Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 3. zasedání.
345.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o vkladních knížkách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
(1) Vkladní knížka je potvrzení o přijatém pe nežitém vkladu, upravené tak, aby z něho byly zřejmé změny ve výši vkladu a jeho konečný stav. Vkladní knížka je cenným papírem znějícím na doručitele s výjimkou vkladních knížek Poštovní spořitelny, národního podniku, a vkladních knížek uvedených v § 5, odst. 2, které mají povahu cenného papíru znějícího na jméno.
(2) Co se stanoví v tomto zákoně o vkladních knížkách, platí i o vkladních listech.
(3) Vydávati vkladní knížky jsou oprávněny pouze peněžní ústavy a to v rozsahu, který stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
§2.
(1) Záhlaví vkladní knížky musí kromě firmy a sídla peněžního ústavu, který vkladní knížku vydal, obsahovati
a) číslo vkladní knížky,
b) označení udané vkladatelem u vkladní knížky znějící na doručitele,
c) jméno a adresu vlastníka u vkladní knížky znějící na jméno,
d) hrubou úrokovou sazbu ze vkladu, sazby veškerých srážek a z toho vyplývající čistou úrokovou sazbu; případné změny těchto sazeb musí býti při nejbližším předložení vkladní knížky vyznačeny zároveň s uvedením dne, od kterého platí. (2) Kromě náležitostí uvedených v odstavci l musí vkladní knížka obsahovati výňatek ze stanov nebo z jednacího řádu peněžního ústavu v míře nezbytně potřebné pro poučení vkladatele.
(3) Názvu "vkladní knížka" smí býti používáno pouze pro vkladní knížky vydané podle tohoto zákona.
(4) Vydávati vkladní knížky bez skutečného vkladu je zakázáno. -
§3.
(1) Výplaty z vkladní knížky smí peněžní ústav provésti jen, předloží-li se mu vkladní knížka. Každý, kdo předloží vkladní knížku znějící na doručitele, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a bude mu vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na překážku řízení umořovací, soudní nebo jiný úřední zákaz vydaný podle zákonného ustanovení. Peněžní ústav může výplatu odepříti, je-li žádána osobou, proti níž je důvodné podezření, že nabyla vkladní knížky trestným činem. Při úplné výplatě vkladu se vkladní knížka majiteli nevrací.
(2) Výplaty vkladů mohou býti podle stanov nebo jednacího řádu peněžního ústavu vázány (vinkulovány) zejména na podpis, heslo, průkazní lístek nebo na skutečnost, o níž jest jisto, že nastati musí.
(3) O umoření vkladních knížek platí obdobně příslušná ustanovení § 23 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb., o Poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
§4.
Pohledávky ze vkladů na vkladní knížky a z úroků z těchto vkladů se promlčují ve čtyřiceti letech. Promlčecí lhůta počíná dnem posledního zápisu ve vkladní knížce. Promlčené pohledávky ze vkladů a úroků připadnou reservnímu fondu peněžního ústavu.
§5.
(1) Pro vkladní knížky Poštovní spořitelny, národního podniku, znějící na jméno, platí příslušná ustanovení zákona č. 143/1930 Sb.
(2) Ministr financí může nařízením stanoviti, že předpisy o vkladních knížkách Poštovní
spořitelny (odstavec 1) platí nadále i pro vkladní knížky jiných peněžních ústavů buď všechny nebo jejich část a naopak.
§6
Anonymita vkladů a obchodní tajemství jich se týkající jsou zaručeny. Zprávy o vkladních knížkách a vkladech lze podávati jen v případech, kde to stanoví zákonné předpisy.
§7.
Vláda může nařízením stanoviti v oboru daní a dávek úlevy pro vklady a úroky z nich.
§8.
(1) Kdo v rozporu s platnými právními předpisy vyjeví o vkladech a vkladních knížkách skutečnosti, které mají zůstati utajeny, bude potrestán okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 100. 000. — Kčs, v případě nedobytnosti vězením do 6 měsíců.
(2) Kdo jiným způsobem poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných, bude potrestán pokutou do 50. 000. — Kčs, v případě nedobytnosti vězením do 3 měsíců.
(3) Trestní odpovědnost stíhá všechny osoby na trestném činu zúčastněné; členy správních nebo dozorčích orgánů a odpovědné úředníky též tehdy, jestliže zanedbáním povinné péče umožnili, že v peněžním ústavě ke spáchání trestného činu došlo.
(4) Ve všech případech není potrestáním vinníka dotčeno zákonné právo správních úřadů k jinakému zakročení.
§9.
Zákon ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících se zrušuje.
§ 10.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě s ministrem vnitra.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Ustanovení o vkladních knížkách a správě vkladů byla dána v části I zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb., o vkladních knížkách
(listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů. Tento zákon byl jednou ze série pěti současně vydaných norem upravujících poměry v peněžnictví (č. 237 až 241/1924
Sb. ). Skupina tři těchto zákonů (č. 237, 238 a 239/1924 Sb. ) byla změněna a doplněna zákonem ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb., a vyhlášena jako t. ví. bankovní zákon vládní vyhláškou č. 55/1932 Sb. Ustanovení §§ l a 30a) byla doplněna resp. pozměněna ještě čl. IV vlád. nařízení ze dne 28. září 1940, č. 325 Sb.
Změna hospodářské o sociální struktury našeho státu přinesla s sebou nutně i změnu právních předpisů. Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945. č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a zejména zákon ze dne 20. července 1948, č. 181 Sb., o organisaci peněžnictví, zrušily platnost, po případě použivatelnost všech předpisů odporujících těmto normám. § 64 zákona č. 181/1948 Sb. zrušil pak výslovně §§ 18 až 29 bankovního zákona. Celá řada dalších ustanovení bankovního zákona se stala v důsledku vydání nových norem o peněžnictví obsoletní a již nepraktická. Tato zastaralá ustanovení zůstávají formálně však nadále v platnosti (viz § 23 dekretu č. 102/1945 Sb. a § 20 zákona č. 181/1948 Sb. ). Aby se předešlo mylným výkladům, je nutno přistoupiti ke zrušení všech ustanovení, která měla svůj význam v době bank-akciových společností a v době trvání bankéřských závodů.
Toliko dvě menší části bankovního zákona zůstávají i nyní praktické. Jsou to především ustanovení o vkladních knížkách, která se pozměňují, doplňují a vydávají jako tento zákon, a skupina předpisů o vnitřním uspořádání peněžních ústavů, která bude vtělena do stanov, po případě dozorčích řádů. Stanovy a dozorčí řády bank schvaluje ministr financí (§§ 2, 3 a 21 zákona č. 181/1948 Sb. ). Kromě těchto nově kodifikovaných ustanovení, která po změnách zůstanou součásti právního řádu jednak jako předpisy tohoto zákona, jednak jako schválené statuty bank, zanikne celý t. zv. bankovní zákon č. 54/1932 Sb. Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, který byl zřízen zákonem č. 237/1924 Sb., byl zrušen již zákonem ze dne 11. června 1947, č. 112 Sb.; také všeobecný fond peněžních ústavů (zákon č. 238/1924 Sb. ) a Pomocný fond peněžních ústavů v Bratislavě (zákon č. 172/1941 SI. z. ) byly již zrušeny zákonem ze dne 15. června 1949, č. 157 Sb.
Budou tedy zrušeny všechny tři zákony č. 237, 238 a 239 z r. 1924 Sb. ve znění zákona č. 54/1932 Sb.
Část zvláštní. K §§ l až 8.
Ustanovení o právní povaze vkladní knížky respektují plnou anonymitu vkladů.
Vkladní knížka je cenným papírem znějícím na doručitele s výjimkou vkladních knížek Poštovní spořitelny, národního podniku, a vkladních knížek podle § 5, odst. 2, které jsou cenným papírem znějícím na jméno. Zákazem vydávání vkladních knížek bez skutečného vkladu nejsou postiženy t. zv. dárkové vkladní knížky malých hodnot, které vydávají a základní vklad na ně poskytují peněžní ústavy, na př. při narození dítěte, v rámci školního spoření a pod.
Výplaty z vkladních knížek lze konati jen na předložení vkladní knížky; nelze tedy vkladem na vkladní knížce disponovati dopisem, šekem a pod., aniž by byla zároveň předložena vkladní knížka, jako je tomu u vkladů v běžném účtě.
Rozdíl mezi vkladní knížkou a vkladním listem je toliko v technické formě listiny o přijatém peněžitém vkladu.
Oprávnění k vydávání vkladních knížek jest dáno pouze peněžním ústavům (bankám národním podnikům a ústavům lidového peněžnictví, jejichž hlavním úkolem jest podporování spořivosti), a to v takovém rozsahu, jak stanoví ministerstvo financí. Nyní mají toto oprávnění všechny peněžní ústavy. Ministerstvo financí má však možnost stanoviti podle § 3 zákona č. 181/1949 Sb. obor a rozsah činnosti peněžních ústavů i jinak a v rámci této činnosti uložiti některému peněžnímu ústavu, aby vkladovou činnost neprovozoval. V § 5, odst. 2 se dává ministerstvu financí možnost upravovati předpisy o vkladních knížkách tak, jak to bude vyžadovati péče o povznesení spořivosti. Tím se umožní, že popularita, které se nyní těší vkladní knížky Poštovní spořitelny, národního podniku, se rozšíří i na vkladní knížky jiných peněžních ústavů, zvětší se funkční obsah vkladní knížky a, usnadní řízení umořovací.
V § 7 má býti dána vládě možnost podporovati spořivost úlevami daňovými a dávkovými pro vklady a úroky z nich.
§ 8 obsahuje zjednodušená ustanovení trestní. Odpovědným úředníkem podle § 8, odst. 3 jest ředitel banky, národního podniku, vedoucí úředník lidového peněžního ústavu, po případě úředník pověřený vedením neb dozorem ve vkladovém oddělení.
V Praze dne 14. září 1949.
Předseda vlády: Zápotocký v. r.
Ministr financí: Kabeš v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 4747-49.