Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 4. zasedání.
411.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o placené dovolené na zotavenou v roce 1950.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
část L Dovolená stálých zaměstnanců.
§ 1. Nárok na dovolenou.
(1) Zaměstnanci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), přísluší za rok 1950 (v dalším "kalendářní rok") placená dovolená na zotavenou, jestliže v něm konal práce alespoň po 75 dnů.
(2) U zaměstnance mladšího 26 let, který v kalendářním roce úspěšně skončil návštěvu školy a po prvé vstoupil do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců.
(3) Přerušení pracovního poměru kratší 6 týdnů, k němuž došlo se souhlasem zaměstnavatele, staví, ale nepřerušuje, čekací dobu, avšak jen pokud zaměstnanec v té době nebyl zaměstnán u jiného zaměstnavatele.
Délka dovolené.
§ 2.
(1) Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny v kalendářním roce.
(2) Základní výměra dovolené se prodlužuje o jeden kalendářní týden zaměstnancům
a) mladším 18 roků,
b) starším 50 roků, pokud se jim dovolená neprodlužuje podle písm. c) nebo odstavce 3,
c) kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 5 roků.
(3) Dovolená podle odstavce l se prodlužuje o dva kalendářní týdny zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 15 roků.
(4) Zaměstnancům v hornictví, kteří pracovali v posledních 9 měsících bezprostředně předcházejících nástupu dovolené nebo její části pod zemí alespoň tři čtvrtiny pracovní doby, prodlužuje se dovolená o další kalendářní týden.
(5) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. května kalendářního roku.
§ 3.
Do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 se započítává doba, po kterou zaměstnance nemohl býti zaměstnán, protože konal službu v československé branné moci nebo ve spojenecké armádě, a doba, po kterou nemohl býti za doby nesvobody zaměstnán pro národnostní, rasový nebo politický útisk. Vláda může po slyšení jednotné odborové organisace nařízením stanovit další dobu, která se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, ač zaměstnanec nebyl v pracovním poměru.
Omezení dovolené.
§ 4.
(1) Nemohl-li zaměstnanec v kalendářním roce konati práce po více než 75 pracovních dnů pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, krátí se mu dovolená za každých dalších 25 zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu.
(2) Za každý pracovní den (směnu), který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (odstavec 1), je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu dovolenou o dva dny. Zamešká-li zaměstnanec pracovní dny po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátiti mu stejným způsobem dovolenou v příštím roce.
Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než celý pracovní den, se sčítají.
(3) Zaměstnavatel odečte od dovolené poměrnou část dovolené (§ 9 odst. 5), kterou již jiný zaměstnavatel zaměstnanci za kalendářní rok poskytl nebo za niž mu poskytl peněžitou náhradu.
(4) U zaměstnanců povinných návštěvou základní odborné školy má zameškání vyučování na této škole stejné následky jako zameškání pracovní doby.
(5) Krácení podle odstavců 2 a 4 provede zaměstnavatel (§ 18 odst. 2) po slyšení zaměstnance a po projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.
§ 5.
(1) Do dovolené se započte účast na zvláštní léčebné péči podle ustanovení § 29 odst. l si 2 zákona o národním pojištění nebo na opatřeních preventivní péče podle ustanovení § 95 odst. l písm. b) a e) téhož zákona, s výjimkou případů, v nichž je zaměstnanec práce neschopen a případů postavených jim na roven, ústřední národní pojišťovna, povolujíc zvláštní léčebnou péči, rozhodne, zda se zaměstnanec po dobu této léčebné péče považuje za práce neschopna nebo zda jde o případ postavený tomu na roven.
(2) Ministerstvo práce a sociální péče může" po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v úředním listě stanoviti podrobnosti k provedení odstavce 1.
§ 6. • Požitky po dobu dovolené.
(1) Zaměstnanci příslušejí po dobu dovolené všechny peněžité požitky jako kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. Při tom se za základ výpočtu peněžitých požitků bere u zaměstnance s proměnlivými požitky průměrný týdenní výdělek za posledních 6 měsíců před nastoupením dovolené, a jde-li o zaměstnance v zemědělství a lesnictví, za posledních 12 měsíců. Ministerstvo práce a sociální péče může vyhláškou v úředním listě stanoviti, jakým způsobem se určí požitky po dobu dovolené u zaměstnanců, jimž se požitky vyplácejí v jiných než obvyklých mzdových obdobích nebo u nichž požitky nejsou jen odměnou za vykonanou práci.
(2) Po dobu dovolené příslušejí zaměstnanci též veškeré naturální požitky, pokud jich může užívat. Za stravu a jiné naturální požitky s výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto požitků nemůže užívat, přísluší mu nahrada v penězích. Výše této náhrady se určí podle předpisů vydaných pro účely národního pojištění.
(3) Peněžité požitky a náhrada naturálních požitků za dobu dovolené jsou splatné v obvyklých výplatních dnech. Požádá-li však o to zaměstnanec, musí býti tyto požitky vyplaceny při nastoupení dovolené. Při tom se však daň ze mzdy sráží podle obvyklých výplatních období.
§ 7. Nastoupení dovolené.
(1) Nastoupení dovolené určuje se zřetelem na jednotný hospodářský plán zaměstnavatel po projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců. Při tom přihlíží v mezích provozních potřeb závodu též k oprávněným požadavkům zaměstnanců. Dovolená ve vedlejším zaměstnání budiž podle možnosti poskytnuta zároveň s dovolenou v hlavním zaměstnání. Zaměstnavatel oznámí zaměstnanci den nastoupení dovolené zpravidla alespoň 14 dnů předem.
(2) Je-li to v zájmu plnění jednotného hospodářského plánu, může ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace stanoviti vyhláškou v úředním listě, že zaměstnanci v některých oborech jsou povinni vyčerpati část své dovolené v zimním období.
(3) Zaměstnanci lze poskytnout dovolenou nebo její část za kalendářní rok také po jeho uplynutí, požádá-li o to nebo nemohl-li ji vyčerpat z důvodů naléhavé potřeby provozu závodu nebo pro některou z příčin uvedených v § 4 odst. 1. V takových případech však musí zaměstnance nastoupit dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března příštího roku; jinak pozbývá nároku na dovolenou bez újmy případného nároku na peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou (§ 11).
§ 8. Hromadná závodní dovolená.
O) Hromadná závodní dovolená je přípustná jen, je-li to z provozních důvodů nutné a slučitelné s veřejným zájmem, zejména neohrozí-li ani nestíží-li se tím plnění jednotného hospodářského plánu. Hromadná závodní dovolená nesmí trvati déle než 14 dnů.
(2) Udělí-li se v závodě hromadná závodní dovolená, mají zaměstnanci, kterým v době této dovolené nepřísluší buď vůbec nárok na dovolenou nebo kterým přísluší nárok na dovolenou kratší, než je hromadná závodní dovolená, po
celou dobu jejího trvání nárok na všechny požitky podle ustanovení § 6, i když nemohou býti po dobu hromadné závodní dovolené přiměřeně zaměstnáni. Nabudou-li tito zaměstnanci dodatečně v kalendářním roce nároku na dovolenou nebo nároku na delší dovolenou, započte se jim do ní doba hromadné závodní dovolené, po kterou byli placeni a nepracovali. Jinak jsou tito zaměstnanci povinni konati na zaměstnavatelův příkaz bezplatně náhradní práce po dobu, rovnající se pracovní době, za kterou dostali požitky podle ustanovení první věty v době hromadné závodní dovolené.
§ 9.
Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou.
(1) Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou.
(2) Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za dovolenou, po případě za její část, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Zaměstnavatel je oprávněn sraziti si příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.
(3) V ostatních případech skončení pracovního poměru před nastoupením dovolené přísluší zaměstnanci její poměrná část, jsou-li u něho splněny podmínky pro vznik nároku na ni; při tom platí ustanovení o omezení dovolené.
(4) Za dny, které zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (§4 odst. 2 a 4) po vyčerpání dovolené, avšak před skončením pracovního poměru v kalendářním roce, je zaměstnavatel povinen požadovati od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na l den poskytnuté dovolené. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(5) V ostatních případech skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, je zaměstnavatel oprávněn od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku, pokud nejde o případy uvedené v § 12 odst. 1. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(6) Poměrná část dovolené se určí tak, že se poskytne za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce jedna dvanáctina dovolené.
§ 10.
Zaměstnanci zemědělští a lesní,
kteří nekonají nepřetržitě
práci.
Zaměstnancům zemědělským a lesním, kteří za trvání pracovního poměru nekonají práci nepřetržitě, přísluší dovolená podle ustanovení § 2 jestliže v kalendářním roce pracovali u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku více než 150 dnů; jinak jim přísluší poměrná část dovolené ve výměře jedné dvanáctiny za každých 25 dnů konané práce. Doba rozhodná pro prodloužení dovolené podle § 2, se zjistí součtem kalendářních let, ve kterých zaměstnanec pracoval aspoň 150 dnů.
§ 11.
Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou.
(1) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavci 2 nebo 3 nepřípustné.
(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpat dovolenou nebo její část do 31. března příštího roku z příčin uvedených v § 4 odst. l nebo z příkazu zaměstnavatele odůvodněného naléhavou potřebou provozu, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou nebo její nevyčerpanou část.
(3) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část přísluší zaměstnanci též, nemohl-li ji vyčerpat pro skončení pracovního poměru.
(4) Peněžitá náhrada za dovolenou se rovná peněžitým požitkům odpovídajícím době dovolené, kromě náhrady hotových výloh a odměny za práci přes čas. a peněžité náhradě za naturální požitky (§ 6 odst. l a 2).
(5) Peněžitá náhrada za dovolenou se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění a je osvobozena od daně ze mzdy.
§ 12.
Dovolená v některých případech změny zaměstnání, při přidělení k výkonu naléhavých prací a při účasti na pracovních brigádách.
(1) Zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr po 1. lednu 1947 bez jejích zavinění rozvázán podle předpisů o hospodárném zaměstnávání pracujících, o uvolnění postradatelných zaměstnanců nebo o návratu odborně vyškolených zaměstnanců do jejich povolání, započte se do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou (§ 1) a pro prodloužení dovolené (§2) v novém zaměstnání trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku. Totéž platí pro zaměstnance, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z administrativního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění jednotného hospodářského plánu, pokud je za takové prohlásí ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v úředním listě. Ustanovení věty prvé platí i pro zaměstnance, kteří změnili zaměstnání v důsledku reorganisace podniku nebo po skončení okupace z důvodů veřejného zájmu nebo na doporučení úředního lékaře.
(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci l mají vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené, jestliže byli v kalendářním roce zaměstnáni u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku alespoň 2 měsíce a jestliže neměli v tomto roce plnou dovolenou. Poměrná část dovolené přísluší zaměstnanci, i když mu podle ustanovení § l nevznikl nárok na dovolenou.
(3) Neměl-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje odstavec l, v kalendářním roce v dosavadním pracovním poměru plnou dovolenou nebo měl-li dovolenou kratší než mu přísluší v novém pracovním poměru, má vůči novému zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené.
(4) Ustanovení odstavců l až 3 platí obdobně pro dovolenou zaměstnanců přidělených podle příslušných předpisů k výkonu naléhavých prací a pro účastníky pracovních brigád, pokud trvají déle než 2 měsíce.
častil. Dovolená jiných zaměstnanců.
§ 13.
Zaměstnanci při pracích sezónních nebo kampaňových.
(1) Zaměstnancům přijatým na práce sezónní nebo kampaňové, přísluší při skončení pracovního poměru místo dovolené za každých 25 dnů konané práce peněžitá náhrada ve výši jedné dvanáctiny požitků, které by jim příslušely po dobu dovolené stanovené podle § 2, kdyby u nich byly splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§ 1).
(2) Peněžitá náhrada podle odstavce 1 se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.
§ 14. Zaměstnanci ve stavebnictví.
Pro dovolenou zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících platí ustanovení části I tohoto zákona. Vláda však může nařízením stanoviti pro některé skupiny zaměstnanců odchylnou úpravu poskytování dovolené. Podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v úředním listě.
Část m. Dovolená domáckých dělníků.
§ 15.
(1) Domáckým dělníkům a domáckým živnostníkům, kteří nezaměstnávají cizí pracovní síly, přísluší místo dovolené peněžitá náhrada, a to
za dovolenou 2 kalendářních týdnů 4%, za dovolenou 3 kalendářních týdnů 6%, za dovolenou 4 kalendářních týdnů 8%
pracovní odměny dosažené v kalendářním roce. Pro určení délky dovolené platí obdobně ustanovení §§ 2 a 3. Náhrada nepřísluší, skončilo-li zaměstnání z viny domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka. Peněžitá náhrada je splatná dne 31. prosince nebo při skončení zaměstnání; na žádost domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka se však na ni poskytne záloha odpovídající dosažené pracovní odměně.
(2) Pracovní odměnou podle odstavce l se rozumí hrubá odměna bez příplatků za hotová vydání.
(3) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatí domáckým dělníkům nebo domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.
(4) Peněžitá náhrada podle odstavce l se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.
Část IV.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. § 16.
(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebnám poměru.
(2) Délka dovolené hornických učňů činí 4 kalendářní týdny v roce; pro tyto učně neplatí ustanovení § 2.
§ 17.
U zaměstnanců, jejichž pracovní poměr trvá po dosažení 18. roku věku u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku na území obsazeném v roce 1938 cizí brannou mocí alespoň od 1. května 1946, se doba trvání pracovního poměru rozhodná pro nárok na dovolenou v délce 3 kalendářních týdnů [§ 2 odst. 2 písm. c)] zkracuje na 4 roky.
§ 18.
(1) Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jeho účinností.
(2) Placená dovolená na zotavenou smí býti poskytována jen, jsou-li splněny předpoklady stanovené tímto zákonem, a nesmí přesahovati výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění ustanovení věty prvé jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni. Jednání a opomenutí příčící se ustanovení věty prvé se trestají podle ustanovení § 17 zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice.
§ 19.
(1) Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou vojenských osob z povolání.
(2) Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upraví ministerstvo vnitra, dovolenou příslušníků Sboru vězeňské stráže ministerstvo spravedlnosti, a to v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej ministři práce a sociální péče, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Zákon č. 91, 1949 upravil placenou dovolenou na zotavenou pouze pro rok 1949.
Vzhledem k tomu, že úspěšné budování socialismu předpokládá včasné rozplánování všech úkolů, je třeba, aby i dovolená mohla být včas plánována. Proto uložila vláda již
v červnu letošního roku ministru práce a sociální péče, aby vypracoval návrh na novou úpravu placené dovolené na zotavenou.
Pro novou úpravu dovolené na zotavenou byly v meziministerském řízení vypracovány zásady, které vláda schválila ve své schůzi dne 15. listopadu t. r. Podle nich byla upravena navrhovaná osnova.
Při vypracovávání zásad byla zkoumána otázka, jak se v praxi osvědčila dosavadní ustanovení zákona č. 91/1949 Sb. a zejména, zda jsou již dány předpoklady pro to, aby mohlo býti skončeno období přechodných úprav dovolené na zotavenou, které od roku 1945 byly provedeny vždy jen pro období jednoho roku.
Po podrobném prozkoumání všech rozhodujících okolností, které byly uváženy s hlediska hospodářského politického i třídních poměrů, bylo shledáno, že zatím není účelné provésti úpravu novou a trvalou, nehledíc k tomu, že zásady nové trvalé úpravy bylo by nutné sladit se zásadami připravovaného zákoníku práce, který je dosud ve stadiu příprav.
Poměry ve výrobě stále ještě vyžadují, aby se úprava dovolené každoročně pružně přizpůsobovala potřebám výroby a byla i nástrojem ke zvýšení produktivity práce.
Dosavadní úprava pro rok 1949 se též vcelku vžila. Výměra dovolené po zpřísnění některých podmínek nároku proti stavu podle zákona č. 82/1947 Sb. je únosná pro naši výrobu.
Tyto úvahy vedly k závěru, že je účelné, aby stěžejní zásady úpravy dovolené podle zákona č. 91/1949 Sb. byly převzaty i pro úpravu dovolené na příští rok.
Při tom však zkušenosti z výroby ukazují, že je třeba při poskytování dovolené ještě účinněji než dosud potírati nezdravou fluktuaci a absentismus.
Po této stránce obsahuje osnova některá přísnější ustanovení, na něž se na příslušných místech poukazuje.
Z rozsahu platnosti zákona byly vyňaty pouze vojenské osoby z povolání. Pro ostatní příslušníky ozbrojených sborů, t. j. příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže umožňuje zákon odchylnou úpravu se zřetelem na zvláštní povahu pracovního poměru těchto zaměstnanců.
Naproti tomu ze zásadních důvodů nedává zákon možnost odchylné úpravy i pro jiné skupiny zaměstnanců, jak tomu na příklad bylo pro letošní rok podle nařízení číslo 150/1949 Sb. pro některé zaměstnance zahraniční služby a redaktory.
Také nová úprava obdobně jako zákon č. 91/ 1949 Sb., který po prvé přinesl unifikaci předpisů o placené dovolené na zotavenou pro zaměstnance v hospodářském životě a ve veřejných službách, je zcela v duchu lidově demokratických zásad sociální politiky, aby úprava pracovních poměrů byla v zásadě jednotná pro všechny skupiny zaměstnanců.
Pokud se týče učitelů a profesorů, je třeba připomenout, že osnova zajišťuje těmto skupinám zaměstnanců dovolenou na zotavenou ve stejném rozsahu, jak to bylo provedeno v letošním roce opatřením administrativním.
Nutno ještě podotknouti, že v letošní úpravě dovolené bylo vypuštěno ustanovení § 7 poslední věty zákona č. 91/1949 Sb., podle něhož se do dovolené započítává účast na sportovních kursech, na rekreaci a podobně. Otázka uvolnění zaměstnance k účasti na sportovním kursu, do něhož je povolán (např. výchova sportovních vedoucích pro ozdravovny ROH a pod. ) je především otázkou "překážky v práci", jejíž důležitost je třeba v každém případě zvlášť uvážiti, a ne předmětem úpravy dovolené na zotavenou. Pokud jde o účast na rekreaci, započítává se tato samozřejmě do dovolené na zotavenou a není třeba to v zákoně zvlášť zdůrazňovat.
Z podstatnějších změn, které v předkládané osnově byly proti dřívější úpravě zákonem č. 91/1949 Sb., provedeny a které vyplynuly ze shora uvedených důvodů, nutno uvésti zejména tyto:
část zvláštní.
K § 1.
Dosavadní úprava čekací doby, t. j. trvání pracovního poměru po devět měsíců u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, která je jednou ze základních podmínek vzniku nároku na dovolenou, se prodlužuje na 11 měsíců. I když tímto ustanovením dojde k určitému zhoršení dosavadního stavu, směřuje prakticky toto opatření jen proti zaměstnancům kteří často a neodůvodněně a proti veřejnému zájmu mění svoje zaměstnání. Prodloužením čekací doby ztěžuje se fluktuantům, aby ještě v témže roce mohli u nového zaměstnavatele nabýti nároku na dovolenou. Naproti tomu nikterak nepoškozuje toto ustanovení pořádné zaměstnance, neboť v dnešní době je zaručena každému pracujícímu stabilita jeho pracovního poměru a pokud dochází ke změnám podmíněným veřejným zájmem, je na tyto případy pamatováno v ustanovení § 12 osnovy. Prodloužení čekací doby zabraňuje daleko účinněji fluktuaci než dosavadní předpis § 3 odst. 3 a 4 zákona č. 91/1949 Sb., podle něhož se zaměstnancům, kteří přešli do jiného závodu nebo podniku v rozporu s hospodářským plánem, nezapočítávalo trvání pracovních poměrů u předchozích zaměstnavatelů do doby rozhodné pro nárok na dovolenou. Tyto předpisy, které měly brániti fluktuaci zaměstnanců, se v praxi neosvědčily. Na jedné straně zaméstnavatel neměl zájem na jejich dodržování při stávajícím nedostatku pracovních sil, na druhé straně nebylo ani dosti účinných prostředků k provádění kontroly fluktujících.
K § 2.
Také nová úprava dovolené zachovává dosavadní přednostní postavení zaměstnanců v hornictví, kteří pracují větší část doby v podzemí. Dnešní situace v hornictví, důležitost tohoto povolání pro splnění pětiletého plánu a obtížnost práce dostatečně odůvodňují ponechání dosavadní úpravy.
K § 4.
V souvislosti se zrušením již zmíněného předpisu § 3 odst. 3 a 4 zákona č. 91/1949 Sb. byla do nové úpravy pojata další zásada, že dosavadní hranice krácení dovolené absentistů se zvyšuje z jednoho dne na dva dny. Při tom ke krácení dochází nejen na účet dovozné dosud nevybrané, ale je možné odečísti dny, které zaměstnanec neodůvodněně zmeškal, i z nároku na dovolenou v příštím roce. Aby byla zdůrazněna závažnost tohoto ustanovení, byla zaměstnavateli uložena přímo povinnost zmeškané dny zaměstnancům z dovolené odečítat a to pod osobní zodpovědností. Důsledky zanedbání tohoto předpisu podchycuje § 17 odst. 2.
K § 5.
Dosavadní znění § 5 vedlo k obtížným a nežádoucím důsledkům, které pak musely býti řešeny administrativní cestou ministerstvem práce a sociální péče. Zásada, že se do dovolené započítá účast na zvláštní léčebné péči vždy, kdy je zaměstnanec práce schopen, nebyla spravedlivá a nevystihovala účel a potřeby zvláštní léčebné péče. úkolem zvláštní léčebné péče jest léčiti nejen osoby již práce neschopné nýbrž také osoby ohrožené pracovní neschopností. Mnozí z těchto nemocných pracují až do nástupu zvláštní léčebné péče právě proto, že mají kladný poměr k práci, a nebylo by proto s hlediska zdravotního správné, aby se jim vždy doba léčení započítávala do dovolené. Jde na př. o osoby nemocné tbc, reumatismem, srdečními chorobami a podobně, které nezbytně potřebují léčení a u nichž je kromě toho zdravotně plně odůvodněna též dovolená na zotavenou.
Nová úprava chce umožnit spravedlivé rozhodnutí otázky, zda povolená doba léčebné péče se má započítat do zákonné dovolené. Poněvadž rozhodnutí závisí především na zdra-
votním stavu zaměstnancově a povaze léčebné péče, nikoliv jen na jeho pracovní schopnosti, přísluší rozhodnutí o tom, zda jde o případ podobný práce neschopnosti s hlediska lékařského ústřední národní pojišťovně. Rozmanitost případů a nutnost uvážit v jednotlivých případech i jiná hlediska než lékařská odůvodňuje zmocnění obsažené v ustanovení odstavce 3.
K § 6.
Vzhledem k tomu, že praktická potřeba vyžaduje, aby bylo možno odchylně upravovat výpočet požitků po dobu dovolené u některých zaměstnanců s proměnlivými požitky, byl doplněn § 6 odst. 1 zmocněním upravit tyto otázky vyhláškou v úředním listě, aby nedocházelo k neodůvodněným výkyvům (na př. u smluvních lékařů ústřední národní pojišťovny).
K § 7.
Předpis o nástupu dovolené byl doplněn v úpravě pro rok 1950 novým ustanovením v odstavci 2. podle něhož je možné zaměstnancům v některých oborech uložiti povinnost vyčerpat část zákonné dovolené v zimním období, účelem tohoto opatření je zajistiti plnění jednotného hospodářského plánu.
K § 8.
Značné potíže a zejména administrativní těžkopádnost přinesl dosavadní předpis o povolování hromadné dovolené přímo ministerstvem práce a sociální pece v dohodě s příslušným ministerstvem a jednotnou odborovou organisací, případně povolování krajskými národními výbory, na něž ministerstvo přeneslo část své působnosti. Praxe okázala, že téměř všechny závody s větším počtem zaměstnanců požádaly o povolení hromadné dovolené. Jejich radostem bylo zpravidla vyhověno. Nová úprava ponechává proto rozhodnutí o povolení hromadné dovolené správě závodu, která ovšem je odpovědna za to, že hromadná dovolená neohrozí provoz závodu a je slučitelná s veřejným zájmem.
Předpis o hromadné závodní dovolené byl doplněn dalším ustanovením odstavce 2, které řeší případy, kdy některý ze zaměstnanců v době hromadné dovolené nemá vůbec nárok na dovolenou neb mu přísluší nárok na dovolenou kratší. Nedostatek obdobného ustanovění v dosavadní úpravě byl tíživě pociťován a měl za následek řadu sporů mezi některými zaměstnanci a správami závodů.
K § 9.
Snaha bojovat důsledně proti fluktuaci a absentismu vedla k doplnění dosavadního předpisu § 10 zákona č. 91/1949 Sb. novými odstavci 2 a 4, podle nichž se hospodářskou újmou postihuje zaměstnanec, který bezdůvodně po vyčerpání dovolené zruší pracovní poměr nebo jeho zrušení zaviní (odst. 2), nebo zamešká směny (odst. 4). Ustanovení odstavce 2 obsahuje obdobné ustanovení jako odstavec l pro případy, kdy zaměstnanec neodůvodněně rozváže pracovní poměr po vyčerpání dovolené, účelem tohoto ustanovení je odstraniti rozdíl mezi zaměstnanci, kteří rozváží bezdůvodně pracovní poměr před vyčerpáním dovolené a těmi, kteří tak učiní až po jejím vyčerpání. V ostatních případech rozvázání pracovního poměru po vyčerpání dovolené ponechává odstavec 5 zaměstnavateli právo požadovat od zaměstnance náhradu za noměrnou část dovolené připadajcí na zbývající část roku. Aby bylo zabráněno neodůvodněným tvrdostem v případech, kdy dojde k rozvázání pracovního poměru ve veřejném zájmu vyjímají se z účinnosti tohoto předpisu změny zaměstnání provedené podle § 12.
K §12.
Přejímá se s menšími změnami ustanovení dosavadního § 13 zákona č. 91/1949 Sb. Po zkušenostech s jeho prováděním byl doplněn odstavec l ustanovením, podle něhož může ministerstvo práce a sociální péče stanovit vyhláškou pořadí důležitosti hlavních výrobních odvětví důležitých pro splnění pětiletého plánu. Zvýhodnění brigádníků, pokud jde o dovolenou, platí jen pro brigádníky, kteří odcházejí nejméně na dvouměsíční brigádu.
K §14.
Dosavadní situace ve stavebnictví vyžaduje i v letošním roce, aby dovolená ve stavebnictví byla řešena odchylným způsobem.
K § 15.
Vzhledem k tomu, že postavení domáckých živnostníků, kteří nezaměstnávají cizí pracovní
síly, rovná se postavení domáckých dělníků, byl jim poskytnut nárok na dovolenou ve výměře nároku domáckých dělníků.
K § 16 odst. 2.
Poskytnutí této zvláštní výhody hornickým učňům oproti jiným učňům je odůvodněno nutností získati plánovaný počet hornického dorostu. Do hornictví přicházejí i učňové přechodem z jiných oborů a doba učení není tedy ve všech případech skončena do 18 let. Proto je nutné, aby prodloužení dovolené nebylo vázáno na věk. Také pokud jde o přídavkový týden v hornictví podle § 2 odst. 4 osnovy, nemohli by ho právě noví učňové, na jichž získání je největší zájem, nikdy získat, neboť každý učeň musí se vyučit všem dovednostem hornického povolání a projíti i dílnami nad zemí, což zpravidla trvá 3 měsíce. Kromě toho navštěvují učňové i odbornou školu. Nemohli by proto v časovém rozpětí čekací doby 9 měsíců bezprostředně před nastoupením dovolené splnit předpoklad odst. 4, t. j. odpracovat 3/4 téže doby pod zemí.
K § 18.
Smysl nové úpravy dovolené na zotavenou je zdůrazňovat co nejvíce skutečnost, že rozsah poskytované dovolené je maximum, co za dnešních poměrů je únosné pro naše hospodářství. Proto na zdůraznění závažnosti zákazu přestupování předpisů zákona upozorňuje odstavec 2 na trestní sankce podle předpisů zákona č. 244/ 1948 Sb., o řízení mzdové politiky.
K § 19.
Zákon nevztahuje se na příslušníky ozbrojených sborů. Pokud jde o vojenské osoby z povolání v činné službě, upraví jejich dovolenou president republiky rozkazem na základě ustanovení § 74 odst. l bod 12 ústavy. Pro ostatní příslušníky ozbrojených sborů zajišťuje osnova zvláštní úpravu.
Pokud se týče ustanovení, která osnova přejímá ze zákona č. 91/1949 Sb. a k nimž nejsou připojeny vysvětlivky, poukazujeme na důvodovou zprávu k citovanému zákonu (parlamentní tisk č. 258 z roku 1949).
V Praze dne 3. ledna 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr práce a sociální péče: E. Erban v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 238-50.