Národní shromáždění republiky Československé 1949.

I. volební období. 2. zasedání.

203.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1949,

kterým se mění předpisy o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého

právního řádu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. 1.

Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 3. října 1946, č. 199 Sb., o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu, se mění a zní:

"(2) Předpisy platné v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech nebrání tomu, aby rozhodnutí bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý z manželů státním občanem československým nebo neměl-li v oné době na území československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt). "

čl. 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry vnitra a zahraničních věcí.

Důvodová zpráva.

Nejdůležitější podmínkou pro uznání cizozemského rozhodnutí v manželské věci je otázka t. zv. mezinárodní soudní příslušnosti, t. j. otázka, kdy s tuzemského, t. j. českosloven-

ského hlediska je odůvodněna příslušnost soudu či úřadu v cizině. Dosavadní ustanovení § 3, odst. 2 zákona č. 199/1946 Sb. vysvětlující blíže podmínku § 3, odst. 1, č. 1 praví, že

"ustanovení platná v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech nebrání tomu, aby rozhodnutí bylo uznáno, není-li muž státním občanem československým nebo nemá-li na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt)". Jak vyložila důvodová zpráva k tomuto zákonu (tisk č. 66 úst. Nár. shrom. ČSR, 1946 1. zasedání), bylo ustanovení myšleno na ochranu ženy.

Od vydání zákona č. 199/1946 Sb. byly vydány zákony další, které se nepřímým způsobem shora citovaného ustanovení- dotkly. Je to především zákon ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem a pak i §§ 76, 76a) jur. normy, resp. §§ 639 až 641 o. s. p. (zák. čl. 1/1911), ve znění čl. II, č. 2, 4, resp. čl. V, č. 24 až 26 zákona ze dne 12. června 1947, č. 105 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organisaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních. Po těchto zákonech neobstojí již zcela důvody, které zákonodárce měl na mysli při sdělávání dosavadního znění § 3, odst. 2 zák. č. 199/1946 Sb. původního znění.

Než tyto důvody, jistě o sobě závažné, by samy o sobě ztěží odůvodnily legislativní zásah do ustanovení vydaného v době poměrně nikoliv vzdálené, kdyby nebylo bývalo přistoupilo ustanovení § 1, odst. 2 ústavy československé republiky ze dne 9. května 1948, č. 150 Sb., které stanoví stejné postavení muže a ženy v rodině i ve společnosti a stejný přístup ke vzdělání i ke všem povoláním, úřadům a hodnostem. Vedle tohoto ustanovení by se mohlo z § 173, odst. 2 téže ústavy dovozovati, že § 3, odst. 2 zákona č. 199/1946 Sb. byl modifikován. Aby však nevznikly potíže při výkladu tohoto ustanovení v budoucnosti a tím právní nejistota, doporučuje se jeho novelisace, která je uvede v soulad se shora citovanými pozdějšími předpisy.

Navržené nové znění § 3, odst. 2 zákona č. 199/1946 Sb. bude míti za následek, že žena — cizí státní občanka a žena — československá státní občanka bydlící v cizině budou míti stejnou možnost dosáhnouti v cizině rozhodnutí v manželské věci, uznávaného v oblasti československého právního řádu jako muž stejně kvalifikovaný.

Zkoumáme-li kriticky jednotlivé případy, kdy lze s československého hlediska uznati příslušnost cizího soudu nebo úřadu v man-

želské věci, nemůže o tom být pochybnost v těchto případech: Jsou-li oba manželé cizinci, uznává se, ať bydlí kdekoliv vždy rozhodnutí soudu jejich domovského státu, resp. domovských států podle § 5, odst. 2 po případě 3 zákona č. 199/1946 Sb. Poskytuje se jim ovšem možnost dáti svoji manželskou věc vyříditi i v Československu, arci za podmínek uvedených v § 76a) jur. normy, resp. § 640 zák. čl. 1/1911 ve znění zák. č. 105/1947 Sb. Jsou-li oba manželé československými státními občany a bydlí-li oba v cizině nebo je-li aspoň jeden z nich československým státním občanem a druhý cizincem a bydlí rovněž v cizině, nebylo by vhodné nutiti je, aby svou manželskou věc projednávali před soudem československým, jak bylo už vyloženo v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 199/ 1946 Sb. (tisk 66 úst. Nár. shrom. ČSR 1946, 1. zasedání).

Zvláštních námitek proti uznání cizího rozhodnutí nebude ani v případě, kdy jeden z manželů je cizincem s bydlištěm v cizině a druhý československým občanem, bydlícím v tuzemsku a proti případu obrácenému. Chce-li manžel-cizinec, resp. manžel československý občan, v cizině bydlící v cizině žalovati, nalezne asi vždy dostupné forum cizí a je snad v zájmu i manžela-československého občana resp. manžela-cizince bydlícího v tuzemsku, dojde-li k soudnímu rozhodnutí, které lze v tuzemsku uznati. Druhý manžel-tuzemec, bydlící v tuzemsku i druhý manžel-cizinec v tuzemsku bydlící mohou podle okolností žalovati i před soudem příslušným podJe § 76 jur. normy, resp. § 639 zák. čl. 1/1911. Jen u případů, kdy oba manželé bydlí v tuzemsku a jeden z nich je československým občanem a druhý cizincem, by se mohlo zdáti, že by bylo vhodné, aby manžel-cizinec musel vždy žalovati před soudem tuzemským. Tomu však není ve všech případech, poněvadž na československé forum se snad nemůže obrátiti, protože československý rozsudek v daném případě by mu v jeho vlasti nebyl uznán. Nelze proto spravedlivě ani takovému cizinci — dnes ať muži, ať ženě — odnímati vůbec možnost žaloby před cizím soudem, byť onen cizinec bydlel v tuzemsku a druhý manžel — československý občan rovněž. Muž-cizinec bydlící v tuzemsku měl ostatně tuto možnost již podle dosavadního právního stavu. Dnes se jen rozšiřuje v duchu ústavy i na ženu-cizinku bydlící v tuzemsku.

V Praze dne 14. prosince 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti Dr. Čepička v. r.