Národní shromáždění republiky Československé 1940.

I. volební období. 3. zasedání.

265.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ L

Státní silnice. Státními silnicemi jsou

a) silnice, které byly dne 29. záři 1938 silnicemi státními, zemskými nebo okresními anebo byly jako takové silnice postaveny nebo rozestavěny po uvedeném dni,

b) silnice, které budou po 30. červnu 1949 postaveny jako státní silnice,

c) vicinální silnice (cesty), určené podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 9 Sb. n. SNR, o vicinálních cestách, a

d) jiné veřejné silnice nebo cesty, po případě jejich úseky, pokud je jich podle rozhodnutí ministerstva techniky vydaného v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy třeba k dosažení souvislosti sítě státních silnic.

§ 2. Součásti a příslušenství silnic.

(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o silnicích, rozumějí se tím také jejich součásti a příslušenství.

(2) Součástmi silnic jsou všechna zařízení a díla, která jsou zřízena převážně k účelům silničním a kterých je třeba k úplnosti, ochraně a zabezpečení silničního tělesa nebo k zajištění, usnadnění, úpravě a ochraně dopravy na nich nebo k úpravě odtoku vody. Součástmi silnic jsou na př. mosty, přívozy, propustky, svahy silničního tělesa, opěrné, zárubní a obkladové zdi, příkopy a jiná odvodňovací zařízení, zábradlí, odrazníky, staniční kameny, dopravní značky, závějné ploty a stromoví.

(3) Příslušenstvím silnic jsou všechna zařízení, jichž se používá nebo jež jsou určena výhradně nebo převážně k stavbě, správě nebo udržování silnic, pokud nejsou součástmi silnice a pokud náleží vlastníku silnice (na př. lomy, dílny, skladiště, garáže, cestářské domky, vo zidla, silniční stroje a nářadí), jakož i zásoby silničních hmot, které náleží vlastníku silnice.

(4) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně také pro cesty.

§ 3. Roztřídění a zařazení silnic.

(1) Státní silnice se dělí na tři třídy podle důležitosti, kterou mají pro dopravu.

(2) Ministerstvo techniky zařazuje státní silnice do jednotlivých tříd vyhláškou v úředním listě, a to v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy a po slyšení příslušných krajských a okresních národních výborů.

§ 4. Převzetí silnic.

(1) Silnice (§ 1), které dosud nejsou ve vlastnictví a správě státu, převezme stát po slyšení dosavadního vlastníka, po případě správce, bez náhrady do vlastnictví, správy a udržování dnem, který určí ministerstvo techniky vyhláškou v úředním listě; pokud jde o udržování silnic, platí při tom výhrady vyplývající z ustanovení § 7. Vzejdou-li v jednotlivých případech pochybnosti o součástech nebo příslušenství těchto silnic, rozhodne krajský národní výbor.

(2) Z převzetí podle odstavce l jsou vyňata zařízení tvořící příslušenství silnic, která byla začleněna do komunálního podniku nebo která lze výhodněji provozovat formou komunálního podniku; krajský národní výbor však může v odůvodněných případech stanovit, že i takové zařízení má býti převzato státem.

§ 5. Odevzdání silnic obci.

(1) Ministerstvo techniky může silnice (cesty) uvedené v § l, písm. a), b) nebo c), po případě jejich úsek, pokud jich nebude třeba pro účelné uspořádání sítě státních silnic, po slyšení zúčastněného krajského, okresního a místního národního výboru vyloučit z uvedené sítě a odevzdat, nedojde-li k jiné úpravě dohodou, bez náhrady do vlastnictví, správy a udržování obci, v jejímž území silnice (cesta) nebo její úsek je.

(2) Rozhodnutí vydané podle odstavce l se v obci vyhlásí způsobem v místě obvyklým.

§ 6. Stavba, správa a udržování silnic.

(1) Stát staví, spravuje a udržuje státní silnice prostřednictvím okresních a krajských národních výborů. Podrobné předpisy o této působnosti národních výborů vydá nařízením ministr techniky v dohodě s ministrem vnitra.

(2) Vrchní dozor na silnice přísluší ministerstvu techniky.

§ 7. Úhrada nákladů.

Stát hradí náklady na stavbu, správu a udržování státních silnic, pokud podle dosavadních předpisů nebo podle ujednání není nebo nebude někdo jiný povinen silnici udržovat anebo přispívat na její stavbu nebo udržování nebo poskytovat jakékoli náhrady, zejména vzhledem ke zvláštní úpravě silnice, k většímu rozsahu nebo mimořádnému způsobu jejího užívání nebo z jiného podobného důvodu.

§ 8. Zaměstnanci.

O) Zaměstnanci okresů, na Slovensku za městnanci Fondu vicinálních cest, kteří dne 31. prosince 1949 budou výhradně zaměstnáni při správě a udržování silnic (§ 1), přejdou dnem 1. ledna 1950 do služeb státu.

(2) Stát může převzít do svých služeb v potřebném počtu také zaměstnance, kteří jsou převážně zaměstnáni při správě a udržování silnic uvedených v § 1.

(3) Služební a platové poměry převzatých zaměstnanců se upraví přiměřeně podle zásad vládního nařízení ze dne 7. listopadu 1930, č. 163 Sb., o převzetí zaměstnanců samosprávných korporací do státní služby a o jejich zařazení. Při rozhodování o nárocích těchto zaměstnanců a jejich pozůstalých na odpočivné (zaopatřovací) platy a při výměře těchto platů se posuzuje v mezích ustanovení § 212 platového zákona doba ztrávená před převzetím do státních služeb podle předpisů upravujících jejich dřívější služební poměr.

(4) Osobním úřadem prvé stolice pro všechny zaměstnance státní silniční správy je krajský národní výbor, který také v prvé stolici rozhoduje a činí opatření podle odstavců l a 3; v druhé stolici je příslušné ministerstvo techniky. Rozhodnutí a opatření podle odstavce 2 činí ministerstvo techniky v dohodě s ministerstvy vnitra a financí po slyšení krajského a okresního národního výboru.

§ 9. Přechodné ustanovení.

Náklady na stavbu, správu a udržování převzatých okresních, obecních a vicinálních silnic (cest) uhradí v roce 1949 jejich dosavadní vydržovatelé bez újmy pro udržovací nebo přispívací povinnost jiných osob vyplývající z dosavadních předpisů nebo ujednání.

§ 10. Prováděcí předpisy.

Vláda může nařízením vydat podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona, zejména pokud jde o právní poměry vyplývající z převzetí silnic podle § 4 a o převzetí zaměstnanců podle § 8. Přitom může dosavadní předpisy, které byly vydány pro jednotlivé druhy silnic a nejsou v rozporu s tímto zákonem, přizpůsobit roztřídění silnic podle § 3.

§ 11. Závěrečná ustanovení.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost

a) §§ 7 a 14 zák. čl. I/1890, o veřejných cestách a mýtech (příspěvky obcí na průběžné úseky státních a zemských silnic),

b) vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 174 Sb., o převzetí okresních silnic protektorátem Čechy a Morava do správy a udržování,

c) vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 13 Sb., o převzetí okresních cestmistrů a cestářů, kteří jsou zaměstnáni při správě a udržování okresních silnic převzatých podle vládního nařízení č. 174/1941 Sb., a

d) nařízení č. 9/1946 Sb. n. SNR.

(2) Pokud tento zákon upravuje některé právní poměry s účinností od 1. ledna 1950,

zrušuje se platnost, po případě použivatelnost příslušných předpisů uvedených v odstavci l dnem 31. prosince 1949.

§ 12. Zrušení Fondu vicinálních cest.

Fond vicinálních cest, zřízený podle § 6 nařízení č. 9/1946 Sb. n. SNR, se zrušuje dnem 31. prosince 1949; jeho jmění podle stavu k uvedenému dni přechází na stát.

§ 13. účinnost.

Tento zákon nabývá, pokud z jeho ustanovení nevyplývá nic jiného, účinnosti dnem 1. července 1949. Provede jej ministr techniky v dohodě s ministry vnitra a financí a s ostatními zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

Silniční síť tvoří nyní s nepatrnými výjimkami jednak silnice státní, jednak silnice okresní v českých zemích nebo vicinální na Slovensku. Zbytek sestává z jediné zemské silnice v zemi české (Pojizerská) a ze silnic obecních, příjezdných a soukromých, významu zpravidla ryze místního.

V posledních letech nastaly tyto podstatnější změny: V českých zemích převzal stát podle použivatelného vládního nařízení č. 174/1941 Sb. do správy a udržování asi 15. 000 km okresních silnic ve vnitrozemí, které jsou nyní označovány zpravidla jako státní silnice II. třídy na rozdíl od původních státních silnic, zařazených převážně do I. třídy. V pohraničí byly za okupace okresní silnice rozděleny na silnice I. a II. řádu (t. zv. "Landstrassen"). Po osvobození převzal stát silnice I. řádu do správy a udržování — obdobně jako ve vnitrozemí, ovšem zatím bez zákonného podkladu — silnice II. řádu pak převzaly zpět okresy. Na Slovensku převzal stát v době nesvobody podle zákona č. 190/ 1939 Sl. z. do své správy a udržování zemské silnice. Poměry vicinálních cest, které dříve spravovaly a udržovaly zvláštní vicinální výbory, byly upraveny nařízením Slovenské národní rady č. 9/1946 Sb. n. SNR, o vicinálních cestách. Podle tohoto nařízení převzalo tyto silnice do správy pověřenectvo dopravy a veřejných prací, nyní techniky, za součinnosti okresních národních výborů; část osobních výdajů na tyto silnice hradí stát, ostatní výdaje nově zřízený Fond vicinálních cest. Síť vicinálních cest tak, jak byla nyní nově stanovena a schvá-

lena sborem pověřenou 25. června 1948, čítá 7. 620, 5 km.

Za tohoto stavu je třeba opatřit zákonný podklad pro uspořádání poměru v pohraničí českých zemí a při této příležitosti již také konečně jednotně upravit uspořádání silniční sítě. To činí tato osnova, která nerozeznává již silnice státní, zemské nebo okresní, nýbrž považuje silniční síť za jeden celek, v němž budou silnice rozděleny do tří tříd podle své důležitosti; mimo tuto síť zůstávají jen silnice a cesty obecní a po případě příjezdní nebo zájemnické, které s hlediska širších zájmů dopravních než ryze místních mají jen nepatrný význam a jejichž úpravu je nutno ponechat až silničnímu zákonu.

Zákon umožní, aby silniční tratě byly stanoveny a vybudovány jen podle skutečné hospodářské potřeby a účelnosti a aby byly odstraněny různé nesrovnalosti po této stránce, vzniklé z důvodů již překonaných dobou nebo z ryze místních poměrů. Přitom bude také možno stejnoměrně rozdělit pracovní úseky jednotlivých zaměstnanců a odpadnou případy, kdy cestáři na okresní silnici byly přiděleny dva úseky vzdálené od sebe několik kilometrů.

V českých zemích představuje I. třída s menšími odchylkami dosavadní státní silnice, II. třída okresní silnice převzaté státem do správy a udržování a III. třída vlastní okresní silnice. Na Slovensku bylo dříve asi 2. 190 km silnic státních, 6. 500 km zemských a 7. 600 km vicinálních cest; podle nového roztřídění bude tu přibližně 2. 050 km silnic I. třídy, 3. 350 km

II. třídy a 10. 750 km III. třídy. Celkem bude v celé republice zaokrouhleně 9. 100 km silnic I. třídy, 15. 700 km II. třídy a 47. 000 km III. třídy.

Pokud jde o finanční dosah, nebude znamenat tato osnova nové zatížení veřejných výdajů, neboť rozsah silniční sítě ani počet zaměstnanců se nezvětšuje; naopak umožní se účelnější a úspornější organisace práce a tím i lepší využití jak pracovních sil, tak i silničního příslušenství. V roce 1950 se zvýší výdaje státní o úvěry zařazené v roce 1949 v rozpočtech okresů jako svazků lidové správy na stavbu. správu a udržování silnic. Naproti tomu však dotace státní pokladny pro potřeby svazků lidové správy se zmenší, takže v celkovém rozsahu státního rozpočtu nedojde k zvýšení z důvodu tohoto přesunu působnosti.

Protože pro rok 1949 byly již v době přípravy osnovy stanoveny jak státní rozpočet, tak i rozpočty okresů jako svazků lidové správy, byla z důvodu účelnosti odložena účinnost tohoto ustanovení až do 1. ledna 1950, a do § 9 se zařazuje přechodné ustanovení. V roce 1949 bude lze zatím provést administrativní stránku, t. j. provést roztřídění silnic, rozhodnout o příslušenství silnic, připravit převzetí zaměstnanců a j.

V jednotlivostech třeba zvláště uvésti:

K § 1:

V písm. a) se zachycuje poslední bezpečně zjistitelný stav silniční sítě, protože pozdějším jejím roztržením na pohraničí a vnitrozemí českých zemí, na t. zv. Slovenský stát a části Slovenska okupované Maďarskem a různými opatřeními a předpisy, které po okupaci opět zčásti odpadly, avšak zčásti zůstaly použivatelnými, se ztrácí bezpečný podklad pro označení druhu silnice.

Potřeba zestátnění i jiných silnic nebo cest, po případě jejich úseků, podle písm. d) je vyvolána skutečností, že silniční síť nebyla dosud všude zcela organicky uspořádána; vyskytují se případy, kde pro plynulé navázání bude nutno použít úseků (mostů), které dosud neměly povahu silnic ani státních, ani okresních, po případě vicinálních.

K§ 2:

Pokud jde o lomy, štěrkovny a pískovny, nutno zdůraznit, že jsou příslušenstvím silnice, jen jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v odstavci 3. Povaha jednotlivých těchto zařízení se projednává podle potřeby s ministerstvem průmyslu a některé lomy již byly odevzdány národním podnikům. Nové lomy, štěr-

kovny a pískovny bude lze otevírat, jen budou-li zařazeny do jednotného hospodářského plánu.

K §3:

Vyhlášku o zařazení silnic do jednotlivých tříd bude třeba uveřejnit v I. dílu Úředního listu, neboť s roztříděním budou spojeny určité právní účinky; pro jednotlivé třídy totiž budou platit rozdílné předpisy na př. o stromořadích, odstraňování sněhu a pod., jak vyplývá ze zmocnění vlády v § 10.

K§4:

Zde půjde zejména o převzetí do vlastnictví státu většiny dosavadních okresních silnic, jejichž správu a udržování již převzal stát za okupace, dále celé ostatní sítě okresních silnic a po případě některých úseků jiných silnic nebo cest; na Slovensku jsou vicinální silnice (cesty) již v podstatě ve správě státu a půjde tedy

o jejich převzetí státem do vlastnictví a udržování.

Zásada, že stát přejímá udržování silnic, neznamená ještě zrušení dosavadních zvláštních předpisů o povinnosti k udržování silnice, její součásti nebo úseku nebo k příspěvkům na ně, pokud tato povinnost vyplývá ze zvláštních důvodů, ani zrušení dosavadních ujednání nebo možnost uzavření nových; to je zřejmé z výhrady odkazující na § 7.

K §5:

Při novém organickém uspořádávání silniční sítě se pravděpodobně vyskytnou případy, že některé úseky dosavadních státních, okresních nebo vicinálních silnic budou nahrazeny výhodnějším, řešením a pro tuto síť již budou nepotřebné. Pokud takovéto úseky budou mít přece jen význam místní, t. j. pro obec, bude správné, aby byly odevzdány obci.

K §6:

Podle zásad ústavy svěřuje se stavba, správa

i udržování státních silnic národním výborům. Protože však tu jde o důležité zájmy dopravní, je zde více než v některých jiných oborech třeba jednotného odborného vedení, které náleží ministerstvu techniky. Rozdělení příslušnosti mezi okresní a krajské národní výbory provede nařízením ministr techniky v dohodě s ministrem vnitra.

Tam, kde zvláštní veřejný zájem, vyskytující se v oboru působnosti jiného ústředního úřadu než ministerstva techniky, vyžaduje odlišný způsob stavby, přestavby, správy nebo udržování silnice, bude povinností orgánů řídících

stavbu, přestavbu, správu nebo udržování, přihlédnouti k tomuto zvláštnímu zájmu v dohodě s orgány povolanými k tomu, aby jej zastupovaly.

K §7:

Tímto ustanovením se ponechávají v platnosti předpisy o udržování nebo příspěvcích, které jsou v rozporu se zásadou, že stát hradí všechny náklady na státní silnice.

K §8:

V odstavci 2 se dává možnost převzít také zaměstnance, kteří vedle převážné činnosti při správě a udržování silnic vykonávali ještě jiné práce pro okres. Úprava poměrů z toho vyplývajících se ponechává prováděcím předpisům (§ 10). Při opatřeních podle tohoto odstavce je třeba postupovat v souladu s článkem VII vládního usnesení ze 14. prosince 1948 o snížení počtu veřejných zaměstnanců a o uvolnění veřejných zaměstnanců do výrobních oborů.

K §9:

Pro rok 1949 je třeba přechodného opatření, aby převzetí silnice, provedené před koncem tohoto roku, nepůsobilo obtíže v rozpočtovém hospodaření.

K § 10:

V prováděcích předpisech bude třeba mimo jiné zejména také určit, které dosavadní zvláštní předpisy vydané jednak pro silnice státní, jednak okresní (na př. o vysazování stromořadí, odstraňování sněhu a" pod. ) platí pro jednotlivé druhy silnic podle nového roztřídění.

K§ 11:

Nedotčena zůstávají ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu.

K§ 12:

Ministerstvo techniky se postará o to, aby eventuelní závazky Fondu byly splněny a jeho eventuelní pohledávky nebo jiné nároky realisovány.

V Praze dne 15. března 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr techniky: Ing. dr. Šlechta v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 1658-49.