Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 4. zasedání.
432.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o Státní bance československé.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I. Účel banky a její organisace.
§ 1.
Aby bylo zabezpečeno plnění všech úkolů, které se tykají měny a peněžnictví a nejsou obstarávány přímo jinými státními orgány, a aby tyto úkoly byly plněny v souladu s hospodářským plánováním, zřizuje se Státní banka československá (dále "banka").
§ 2.
(1) Banka převezme veškerá práva a závazky
1. Národní banky československé,
2. živnostenské banky, národního podniku,
3. Slovenské Tatra banky, národního podniku,
4. Poštovní spořitelny, národního podniku, postupně podle pokynů ministerstva financí.
(2) ústavy uvedené v odstavci l ukončí svou činnost převodem práv a závazků na banku a zaniknou dnem, který stanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů.
§ 3.
(1) Banka je státním ústavem; je právnickou osobou. Neručí za závazky státu, leč by výslovně takovou záruku převzala.
(2) Označení banky je "Státní banka československá".
(3) Sídlo banky jest v Praze. (4) Banka požívá právní ochrany, která přísluší národním podnikům.
§ 4.
(1) Banka vykonává svou činnost ústředím v Praze, oblastním ústavem pro Slovensko v Bratislavě a pobočkami; úkoly poboček může pověřit i jiné peněžní ústavy.
(2) Banka upraví své rozčlenění organisačními pravidly, která, schvaluje ministr financí.
Oddíl II.
Působnost banky.
§ 5.
Banka sestavuje a předkládá ministru financí návrhy úvěrového, pokladního a emisního plánu a návrh plánu platební bilance.
§ 6.
Banka má výhradní právo vydávati bankovky a řídí oběh platidel.
§ 7. (1) Banka zejména
a) přijímá peněžní vklady na běžné a šekové účty a na vkladní knížky, je celostátním peněžním ústředím, poskytuje přímý krátkodobý úvěr hospodářství, kontroluje podle směrnic vydaných pro kontrolu hospodářského plánu používání peněžních prostředku v hospodářství, poskytuje úvěr peněžním ústavům a kontroluje jejich úvěrovou činnost podle pokynů ministerstva financi,
b) vykonává pokladní službu pro stát,
c) jest ústředím bezhotovostního platebního styku,
d) nakupuje a prodává cenné papíry a je depositním ústředím,
e) obstarává umístění cenných papírů, vydávaných státem,
f) provádí platební styk s cizinou včetně poštovních převodů a jest oprávněna, uzavírati a poskytovati úvěry a přejímati záruky v cizině,
g) obchoduje s drahými kovy a cizozemskými platebními prostředky,
h) tiskne ve vlastní tiskárně platidla a cenné papíry i pro jiného.
(2) Banka provozuje peněžní obchody podle pravidel, která vydá se souhlasem ministra financí.
(3) Banka pečuje o to, aby její zásoba drahých kovů a cizozemských platebních prostředků odpovídala potřebám platební bilance, kontroluje platební styk s cizinou a může podle zmocnění ministra financí zastupovati stát v mezinárodních zařízeních měnových a bankovních a spolupůsobiti při mezinárodních jednáních finančních a obchodně politických.
§ 8.
(1) Banka má právo v oboru své působnosti požadovat od peněžních ústavů a jiných podniků zprávy a doklady o hospodářské činnosti a vydávat pro ně závazné směrnice. Tyto směrnice schvaluje ministerstvo financí v dohodě s příslušnými ústředními úřady.
(2) Banka poskytuje ústředním úřadům data potřebná pro sestavení a kontrolu plnění hospodářského plánu.
Oddíl III. Správa banky.
§ 9.
(1) Banku řídí generální ředitel, který osobně odpovídá ministru financí a je povinen dbáti jeho pokynů a směrnic. Zastupuje ho náměstek, jehož působnost určí organizační pravidla (§ 4 odst. 2).
(2) Banku navenek zastupuje generální ředitel.
(3) Generálního ředitele a jeho náměstka jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra financí.
(4) Generální ředitel a náměstek složí slib ministru financí.
(5) Generální ředitel a náměstek stávají se, pokud jimi již nebyli, zaměstnanci banky; jejich funkce zaniká dnem, kdy byli odvoláni, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se jí vzdávají.
(6) Na jmenování a odvolání generálního ředitele a náměstka se nevztahují předpisy o spolurozhodováni závodního zastupitelstva při přijímání a propouštění zaměstnanců, po případě o spolupůsobení tohoto zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a o předchozím souhlasu okresního národního výboru při sjednání a rozvázání pracovního poměru.
§ 10.
(1) Jednotlivé úseky činnosti banky řídí vrchní ředitelé, oblastní ústav řídí vrchní (oblastní) ředitel; rozsah jejich zodpovědnosti a pravomoci stanoví organisační pravidla (§ 4 odst. 2).
(2) Vrchní ředitele jmenuje a odvolává ministr financí po slyšení generálního ředitele a Ústřední rady odborů; pokud jde o vrchního ředitele oblastního ústavu, podává příslušný návrh pověřenec financí.
(3) O vrchních ředitelích platí obdobně ustanovení § 9 odst. 5 a 6.
§ 11.
Za banku podepisují společně generální ředitel a jeho náměstek, anebo jeden z nich a jeden vrchní ředitel. Rozsah oprávnění dalších zaměstnanců podepisovati za banku stanoví organisační pravidla (§ 4 odst. 2).
Oddíl IV. Zaměstnanci banky. • § 12.
(1) Na zaměstnance banky se vztahují ustanovení o zaměstnancích v peněžnictví.
(2) Banka provede nově pracovní zařazení svých zaměstnanců; toto nové zaražení podléhá schválení ministerstvem financí, které je udělí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednání s Ústřední radou odborů.
§ 13.
Na banku přecházejí podle § 2 též všechny závazky a práva zrušených ústavů, pokud jde o pensijní zajištění jejich zaměstnanců a pozůstalých po nich. Pensijní nároky těchto zaměstnanců a pozůstalých po nich ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření nebo z členství příplatkových (náhradních) pensijních ústavů a fondů zůstávají zachovány až do nové úpravy, kterou může vláda provésti nařízením. Neúměrně vysoké odpočivné a zaopatřovací požitky může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednání s ústřední radou odborů snížiti na přiměřenou výši, nikoli však pod jejich výměru podle předpisů o národním pojištění zaměstnanců.
Oddíl V. Hospodářství banky. §14..
Kmenové jmění banky činí 3. 000 milionů Kčs.
§ 15.
(1) Banka utvoří z přídělů ze zisku (§ 16) všeobecný reservní fond až do výše kmenového jmění. Počáteční částku všeobecného reservního fondu, který vytvoří banka z prostředků, převedených na ni podle § 2, stanoví ministr financí.
(2) Banka může se souhlasem ministra financí zřizovat i jiné fondy.
§ 16.
(1) Zisk, který zůstane po přídělech fondům (§15 odst. 2), po příspěvcích stanovených zákony a po odečtení částek, které určí ministr financí pro zvláštní úkoly peněžnictví, rozdělí se takto:
1. všeobecnému reservnímu fondu 20%,
2. zbytek státní pokladně.
(2) Ztráta se hradí z příslušných fondů a pokud tyto fondy k její úhradě nestačí, hradí ji stát.
§ 17.
(1) Banka sestavuje do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku účetní závěrku a výroční zprávu.
(2) účetní závěrku a výroční zprávu zkoumá ministerstvo financí, které je předkládá vládě ke schválení, a nejvyšší účetní kontrolní úřad, který podává o nich vládě zprávu.
§ 18.
Zprávy o oběhu platidel uveřejňuje banka v příslušném úředním listě.
Oddíl VI.
Všeobecná ustanovení.
§ 19.
(1) Podání stran bance, listiny vyhotovené v obchodním styku banky s cizinou, jakož i listiny o úvěrech a zápůjčkách poskytovaných bankou jsou osvobozeny od poplatků.
(2) úroky z vkladů uložených u banky jakožto celostátního peněžního ústředí jsou osvobozeny od daně rentové.
§ 20.
účetní knihy banky a výpisy z nich, jakož i listiny vydané bankou mají průvodnost veřejných listin.
Oddíl VII. Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 21.
(1) Právo Národní banky československé vydávati bankovky zaniká dnem počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Bankovky Národní banky československé se považují za bankovky Státní banky československé.
§ 22.
(1) Pokud věc neupravuje tento zákon a nejde o činnost, kterou ústavy uvedené v § 2 ještě vykonávají, rozumí se všude tam, kde se v právních předpisech mluví o těchto ústavech, banka.
(2) Zvláštní oprávnění ústavů uvedených v § 2 příslušejí bance.
§ 23.
(1) Na návrh banky provedou soudy zápis vlastnických a jiných práv na československý stát (Státní banka Československá) s odvoláním na § 2 tohoto zákona.
(2) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, které slouží k převodu práv a závazků ústavů uvedených v § 2 na banku, jsou osvobozeny od poplatků.
§ 24.
(1) Právní předpisy, které jsou v rozporu a tímto zákonem, pozbývají platnosti.
(2) Zejména se zrušují:
a) dnem zániku Poštovní spořitelny, národního podniku (§ 2 odst. 2)
zákon č. 143/1930 Sb., o poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a
zákon č. 182/1948 Sb., kterým se rozšiřuje působnost a mění právní povaha Poštovní spořitelny,
b) dnem zániku Národní banky československé (§ 2 odst 2)
zákon č. 38/1948 Sb., o Národní bance Československé.
(3) Předpisy vydané podle ustanovení předpisů, jejichž platnost se podle odstavců l a 2 zrušuje, jsou nadále platné, pokud neodporují tomuto zákonu.
§ 25.
Ministr financí se zmocňuje, aby v souladu s tímto zákonem upravil nařízením organisaci a správu ústavů uvedených v § 2, jakož i právní poměry, kde to bude nutné v důsledku zrušení předpisů uvedených v § 24.
§ 26.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. část všeobecná. I. Dovršení výstavby peněžnictví.
Druhá etapa znárodnění, pevné zakotvení plánovaného hospodářství v ústavě z 9. května, pokračující ústup zbytků kapitalistického hospodářství a příprava soustavného finančního plánování jako korelátu plánování statkového vyžadují i účelného dobudování organisace peněžnictví. Hospodářství zaměřené k socialismu jako nejbližšímu svému cíli musí být v celém svém rozsahu řízeno přímo plánem a v tomto stadiu vývoje se dostává nového poslání a smyslu celé finanční soustavě státu. Samozřejmě tu dostává novou náplň v odpovědnosti a úkolech i naše dosavadní bankovnictví a především Národní banka Československá sama. Nikoli pomalý vývoj, kterým jsme vedli naše bankovnictví ode dne jeho znárodnění, směřoval přes všechny překážky v době předúnorové ke stavu, který vytváříme předkládanou osnovou. Jednotlivé peněžní ústavy, které se podle osnovy spojují v jeden celek, Státní banku československou, již dnes konají práce a plní úkoly, které jsou navzájem tak spojité a tak spolu souvisí, že navrhovaná úprava vlastně už jen vyjadřuje organisační formu dovršení dosavadního vývoje peněžnictví a odstraňuje obtíže a nedostatky, s nimiž dnes ve stavu přechodu zápasíme. Má-li peněžnictví plnit funkce ukládané mu potřebami plánovaného hospodářství, nelze již působnost dosavadní Národní banky československé organisačně oddělovat od působnosti dosud vykonávané provozními bankami v krátkodobém úvěru a kontrole provozu, ani od působnosti Poštovní spořitelny vykonávané na poli soustřeďování peněžních prostředků a působnosti státní pokladny. Plánované socialistické hospodářství si vynucuje nové organisační formy, jak potvrdily také dlouholeté zkušenosti Sovětského svazu, v jehož úvěrové soustavě je Státní banka jediným ústavem pro úvěry krátkodobé a jedinou monopolní emisní a depositní bankou.
Navrhovaná osnova naplňuje tedy vývoj i vyhovuje denní nutnosti; zřizuje Státní banku československou, jednotný bankovní útvar, který převezme veškerá práva a závazky Národní banky československé, živnostenské banky n. p., Slovenské Tatra banky n. p. a Poštovní spořitelny. Nejde tu ovšem o pouhé mechanické spojování, jímž konec konců většinou bývaly podnikové fuse, nýbrž o dovršení ustrojného procesu budování nové organisace peněžnictví, zapadající do dnešní skladby našeho hospodářství a nutně z ní plynoucí. Jak již bylo
řečeno: řízený vývoj československého peněžnictví dospěl do stadia, v němž Národní banka Československá, Poštovní spořitelna a provozní banky jsou sice ještě právně čtyřmi samostatnými subjekty, hospodářsky však představují již dnes jeden organický celek se vzájemně spolu souvisícími a spojitými funkcemi. Souvislost a spojitost funkcí, která se rýsovala již v době předúnorové, stala se spádem vývoje po únorových událostech ještě zřejmější. Funkce vyplývající s hlediska měnového a uložené Národní bance, prolínají se dnes neoddělitelně s funkcí "kontroly korunou", prováděné t. zv. provozními bankami; úvěrová činnost bank, která dnes nerozlučně souvisí — a v tom směru musí být ještě prohloubena — s plněním výrobního a distribučního plánu, vykonává zároveň funkci měnovou. Plnění úkolů plynoucích ze zodpovědnosti za stálost měny nelze dnes již odlučovat od úvěrové činnosti dosavadních provozních bank. Také ve vztahu Národní banky a Poštovní spořitelny jde při soustřeďování peněžních prostředků a disposici s nimi v podstatě o jedinou funkci, dělenou dnes na různá místa. Naproti tomu v poměru mezi Poštovní spořitelnou a provozními bankami dochází dnes k dělení vlastně jediné funkce mezi dva samostatné útvary; Poštovní spořitelna soustřeďuje u sebe kreditní účty, je depositním ústředím a ústředím pro placení bez hotových a tím v tomto oboru činnosti již tvoří funkční celek s provozními bankami. A souvislosti mezi jmenovanými čtyřmi bankovními útvary, které by plynuly z nutnosti vypracovat již na příští rok jednotný plán úvěrový a přikročit k řízení oběhu peněz podle potřeb plánu, jsou již toho druhu, že bychom nemohli zdůvodnit jakékoliv průtahy ve zřízení jednotného bankovního útvaru, jemuž bude uložena zodpovědnost za všechny funkce spojené s řízením úvěru, s kontrolou výrobního as cirkulačního procesu a s řízením oběhu peněz.
Potřeby denní praxe vedly již k navázání nejužší spolupráce mezi čtyřmi základními ústavy; úsilí o koordinaci jejich činnosti přineslo positivní výsledky tím, že došlo ke sloučení agend některých oddělení Národní banky, živnostenské banky, Slovenské Tatra banky a Poštovní spořitelny.
Vytvoření jednotného bankovního útvaru je tedy pouhým dovršením fakticky už probíhajícího vývoje a právním vyjádřením skutečnosti, která po stránce hospodářské již sama dozrála. Spojení ústavu cedulového, provozních
bank i Poštovní spořitelny, jakož i funkční začlenění lidového peněžnictví do jednotné soustavy peněžnické umožní dokonalé plnění úkolů, které systematické plánování klade na peněžnictví a vytvoří souhru, v níž budou shromažďovány a plánovitě rozdělovány veškeré naše peněžní prostředky, kontrolováno jejich použití a tím i samo plnění hospodářského plánu a chod plánované výroby a distribuce. Nový organisační útvar odstraní dvoukolejnost, která trvá dosud na poli úvěrovém i jinde, dá možnost hospodárnějšího využití osobního i věcného vybavení nového ústavu a sítě filiálek a zlepší i prohloubí podle nových potřeb bankovní službu.
Ve Státní bance československé vrcholí proces růstu našeho peněžnictví; vedle ní setrvávají nadále jen Investiční banka pro poskytování zásadně dlouhodobých investičních úvěrů a ústavy lidového peněžnictví, především pro sběr a správu vkladů, a ovšem i pro určité speciální úkoly v úvěrnictví.
II. Státní banka československá a měna.
Sjednocení cedulové banky, provozních bank a Poštovní spořitelny ve Státní bance neznamená po stránce funkční pouhý součet činností, které tyto ústavy dříve vykonávaly; tyto činnosti nabývají nyní nové tvářnosti.
Cedulová banka, existující dosud samostatně vedle bank provozních, zásobila hospodářství doplňkovým úvěrem v podstatě nepřímým; jejími úvěrovými kontrahenty byly jen peněžní ústavy. Vzhledem k tomu, že základním prostředkem obchodu cedulové banky byla t. zv. "kreace peněz" (cedulová banka neměla kromě zůstatků na žirových účtech jiných svěřených prostředků), zahrnovaly se jak vydané bankovky, tak i závazky banky na viděnou splatné (žiro) do pojmu oběživa.
Naproti tomu Státní banka povládne vedle vlastních prostředků rozsáhlými prostředky svěřenými; emise platidel bude jen dodatkovým zdrojem jejích prostředků, který se uplatní jen potud, pokud či v jakém rozsahu to vyplyne z pokladního plánu banky. Emise platidel se tedy projeví jako plánované ryze pokladní a krátkodobé opatření, nikoli nutně jako protipoložka konkrétního obchodu úvěrového a nikoli jako důsledek reakce na nepředvídanou situaci v hospodářství. Proto se budou pokládat za oběh bankovek pouze hotová platidla, bankou vydaná a nikoli žirové účty.
V cedulových zákonech obvyklé předpisy o krytí oběhu bankovek drahými kovy, cizozemskými platidly a zajištěnými pohledávkami z krátkodobých úvěrů jsou jedním z nástrojů
technické ochrany kupní síly oběživa, preventivním opatřením proti nadměrným emisím a z nich pocházejícím měnovým poruchám; mají zaručovat přiměřenost oběhu peněz potřebě jednak návratností poskytnutých úvěrů, jednak snadnou realizovatelností ostatních aktiv, účinnost předpisů o krytí jev historickém pohledu spíše na poli psychologickém; mimořádné poměry vyvolávaly vždy opatření, jímž se předpisy o krytí suspendovaly. Náš zákon o Národní bance československé č. 38/1948 Sb. upustil od normování určitého krytí pro závazky banky z vydaných bankovek a ze žirových sald. Povinnost krytí a určitá jeho kvalita zajišťující návratnost úvěrů a snadnou likvidovatelnost ostatních aktiv vyplývaly však nepřímo jednak z ustanovení § 22 cit. zákona, vypočítávajícího obchody bance dovolené, jednak z ustanovení § 4 odst. 2, ukládajícího bance udržovati stav zlata a devis na výši vyžadované potřebami platební bilance a správy měny.
U Státní banky, sjednocující funkce banky spravující oběh peněz, banky pro úvěry provozní a celostátní ústředny spořivosti i placení bez hotových, je, jak již bylo výše uvedeno, emise bankovek operací ryze pokladní — ovšem plánovanou — doplňkovým plánovaným zdrojem prostředků banky; nelze tu ovšem oddělit krytí, které připadá na bankovky v oběhu od kryti ostatních pasiv včetně vlastních prostředků banky. O krytí všech závazků a všeho jmění banky bude rozhodovat i povaha a kvalita jejích obchodů, skladba jejích aktiv.
Úvěrovým plánem Státní banky jako korelátem finančních plánů výroby a distribuce a jeho důsledným a kontrolovaným prováděním, a z něho plynoucím plánem pokladním je dán předpoklad, že při této konstrukci se oběh bankovek udrží na výši nepřekročující potřebu a neporušující rovnováhu mezi penězi a statky. Sama tato rovnováha, výraz stability měny, nezávisí ovšem přímo a výlučně jen na činnosti banky; záleží na tom, aby v rukou státu byly takové zásoby zboží, aby vždy mohly i svojí skladbou dostáti požadavkům trhu, spotřeby. Banka k tomu musí ovšem přispívat, a to svou činností úvěrovou a kontrolní. Základem stability měny jsou poměry ve výrobě.
úvěrovým plánem se zaměří použití veškerých peněžních zdrojů banky souhlasně s operativními plány výroby. Pokladním plánem se stanoví, v jakém rozsahu hotovosti bance připlynou a jaké budou nároky na vydání hotovostí z jejích pokladen. Největší část platů mezi národními podniky navzájem a mezi nimi a státem se odbaví ve sféře bezhotovostní, což platí i o valné části styku s družstvy a o styku
v rámci družstevnictví; vydání hotovostí se soustřeďuje na platební styk s obyvatelstvem, zejména výplatu mezd, platů, pensí, na úhradu služeb, placených obvykle hotově a na výběry z úsporných vkladů. Naproti tomu zejména odvody hotovostí podniky, jimž připlývají tržby v hotovosti, vklady úspor do peněžních ústavů a koupě stáních cenných papírů, vytvoří příjmovou stránku pokladního plánu. Převaha vydání hotovostí z pokladen banky nad příjmem značí vzrůst emise platidel, převaha příjmů pak stahování platidel. Pokladním plánem je emise platidel organicky spjata se všemi složkami plánu úvěrového a jeho prostřednictvím také s plánem výroby a distribuce statků.
Celou svou činností, soustřeďováním prostředků, kontrolou jejich používání a aktivním působením na hospodářství za účelem dosažení maximální mobilisace všech dostupných zdrojů, přináší Státní banka svůj podíl k udržení pevnosti měny; pevnost, stabilita měny má však, jak již řečeno, své těžiště především ve výrobě, v její technické dokonalosti, hospodárnosti, v tempu rozvoje produktivity a ovšem i v plánované politice cenové a mzdové.
Nová organisace zahraničního obchodu a plánovaný obchodní styk s cizinou nám pak pomáhají v úsilí udržovat stálost naší koruny v relacích mezistátních.
B. část zvláštní. K § 1:
Socialistické plánování může nabýt plné účinnosti a splnit to, co se od něho očekává, t. j. zvyšování životní úrovně lidu, jen za podmínky, že bude ucelenou soustavou; peněžní a úvěrové vztahy musí být v plném souladu s procesy materiálními, plánování statkové spolu s plánováním finančním musí tvořit organicky skloubenou soustavu. Státní banka československá, jejíž funkční náplň a organisace se touto osnovou upravují, účastní se finančního plánování návrhem plánu úvěrového, pokladního a emisního a návrhem plánu platební bilance. Prostřednictvím těchto plánů je veškerá mnohotvárná činnost Státní banky zaměřena ke splnění jednotného hospodářského plánu; všechny významné funkce banky, akumulace prostředků, úvěrování a kontrola hospodářství, řízení peněžního oběhu, žirové vyrovnávání platů, řízení platebního styku s cizinou, jakož i sestavování zmíněných plánů, jsou nástroji plánovaného řízení národního hospodářství, v němž Státní banka československá jako jednotný bankovní útvar bude plnit jeden z nejvýznamnějších úkolů.
K § 2:
Organisace československého bankovnictví dovršuje se tím, že Státní banka československá, která se zřizuje tímto zákonem, stává se kromě Investiční banky naším jediným bankovním útvarem; Státní banka, která vzniká dnem 1. dubna 1950, převezme veškerá aktiva a pasiva Národní banky československé, živnostenské banky, Slovenské Tatra banky a Poštovní spořitelny, a to postupně, aby byl umožněn hladký přechod k nové struktuře v našem peněžnictví. Dosavadní ústavy zaniknou, jakmile převodem svých práv a závazků na Státní banku svoji činnost úplně skončí.
K § 3:
Státní banka československá je státním ústavem se samostatnou právnickou osobností. Tato její povaha se ještě podtrhuje ustanovením o výluce ručení za závazky státu. Právní ochrany, která přísluší nebo jíž se ještě dostane podle zvláštních předpisů podnikům socialistického sektoru, bude požívati i Státní banka; rozumějí se jí i výhody a oprávnění, příslušející národním podnikům, na př. též stejné postavení Státní banky v řízení před soudy a úřady.
K § 4:
Dosavadní základy organisační, na nichž byla vybudována Národní banka československá (§ 7 zákona č. 38/1948 Sb. ), zachovávají se v podstatě i u Státní banky. Okolnost, že Státní banka československá bude sdružovat činnost cedulové i provozní banky, se projeví v doplnění dosavadní sítě poboček. Počítá se také s tím, že Státní banka bude používati služeb poštovních úřadů jako sběren a plateben. Osnova stanoví ovšem pouze základní rámec organisace, zůstavujíc podrobnou úpravu podle zkušeností a praktické proměnlivé potřeby pružnějším vnitřním předpisům (organisačním pravidlům); ministerstvu financí je zajištěn vliv na obecná organisační opatření výhradou schvalování organisačních pravidel.
K § 5:
Základem úvěrové činnosti Státní banky je úvěrový plán; osnova pověřuje banku sestavením jeho návrhu. Podstatnými prvky úvěrového plánu jsou s jedné strany úvěrové nároky, s druhé strany zdroje jejich krytí, t. j, vlastní prostředky banky, svěřené prostředky a emise platidel. Úvěrový plán buduje na základním požadavku návratnosti úvěru ve smluvené lhůtě; právo kontroly přímých krátkodobých úvěrů, které bance poskytuje § 7 odst. l
písm. a) osnovy, sleduje především zajištění návratnosti úvěrů kontrolou jejich použití, po případě přímou kontrolou věcnou v závodech a tlakem sankcí, které v případě prodlení dlužníkova může banka uplatnit v rámci svých pravidel o provádění obchodů (§ 7 odst. 2 osnovy).
Vedle plánu úvěrového sestavuje banka návrh plánu pokladního a emisního; výhradní právo vydávání bankovek, které osnova bance propůjčuje (§6), jakož i povinnost banky řídit oběh platidel se uskutečňuje podle tohoto plánu. S působností banky v zahraniční správě měny [§ 7 odst. 1 písm. f), g) a § 7 odst. 3] souvisí její povinnost sestaviti návrh plánu platební bilance.
K § 6:
Výhradní právo Státní banky vydávat bankovky je zároveň její povinností, jak plyne z toho, že se vydávání bankovek děje podle plánu, pro banku závazného. Povinnost banky řídit oběh platidel se vztahuje i na platidla vydávaná podle zákona č. 39/1948 Sb. státem, t. j. na mince a drobné peníze papírové, které banka přejímá za dobropis jejich jmenovité hodnoty na účet ministerstva financí a provádí účelnou distribucí svými pobočkami tak, aby potřeba drobných byla v celém státě pokud možno rovnoměrně uspokojována.
K §7:
Aby Státní banka mohla splnit svůj úkol, soustřeďuje v prvé řadě peněžní prostředky [§ 7 odst. 1 písm. a)]. Jsou jí k disposici dočasné přebytky podniků, státu, hospodářských i jiných organisací na jejich běžných a šekových účtech, jakož i úsporné vklady na běžné účty i vkladní knížky. U banky soustřeďují se také volné prostředky ústavů lidového peněžnictví, pro něž banka přejímá také funkci lidového peněžního ústředí, kterou posléze vykonávala Poštovní spořitelna. Banka je ovšem celostátním peněžním ústředím, ježto kromě volných prostředků peněžnictví soustřeďuje i peněžní reservy zejména národního pojištění.
Druhou stránkou soustředění peněžních prostředků je jejich plánovitá redistribuce poskytováním úvěrů, a to jednak krátkodobých úvěrů hospodářství, jednak úvěrů peněžním ústavům [§ 7 odst. 1 písm. a)], úvěrování děje se podle plánu úvěrového (§5).
K zajištění plnění hospodářských plánů směřuje speciální kontrolní povinnost, kterou osnova bance ukládá [§ 7 odst. 1 písm. a)]. Banka - jak již dnes činí provozní banky — má vykonávat kontrolu poskytováním a odní-
máním peněžních prostředků, sledováním, jak je plněn podnikový rozpočet, jak se vyvíjejí zásoby, mzdy a platy a pod. Tuto kontrolu provádí banka podle směrnic, vydaných pro kontrolu hospodářského plánu. Pokud jde o úvěry nepřímé, t. j. úvěry poskytnuté peněžním ústavům, kontroluje banka úvěrovou činnost těchto ústavů, které pak samy jsou povinny provádět kontrolu korunou u svých dlužníků. Kontrolu úvěrové činnosti. peněžních ústavů provádí banka podle pokynů ministerstva financí.
Soustředění volných peněžních prostředků státního rozpočtu u banky vyplývá z výkonu pokladní služby pro stát [§ 7 odst. 1 písm. b)]. Akumulace, zahrnující vedle úsporných vkladů peněžní reservy rozhodující části podnikatelských a správních těles, je předpokladem širokého rozvoje bezhotovostního placení; banka je ústředím bezhotovostního platebního styku [§ 7 odst. 1 písm. c)]. Soustředění volných peněžních prostředků v tak širokém rozsahu spolu s prohloubenou soustavou bezhotovostních platů pouhými účetními převody dává velkou stabilitu úhrnu prostředků u banky nashromážděných.
V působnosti ústředí peněžnictví obstarává banka zprostředkování nákupu a prodeje státních a jiných cenných papírů pro peněžní ústavy, pojišťovny a jiné instituce a obstarává pro ně jejich úschovu a správu. Banka se proto v § 7 odst. 1 písm. d) osnovy pověřuje právem nakupovat a prodávat cenné papíry a funkcí depositního ústředí. Pokud jde o cenné papíry, vydávané státem, obstarává banka jejich umisťování [§ 7 odst. 1 písm. e)].
Při vymezení funkce banky na poli zahraniční správy měny [§ 7 odst. 1 písm. f), g) a § 7 odst. 3] recipuje osnova v podstatě ustanovení § 4 zákona č. 38/1948 Sb., o Národní bance československé.
Právo tisknouti ve vlastní tiskárně bankovek platidla a cenné papíry pro sebe i pro jiné (na př. drobná platidla papírová pro stát) se vyhrazuje v § 7 odst. 1 písm. h) i Státní bance tak, jak je měla Národní banka podle § 22 odst. 2 zákona č. 38/1948 Sb.
Podmínky peněžních obchodů, které banka provozuje, budou obsaženy ve zvláštních pravidlech, které vydá banka se souhlasem ministra financí (§ 7 odst. 2).
K § 8:
Se zřetelem na to; že Státní banka je pověřena významnými úkoly správními [na př. sestavování návrhu plánu podle § 5, působnost kontrolní podle § 7 odst. 1 písm. a)] bude patrně někdy nevyhnutelné vyžadovat si zprá-