Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 2. zasedání.

213.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949

o promlčení trestnosti měnových přestupků.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. 1.

Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny, se mění a zní:

"Trestnost přestupků uvedených v odstavcích l až 4 se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy byl přestupek spáchán. "

čl. 2.

Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu č. 91/1945 Sb. ve znění č1. l se vztahuje i na přestupky spáchané před účinností tohoto zakopá.

čl. 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Trestnost přestupků, zmíněných v § 23 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny, se promlčuje ve třech letech ode dne spáchání činu.

Většina těžkých přestupků, významných právě co do rozsahu předmětu činu a kvalifikovaných v § 23, odst. l a 2 jako těžké důchodkové přestupky, byla spáchána v době výměny platidel kolem 1. listopadu 1945 a v průběhu

následujících dvou měsíců, v nichž se soustředila podstatná část uvolňování vázaných vkladů, určených k zásobení podniků nezbytnými hotovostmi v nových platidlech (uvolňování na výplatu mezd a platů podle § 11 a na provoz podniků podle § 13 cit. dekretu). Z důvodu §§ 11 a 13 cit. dekretu bylo do konce roku 1945 uvolněno 8. 606, 8 mil. Kčs, v letech 1946 a 1947 již jen úhrnem 581, 4 mil. Kčs; z této statistiky vyplývá přesvědčivé, že také největší počet neoprávněných uvolnění, získaných nepravdivými údaji počtu zaměstnanců nebo jejich mezd a platů, případně nepravdivými údaji o potřebě uvolnění na provoz podniku připadá na dobu do konce roku 1945 a na počátek roku 1946. Tyto přestupky se právě promlčují anebo budou v nejkratší době promlčeny; protože značné množství případů se zjistí z výpisové a kontrolní akce pro účely majetkových dávek, které po stránce trestní nejsou ještě zpracovány, jakož i u příležitosti revisí, prováděných orgány finanční správy, navrhuje se předkládanou osnovou zákona promlčecí lhůtu prodloužiti, aby finanční správě byla dána možnost zasáhnouti i v případech které by podle dosavadního práva vzhledem k poměrně krátké promlčecí lhůtě musily zůstati nepotrestány. Problém se pociťuje palčivě zvláště na Slovensku, kde na rozdíl od českých zemí nebylo zatím možno přistoupiti k systematickým revisím uvolňování pro nedostatek zapracovaných revisních orgánů.

Navrhované prodloužení promlčecí lhůty se týká:

a) těžkých důchodkových přestupků, jejichž objektivní skutkovou podstatou je výměna starých platidel za nová nebo výběry z vázaných vkladů ve vyšší částce, než by pachateli po právu náleželo, a subjektivní skutkovou podstatou úmyslnost, záměrnost pachatelova jednání (vylákání výhody nepravdivými nebo neúplnými údaji nebo jiným způsobem, § 23, odst. l cit. dekretu);

b) těžkých důchodkových přestupků, spáchaných vědomě při výměně peněz nebo výplat

z vázaných vkladů funkcionářem výměnného místa nebo peněžního ústavu (§ 23, odst. 2 cit. dekretu);

c) prostého důchodkového přestupku neuschovávání písemných dokladů prokazujících, že částek, uvolněných na provoz podniku bylo skutečně takto použito (§ 23, odst. 3 cit. dekretu);

d) pokusu trestných činů, uvedených u písm. a) a b) (§ 23, odst. 4 cit. dekretu).

Pro vyhledávání trestných činů má uschovávání písemných dokladů začasté rozhodný význam, neboť zhusta jen jejich prozkoumáním lze čin odhaliti. Byla-li by pro přestupek, spáchaný vlastně zničením průkazního materiálu a tím stop trestného činu, ponechána dosavadní promlčecí lhůta tříletá byl by účel stíhání a potrestání právě těch nejzávažnějších přestupků z konce roku 1945 a začátku roku 1946 ztížen nebo dokonce zmařen, poněvadž právě docházející tříletá promlčecí lhůta by přímo lákala k odstraňování písemného materiálu, pro jehož neuschování by pachatele nebylo lze stíhati.

Beztrestné vyváznutí pachatelů, získávajících výhody na úkor celku a poškozujících naši měnu, byť by důvodem nepotrestání bylo promlčení, setkalo by se zajisté s odporem všech poctivých občanů, kteří se v zájmu zdaru reformního díla ukázněně spokojili s těmi možnostmi výměny a uvolnění, které jim poskytly platné právní předpisy.

Podle čl. l návrhu má promlčecí lhůta důchodkových přestupků § 23 cit. dekretu činiti pět roků; předpokládá se, že v prodloužené lhůtě bude možno veškeré již zjištěné případy zpracovati, resp. kontrolní činností zjistiti a trestně postihnouti.

Článek 2 zajišťuje možnost potrestání pachatele i v případech, které by se podle dosavadního práva promlčely před vyhlášením navrženého zákona.

Provedení zákona nevyžaduje zvláštních finančních nákladů.

V Praze dne 25. ledna 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí:

Dr. Dolanský v. r.

Státní tiskárna v Praze — 648-49