Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 2. zasedání.
214.
Vládní návrh.
Branný zákon
ze dne. . .. 1949.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST 1. československá branná moc.
§ 1. Úkoly branné moci.
(1) K obraně svobody a nezávislosti národů českého a slovenského, jakož i k ochraně vymožeností národní a demokratické revoluce buduje svrchovaný československý lid brannou moc, společnou Čechům a Slovákům, jako součást lidově demokratického zřízení a provádí lidovou obranu vlasti, spočívající na zásadě, že československá republika je, pevně zajištěna lidově demokratickým zřízením a spojeneckými svazky se Svazem sovětských socialistických republik a ostatními lidově demokratickými státy.
(2) úkolem branné moci je
a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení československé republiky vnějším nepřítelem,
b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní
formu a lidově demokratické zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků československé republiky a
c) spolupůsobit při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu.
(3) Vojenských osob v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky a po přechodnou dobu v mimořádných případech, vyžadují-li toho důležité hospodářské zájmy státu. Podrobnosti, zejména pokud jde
0 právní poměry vznikající z takového použití, stanoví vláda nařízením.
§ 2.
Složení branné moci.
(1) Brannou moc tvoří vojsko (odstavec 2) jako její základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46, odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45).
(2) Vojsko je souhrn vojenských osob. Vojenskými osobami se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15, odst. 1) a mají služební povinnost (§ 20).
§ 3. Organisace branné moci.
(1) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků branné moci, plynoucích z jejich příslušnosti k ní, zejména z jejich nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejím příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož
1 o organisaci branné moci, upraví v mezích tohoto zákona, po případě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, ministerstvo národní obrany služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží presidentu republiky jakožto vrchnímu veliteli branné moci.
(2) Mírový- počet vojska stanoví vláda na návrh ministra národní obrany.
ČÁST 2.
Branná povinnost. Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.
§ 4.
Obsah branné povinnosti. Branná povinnost záleží v povinnosti
a) odvodní (§ 10),
b) služební (§ 20),
c) k zvláštní službě (§ 41),
d) k osobním úkonům pro potřeby branné moci (§ 45).
§ 5. Osobní rozsah branné povinnosti.
(O Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané československé republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území práva exteritoriality.
(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem
roku, v němž občan dovrší 17 let věku, byla-li
však převzata dobrovolné (§ 6, odst. l), dnem
převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž
občan dovrší 60 let věku. Osoby starší mají
brannou povinnost jen, konají — li činnou službu
v době mimořádných opatření (§ 46, odst. 4),
nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání
branné povinnosti prodloužena (§ 22, odst. 3).
(3) ženy mají odvodní a služební povinnost zpravidla jen v době mimořádných opatření, pokud ji nepřevzaly dobrovolně. Z naléhavých důvodů, zejména není-li počet žen, které dobrovolně vstoupí do vojska, dostatečný, může však vláda nařízením stanovit, že ženy mají odvodní a služební povinnost i mimo dobu mimořádných opatření.
§ 6.
Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti.
(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou — li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.
(2) Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci l převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné
povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.
(3) Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit
a) příslušníci cizích států,
b) občané československé republiky za branné pohotovosti státu na dobu války, nejde-li o muže, Kteří mají ještě pravidelnou odvodní povinnost (§ 11) nebo kterým tato povinnost ještě nevznikla.
§ 7.
úlevy v plnění branné povinnosti.
Vláda stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům československé republiky, kteří dlí trvale v cizině.
§ 8.
Zhodnocení výkonu branné povinnosti.
(1) Předpokladem zastávání jakýchkoli veřejných služeb a funkcí je řádné splnění veškerých povinností, které dotčené osobě tento zákon ukládá podle jejího věku.
(2) Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků, plynoucích ze služebního (pracovního) poměru, rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu, při čemž zvláštní předpisy stanoví, jakým způsobem se započítává vojenská činná služba ve veřejných a jim na roven postavených službách, jakož i ve svobodných povoláních a živnostech, zejména pokud jde o zvýšení platu, o podmínky pro povýšení, povolení k samostatnému provozování svobodného povolání nebo pro získání průkazu způsobilosti, jakož i do doby rozhodné pro rozsah nároků na dovolenou na zotavenou. Ujednání uzavřená mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, která odporují ustanovením první věty, jsou právně neúčinná.
§ 9.
Následky nesplnění branné povinnosti.
Osoby, které byly pravoplatně odsouzeny podle vojenského trestního zákona pro zločin zběhnutí nebo sebepoškození nebo podle tohoto zákona pro soudně trestný čin, nesmějí
zastávat veřejné funkce, ani nesmějí být přijaty do veřejných služeb, dokud jejich odsouzení nebylo zahlazeno. Byly-li přesto přijaty do vtTejných služeb, musí být ihned propuštěny, jakmile se zjistí pravoplatné odsouzení uvedené v předchozí větě.
O d d í l II. Odvodní povinnost.
§ 10.
Obsah a vznik odvodní povinnosti.
(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost pravidelná (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).
(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k odvodu (§ 15), po případě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, po případě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření).
(3) Vláda stanoví nařízením, které tělesné nebo duševní vady činí osobu podléhající odvodní povinnosti naprosto neschopnou k vojenské činné službě a jakým způsobem splní odvodní povinnost osoby stížené těmito vadami, zejména v kterých případech mohou být zproštěny povinnosti dostavit se k odvodu.
(4) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.
§11. Pravidelná odvodní povinnost.
(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 19 let, nejsou-li již vojenskými osobami na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15, odst. 3) již dříve.
(2) Stanovila-li vláda nařízením podle § 5, odst. 3 odvodní a služební povinnost, vztahuje se ustanovení odstavce l i na ženy.
(3) Občané, kteří v době stanovené v odstavci l pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodu tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.
(4) Osoby, které nabyly československého občanství po dni stanoveném v odstavci l pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.
§ 12.
Mimořádná odvodní povinnost.
Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané československé republiky, kteří nejsou vojenskými osobami, za podmínek stanovených v § 49, odst. 1.
§ 13. Dobrovolná odvodní povinnost.
Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14).
§ 14. Dobrovolný vstup do vojska.
(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznána za schopnou k vojenské činné službě.
(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním přetipisem.
(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.
(4) Vláda stanoví nařízením, xza jakých podmínek lze povolení k dobrovolnému vstupu do vojska udělit, a upraví řízení o žádostech
za takové povolení. Cizím státním příslušníkům povoluje dobrovolný vstup do vojska president republiky.
§15. Odvody.
(1) Odvod je úřední řízení, jehož účelem je zjistit tělesnou a duševní způsobilost brance k vojenské činné službě a podle toho rozhodnout o povinnosti k této službě. Branec je osoba, která má odvodní povinnost. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné.
(3) Pravidelné a mimořádné odvody provádějí odvodní komise, jejichž členem je aspoň jeden zástupce národního výboru, při čemž odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody provádějí vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v další odvodní třídě (odvod odročen), není opravného prostředku.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizuji odvodní komise, jak jsou složeny a jak se provádějí odvody, a upraví jím odvodní řízení.
§16. Providelné odvody.
(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.
(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně v době od 1. března do 31. května, nestanoví-li ministerstvo národní obrany vyhláškou v úředním listě jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.
(3) Branci narození v témže roce tvoří odvodní třídu. Podle roku narození označují se tyto třídy jako první nebo druhá. K pravidelným odvodům se povolávají každoročně obě odvodní třídy. Osoby, které se nepodrobily odvodu ve věku. v němž patřily do první odvodní třídy, podrobí se mu najednou za obě třídy.
§17. Mimořádné a dobrovolné odvody.
(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti
provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem a nařízením vydaným vládou k jeho provedení, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem.
(2) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby.
§18. Přezkoušení.
(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je přezkoušecí komise (přezkoušení).
(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku, v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou, podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.
(3) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují přezkoušecí komise a jak jsou složeny, kdo přezkoušení nařizuje a za jakých podmínek a jakým způsobem se přezkoušení provádí, a upraví řízení před přezkoušecími komisemi.
(4) Proti rozhodnutí přezkoušecích komisí není opravného prostředku.
§19.
Náklady spojené s odvodem a přezkoušením.
(1) činí-li vzdálenost odvodního místa od místa brancova pobytu více než 6 km, hradí stát výdaje za jeho dopravu k odvodu a zpět. Branci se tu hradí při použití veřejných hromadných dopravních prostředků jízdné v nejnižší třídě.
(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného omluvného důvodu k přezkoušení, je povinna nahradit náklady za zmařené přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.
(3) Vláda stanoví nařízením,
a) jakým způsobem se hradí náklady spojené s odvodem,
b) které z výdajů spojených se zjišťováním tělesné a duševní způsobilosti v nemocnicích, po případě s výběrovým vyšetřením a přezkoušením se hradí dotčeným osobám, v jakém rozsahu a jakým způsobem.
Oddíl III. Služební povinnost.
§ 20.
Pojem a druhy služební povinnosti.
(1) Služební povinnost je povinnost vojenských osob včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).
(2) Vojenská činná služba zahrnuje:
a) základní službu (§ 27),
b) náhradní službu (§28),
c) další službu (§37),
d) službu vojenských osob z povolání (§ 25, odst. 1),
e) službu vojenských osob ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě (§ 25, odst. 3),
f) vojenská cvičení (§ 39) a
g) mimořádnou službu (§ 46, odst. l, § 47, odst. l, § 49, odst. 2).
(3) Každá vojenská osoba je povinna plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.
(4) Vojenské osoby, které plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojenskými osobami v činné službě, ostatní vojenské osoby jsou vojenskými osobami mimo činnou službu.
§ 21.
Začátek a konec služební povinnosti.
(1) Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojenskými osobami. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojenské osoby výrazem "odvedenci".
(2) Služební povinnost končí propuštěním (§ 22) nebo vyloučením z vojska (§ 23).
§22.
Propuštění z vojska. (1) Z vojska se propustí:
a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává — li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však býti tyto osoby propuštěny;
c) osoby, které se staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojenské osoby z povolání, ve výslužbě nebo v záloze s výslužným, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít další plnění branné povinnosti.
(2) Vláda stanoví nařízením, jak se zjišťuje neschopnost vojenských osob k vojenské činné službě (řízení superarbitrační), a určí, jaké právní následky má takové zjištění.
(3) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojenských osobách z povolání, ve výslužbě a v záloze s výslužným, které samy nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.
§ 23. Vyloučení z vojska.
Z vojska se vyloučí osoby, u nichž vyloučení nastane jako následek pravoplatného odsouzení trestním soudem, a osoby, u nichž to stanoví trestní soud pravoplatným rozsudkem. Takové osoby nepodléhají odvodní povinnosti (§§ 11 a 12) a nemůže jim být povolen dobrovolný vstup do vojska.
§ 24.
Služební povinnost osob zvolených do zákonodárných sborů.
U členů Národního shromáždění nebo Slovenské národní rady, pokud nejsou vojenskými osobami z povolání, se nastoupení vojenské činné služby odloží, po případě se jejich činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou členy některého z těchto zákonodárných sborů. Vojenská cvičení takto zameškaná se promíjejí. Ustanovení první věty neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu.
§25.
Služební povinnost vojenských
osob z povolání, ve výslužbě
a v záloze s výslužným.
(1) Vojenskými osobami z povolání jsou vojenské osoby, které vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byly přijaty podle zvláštních předpisů. Vojenské osoby z povolání jsou povinny vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.
(2) žádá-li vojenská osoba z povolání o propuštění z vojenské činné služby, propustí se z ní, splnila-li povinnost k základní a další službě. Propuštění podle předcházející věty není přípustné v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, vojenské cvičení podle § 39, odst. 8 nebo cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti podle § 44, leč by osoba, která žádá o propuštění, byla k jakékoli vojenské činné službě trvale neschopna.
(3) Vojenskými osobami ve výslužbě jsou vojenské osoby z povolání, které byly přeloženy do výslužby. Jejich služební povinnost trvá, dokud nebyly propuštěny z vojska. Vojenské osoby ve výslužbě mohou být na přechodnou dobu povolány k činné službě podle ustanovení zvláštních zákonů.
(4) Vojenskými osobami v záloze s výslužným jsou vojenské osoby v záloze, kterým byly podle příslušných předpisů přiznány odpočivné platy proto, že utrpěly poruchu (poškození) zdraví při vykonávání vojenské činné služby. Tyto osoby mají služební povinnost jako ostatní vojenské osoby v záloze, s výhradou ustanovení § 22, odst. l, písm. c) a § 22, odst. 3.
§ 26.
Služební povinnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonali základní službu, jsou po čas činné služby v tomto sboru zproštěni služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni, vyjímajíc povinnost k mimořádné službě.
(2) Osoby propuštěné ze Sboru národní bezpečnosti nebo přeložené do výslužby mají služební povinnost jako vojenské osoby v záloze téhož ročníku zálohy. Vláda stanoví nařízením a v mezích tohoto nařízení ministerstvo národní obrany služebním předpisem, za jakých podmínek lze těmto osobám upravit vojenskou hodnost se zřetelem na hodnost dosaženou ve Sboru národní bezpečnosti.
§27. Základní služba.
(1) Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě (§ 28), osoby, které byly odvedeny
a) při pravidelných odvodech nebo při dobrovolných odvodech, k nimž došlo mimo dobu branné pohotovosti státu, nebo
b) při dobrovolných odvodech za branné pohotovosti státu, neomezily-li svou služební povinnost dobrovolně převzatou na dobu války (§ 6, odst. 3, písm. b), nebo
c) při mimořádných odvodech, jde-li o muže odvedené v době, kdy neměli ještě pravidelnou odvodní povinnost nebo kdy by jinak pravidelné odvodní povinnosti ještě podléhali, nebo o odvedence, kteří se zavázali k základní službě, k níž nebyli povinni.
(2) Základní služba trvá 24 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Vláda může dobu trvání základní služby měnit nařízením.
§28. Náhradní služba.
(1) Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle §§29 až 31.
(2) Určení k náhradní službě se stane ze zákona (§29), na žádost (§ 30) nebo z moci úřední (§ 31).
(3) Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
§29.
Určení k náhradní službě ze zákona.
K náhradní službě se určí:
a) osoby, které byly odvedeny bez vlastní viny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 28 let, jde-li však o osoby, kterým pro trvalý pobyt v cizině byly povoleny úlevy podle § 7, po 31. prosinci roku, v němž dovršily 32 let, a
b) osoby, které bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršily 32 let.
§ 30.
Určení k náhradní službě na žádost.
(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3, odst. 2, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.
(2) K náhradní službě podle odstavce l lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud
o to požádají, mají — li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit jen, vznikly — li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou — li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit.
(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují smíšené komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Vláda stanoví nařízením, jak se tyto komise zřizují, jak jsou složeny a jak se žádosti u nich podávají, a upraví řízení před nimi, zejména způsob zjišťování skutečností, o něž se žádosti opírají.
(4) Ukáže — li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou — li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší komise původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož
i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě. Rozhodnutí komise musí obsahovat poučení o odvolání (odstavec 5).
(5) Z rozhodnutí vydaného podle odstavce 4 lze podat odvolání do 15 dnů po doručení u příslušného velitelství doplňovacího obvodu k nadřízenému velitelství oblasti. Odvolání má odkladný účinek. Velitelství oblasti rozhoduje o odvolání po slyšení krajského národního výboru s konečnou platností.
§ 31.
Určení k náhradní službě z moci úřední.
(1). Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30, odst. 2
celého početního přebytku (§ 30. odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.
(2) Rozhodnutí učiněné podle odstavce l lze ze služebních důvodů zrušit. V tomto případě se povolá osoba určená k náhradní službě k výkonu základní služby jen na dobu končící dnem, jímž by byla její základní služba skončila, kdyby nebyla bývala určena k náhradní službě.
§32.
Propuštění na trvalou dovolenou místo určení k náhradní službě.
(1) Osoby, které by měly být podle ustanovení § 30, odst. 2 nebo § 31, odst. l určeny k náhradní službě, nemohou však být k této službě určeny jedině proto, že vykonaly základní službu delší 5 měsíců, propustí se na trvalou dovolenou.
(2) O zrušení rozhodnutí učiněného podle odstavce l a o opětném povolání osoby propuštěné na trvalou dovolenou k základní službě platí obdobně ustanovení § 30, odst. 4 a 5 a § 31, odst. 2.
§ 33.
Nastoupení základní a náhradní služby.
(1) Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby (§ 34), nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím.
(2) Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v úředním listě.
(3) Došlo-li k odvodu po stanoveném nástupním dnu nebo nenastoupil-li odvedenec základní (náhradní) službu tohoto dne, může mu vojenská správa povolit odklad této služby do příslušného nástupního dne v příštím kalendářním roce.
(4) Ministerstvo národní obrany může z důležitých důvodů povolit ve zvláštních případech nastoupení základní (náhradní) služby i mimo nástupní dny vyhlášené podle odstavce 2. Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
(5) Pokud dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu a osoby odvedené při mimořádných odvodech jsou povinni konat základní