Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
442.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část první. úvodní ustanovení.
§ 1. Účel zákona.
Účelem tohoto zákona jest uspořádat pracovní a platové poměry státních zaměstnanců obdobně, jak je tomu u ostatních pracujících, umožnit tak správný výběr, hodnocení a odměňování zaměstnanců a zaručit v nejvyšší míře osobní odpovědnost, uvědomělou kázeň a podmínky pro socialistický poměr k práci, a tím i celkové zvýšení produktivity práce.
Rozsah platnosti zákona. § 2.
(1) Tento zákon se vztahuje na všechny státní zaměstnance s výjimkou
a) příslušníků ozbrojených sborů z povolání a
b) soudců z povolání a prokurátorů.
(2) Vláda určí podniky, ústavy, fondy a zařízení, na jejichž zaměstnance se tento zákon nevztahuje. Vláda také upraví pracovní a platové poměry těchto zaměstnanců; než se tak stane, platí pro ně dosavadní předpisy.
§ 3.
Zaměstnanecké skupiny.
Zaměstnanci se podle povahy úkolů jimi obstarávaných roztřiďují do zaměstnaneckých skupin, jež tvoří
a) správní zaměstnanci,
b) učitelé,
c) zaměstnanci zdravotní péče,
d) zaměstnanci zahraniční služby.
§ 4. Plánování pracovních sil.
(1) Plánem pracovních sil se stanoví počet a druh pracovních sil potřebných pro plnění úkolů státní správy; přitom se určí odděleně též funkční místa. Tento plán se sestaví vždy na časové období shodné s obdobím jednotného hospodářského plánu (plánovací období).
(2) Nastanou-li během plánovacího období změny v organisaci státní správy nebo některého jejího oboru nebo změny úkolů, jež byly podkladem pro sestavení plánu pracovních sil, jest pro zbývající část plánovacího období přizpůsobit plán uvedeným změnám.
(3) Pracovní síly mohou být plánovány jen v počtu nezbytně potřebném k obstarávání úkolů státní správy v plánovacím období, funkční místa jen v počtu, jehož jest při nejúspornějším uspořádání státní správy nezbytně třeba.
(4) Plán pracovních sil schvaluje vláda.
(5) Směrnice pro sestavení, projednání a kontrolu plánu pracovních sil a pro jeho provádění vydá vláda.
Část druhá.
Úprava pracovních a platových poměrů.
Oddíl 1. Společná ustanovení.
§ 5. Vznik pracovního poměru.
(1) Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.
(2) Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.
(3) Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.
§ 6.
Podmínky pro vznik pracovního poměru.
(1) Zaměstnancem se může stát, kdo
a) je československý občan,
b) je státně spolehlivý a bezúhonný,
c) je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,
d) prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,
e) má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.
(2) Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.
§ 7. Pracovní označení.
Pracovní označení zaměstnanců, pokud není již stanoveno zvláštními předpisy, určí vláda.
§ 8. Kvalifikační zkoušky.
(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.
(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 9. Postavení zaměstnance.
(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.
(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.
§ 10. Povinnosti.
(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.
(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročiti rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.
(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění
svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.
(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.
(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávati ji s náležitou péčí.
(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.
§ 11. Důsledky porušení povinností.
(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.
(2) Způsobil — li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahraditi.
(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.
§ 12. Pracovní doba.
(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.
(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při - práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.
§ 13. Nepřítomnost v práci.
(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.
(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.
(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.
§ 14. Pracovní příjmy.
(1) Pro platové roztřídění zaměstnanců se v příslušných zaměstnaneckých skupinách stanoví podle jednotlivých druhů prací a jejich hodnoty pracovní třídy.
(2) Zaměstnanci se zařaďují (přeřaďují) do pracovních tříd v rámci schváleného plánu pracovních sil podle druhu konané práce.
(3) Pracovní třídy, jim odpovídající základní plat, ostatní pracovní příjmy a bližší podmínky pro zařaďování zaměstnanců do pracovních tříd upraví platové řády.
§ 15. Sociální dávky.
(1) Zaměstnancům přísluší přídavek na děti, a to ve výši a za podmínek stanovených předpisy platnými pro ostatní pracující. Podrobnosti určí platové řády.
(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.
§ 16. Administrativní srážky.
Pohledávky státu vůči zaměstnanci vzniklé z pracovního poměru lze uhrazovat administrativními srážkami s pracovních příjmů v rozsahu a za podmínek, které stanoví platové řády.
§ 17. Změna pracovního místa.
Zaměstnanec může býti na žádost nebo z úřední moci
a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,
b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.
Skončení pracovního poměru.
§ 18. Způsoby skončení pracovního
poměru. Pracovní poměr se končí:
a) výpovědí,
b) zrušením bez výpovědi,
c) dohodou,
d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.
§ 19.
Rozvázání pracovního poměru výpovědí.
(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.
(2) úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,
a) neosvědčí — li se během prvých tři měsíců po nastoupení práce,
b) vyjde li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,
c) vykazuje — li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,
d) poruší — li hrubě své povinnosti,
e) nastane li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,
f) pozbude — li československého občanství,
g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.
(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.
(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm, g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.
§ 20.
Zrušení pracovního poměru bez výpovědi.
úřad zruší bez výpovědi pracovní poměr zaměstnance, dopustí-li se zaměstnanec takového jednání, že ho nelze dále považovat za státně spolehlivého nebo že jeho neprodlené propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy věci nezbytně nutné.
§ 21.
Rozvázání pracovního poměru dohodou.
Dohodou mezi zaměstnancem a úřadem může býti pracovní poměr rozvázán bez dodržení výpovědní lhůty.
Oddíl 2.
Zvláštní ustanovení. § 22.
Pracovní poměr správních zaměstnanců na zkoušku.
(1) Správní zaměstnanci se přijímají do pracovního poměru na zkoušku zpravidla na podkladě přijímacích zkoušek. Zkušební doba trvá tři měsíce.
(2) Podrobnosti o přijímacích zkouškách a bližší směrnice o způsobu práce ve zkušební době stanoví příslušný ústřední úřad.
Učitelé. § 23. Vymezení osobního rozsahu.
Učitelé jsou státní zaměstnanci, kteří na školách obstarávají výchovu a vyučování.
§ 24. Povinnosti.
(1) Učitel je povinen pracovati s největším úsilím a péčí na rozumovém, mravním a tělesném rozvoji svěřené mládeže, aby vyspěla v uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a zastánce pracujícího lidu a socialismu.
(2) Učitel má přispívat ke kulturnímu rozvoji státu, působit k zvýšení politického uvědomění lidu a pomáhat při zavádění socialistických forem práce, zejména na vesnici.
(3) Učitel pověřený správou školy (odboru) mí být ostatním učitelům vzorem a vést školu tak, aby jako kolektiv učitelů a žáků ve spolupráci s rodiči vykonávala zdárně své politické a výchovné poslání.
(4) V pracovní době stanovené všeobecnými předpisy je učitel povinen plniti normální míru vyučovací povinnosti, obstarávati práce souvisící s vyučováním a práce, které se mu uloží zvláštními předpisy.
Zaměstnanci zdravotní péče.
§ 25. Vymezení osobního rozsahu.
(1) Zaměstnanci zdravotní péče jsou zaměstnanci, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu nebo v oboru veterinární péče.
(2) Okruh zaměstnanců zdravotní péče blíže vymezí platový řád.
§ 26. Povinnosti.
(1) Zaměstnanci činní v oboru péče o zdraví lidu jsou povinni s největším úsilím pečovati
o zvýšení zdravotní úrovně lidu. Přitom jsou povinni poskytovati hodnotnou a účelnou zdravotní péči odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a zdravotnických zařízení. Jsou dále povinni zvyšovati pracovní způsobilost obyvatelstva a přispívati tak k budování socialismu.
(2) Každý lékař a v mezích své způsobilosti
i každý jiný zaměstnanec zdravotní péče je povinen, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytnouti první pomoc v každé denní i noční době, jestliže bez neodkladného poskytnutí této pomoci by byl ohrožen život nebo bylo vážně ohroženo zdraví nemocného a není-li lékařská pomoc obvyklým způsobem včas dosažitelná.
(3) Ustanovení odstavce l platí přiměřeně pro zaměstnance činné v oboru veterinární péče.
Zaměstnanci zahraniční služby.
§ 27.
Pro zaměstnance zahraniční služby platí ustanovení tohoto zákona o správních zaměstnancích. Odchylky z těchto ustanovení odůvodněné povahou zahraniční služby stanoví vláda.
Část třetí.
Přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 28.
Převod dosavadních zaměstnanců.
(1) Státní zaměstnanci, kteří jsou v den počátku účinnosti tohoto zákona v činné službě, zařadí se do příslušných pracovních tříd v mezích prozatímního plánu pracovních sil a obdrží místo všech služebních příjmů podle dosavadních předpisů příjmy podle tohoto zákona. Prozatímní plán pracovních sil se stanoví podle § 4 na dobu nejdéle jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Až do provedení převodu vyplácejí se zálohově služební příjmy podle dosavadních předpisů; případné přeplatky se promíjejí, pokud je nezavinil zaměstnanec.
(3) Za součást služebních příjmů podle dosavadních předpisů se považují i zálohy povolené vládou na platovou úpravu státních a některých jiných veřejných zaměstnanců.
(4) Podrobnosti, zejména zda a v jaké výši přísluší přídavek k vyrovnání případného rozdílu mezi dosavadními a novými příjmy, stanoví vláda.
§ 29.
Důchodové pojištění a pensijní zaopatření.
(1) Pro zaměstnance v činné službě, kteří do dne počátku účinnosti tohoto zákona nebyli účastni národního důchodového pojištění, a pro poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů platí ode dne účinnosti tohoto zákona předpisy o národním důchodovém pojištění. Pensijní nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření před účinností tohoto zákona zůstávají však nedotčeny.
(2) Podrobnosti upraví vláda nařízením; než se tak stane, postupuje se podle dosavadních předpisů.
§ 30.
Příslušnost.
(1) K opatřením a rozhodnutím podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných je příslušný osobní úřad, pokud se v tomto zákoně nebo v těchto předpisech nestanoví jinak. Ústřední úřad může toto oprávnění přenésti na úřady podřízené, po případě na sebe. nížení upraví vláda nařízením.
(2) Presidentu republiky přísluší jmenování vysokoškolských profesorů.
(3) Pověřování funkcemi přísluší
a) presidentu republiky, pokud jde o
1. přednostu a ostatní zaměstnance kanceláře presidenta republiky,
2. přednosty diplomatických misií,
3. předsedu ústředí vědeckého výzkumu, jeho náměstka a předsedu státního úřadu statistického,
b) užšímu předsednictvu Národního shromáždění (předsednictvu Slovenské národní rady), pokud jde o zaměstnance Národního shromáždění (Slovenské národní rady),
c) vládě, pokud jde o
1. vedoucí zaměstnance ústředních úřadů pověřené stálým zastupováním ministra (náměstky ministra),
2. přednosty odborů ústředních úřadů,
d) jednotlivým členům vlády, po případě předsedům ústředních úřadů, pokud jde o
1. správní zaměstnance a zaměstnance zdravotní péče na funkčních místech, jejichž pověření funkcí nepřísluší presidentu republiky nebo vládě,
2. ředitele škol III. stupně.
(4) Předpisy o ustanovování tajemníků a přednostů referátů u krajských národních výborů zůstávají nedotčeny. Příslušnost k pověřování ostatních zaměstnanců národních výborů funkcemi stanoví platové řády.
(5) Hodnosti zahraniční služby propůjčuje s výjimkou hodnosti přednostů diplomatických missí věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem zahraničních věcí.
(6) Z funkce odvolává příslušný ústřední úřad. U Národního shromáždění (Slovenské národní rady) a národních výborů odvolává z funkce orgán, který zaměstnance funkcí pověřil.
(7) ústřední úřady mohou příslušnost uvedenou v odstavci 3 písm. d) a v předchozím odstavci větě první přenésti na osobní úřady.
§ 31. Rozhodčí řízení.
(1) Spory z pracovního poměru projednávají výlučně rozhodčí komise. Zahájení sporu z pracovního poměru nemá odkladný účinek na provedení opatření, o něž ve sporu jde.
(2) Složení a organisaci rozhodčích komisí, jakož i řízení u nich upraví vláda nařízením.
(3) Stížnost k správnímu soudu je v těchto věcech vyloučena.
§ 32. Platové řády.
Platové řády pro jednotlivé zaměstnanecké skupiny vydá vláda nařízeními. Platové řády mohou bližší úpravu otázek jimi zásadně upravených vyhraditi vládním usnesením, po případě svěřiti ji příslušným ústředním úřadům.
§ 33.
Zaměstnanci přijatí k výkonu prací vyskytujících se jen v určitých časových obdobích nebo k zdolání mimořádných prací přechodné povahy.
(1) Pro zaměstnance přijaté k výkonu prací vyskytujících se jen v určitých časových obdobích nebo k zdolání mimořádných prací přechodné povahy platí toliko ustanovení § 5 odst. 2, § 6 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2, §§ 9 až 13, § 18, § 19 odst. 1 až 3, §§ 20, 21 a 28, § 30 odst. 1, §§ 31, 35 a 36, a pokud platové řády nestanoví jinak, i §§ 14 až 16.
(2) V rozhodnutí o přijetí budiž výslovně uvedena práce a doba, na kterou se zaměstnanec přijímá. Pracovní poměr těchto zaméstnanců skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, neskončil — li již před tím podle ustanovení §§ 18 až 21.
§ 34.
Zvláštní ustanovení o pracovních a mzdových poměrech některých veřejných zaměstnanců.
Pro nestátní veřejné zaměstnance, na něž se vztahuje ustanovení § 14 písm. a) zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice, platí ustanovení tohoto zákona jen potud, pokud tak stanoví vláda. Ustanovení § 2 odst. 2 druhé a třetí věty a § 29 platí obdobně.
§ 35.
Osvobození od poplatků a dávek.
Podání zaměstnanců ve věcech jejich pracovních a platových poměrů, jakož i protokoly sepsané v takových věcech jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 36. Zaměstnanci národních výborů.
(1) Zaměstnanci v činné službě ve správě vykonávané národními výbory a ve správě nebo provozu podniků, ústavů, fondů a jiných zařízení spravovaných národními výbory, kteří nejsou státními zaměstnanci, stávají se jimi a vztahují se na ně ustanovení tohoto zákona s výjimkou zaměstnanců komunálních podniků podle zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích. Ustanovení § 29 platí tu obdobně.
(2) Osobním úřadem zaměstnanců národních výborů je krajský národní výbor. Ministerstvo vnitra může podle potřeby přenésti tuto působnost v dohodě s příslušnými ústředními úřady na národní výbory nižšího stupně.
§ 37.
Zaměstnanci Národního shromáždění a Slovenské národní rady.
Pro zaměstnance Národního shromážděni (Slovenské národní rady) platí tento zákon s odchylkou, že tam, kde se v něm stanoví příslušnost vlády nebo jejích členů, je příslušné užší předsednictvo Národního shromáždění (předsednictvo Slovenské národní rady).
§ 38.
Zrušení dosavadních předpisů.
Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají pro zaměstnance uvedené v § 2 odst. 1 platnosti nebo použivatelnosti dosavadní předpisy o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců.
§ 39. Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
A. část všeobecná.
Květnovou revolucí 1945 a vítězným únorem 1948 se podstatně změnilo rozložení třídních sil v našem státě. Veškerá moc přešla do rukou zástupců pracujícího lidu a státní aparát přestal býti prostředkem k vykořisťování a útlaku a stal se nástrojem vůle pracujícího lidu v čele s dělnickou třídou. Státní aparát byl zlidověn, ztratil policejně byrokratický charakter. Tím zmizela dvojí kolej veřejné správy a národní výbory se staly nositeli a vykonavateli státní moci.
Československá republika se stala lidovou demokracií.
Těmto podstatným změnám byl dán výraz v nové ústavě z 9. května 1948, jíž byly nejen uzákoněny dosavadní výsledky zápasu pracujícího lidu o nové uspořádání hospodářských a společenských poměrů, ale i udán směr pro úplnou přeměnu dosavadního právního řádu v právní řád socialistického státu.
Potřeba této přeměny se projevuje také naléhavě v novém uspořádání pracovního a platového práva státních zaměstnanců, které kotví doposud v zastaralých a roztříštěných normách pocházejících, pokud jde o pracovní právo, namnoze z dob staré rak. -uherské monarchie.
Naléhavost nové úpravy je odůvodněna zejména
a) změnou poslání státních zaměstnanců v lidové demokracii a
b) sounáležitostí státních zaměstnanců k mase pracujících a z ní vyplývající nutnosti zásadně jednotného uspořádání pracovních a platových poměrů.
Státní aparát v lidové demokracii, jehož podstatnou částí jsou státní zaměstnanci, musí se státi mocnou pákou při výstavbě socialismu v naší zemi, musí zajišťovat bezpečnost státu
proti třídnímu nepříteli, vytlačovat kapitalistické prvky, organisovat vytváření předpokladů pro rozvoj výrobních sil a plnění hospodářského plánu, pečovat o socialistickou výchovu a bdít nad třídní bezpečností.
úkoly tyto vyžadují nejen, aby tento aparát byl podle zásad demokratického centralismu jednotný, pohotový a dokonale ovladatelný, ale především aby byl též v nejužším spojení s pracujícím lidem, jehož vůli a příkazy vykonává. Důsledkem tohoto nejužšího spojení musí pak býti takové uspořádání pracovních a platových poměrů státních zaměstnanců, jež by se důsledně opíralo o jednotnou sociálně politickou linii všeho pracujícího lidu.
Hledíc k uvedenému vychází osnova z těchto tří hlavních zásad:
1. Nové pracovní a platové právo vychází ze stejných zásad, na nichž spočívá pracovní a platové (mzdové) právo zaměstnanců v hospodářském sektoru. Zejména se jím uskutečňuje socialistická zásada "mzda podle zásluhy". Odchylně upravuje pouze ty jednotlivé otázky, jejichž zvláštní úprava je odůvodněna funkcí státního aparátu.
2. Nová úprava jest zásadně jednotná pro všechny civilní státní zaměstnance. Odchylky od této všeobecné zásady jsou uvedeny ve zvláštním oddílu pro tu kterou zaměstnaneckou skupinu.
3. Potřeba pracovních sil ve státní správě se plánuje podle měnících se úkolů státního aparátu v rámci celostátního plánu.
B. Část zvláštní. K § 1:
Uspořádáním pracovních a platových poměrů se rozumí též úprava sociálního zabezpečení státních zaměstnanců.
K § 2:
Zákon se má vztahovati na všechny státní zaměstnance s výjimkou
a) ozbrojených strážních sborů (vojska, SNB a SVS), jejichž exempce je odůvodněna jejich vojenskou organisací,
b) soudců z povolání (a prokurátorů), ježto jejich pracovní poměry budou s ohledem na soudcovskou nezávislost, zaručenou ústavou (§ 141), upraveny zvláštním zákonem.
Podle odstavce 2 může vláda určiti podniky, fondy nebo zařízení, na jichž zaměstnance se zákon nevztahuje. Půjde tu o zaměstnance, kteří převážně neplní úkoly státní správy (na př. zaměstnanci u státních podniků, státních divadel a pod. ), takže úprava jejich pracovních a platových poměrů musí vycházeti z jiného základu. Jejich pracovní a platové poměry je zamýšleno upraviti zvláštní úpravou na způsob pracovních (mzdových) řádů u některých národních podniků (na př. ČSD. čs. pošty a pod. ); to se blíže určí ve vládním usnesení.
Zákon se nebude vztahovati na předsedu nejvyššího účetního kontrolního úřadu (jeho zástupce na Slovensku), neboť jeho právní postavení má býti upraveno zvláště.
K § 3 a § 14 odst. l:
Podle navrhovaného zákona se zaměstnanci roztřiďují jen potud, pokud to vyžaduje různá povaha úkolů jimi obstarávaných a hodnota jejich práce, nikoliv jen ressortní příslušnost.
K § 4: Plánování pracovních sil má za účel
1. zapojiti plán potřeby pracovních sil ve státní správě do celkové bilance potřeby pracovních sil v jednotném hospodářském plánu,
2. zajistiti úsporné hospodaření pracovními silami ve státní správě,
3. zabezpečiti platový pořádek ve státní správě tak, aby nedocházelo k neodůvodněnému předimensování vyšších pracovních tříd, nežli které budou odpovídat skutečně konaným práčem.
Plán pracovních sil na rozdíl od dřívější systemisace je dynamický a přizpůsobuje se změnám organisace státní správy a jejích úkolů i během plánovacího období.
Odstavcem 5 se umožňuje, aby pro učitele bylo stanoveno plánovací období shodně se školním rokem.
K § 5:
Ustanovení odstavce 2 odpovídá důsledně zásadě přesného plánování pracovních sil.
K § 6:
Splnění podmínek zjišťuje úřad z úřední moci u každého uchazeče. Přitom je mu nápomocen jednak uchazeč sám, jednak pomocné úřední orgány (úřadem určený lékař, zkušební komise pro přijímací zkoušky, orgány SNB). Zaměstnanec přispívá k tomuto zjištění tím, že sám předloží zároveň se žádostí o přijetí potřebné úřední doklady o zjišťovaných skutečnostech, jako na př. doklady matriční, osvědčení o čs. státním občanství, vysvědčení o vzdělání, o praxi atd.
Bezúhonností rozumí osnova mimo jiné i okolnost, že uchazeč má u svých spoluobčanů dobrou pověst. Překážky rázu trestněprávního (zahájení řízení pro soudně trestný čin nebo odsouzení pro takový čin) posoudí úřad.
Tělesná a duševní způsobilost se zjistí dobrozdáním lékaře, kterého určí úřad. Je samozřejmé, že požadavky tělesné a duševní způsobilosti nebudou pro všechny práce stejné. Důraz třeba klásti na způsobilost k práci, pro kterou je uchazeč přijímán, nikoliv na způsobilost všeobecnou. Tím se má dosáhnouti toho, aby došlo k umístění i uchazečů se sníženou způsobilostí pro práci, kterou mohou zastati. Podmínkou uvedenou pod písm. d) má býti manifestován kladný poměr uchazeče k manuelní práci a jeho sounáležitost k masám pracujících. Podrobnosti o délce a způsobu práce ve výrobě určí vláda podle odstavce 2.
K§7:
Osnova odstraňuje dosavadní mnohoznačnost titulů a připouští pracovní označení, jež určí vláda, pokud toto označení není již stanoveno zvláštními předpisy (na př. "krajský tajemník" podle § 22 zák. č. 280/1948 Sb., "okresní tajemník" podle § 12 vl. nař. č. 139/1949 Sb., "újezdní tajemník" podle zákona č. 72/1949 Sb. ).
K § 8:
Odstraňují se dosavadní ustanovovací zkoušky a periodické každoroční kvalifikace zaměstnanců, které vzhledem k své šablonovitosti pozbyly praktického významu, takže od jejich provádění bylo již dříve upuštěno. Zavádějíce však na místo toho podle potřeby kvalifikační zkoušky, o nichž podrobnosti určí podle povahy práce příslušný ústřední úřad. Předpisy o kvalifikačních zkouškách se projednají předem s orgány ROH.
K § 9:
Ustanovením tímto se garantuje zaměstnanci, jenž odpovědně a řádně koná svoje povinnosti, plná podpora a ochrana se strany
státu, a to nejen v ohledu morálním, ale i materiálním.
Podporou se rozumí pomoc, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci, jakož i spolupráce zaměstnanců při plnění individuálního úkolu, za který jest zaměstnanec osobně odpověden. Tím je zajištěno zaměstnanci plnícímu řádně svěřené úkoly právo k vyžádání spolupráce orgánu (úřadu) téhož nebo jiného oboru státní správy, na níž je závislé splnění úkolů.
Podporou se rozumí též poskytování školení zaměstnancům. )
Ochranou jsou míněny právní i bezpečnostní záruky, že zaměstnanec bude při řádném plnění svých povinností chráněn na př. před osobní mstou nebo před ohrožením na zdraví nebo životě.
Podstatu této podpory a ochrany bude nutno interními pokyny a směrnicemi blíže objasniti.
K §10:
Předpisy o povinnostech patří k nejdůležitějším ustanovením osnovy. Státní zaměstnanci obstarávají úkoly státní správy. Veřejná správa musí býti obstarávána plynule bez poruch, nestranně, nezištně, rychle a levně. Státní úřady musí požívati vážnosti a důvěry občanů, jak toho žádá význam veřejné správy a autorita státu. Hledíc ke všem těmto požadavkům je proto pochopitelné, že při vymezení povinností státních zaměstnanců nelze ustati toliko na ustanovení pouhé povinnosti výkonu svěřených úkolů, nýbrž že je nutno se zabývati i zásadním postojem zaměstnance ke státu, k budování socialismu, k dělnické třídě a ostatním masám pracujícího lidu, znalostí učení marxleninismu a jeho zařazením v celkovém organismu státní správy, při čemž nelze nechati bez povšimnutí ani chování zaměstnance jak v úřadě, tak i mimo úřad. Povinnosti státních zaměstnanců jsou velmi rozmanité, takže v zákoně není možné ani účelné podávati jejich přesný výpočet. Osnova stanoví jen nejzákladnější povinnosti všeobecné a přenechává určení podrobností vládnímu nařízení a vymezení zvláštních povinností podrobnějším instrukcím jednotivých ústředních úřadů. Tyto instrukce se mohou vztáhnouti buď na zaměstnance konající určité práce (na př. na cestáře, ošetřovatele, účetní a pod. ) nebo na zaměstnance určitého zařízení, na př. instrukce pro zaměstnance v nemocnicích.
Vedoucím ve smyslu odstavce 2 se rozumí nejen zaměstnanec oprávněný vydávati služební příkazy, ale na př. i funkcionář lidové správy se zřetelem k zaměstnancům lidové správy.
K §11:
Povinnost náhrady škody se týká toliko majetkové škody způsobené zaměstnavateli porušením služebních povinností (na př. na majetku svěřeném zaměstnanci do správy). Povinnost tato se tedy netýká škod, které byly způsobeny nezákonným nebo vadným výkonem služby. Tuto otázku bude nutno řešiti zvláště a na širší základně (nejen pokud jde o zaměstnance, ale i u funkcionářů lidové správy).
K §12:
Délku pracovní doby upravuje zákon o 8 hodinné pracovní době č. 91/1918 Sb. Vládě se vyhrazuje určiti počátek a konec pracovní doby, t. j. dobu trvání úředních hodin. Vláda může toto oprávnění přenésti na jiné orgány nebo úřady. Předpokládá se, že vláda použije tohoto zmocnění zejména u národních výborů. Jednotná úprava rozdělení pracovní doby (úředních hodin) je totiž s ohledem na místní potřeby a zájmy nedosažitelná a posouzení těchto potřeb a zájmů není té důležitosti, aby se jím musila obírati vláda.
Povinnost pracovati mimo úřední hodiny je spojena s přesným plněním úkolů státní správy. Zda a za jakých předpokladů lze takovou práci zvláště odměňovati, určí platové řády (§ 32).
K §13:
Ustanovení odstavce l odpovídá zásadě § 44 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
Vládními směrnicemi vydanými podle odstavce 2 bude upraveno udílení pracovního volna nebo úlev v práci zaměstnancům jednak v případech odůvodněných veřejným zájmem, na něž se nevztahují zvláštní předpisy (srv. na př. ustanovení § 48 ústavy o dovolené poslanců a zákon č. 235/1948 Sb., o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek), jednak v případech, kdy zaměstnanec požádá o pracovní volno nebo úlevu v práci z osobních (soukromých) příčin závažného významu (na př. obsílka k úřadu nebo účast na pohřbu).
K § 14:
Pro úpravu pracovních příjmů je směrodatná zásada stanovená v ústavě, že všem pracujícím přísluší právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a že při určování této odměny rozhoduje jakost i množství práce, jakož i prospěch, který přináší celku. Osnova z této zásady vychází a rámcově ji uplatňuje, neprovádí ji však podrobně, nýbrž dává jen základní směrnici o platovém roztřídění a za-