchod činí 15. 000 Kčs.
8. Obdobně jako u daně zemědělské a živnostenské je poplatník povinen si daň ze samostatné činnosti sám vypočísti a zaplatiti ji ve lhůtě v zákoně stanovené. Na rozdíl však od uvedených daní bude poplatník o předpisu zpraven individuálním platebním výměrem. Děje se tak proto, že se mohou častěji u této daně vyskytnouti rozdíly mezi daňovou povinností poplatníkem vypočtenou a daňovou povinností úřadem stanovenou, než jak tomu jest u shora uvedených daní, které se vyměřují převážně podle objektivních známek (výměra, výrobní oblast, katastrální výtěžek, úředně stanovená mzda, náklad na vyplacené mzdy a pod. ).
9. Poněvadž daň ze samostatné činnosti nastupuje na místo dosavadního zdanění daní důchodovou, všeobecnou výdělkovou a daní rentovou, zrušuje se počínajíc berním rokem 1950, pokud jde o příjmy podléhající dani ze samostatné činnosti, daňová povinnost k dani důchodové, všeobecné dani výdělkové a dani rentové přímo vybírané podle zákona o přímých daních.
Zvláštní část.
K § 1.
Daň ze samostatné činnosti je poslední daní z kategorie daní z pracovního důchodu. Proto předmětem této daně musí býti veškeré důchody z práce, pokud nepodléhají ostatním daním z pracovního důchodu, t. j. dani ze mzdy, zemědělské a živnostenské. Pokud jde o poměr k dani z literární a umělecké činnosti, viz č. 3 všeobecné části této důvodové zprávy.
Poněvadž předmětem dané jsou důchody z práce, mohou jí podléhati příjmy, na jejichž tvorbě se nezúčastňují vedle práce ve větší míře též momenty kapitálové. Proto byla pro vymezení daňové povinnosti zvolena formulace potud negativní, že ze zdanění byly vyloučeny všechny příjmy, jež podléhají dani ze mzdy, zemědělské nebo živnostenské, a příjmy, o nichž nelze tvrditi, že jsou převážné příjmy z práce. Tohoto způsobu formulace bylo použito též proto, aby některé příjmy nezůstaly nezdaněny vůbec.
Podmětem daně je fysická osoba, a to co do příjmů, které jí plynou z jejího zaměstnání, povolání nebo z její činnosti. Vykonává — li určité zaměstnání, povolání nebo určitou činnost sdružení fysických osob, které netvoří právnickou osobu, jest i v tomto případě poplatníkem daně ze samostatné činnosti každá jednotlivá fysická osoba patřící k tomuto sdružení, a to opět co do příjmů, které jí plynou z takto vykonávaného zaměstnání, povolání nebo činnosti.
K § 2.
Daňová povinnost je vymezena v § l převážně negativně. Proto uvádí § 2 odst. l příkladmo subjekty této daně a rozvrhuje je podle nejobvyklejších druhů zaměstnání, povolání nebo činností.
Pokud jde o ustanovení odstavce 2, viz č. 3 všeobecné části této důvodové zprávy. Ustanovení tohoto odstavce jest odůvodněno tvrdostí, k níž dochází u daně z literární a umělecké činnosti u literátů, umělců a vědců s nízkým ročním úhrnem honorářů nebo u těch, kteří mají značnou režii. Daň z literární a umělecké činnosti se má totiž srážeti, po případě vyměřovati určitými procenty z hrubých honorářů literátů, umělců a vědců, při čemž nebudou respektovány rodinné a sociální poměry toho kterého poplatníka, ani snížení jeho výdělečné schopnosti z důvodu invalidity nebo zvláštních poměrů snižujících jeho platební schopnost, ani se nebude přihlížeti k nějakým daněprostým minimálním důchodům. Proto je těmto poplatníkům umožněno, aby, pokud jde o jejich příjem z literární, umělecké a vědecké činnosti, mohli požádat za vyměření daně ze samostatné činnosti.
K § 3.
Poněvadž daň ze samostatné činnosti se má vyměřovati za každý kalendářní rok, posuzují se všechny skutečnosti rozhodné pro vyměření daně podle poměrů roku, za který má býti daň ze samostatné činnosti vyměřena.