Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedáni
239.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1949
o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Knihy, hudebniny a jiné neperiodické publikace.
(1) Knihami, hudebninami a jinými neperiodickými publikacemi podle tohoto zákona jsou veškeré rozmnoženiny děl literárních, hudebních, výtvarných a fotografických, určené k rozšiřování, nehledíc k jejich rozsahu, účelu nebo stupni hodnoty. Za neperiodické publikace se však považují i publikace, které vycházejí pravidelně nebo nepravidelně v obdobích nejméně jednoročních a díla, vydávaná po částech, tvorí-li části obsahově celek.
(2) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na rozmnoženiny:
a) kinematografické,
b) fonografické,
c) vydávané ústředními úřady,
d) sloužící volebním účelům, pokud se jejich obsah omezuje jen na údaje potřebné k volbě,
e) sloužící úřední potřebě státních nebo jiných veřejných orgánů v mezích jejich úřední působnosti nebo vnitřní nebo odbytové potřebě fysických nebo právnických osob (stanovy spolků, organisační řády, podnikově směrnice, oběžníky, vzorce, ceníky, programy, vývěsky a pod. ), pokud nemají ráz díla literárního nebo uměleckého,
f) sloužící společenskému a rodinnému životu (pozvánky, navštívenky, rodinná oznámení a pod. ), pokud nemají ráz díla literárního nebo uměleckého.
*
Vydávání neperiodických p u b l i k a c í.
§ 2.
(1) Ministerstvo informací a osvěty stanoví každoročně na podkladě návrhu, vypra-. covaného Ústřední ediční radou (§8) plán pro vydávání neperiodických publikací a řídí jejich vydávání. Přitom postupuje, jde-li o odborné neperiodické publikace, v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(2) Vydavatelé (§ 3) jsou povinni říditi se při své vydavatelské činnosti plánem podle odstavce 1.
§3.
(1) Ministerstvo informací a osvěty může po slyšení ústřední ediční rady a, jde-li p vydávání odborných neperiodických publikací, v dohodě se zúčastněným ministerstvem uděliti oprávnění vydávati neperiodické publikace (dále jen "vydavatelské oprávnění"): '
1. státním orgánům, ústavům, fondům, podnikům a zařízením,
2. politickým stranám zastoupeným v Národním shromáždění,
3. jednotné odborové organisaci,
4. vrcholným organisacím kulturním, hospodářským, zájmovým a sociálním,
5. národním a komunálním podnikům, jakož i podnikům oprávněným k provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství,
6. družstvům a spolkům, které podle stanov mohou šířiti díla v § 1, odst. 1 uvedená.
(2) Vydavatelské oprávnění se může týkati všech neperiodických publikací nebo jen některých.
Rozšiřování neperiodických publikací.
§4.
Ministerstvo informací a osvěty řídí rozšiřování neperiodických publikací domácího i cizího původu.
§5.
(1) Rozšiřovati neperiodické publikace může jen právnická nebo fysická osoba, které bylo krajským národním výborem uděleno oprávnění k jejich rozšiřování (dále jen "oprávnění k rozšiřování") podle dalších ustanovení.
s
(2) Osoba, které bylo uděleno vydavatelské oprávnění (§ 3, odst. 1), je oprávněna k rozšiřování jí vydaných neperiodických publikací.
§ 6.
Oprávnění k rozšiřování mohou nabýti jen českoslovenští občané, kteří dosáhli 21. roku věku, nejsou vyloučeni ze zápisu do stálých voličských seznamů a mají způsobilost pro řádný výkon oprávnění. Při udílení oprávnění budiž vždy přihlíženo k místní kulturní a hospodářské potřebě.
§ 7.
K rozšiřování neperiodických publikací kulturně politického obsahu a rozšiřování učebnic, školních textů a jiných školních neperiodických publikací podle tohoto zákona, schválených ministrem školství, věd a umění, není zapotřebí oprávnění k rozšiřování (§ 5). Ministerstvo informací a osvěty určí, které neperiodické publikace jest pokládati za publikace kulturně politického obsahu.
§ 8. Ústřední ediční rada.
(1) Ministr informací a osvěty zřídí ústřední ediční radu, která se skládá z Národní ediční rady české při ministerstvu informací a osvěty a Národní ediční rady slovenské při pověřenectvu informací a osvěty, jako iniciativní a poradní sbory ve věcech neperiodických publikací.
(2) Předpisy o organisaci, jednání a usnášení ústřední ediční rady a jejích národních složek upraví organisační a jednací řád, který vydá ministerstvo informací a osvěty.
§ 9. Přechodná ustanovení.
O) Orgány, organisace a právnické osoby, uvedené v § 3, odst. l, které dosud byly oprávněny vydávati neperiodické publikace, mohou požádati do 15 dnů ode dne počátku účinnosti zákona o udělení oprávnění (§ 3), jinak jejich oprávnění zanikají. Do vyřízení žádosti mohou v mezích dosavadních oprávnění neperiodické publikace dále vydávati a vydavatelský podnik dále provozovati podle ustanovení tohoto zákona. Ostatní oprávnění k vydávání neperiodických publikací a k provozování vydavatelských podniků (nakladatelství) podle živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo podle jiných ustanovení zanikají.
(2) Osoby, které v den počátku účinnosti tohoto zákona byly oprávněny rozšiřovati neperiodické publikace podle živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo podle jiných ustanovení, mohou požádati do 15 dnů ode dne počátku účinnosti zákona 6 uděleni oprávněni k rozšiřování, jinak jejich oprávnění zanikají. Do vyřízení žádosti mohou neperiodické publikace dále rozšiřovati podle ustanovení tohoto zákona,
§10. Zvláštní ustanovení.
Ministerstvo informací a osvěty může uložiti, osobám, jejichž vydavatelská oprávnění zanikla, povinnost hlasití zásoby knih, papíru nebo jiného materiálu a činiti vhodná opatření pro jejich využití, zejména může omeziti nakládání s "nimi a naříditi, aby je vlastník přenechal jiným osobám.
§ 11. Trestní ustanovení.
(1) Kdo nemaje k tomu oprávnění podle tohoto zákona vydává neperiodické publikace, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek vězením do 6 měsíců nebo pokutou do 100. 000 Kčs, nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než 6 měsíců.
(2) Kdo nemaje k tomu oprávnění podle tohoto zákona rozšiřuje neperiodické publikace nebo kdo jedná proti opatření, vydanému podle §§ 2, 4 nebo 10, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50. 000' Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění do 3 měsíců.
(3) Podle ustanovení předchozích odstavců se trestá i ten, kdo jednání tam uvedená jakkoli umožní nebo podporuje.
(4) Okresní národní výbor vysloví trestním nálezem, že neperiodické publikace, neoprávněně vydané nebo rozšiřované, nalézající se u pachatele, propadají ve prospěch státu, pokud k nim třetí osoby v dobré víře nenabyly práv.
(5) Okresní národní výbor může též v trestním nálezu vysloviti zánik vydavatelského oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování, a to i tehdy, byla-li odsouzena pro čin trestný podle tohoto zákona osoba, která je podle zákona, stanov nebo smlouvy oprávněna zastupovati právnickou osobu, byl-li čin spáchán v souvislosti s výkonem funkce odsouzené osoby.
Závěrečná ustanovení § 12.
Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž jiné úřady nebo orgány vykonávají působnost ve věcech neperiodických publikací, zejména pokud jde o veřejnou bezpečnost a mravnost, veřejný klid a pořádek, jakož i o působnost ve věcech trestních.
§ 13.
Zákon ze dne 10. července 1933, č. 126 Sb., kterým se mění a doplňují tiskové zákony, se mění a doplňuje takto:
1. Ustanovení § l, odst, l zní:
"(1) Bezplatné rozdíleti tiskopisy nebo je prodávati dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech (kolportovati) je dovoleno. "
2. Ustanovení § l, odst. 3 zní:
"(3) Kolportovati tiskopisy, které nejsou opatřeny povinnými údaji (§ 9 býv. tisk. zák., § 5 býv. uh. tisk. zák. ), je zakázáno. "
§ 14.
Na vydávání a rozšiřování neperiodických publikací se nevztahují ustanovení § 56, odst. 4 a 5 živnostenského řádu, § 72, odst. 4 a 5 živnostenského zákona, §§ 3 a 4 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, č. 6 z r. 1863 ř. z., § 3, odst. 3 až 5 zák. č. 126/1933 Sb. a předpisy o omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikám.
§ 15.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr informací a osvěty v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
1. Všeobecná část.
Lidově demokratické zřízení našeho státu přináší se změnami hospodářskými a sociálními i změny v národním životě kulturním. Požadavek zlidovění a zpřístupnění kulturních hodnot byl prosazován pracujícím lidem i všemi pokrokovými kulturními pracovníky již od osvobození v květnu 1945. Proto došlo k postupnému znárodňování kulturních statků v duchu košického vládního programu a nově i ústavy. Postupně byly již vzaty ze soukromých rukou film, rozhlas, divadlo, produkce hudební a artistické, nehledíc ani na postátnění v oboru školském. Produkce knih, hudebnin, výtvarných reprodukcí a vůbec neperiodického tisku zůstala však až dosud podstatně nedot-
čena tímto vývojem. I když po osvobození vyrostla u nás některá veliká nakladatelství kolektivní jako na př. nakladatelství politických stran, jednotné odborové organisace, jednotné zemědělské organisace a jednotné organisace mládeže, vydávala zde nadále velikou většinou nakladatelství soukromá. Je všeobecně známo, že množstvím nakladatelů předčí náš stát jiné země, poněvadž má několik set nakladatelských podniků. Avšak podvojné, potrojné či ještě vícenásobné vydávání týchž neperiodických publikací několika nakladateli ale vydávání zbytečné, nehodnotné či dokonce škodlivé literatury vyžadují řízení, a to řízení důsledného. Publikační odbor ministerstva informací a osvěty zabránil
sice ve spolupráci s přípravnou státní publikační komisí nejhorším výstřelkům nakladatelské anarchie, nestačil však za platného právního stavu zabránit škodlivé produkci v oboru neperiodických publikací a hlavně nemohl bez změny právního stavu potřít konkureční boj plynoucí z liberalistického nazírání na podstatu nakladatelského podnikání, ve kterém byl stále spatřován především účel obchodní a výdělečný.
Kniha, hudebnina a výtvarná reprodukce jsou nesmírně důležitým a zvláště vhodným prostředkem k výchově a k vzdělávání nejširších lidových vrstev a již proto nelze péči o jejich šíření ponechati náhodě, česká i slovenská kniha hrála již v minulosti obou našich národů, zejména v obrozenecké době, prvořadou roli a také dnes musí zůstati mocným nástrojem v budování nového socialistického řádu. '
Anarchie v rozšiřování neperiodických publikací, vládnoucí již v dobách první republiky, nezlepšila se podstatně ani po květnové revoluci. I v době pokvětnové, od revoluce do po-
čatku července 1916, přišlo podle statistických zjištění na trh denně 9 knih v průměrném nákladu 3 tisíc výtisků, tedy úhrnem denně 27 tisíc výtisků. Přitom tytéž publikace byly vydávány několika nakladateli, po příp. bylo vydáno několik publikací téhož druhu současně. Za platného právního stavu ani nastat nemohla podstatná změna a obrat k lepšímu. V nakladatelské činnosti stále je spatřována nakladateli činnost převážně výdělečná.
Pro nápravu v tomto úseku dává podklad § 21, odst. 3 ústavy, který stanoví, že zvláštní zákon stanoví, jak bude při zachování svobody vědy a umění a se zřetelem k ochraně hodnotných děl plánovitě řízeno vydávání a rozšiřování neperiodických publikací, zejména knih, hudebnin a reprodukcí výtvarných děl.
Z tohoto ústavního předpokladu vychází předkládaná osnova. Odstraňuje z vydávání literárních a uměleckých, děl živel soukromokapitalistický. Uzákoňuje nový směr nakladatelské politiky, v němž převládne hledisko kulturní potřeby a kulturních zájmů nejširších pracujících vrstev. Upravuje ovšem i nejtěsněji souvislou složku distribuční a vůbec konstruuje oba druhy podnikání, nakládání i rozšiřování v užším smyslu jako nový typ činnosti, nemající zásadně povahu živnosti a výdělečného podnikání. Pokud osnova zachovává v platnosti ustanovení živnostenskoprávní, jde o předpisy, které nemohou narušit novou konstrukci těchto podnikání a odníti jí převážně kulturní ráz a poslání.
Požadavek plánovitého řízení vydávání a rozšiřování neperiodických publikací nese
s sebou i omezení původcova práva rozšiřovat plody své tvůrčí činnosti. § 20, odst. 2 ústavy pak přiznává zákonodárci možnost omezit se zřetelem k veřejnému zájmu a ke kulturním potřebám lidu toto původcovo právo. Jak z výše uvedeného vyplývá, žádají si veřejný zájem a kulturní potřeby lidu ve vrcholné míre úpravy, kterou provádí předkládaná osnova.
Osnova přirozeně neřeší obecné pojmy tiskového práva, nevymezuje pojem rozšiřování, kolportáže, označování publikací a pod., kterážto látka jest upravena předpisy tiskovými a bude také podle přítomných potřeb upravena připravovaným tiskovým zákonem.
2. Zvláštní část. K§ 1:
Toto ustanovení vymezuje pojem neperiodických publikací. Osnova přidržuje se v zájmu jednotnosti celkem znění autorského zákona č. 2181926 Sb. Za neperiodické se pokládají i publikace vycházející celkem pravidelně, nikoliv však častěji než-li ročně, jako kalendáře, ročenky a pod. Jest přirozené, že pravidelně vycházející části díla nelze pokládat za periodicky vycházející dílo a proto jakožto Části samostatného obsahového celku se podřaďují pod pojem neperiodických publikací. Osnova se týká jak publikací plošných, tak i rozmnoženin plastických (bust, reliéfů, sošek a pod. ), poněvadž i tyto rozmnoženiny mají veliký vliv na názornou výchovu lidových vrstev. Zvláště prostorové rozmnoženiny, znázorňující vynikající osobnosti, jsou důležitou složkou kulturně výchovných prostředků a i při nich projevovala se velmi nepříznivě bezplánovitost dosavadního rozšiřování. Osnova vyjímá však rozmnoženiny, které nejsou reprodukcemi tvůrčí činnosti původcovy [odst. 3, písm. d) až f)] anebo mají zvláštní povahu a jsou spravovány předpisy jinými [odst. 3, písm. a) a b)]. Pokud jde o publikace v odst. 3, písm. c), bude podchycena koordinace vydavatelské činnosti koordinačním sborem publikačním při ministerstvu informací a osvěty, který má účelně přizpůsobovat resortní potřeby jednotlivých ústředních úřadů celkové publikační politice.
K §2:
Jak již Ve všeobecné části bylo řečeno, potřebuje vydavatelská činnost regulace podle jednotného plánu, který podle povahy věci a celostátní důležitosti bude vydávati ministerstvo informací a osvěty. Vydavatelský plán provádí § 21, odst. 3 ústavy a stanoví předem pro celý rok důležitost, význam i pořadí, v jakém budou jednotlivé publikace vydávány. Je samozřejmé, že tento plán bude jen zásadní
a že bude nutno, vytkytne-li se během roku nějaká aktuální publikace, kterou bude nutno co nejdříve vydati, příslušný plán doplnit. Provedení takových změn umožní pravomoc ministerstva informaci a osvěty, jenž v § 2 jest zmocněno říditi vydavatelské činnosti. Vydavatelské programy jednotlivých vydavatelů předem projedná ústřední ediční rada, která zváží ovšem i obsah a význam publikací, které mají býti vydávány. Návrh ediční rady bude pak podkladem pro rozhodnutí ministerstvu informací a osvěty, při čemž ve věci publikací odborných bude postupovati v dohodě se zúčastněným ministerstvem. Pod odbornými publikacemi rozumí se školní knihy a učebnice, publikace branného rázu, publikace zemědělské, zdravotnické, technické a pod. Plán stanoví ministerstvo informací a osvěty na podkladě návrhů ediční rady ve smyslu § 96 ústavy a vyhlášení plánu na Slovensku provede ve smyslu § 95 ústavy pověřenectvo informací a osvěty.
K § 3:
Osnova v souladu se zásadami podle všeobecné části uděluje vydavatelské oprávnění pouze činitelům kolektivním, ovšem za předpokladu, že jim bude uděleno oprávnění ministerstvem informací a osvěty po slyšení ústřední ediční rady a, pokud půjde o vydávání odborných publikací, v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. S hlediska plánovitého řízení vydavatelské činnosti nelze ani nejdůležitějším nositelům vůle lidu přiznati oprávnění k vydávání již ze zákona, poněvadž tím by vzniklo nebezpečí hromadného nekontrolovatelného zřizování nakladatelských podniků, někdy i hospodářsky neodůvodněných, čímž by zásada soustřeďování vydavatelské činnosti byla podstatně narušena. Mezi osoby v bodu l dlužno počítati i národní výbory. Mezi vrcholné organisace hospodářské patří vrcholné svazy hospodářské samosprávy, československá obchodní komora, a pod., mezi vrcholné organisace sociální čsl. červený kříž, mezi vrcholné organisace kulturní Syndikáty (Svazy) spisovatelů, skladatelů, výtvarníků, mezi vrcholné organisace zájmové Svaz české mládeže, Svaz slovenské mládeže, Jednotný Svaz českých (slovenských) zemědělců a pod. Poněvadž stejné poslání jako národní podniky mají i podniky, zřízené ministrem zahraničního obchodu ve struktuře kapitálových společností, bylo zapotřebí, měly-li býti i tyto subjekty zahrnuty, je v osnově výslovně uvésti.
Rovněž komunálním podnikům přiznává, se právo na udělení vydavatelského oprávnění, zejména pokud půjde o odbornou literaturu, mající vztah k jejich činnosti. Vydavatelské oprávnění může být též uděleno družstvům a
spolkům, jejichž úkolem jest šířiti díla literární, umělecká a fotografická.
Odstavec 2 stanoví, že vydavatelské oprávnění může býti uděleno buď všeobecné (přicházeti budou v úvahu vrcholné organizace) nebo jen pro určitou publikaci, což bude přicházeti v úvahu u subjektů uvedených pod č. 5, 6 podle závažnosti jednotlivých žadatelů. Rozsah vydavatelského oprávnění bude míti odraz i v oprávnění k rozšiřování neperiodických publikací podle § 5, odst. 2.
K § 4:
Jako se v § 2 ministerstvo informací a osvěty zmocňuje k řízení vydavatelské činnosti, nutno i v zájmu plynulé a plánovité distribuce knih, ať již domácího, nebo cizího původu, zmocniti ministerstvo informací a osvěty též k řízení rozšiřování neperiodických publikací. Obdobná zmocnění byla již udělena v oborech spotřebních a výrobních hospodářským ministerstvům a umožnila zajištění plánovaného hospodaření, které si vyžaduje rychlých a účinných opatření; kniha — neperiodická publikace — jest neméně důležitým prostředkem, ovlivňujícím politické uvědomění, budujícím duchovní předpoklady pro splnění úkolů hospodářských a její distribuci také nutno říditi, aby plnila svůj kulturně politický úkol.
K § 5:
V souladu s ustanovením § 3 upravuje se zde věcný i osobní rozsah oprávnění k rozšiřování neperiodických publikací. Oprávnění udělují krajské národní výbory. Osobám, jimž uděleno vydavatelské oprávnění, povoluje se rozšiřování publikací jimi vydaných z toho důvodu, že zde nepůjde o provozování nějakého podniku (knihkupectví), nýbrž spíše o kolpotrtáž vlastní publikace, pro niž zřizování zvláštního podniku by bylo i pro oprávněného hospodářsky neúnosným. Případné výstřelky bude vždy možno odstraniti opatřením podle § 4.
K § 6:
Vedle všeobecných podmínek zachovalosti a svéprávnosti stanoví se podmínka způsobilosti pro řádný výkon oprávnění. Tu bude zkoumána i mravní kvalita, spolehlivost a kulturní úroveň uchazeče. Osnova nechce vázat dosažení tohoto oprávnění zcela nějakými formálními podmínkami a rozhodnutí bude věcí volné úvahy podle okolností toho kterého případu. Již. ministerské řízení ze dne 6. srpna 1907, č. 1% ř. z., o průkazu zvláštní způsobilosti, spokojilo se u živnosti knihkupecké obecným vzděláním k provozu této živnosti postačítelným. Při udílení tohoto oprávnění bude ovšem nutno zkoumati i objektivní kulturní a hospodářskou potřebu. Tu jest ovšem
krajský národní výbor natolik vybaven, že lze spolehlivé zjištění těchto objektivních náležitosti plně předpokládati.
K § 7:
Tímto ustanovením má se umožnit nejširší distribuce publikací, vhodných pozdvihnouti uvědomění a kulturní úroveň lidu. Pokud jde o učebnice a školní neperiodické publikace, má se umožniti i školám opatřování potřebných publikací pro žactvo. Jest ovšem přirozené, že pouze publikace uvedeného druhu, které byly schváleny, po příp. jejichž kulturně politická povaha byla deklarována ministerstvy, mohou býti volně rozšiřovány bez zvláštního oprávnění.
K § 8:
Vzhledem k závažností kulturních otázek, které bude třeba řešiti při řízení vydávání a rozšiřování neperiodických publikací,. zřizuje se Ústřední ediční rada, skládající se ze dvou národních složek jako poradní a iniciativní orgán ministrův. a ministerstva. Vzhledem k timu, že jde o vnitřní opatření, přenechává se stanovení předpisů i prganisaci, složení, jednání a pod. opatření ministerstva.
K § 9:
Toto ustanovení zajišťuje plynulost a odvrací poruchy ve vydávání a rozšiřování neperiodických publikací. Zásadně ovšem stará vydavatelská a rozšiřovatelská oprávnění zanikají. U vydavatelských oprávnění a oprávnění k provozování vydavatelských podniků stanoví se výjimka ve prospěch kolektivních vydavatelů uvedených v § 3 odst. l, kteří při počátku účinnosti zákona tuto činnost vykonávali. Vydavatelská práva jiných osob, zejména vydavatelská práva jednotlivců dnem počátku účinnosti zákona zanikají bezpodmínečně. U oprávnění k rozšiřování, kde není zamýšleno jeho generelní odnětí, povoluje se těm, kteří dosud byli oprávněni k rozšiřování, že až do rozhodnutí o žádosti, kterou třeba podati do 15 dnů, mohou svou činnost vykonávati v dosavadním rozsahu.
K §10:
Zmocnění jest při nové kulturní politice v sektoru vydavatelském a distribučním nepostradatelné*. Má zajistiti ministerstvu informací a osvěty, aby mohlo zabrániti majitelům zaniklých vydavatelských a knihkupeckých oprávnění odnětí knižních zásob z knižního trhu a tak i ohrožení plynulosti knižního. trhu
z jejich strany. Umožňuje- ministerstvu informací a osvěty vyřaditi i škodlivé publikace a knižní brak z knižního trhu a udržeti knižní trh na přiměřené kulturní úrovni. Zmocnění jest v plném souhlasu s ustanovením § 90 i § 21, odst. 3 ústavy.
K § 11:
Ustanovení trestní jsou- nutná k zabezpečení plnění předpisů zákona. Něj tíže se stíhá neoprávněné vydávání neperiodických publikací. Sazby trestů hlavních i náhradních jsou přiměřené a zásadně se vychází z úvahy, aby správní tresty nebyly alespoň v hlavních rytech přísnější nežli případné tresty soudní. S odsouzením může, býti spojeno i odnětí vydavatelského oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování a propadnutí publikací.
K § 12:
Zákon přirozeně se nedotýká působnosti jiných úřadů a orgánů ve věcech neperiodických publikací (ministerstva vnitra, bezpečnostních orgánů, ministerstva spravedlnosti, soudů a státních zastupitelství).
K §13:
účelem tohoto paragrafu jest zrušiti zákaz kolportáže neperiodických publikací nad jeden tiskový arch vyslovený v § l, odst. l a 3 zákona č. 126/1933 Sb.
K §§ 14 a 15:
Nepotřebují bližšího odůvodňování.
3. Finanční dosah osnovy:
Osnova nečiní žádných nových nároků na státní pokladnu. V celku nepatrné výdaje, které si vyžádá provedení zákona, budou hrazeny z příslušného účtu rozpočtu ministerstva informací a osvěty. Pokud jde o výlohy na činnost ústřední ediční' rady a jejich národních složek, půjde v daném případě o náhradu výloh a odměn členům Ústřední ediční rady Výše těchto nákladů odvislá jest od počtu členů, kteří budou jmenováni a jejichž počet nelze předem stanoviti. Možno předpokládati, že jejich počet v zájmu dělnosti nebude značný a že náklad nepřevýší částku 300. 000 Kčs, která jest plně zajištěna kap. 13, částí 5, odd. l, účtu 365, Honoráře a hotové výlohy, případně analogickou položkou pověrenectva informací a osvěty.
Provedení osnovy si nevyžádá prakticky žádného nákladu věcného.
v Praze dne 8. února 1949.
Úřadující náměstek předsedy vlády: Zd. Fierlinger v. r.
Ministr informací a osvěty:
Václav Kopecký v. r!