Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedáni.
440.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne........................ 1950
o úpravě hospodaření s tabákem, solí a lihem a o zrušení státních finančních monopolů.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I. Hospodaření s tabákem.
§ 1.
(1) Ministr výživy zřídí v dohodě s ministrem financí národní podnik z majetkových podstat státního podniku československý tabákový monopol s výjimkou těch, které jsou uvedeny v odstavci 2.
(2) Ministr výživy vyjme v dohodě s ministrem financí z majetkových podstat státního podniku československý tabákový monopol na návrh ministra vnitřního obchodu části, které slouží k provozování obchodní činnosti. Ministr vnitřního obchodu začlení tyto části do některého podniku, na nějž se vztahuje jeho působnost.
(3) Ministr financí určí v dohodě s ministry výživy a vnitřního obchodu, které ze závazků vzniklých z dosavadní činnosti československého tabákového monopolu převezme národní podnik a které podnik, do něhož byly začleněny Části majetkových podstat podle odstavce 2.
§ 2.
O) Národnímu podniku, zřízenému podle § 1 odst. 1, přísluší výhradní oprávnění:
a) k pěstování tabáku a tabákového semene a b) k zpracování tabáku, jeho náhražek a k výrobě tabákového zboží. (2) Národní podnik, zřízený podle § l odst. l, může pověřit pěstováním tabáku a tabákového semene jiné osoby podle pěstitelského řádu, který vydá.
Oddíl II.
Hospodařeni se soli.
§ 3.
Ministr výživy zřídí v dohodě s ministrem financí ze státního majetku spravovaného státními soli vary v Prešově, z majetkové podstaty Solných mlýnů, Společnosti s ručením obmezeným v Olomouci, a ze státního majetku spravovaného dosavadními obchodními správami solného monopolu v Praze a v Bratislavě národní podnik pro hospodaření se solí.
§ 4.
(1) Dnem zrušení "předpisů o solném monopolu (§11) zanikají bez likvidace Solné mlýny, společnost s ručením obmezeným v Olomouci, a veškerá její práva a závazky přecházejí na stát. Soudy a orgány veřejné správy provedou na návrh ministerstva výživy potřebné zápisy ve veřejných knihách s odvoláním na tento zákon.
(2) Za převzatý majetek Solných mlýnů přísluší společníkům náhrada nejvýše do jmenovité hodnoty jejich kmenových vkladů. O náhradě, způsobu placení a o době splatnosti rozhodne ministerstvo výživy v dohodě s ministerstvem financí.
§ 5.
(1) Národnímu podniku pro hospodaření se solí přísluší výhradní oprávnění:
a) k získávání solanky,
b) k výrobě, zpracování, úpravě, zušlechťování a balení soli ve výrobě.
(2) Ministr výživy může udělit oprávnění k výrobě, úpravě a zušlechťování soli jiným národním podnikům.
Oddíl III.
Hospodaření s lihem.
§ 6.
(1) Ministr výživy upraví hospodaření s lihem, zejména přejímání a odbavování lihu a
soustředění v oboru plánování výroby a odbytu lihu. Opatření všeobecné povahy vyhlásí ministerstvo výživy v příslušném úředním listě.
(2) Majetku spravovaného dosud československým monopolem lihovým se použije způsobem, který stanoví ministr financí v dohodě s ministrem výživy.
§ 7.
Ministerstvo financí vydá k zajištění všeobecné daně z lihu a výrobků z lihu vyhláškou v příslušném úředním listě předpisy o kontrole výroby a oběhu lihu.
Oddíl IV. Společná ustanovení.
§ 8.
(1) Pro národní podniky, které budou zřízeny podle § l odst. l a § 3, platí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, předpisy upravující právní poměry národních podniků, zřízených podle dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
(2) Národní podniky mohou vykonávat a obstarávat samostatně všechny práce a pomocné úkony, které souvisí s předmětem jejich podnikání nebo slouží k udržování jejich zařízení, i kdyby bylo jinak k nim třeba živnostenského oprávnění.
§ 9.
(1) Zaměstnanci československého tabákového monopolu přecházejí do služeb národního podniku, zřízeného podle § l odst. l, nebo do podniku, do něhož budou začleněny části majetkových podstat podle § l odst. 2. Zaměstnanci podniků a zařízení, z nichž se zřídí národní podnik pro hospodaření se solí (§ 3), přecházejí do služeb tohoto národního podniku. Zaměstnanci československého monopolu lihového přecházejí do služeb podniku, který bude pověřen úkoly lihového hospodářství (§ 6). Zaměstnanci uvedení v předchozích větách se stávají zaměstnanci v soukromoprávním pracovním poměru.
(2) Národní podniky, které budou zřízeny podle §§ l a 3, upraví pracovní a mzdové poměry svých zaměstnanců pracovními a mzdovými řády, jež podléhají schválení ministerstva práce a sociální péče. Dokud tyto řády nenabudou účinnosti, platí pro pracovní (služební) a mzdové (platové) poměry zaměstnanců národních podniků dosavadní předpisy s tou změnou, že příslušnost k opatřením
o jednotlivých zaměstnancích přechází výlučně na orgány národních podniků. Na zaměstnance československého tabákového monopolu, kteří přejdou do podniku, uvedeného v § 1 odst. 2, a na zaměstnance československého monopolu lihového, kteří přejdou do podniku, který bude pověřen úkoly lihového hospodářství (§ 6), se vztahují pracovní a mzdové předpisy, platné pro zaměstnance těchto podniků.
(3) Pokud zaměstnanci podniků a jiných zařízení byli dosud v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, upraví vláda nařízením nově jejich pensijní a úrazové zabezpečení. Do dne nabytí účinnosti tohoto vládního nařízení zůstávají tito zaměstnanci vyňati z národního pojištění důchodového a pro pensijní a úrazové zaopatření jejich a pozůstalých po nich platí dosavadní předpisy.
(4) Pensijní, po případě úrazové zaopatření zaměstnanců v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, jejichž činná služba skončí před zřízením národních podniků nebo před začleněním podniků nebo zařízení do podniku, uvedeného v § 1 odst. 2, po případě do podniku, pověřeného úkoly lihového hospodářství (§ 6), jakož i pozůstalých po těchto zaměstnancích zůstává nedotčeno.
(6) Ustanovení odstavce 4 platí přiměřeně též o úrazovém zaopatření osob, které jako smluvní zaměstnanci československého tabákového monopolu utrpěly při provozování tohoto podniku úraz před 1. říjnem 1948, a pozůstalých po nich.
(6) Věci pracovních (služebních) a mzdových (platových) poměrů a jiné osobní věci zaměstnanců národních podniků (§1 odst. 1 a § 3), pocházející z doby přede dnem zřízení národních podniků a v ten den nevyřízené, vyřizují podle dosavadních předpisů místo orgánů do té doby příslušných výlučně orgány národních podniků. Rovněž nevyřízené věci pracovních (služebních) a mzdových (platových) poměrů a jiné osobní věci zaměstnanců, kteří přejdou do podniku, uvedeného v § 1 odst. 2 nebo do podniku pověřeného úkoly lihového hospodářství (§ 6), vyřizují podle dosavadních předpisů místo orgánů do té doby příslušných výlučně orgány těchto podniků. Proti opatřením vydaným podle předcházejících vět ve věcech veřejnoprávních nároků se může zaměstnanec odvolati do 15 dnů od doručení vyřízení k věcně příslušnému ministerstvu. Ustanovení o výlučné příslušnosti orgánů národních podniků nebo podniků uvedených v druhé větě neplatí, nelze-li podle dosavadních předpisů vyřídit věc bez součinnosti některého ústředního úřadu, vlády nebo presidenta republiky.
s
(7) Ministr financí, věcné příslušný ministr a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu určí, jakým podílem a způsobem uhradí stát, národní podniky, podnik uvedený v § l odst. 2 a podnik, který bude pověřen úkoly lihového hospodářství (§ 6), náklady na úhradu dávek pensijního zaopatření, včetně platů povolených podle volné úvahy, a na úhradu dávek úrazového zaopatření zaměstnanců těchto podniků a pozůstalých po nich, jakož i bývalých zaměstnanců v československém tabákovém monopolu, československém monopolu lihovém, státních solivarech v Prešově a v obchodních správách solného monopolu v Praze a v Bratislavě a pozůstalých po těchto zaměstnancích.
§ 10.
(1) Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných, s výjimkou přestupků uvedených v odstavci 2, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 500. 000 Kčs a trestem na svobodě do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti pokuty uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než šest měsíců.
(2) Přestupky proti předpisům vydaným podle § 7 budou stíhány a trestány podle zákona č. 283/1948 Sb., o všeobecné dani, ve znění zákona č. 263/1949 Sb.
Oddíl V.
Zrušeni státních finančních monopolů a zavedeni všeobecné daně.
§11.
(1) S výhradou ustanovení odstavce 3 se zrušují předpisy o státních finančních monopolech tabákovém, solném, lihovém, výbušných látek a umělých sladidel, jakož i ostatní předpisy odporující tomuto zákonu.
(2) Zrušují se zejména:
a) celní a monopolní řád,
b) ustanovení § 4 obecného horního zákona. c) zák. čl. XI/1868, o solném důchodku, a
všechny předpisy o solném monopolu platné dosud na Slovensku,
d) zák. čl. XIV /1868, o tabákovém důchodku, a všechny předpisy o tabákovém monopolu platné dosud na Slovensku,
e) zákon č. 95/1888 ř. z., o clu z pálených lihovin, o dani z kořalky a z výroby lisovaného droždí, jež spojena jest s pálením kořalky,
f) část II nařízení č. 120/1899 ř. z., o změně
zákona o dani z lihu,
g) zák. čl. XX/1899, o dani z lihu,
h) zákon č. 414/1919 Sb., jímž se zavádí monopol výbušných látek,
ch) zákon č. 643/1919 Sb., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu,
i) zákon č. 74/1920 Sb., jímž se mění licenční poplatek z dovezeného tabáku a tabákových tovarů,
j) zákon č. 326/1921 Sb., jímž se mění některá ustanovení zákonů o solném monopolu,
k) ustanovení § l vládního nařízení č. 206/ 1924 Sb., kterým se provádí zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou "nemají plniti úkoly správní, pokud se za podnik spravovaný podle zásad obchodního hospodaření prohlašuje "Tabáková režie",
1) ustanovení § 87 odst. l č. 24 celního zákona č. 114/1927 Sb. a § 171 a část I přílohy A vládního nařízení č. 168/1927 Sb., jímž se provádí celní zákon,
m) zákon č. 86/1932 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s lihem,
n) zákon č. 270/1937 Sb., jímž se upravuje státní monopol umělých sladidel,
o) ustanovení §§ 92 až 104 zákona č. 30/ 1946 Sb., o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů,
p) ustanovení § l zákona č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, pokud z dosahu zákona vylučuje obchodní činnost provozovanou státními finančními monopoly,
r) ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 279/1948 Sb., o Velkodistribuěním podniku v oboru potravinářském.
(33) Nedotčena zůstávají
a) ustanovení bezpečnostních předpisů týkajících se výbušných látek,
b) část I č. l odst. 10 písm. b) přílohy A vládního nařízení č. 168/1927 Sb.,
c) § 2 odst. l č. 10 vládního nařízení č. 36/ 1949 Sb., o finančních referátech okresních národních výborů, pokud jde o výbušné látky.
§ 12.
(1) Tabák a tabákové výrobky, sůl, líh, výbušné látky a umělá sladidla podléhají ode dne zrušení předpisů uvedených v § 11 všeobecné dani podle zákona č. 283/1948 Sb., o všeobecné dani, ve znění zákona č. 263/1949 Sb.
(2) Ministr financí může nařízením stanovit, aby náhradní dávka za monopolní daň 2 lihu, vybíraná podle § 108 odst. 2 celního zákona a podle § 219 vládního nařízení č. 168/ 1927 Sb., ve znění vládního nařízení č. 105/ 1949 Sb., byla ode dne zrušení monopolních předpisů týkajících se lihu vybírána jakožto náhradní dávka za všeobecnou daň z lihu.
Oddíl VI, Závěrečná ustanovení.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou ustanovení § 11 odst. l a 2, u nichž stanoví ministr financí nařízením, kdy a v jakém rozsahu nabývají účinnosti; provedou jej ministři výživy., vnitřního obchodu a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Státní finanční monopoly představovaly vždy významnou složku nepřímých daní. Prvým v pořadí podle výnosu je monopol tabákový, následuje monopol lihový, méně významné s fiskálního hlediska jsou pak monopoly solný, umělých sládidel a výbušných látek.
Státní finanční monopoly jsou u nás z větší části monopoly neúplnými. Úplný monopol zahrnuje v sobě nejen právo státu na nákup a prodej monopolních předmětů, nýbrž i na jejich výrobu. Monopol lihový a monopoly umělých sladidel a výbušných látek jsou monopoly neúplnými. Při nich přísluší státu jen distribuce monopolních předmětů, výrobu obstarávají podle zvláštních povolení podniky, nyní již vesměs družstva nebo národní podniky. Monopol solný je rovněž neúplný, ježto nezahrnuje v sobě distribuci, která je předmětem volného obchodu.
Forma státního monopolu, t. j. výlučné právo státu hospodařiti s předměty monopolu, byla s hlediska staré daňově techniky nejjednodušším způsobem vybírání spotřebních daní bez daňového úniku.
Daní u monopolních předmětů je rozdíl mezi jejich výrobní (přejímací) a prodejní cenou. Stát, který stanovil výši prodejní ceny, měl
tím možnost regulovat výši daně a tím i výnos monopolů.
Nevýhodou monopolů však je, že nelze při nich bezpečně oddělit vlastní zisk podniku po stránce obchodně-provozní od části výnosu monopolu, která nahrazuje daň. Smíšením těchto dvou složek, při čemž zpravidla daňová složka převyšuje několikanásobně složku podnikového zisku, ztrácí se přehled o tom, do jaké míry je provoz podniku veden hospodárně, a kontrola hospodářství podniku je ztížena.
Opatřování státních příjmů formou monopolů je při přeměně našeho starého hospodářství v hospodářství socialistické a při přestavbě daňového systému forma již nevhodná. Je nyní již zbytečné, aby stát vyráběl a prodával monopolní předměty z obavy před únikem daně sám, ať již zvláštními státními podniky nebo zvláštními zařízeními potřebnými pro distribuci monopolních předmětů. Je nutné zbavit veřejnou správu činnosti, která je jí v podstatě cizí. Povaha národních podniků, zejména jejich funkce a organisační uspořádání, zajistí i pružnější a odpovědnější provádění úkolů dosavadních monopolů a zlepší hospodaření ve výrobě předmětů, které monopoly dosud obstarávaly.
Vytvořila-li změna hospodářství technické podmínky pro odstranění monopolů, určilo vhodnou dobu k tomu zavedení všeobecné daně. Všeobecná daň je způsobilá, aby převzala úkol monopolů opatřovat veřejnému hospodářství prostředky, které dosud mělo z monopolů. Navíc oddělí daňovou složku od složky podnikové a poskytne tak předpoklady pro řádnou kontrolu úspornosti výroby a distribuce věcí, jež jsou monopolními předměty.
Pokud jde o umělá sladidla a výbušné látky, jichž výroba byla znárodněna již podle dekretu č. 100/1945 Sb., mohla se osnova omezit pouze na zrušení předpisů o těchto monopolech a na zavedení režimu všeobecné daně.
Osnova je rámcová. Pro nově zřizované národní podniky bude platit dekret presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění zákona č. 115/1948 Sb., a tím také zákon č. 51/1948 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, a zákon č. 161/1949 Sb., o úpravě některých finančních poměrů dalších národních podniků.
Zrušení státních finančních monopolů nezpůsobí změnu ve výši státních příjmů, poněvadž všeobecná daň, která postihuje předměty státních finančních monopolů, a clo nahradí plně monopolní zisk event. monopolní dávku.
K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:
K§ 1:
Zřízení národního podniku tabákového a pověření zvláštního podniku obchodní činnosti s tabákem odpovídá všeobecné zásadě našeho hospodářství, aby distribuce byla oddělena od výroby.
K § 2:
S výjimkou nákupu tabáku a tabákových výrobků v cizině a prodeje tabáku a tabákových výrobků do ciziny zachovává osnova národnímu podniku zřízenému podle § 1 odst. 1 práva, která příslušela dosud výrobnímu sektoru státního podniku československý tabákový monopol. Podnik, do něhož budou začleněny části majetkových podstat podle § 1 odst. 2, převezme obchod s tabákovými výrobky v tuzemsku, který dříve řídila finanční správa.
K § 3:
Ustanovení § 3 sleduje v zájmu jednotného plánování a hospodárnosti sjednocení solného hospodaření v našem státě, kromě obchodu se solí, který patří do kompetence ministerstva vnitřního obchodu.
K § 4:
Firma Solné mlýny, společnost s r. o. v Olomouci, byla zřízena po první světové válce k semílání soli dodané státní správou a k jejímu rozprodeji ve velkém. Společníky byla Čechoslavie, importní a exportní společnost s r. o. v Olomouci, a Banka čs. legií v Praze. Podle ujednání mezi společníky a státní monopolní správou mohlo ministerstvo financí odvolat kdykoliv se šestiměsíční lhůtou oprávnění k mleti a převzít celý podnik do vlastnictví státu za náhradu kmenového kapitálu.
Za okupace v době, kdy byl dočasně zrušen solný monopol, zajistilo si ministerstvo veřejných prací vliv na správu Solných mlýnů převzetím a zaplacením poloviny kmenového vkladu. Tuto státní účast převzalo po obnovení monopolu (zákon č. 30/1946 Sb. ) ministerstvo financí.
Po únoru 1948 převzalo ministerstvo financí po dohodě se společníky celý podnik do vlastní správy. Kmenový vklad Solných mlýnů je 10 milionů Kčs. Ježto stát je majitelem poloviny kmenového vkladu, přichází v úvahu náhrada nejvýše v celkové výši 5 milionů Kčs.
K § 6:
Dosavadní organisace československého monopolu lihového neodpovídá již vývoji a strukturálním změnám lihovarského průmyslu. Tím, že § 11 odst. 2 písm. o) zrušuje ustanovení §§ 92 až 104 zákona č. 30/1946 Sb., zruší se též československý monopol lihový.
část jeho funkcí převezme příslušný ústřední orgán národního průmyslu výživy, a to zejména plánování výroby v selských pálenicích a přejímání lihu ze všech výroben, které nejsou v národních podnicích jemu podřízených (lihovary zemědělské, sulfitové a selské pálenice). Pokud jde o odbavování lihu k dalšímu průmyslovému zpracování, bude líh dodáván národním podnikům přímo; pro ostatní odběratele (maloprodej, živnostenské zpracování, lékárny a j. ) bude líh dodáván podnikům distribučním (VDP, Chemodroga a j. ).
Na ministerstvo výživy se přenese zejména činnost dozorčí, kontrolní a správní s výjimkou záležitostí uvedených v § 7 a příprava podkladů pro stanovení výkupních a prodejních cen všech druhů lihu.
úpravou hospodaření s lihem se rozumí vydání některých opatření, týkajících se disposic lihem jako surovinou pro další průmyslové zpracování v oboru působnosti příslušného ústředního orgánu národního průmyslu výživy.
g
K § 7:
Ministerstvo financí bude se složkami lidové správy provádět kontrolu výroby a oběhu lihu, aby byla zajištěna všeobecná daň z lihu a výrobků z něho.
K zamezení zneužijí lihu je nutné, aby zastaralé předpisy, které zrušuje § 11 odst. 2 písm. o), byly nahrazeny předpisy novými, účelnými a dnešní době odpovídajícími.
K § 9:
Tento paragraf obsahuje úpravu poměrů zaměstnanců v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru. Vyjímá zaměstnance ze služební a platové úpravy veřejnozaměstnanecké a podřizuje je úpravě, platné pro zaměstnance národních podniků. Úprava je shodná s úpravou obdobné otázky v zákoně č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, a v zákon. č. 151/1949 Sb., o československé poště, národním podniku.
K §10:
Ustanovení odstavce 2 je odůvodněno tím, že je nutné stíhat a trestat přestupky proti předpisům o kontrole výroby a oběhu lihu, které budou vydány k zajištění všeobecné daně podle § 7, stejným způsobem jako přestupky proti předpisům o všeobecné dani.
K §§ 11 a 12:
Zrušení předpisů o státních finančních monopolech je důsledkem přetvoření finančních monopolů na národní podniky a reorganisace lihového hospodaření.
Zrušení právních předpisů o jednotlivých monopolech bude časově koordinováno se zřízením příslušných národních podniků, po případě se začleněním částí monopolních podniků do jiných stávajících podniků, s reorganisací lihového hospodaření a se zavedením všeobecné daně.
V Praze dne 14. března 1950.
Předseda vlády: Zápotocký v. r.
Ministr financi: Kabeš v. r.
Státní tiskárna v Praze. —1488-50.