Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 3. zasedání.

274.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

kterým se zrušuje poplatkový ekvivalent.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všechny předpisy o poplatkovém ekvivalentu, zvláště zákon ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, a dekret presidenta republiky ze dne 23. října 1945, č. 107 Sb., o přechodné úpravě poplatkového ekvivalentu v zemích české a Moravskoslezské, pozbývají platnosti dnem 30. června 1949.

§2.

Ministr financí může nařízením změniti a doplniti dosavadní předpisy o poplatkovém ekvivalentu, pokud je toho třeba k jeho vypořádání za dobu do 30. června 1949 ze jmění národních podniků nebo ze jmění znárodněného, konfiskovaného nebo státem vykoupeného a k poskytnutí úlev u poplatkového ekvivalentu ze jmění

zničeného nebo poškozeného válečnými nebo ji-

nými mimořádnými událostmi, po případě též k odstranění nesrovnalostí. Při tom může ministr financí stanoviti, že se opatření učiněná před vydáním jeho nařízení považují za učiněná podle něho, pokud odpovídají jeho ustanovením.

§3

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Změny v držbě a struktuře podstatné části národního majetku, k nimž došlo zejména znárodněním dolů a průmyslových podniků, akciových bank a soukromých pojišťoven, znárodněním obchodních a jiných podniků soukromokapitalistických v dubnu 1948, novou organisací peněžnictví, výkupem půdy státem, konfiskací nepřátelského a jiného majetku, novou úpravou podnikání svazků lidové správy a pod., znamenají pro obor poplatkového ekvivalentu přesun daňového břemene z majetku dříve převážně soukromého na majetek národní a majetek lidové správy. Podle statistických dat pro r. 1947 připadalo z celkového výnosu poplatkového ekvivalentu v zemích české a Moravskoslezské ve výši zhruba 147, 507. 000 Kčs na národní podniky a doly více než 50%, na majetek svazků lidové správy 14%, na konfiskované podniky výdělkových společností a společenstev (družstev) 4. 8%, na ostatní národní podniky (banky a pojišťovny) 7. 3%, tudíž na majetek národní více než 75%. Tato kvóta se v r. 1948 ještě zvýšila znárodněním majetku dalších soukromokapitalistických ekvivalentních podmětů. Na ostatní majetek připadalo v r. 1947 necelých 25% výnosu, při čemž mezi podměty vlastnícími tento majetek jsou zahrnuty církve s podílem 5%, nositelé veřejnoprávního pojištění a Jednotná odborová organisace se svými organisačními složkami 0. 6%, ostatní podniky výdělkových společností (z velké části znárodněné v r. 1948) 5. 8%, podniky výdělkových a hospodářských společenstev (družstev) 3. 8% a ostatní ekvivalentní podměty (fondy, spolky, ústavy, nadace a j. ) 8. 7%. Na Slovensku činil výnos poplatkového ekvivalentu zhruba 26, 002. 000 Kčs; i tam lze předpokládati, že podíl národního majetku na tomto výnosu daleko převyšuje podíl ostatních ekvivalentních podmětů.

V roce 1948 činil výnos poplatkového ekvivalentu 189, 228. 000 Kčs; z toho na Slovensku částka 58, 034. 000 Kčs. V státním rozpočtu na rok 1949 je výnos poplatkového ekvivalentu preliminován za dobu do 1. července 1949 částkou 100 mil. Kčs, z toho Slovensko 13, 050. 000 Kčs.

Pro různé obtíže nedošlo dosud k vyměření

poplatkového ekvivalentu zejména z majetku národních podniků zřízených podle znárodňova cích zákonů z dubna 1948. Z majetku dříve již zřízených národních podniků byl poplatkový ekvivalent vyměřen jen zatímně. Nelze odhadnouti budoucí roční úbytek na státních příjmech, k němuž dojde zrušením poplatkového ekvivalentu, ježto

a) není dosud přehledu o kmenovém jmění národních podniků,

b) u svazků lidové správy, která se stala součástí státní správy, jest platba poplatkového ekvivalentu jen přesunem z jednoho odvětví do druhého,

c) u ostatních poplatných subjektů není dosud přehledu o jejich jmění vzhledem k druhé znárodňovací etapě (parcelace pozemkového vlastnictví církví) a k dávkám z majetku podle zák. č. 134/1946 Sb. a 180/1948 Sb.,

d) platba na poplatkový ekvivalent je odpočitatelnou položkou u zvláštní daně výdělkové a velká část se proto určitě zachytí v této dani (61. 2% =60% zvl. d. výd. ze základu a 2% z daně). Na rok 1949 je preliminováno v rozpočtu 100 mil. Kčs (srov. shora). Kdyby podle výnosu poplatkového ekvivalentu v r. 1948 se odhadoval roční rozpočtový preliminář na 200 mil. Kčs, pak vzhledem k tomu, že asi 60% z této částky bude odvedeno (ovšem jen přibližně, ježto sazby zvl. d. výd. nejsou pro všechny subjekty této daně stejné) ve zvláštní dani výdělkové, zmenšuje se úbytek na 80 mil. Kčs. Při tom nutno míti dále na zřeteli, že u národních podniků režie ušetřená odpadnutím prací spojených s poplatkovým ekvivalentem je dalším ziskem, z něhož se platí zvláštní daň výdělková, nehledě k dalšímu národohospodářskému prospěchu z toho, že zaměstnanci, kteří tyto práce konali, budou využiti účelněji.

Zrušení poplatkového ekvivalentu znamená ovšem také úsporu na osobních a věcných nákladech spojených s agendou této dávky, která se odhaduje na zhruba 3, 300. 000 Kčs.

Odhodlala-li se finanční správa zrušiti poplatkový ekvivalent, vedly ji k tomu zejména tyto důvody:

a) Po znárodnění výrobních prostředků patřících dříve soukromokapitalistickým společnostem a jim podobným útvarům podléhá dnes poplatkovému ekvivalentu z převážné míry majetek národní (kmenové jmění národních podniků a podniků komunálních a základní jmění lidových družstev). S tohoto hlediska poplatkový ekvivalent, pokud jde o národní majetek, pozbyl svého odůvodnění v berní soustavě našeho státu. V této souvislosti je nutno dále poznamenati,, že podle § 5, odst. l vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1948, č. 253 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství, jsou národní podniky povinny odváděti do zmíněného Fondu v každém čtvrtletí úrok z kmenového jmění a reservního fondu, vypočtený při 31/4% roční úrokové sazbě;

b) poplatkový ekvivalent není za nynějšího stavu vhodným nástrojem k zamezení narůstání soukromého majetku přes míru stanovenou v květnové ústavě, protože fysické osoby mu nepodléhají.

K§1.

Zrušují se všechna ustanovení o poplatkovém ekvivalentu ať již obsažená v zákonu ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., po případě v dekretu ze dne 23. října 1945, č. 107 Sb., nebo v jiných zákonných předpisech. Zrušuji se tudíž zejména ustanovení o ekvivalentní povinnosti národních podniků, obsažená v znárodňovacích dekretech ze dne 24. října 1945, č. 100 až 103 Sb., ve znění zákonů je měnících a doplňujících (§ 13, odst. l, poslední věta dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb.; § 10, odst. l, poslední věta dekretu č. 101/1945 Sb., ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb.; § 22, poslední věta dekretu č. 102/1945 Sb., § 37, poslední věta dekretu č. 103/1945 Sb. ), v § 9, větě třetí zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, v § 19, poslední větě a v § 60, odst. l zákona ze dne 20. července 1948, č. 181 Sb., o organisaci peněžnictví, v § 14, odst. l, větě třetí zákona ze dne 21. července 1948, č. 199 Sb., o komunálních podnicích, v § 10 zákona ze dne 16. května 1946. č. 144 Sb., o jednotné odborové organisaci, v § 30, odst. l zákona ze dne 11. března 1948, č. 38 Sb., o Národní bance československé a v § 12 zákona ze dne 22. prosince 1948, č. 311 Sb., o národních dopravních podnicích. Dále pozbývá platnosti ustanovení § 35, věty druhé zákona ze dne 27. ledna 1942, č. 14 Sl. z., o změně a doplnění některých právních předpisů o poplatcích, zachované ustanovením § 24, bod 2 zákona ze dne 19. února 1946, č. 32 Sb., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů.

K §2.

Zmocněním podle § 2 se umožňuje ministru financí provésti úpravu nepřesných a neúplných ustanovení o poplatkovém ekvivalentu, pokud je toho potřebí zejména k dodatečnému zjednání zákonného podkladu pro administrativní opatření vydaná dříve ve věcech, kde při výkladu zákonných ustanovení vznikly pochybnosti nebo obtíže v praktickém provedení (ekvivalentní povinnost znárodněného, konfiskovaného a státem vykoupeného jmění — půdy, počátek vzniku ekvivalentní povinnosti u některých národních podniků a kontinuita v placení poplatkového ekvivalentu), jakož i k vhodnému vypořádání (likvidaci) poplatkového ekvivalentu z tohoto jmění, po případě též k odstranění nesrovnalostí.

Mimo to je třeba zákonného podkladu pro administrativní opatření, jimiž finanční správa z důvodu ekvity poskytla určité úlevy na poplatkovém ekvivalentu ze jmění, které během ukládacího období 1941 až 1950 bylo zničeno nebo poškozeno válečnými a jinými mimořádnými událostmi.

Předpisy vydané podle tohoto zmocnění se budou týkati úpravy a vypořádání poplatkového ekvivalentu za dobu do 30. června 1949.

Vláda zabývajíc se předmětnou osnovou učinila usnesení, aby se dosavadní předpisy o poplatkovém ekvivalentu změnily a doplnily tak, že u národních podniků poplatkový ekvivalent, který by podle dosavadních předpisů připadl na první pololetí roku 1949, bude předepsán jako zvýšení poplatkového ekvivalentu za rok 1948 a bude v důsledku toho také tvořiti srážkovou položku při vyměření zvláštní daně výdělkové národních podniků v roce 1948 a nikoliv v roce 1949.

Ministr financí provede toto usnesení nařízením vydaným podle § 2 schválené osnovy, za předpokladu, že vládní návrh bude uzákoněn.

V Praze dne 12. dubna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: Jaroslav Kabeš v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 2210-49.