Národní shromážděni republiky Československé 1948.
I. volební období. 1. zasedání.
95.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .......................................1948
• o státním soudu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Hlava první. Organisace státního soudu.
§ 1. Zřízení státního soud u. '
Pro celé území československé republiky se zřizuje státní soud se sídlem v Praze.
§ 2.
Složení státního soud u.
Státní soud se skládá z presidenta a z potřebného počtu vicepresidentů, občanských a vojenských soudců z povolání a soudců z lidu.
§ 3. Systemisace.
(1) Služební místo presidenta státního soudu se systemisuje v I. stupnici funkčního služného (v 1. platové stupnici, vojenských gážistů), služební místa vicepresidentů se systemisují v II. stupnici funkčního služného (v 2. platové stupnici vojenských gážistů).
(2) Služební místa předsedů senátů se systemisují v III. stupnici funkčního služného (v 2. platové stupnici vojenských gážistů),
služební místa ostatních soudců z povolání ve IV. stupnici funkčního služného (v 3. platové stupnici vojenských gážistů).
(3) Počet služebních míst' soudců uvedených "v odstavcích 1 a 2 stanoví, a systemisaci služebních míst ostatních zaměstnanců, státního soudu schvaluje vláda, a to v obou případech na návrh ministru spravedlnosti a národní obrany.
Přidělování soudců ke státnímu soudu.
§4.
Na návrh presidenta státního soudu mohou ministři spravedlnosti a národní obrany přechodně přiděliti ke službě u státního soudu soudce v VI. nebo vyšší stupnici funkčního služného nebo vojenské soudce ve 4. nebo vyšší platové stupnici vojenských gážistů. Proti vůli přiděleného soudce smí přidělení trvati nejvýše jeden rok.
Soudci z lidu.
§5.
(1) Soudce z lidu jmenuje vláda na návrh krajských národních výborů na období jednoho roku. Soudce z lidu z vojenských osob v činné službě (§ 21, odst. 2 a 3) jmenuje vláda z osob navržených ministrem národní obrany. Po uplynutí jednoročního období mohou být tytéž osoby znovu jmenovány.
(2) K úřadu soudce z lidu může býti povolán jen, kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, je starší pětatřiceti let a není starší šedesáti let. Soudcem z lidu u nejvyššího soudu (§ 23, odst. 2) může býti jen osoba
. práva znalá.
(3) Za soudce z lidu nebuďte povoláváni president republiky, členové zákonodárných sborů, vlády a sboru pověřenou, soudci z povolání, konceptní úředníci úřadu veřejné žaloby, obhájci ve věcech trestních a duchovní.
(4) Přijmouti a zastávati úřad soudce z lidu je občanskou povinností. Odmítnouti úřad soudce z lidu nebo se ho vzdáti lze jen z důležitých důvodů; rozhoduje o tom rada státního soudu (§ 20), u nejvyššího soudu senát (§ 23, odst 1).
§ 6.
Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladším.
§7.
(1) Poruší-li soudce z lidu bez závažných důvodů svou povinnost, uloží mu předseda senátu jako pořádkový trest pokutu do 10. 000 Kčs a podle okolností též náhradu nákladů zmařeného jednání.
(2) Na rozhodnutí, jímž byla uložena pořádková pokuta nebo náhrada nákladů zmařeného jednání podle odstavce l, může si postižený stěžovati do tří dnů. O stížnosti rozhodne rada státního soudu (§ 20) a jde-li o soudce z lidu u nejvyššího soudu, senát (§ 23, odst. 1).
§ 8.
Soudcům z lidu přísluší náhrada, kterou určí vláda nařízením.
§ 9. Přísaha soudců z lidu.
Soudce z lidu slíbí do rukou presidenta státního soudu přísahou, že bude zachovávat zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně. Soudci z lidu činní u nejvyššího soudu (§23, odst. 2) vykonají přísahu do rukou prvního presidenta nejvyššího soudu.
§ 10. Správa státního soudu.
(1) President státního soudu řídí státní soud, dohlíží na jeho činnost a je ve věcech soudní správy služebním představeným všech zaměstnanců činných u státního soudu. Služebním úřadem vojenských soudců je státní soud, jejich osobním úřadem je ministerstvo národní obrany.
(2) Brání — li presidentu státního soudu ve výkonu působnosti nějaká překážka, vykonává jeho působnost vicepresident státního soudu ve služebním pořadí nejstarší.
(3) účetní službu pro státní soud obstarává účtárna ministerstva spravedlnosti.
§ 11.
Instanční pořad a dohled ve věcech správních.
(1) Ve správních věcech státního soudu rozhoduje v instančním pořadu ministr spravedlnosti.
(2) Dohled nad správou státního soudu vykonává ministr spravedlnosti.
Veřejný žalobce. § 12.
(1) K úkonům veřejné žaloby stanoveným trestním řádem a předpisy jej měnícími a doplňujícími se zřizuje při státním soudu státní prokuratura.
(2) členy státní prokuratury jsou státní prokurátor a státní viceprokurátoři.
(3) Služební místo státního prokurátora se systemisuje v II. stupnici funkčního služného (v 2. platové stupnici vojenských gážistů), služební místa státních viceprokucátorů v III. stupnici funkčního služného (v 2. platové stupnici vojenských gážistů).
(4) Počet služebních míst státních viceprokurátorů stanoví vláda na návrh ministrů spravedlnosti a národní obrany.
§ 13.
Ministr spravedlnosti může na návrh státního prokurátora přechodně přiděliti k službě u státní prokuratury konceptní pragmatikami úředníky státních zastupitelství a soudce, a po dohodě s ministrem národní obrany též důstojníky justiční služby. Proti vůli přiděleného soudce smí přidělení trvati nejvýše jeden rok.
§ 14.
(1) Státní prokurátor řídí státní prokuraturu, dohlíží na její činnost, přikazuje pracovní úkoly jednotlivým jejím členům a jest služebním představeným všech zaměstnanců činných u státní prokuratury; je podřízen přímo ministru spravedlnosti.
(2) Bráni-li státnímu prokurátoru ve výkonu působnosti nějaká překážka, vykonává jeho působnost státní viceprekurátor ve služebním pořadí nejstarší.
§ 15.
Kancelářské a zřízenecké práce při státní prokuratuře obstarávají zaměstnanci státního soudu příslušné kategorie.
§ 16.
Služební příjmy zaměstnanců státní prokuratury vyměřuje a poukazuje státní soud; vyplácí je účtárna ministerstva spravedlnosti.
Hlava druhá. Příslušnost státního soudu a ustanovení obecná.
§ 17. Příslušnost státního soudu.
(1) Státnímu soudu náleží konati řízení a rozhodovati o těchto činech trestných podle zákona ze dne 1948, č. Sb., na
ochranu lidově demokratické republiky:
a) o zločinech, stanoví-li na ně zákon trest smrti nebo trest na svobodě delší deseti let,
b) o jiných zločinech nebo přečinech, navrhne-li veřejný žalobce (§ 12) projednání věci před státním soudem; bylo-li však o činu zahájeno řízení u soudu jinak příslušného, lze takový návrh učinit jen, dokud se soud neodebere k usnášení o rozsudku.
(2) Pravomoc státního soudu se vztahuje i "na osoby podrobené vojenské soudní pravomoci.
(3) Sbíhá-li se s trestným činem, o němž náleží podle odstavce l souditi státnímu soudu, jiný soudně trestný čin, koná řízení a rozhoduje i o tomto trestném činu státní soud. Státní soud může však na návrh veřejného žalobce tuto věc vyloučiti a odkázati ji soudu jinak příslušnému. Zastaví-li se trestní řízení pro čin, o němž náleží souditi státnímu soudu, ještě před hlavním přelíčením, postoupí státní soud věc soudu jinak příslušnému k řízení o zbývajícím trestném činu; to může učiniti také, zastaví-li se trestní řízení pro takový čin před skončením hlavního přelíčení.
§ 18.
Podpůrná platnost trestního řádu a trestních zákonů.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí v řízení před státním soudem přiměřeně ustanovení trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
(2) Ustanovení § 51, odst. 5 tr. ř. platí v řízení před státním soudem obdobně. Koná-li se u státního soudu trestní řízení proti osobě podrobené jinak vojenské soudní pravomoci, užije se trestního práva platného pro vojsko.
§ 19.
Vyšetřující soudci.
President státního soudu určí ze soudců z povolání, působících u státního soudu, potřebný počet vyšetřujících soudců.
§ 20. Rada státního -soudu.
(1) Rada státního soudu se skládá z předsedy, jímž je president nebo vicepresident státního soudu, a ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden je vojenským soudcem.
(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí rada státního soudu rozhodnutí a opatření, která v řízení před krajskými soudy náleží radní komoře nebo sborovému soudu druhé stolice.
• Senáty státního soudu. § 21
(1) Senáty státního soudu jsou pětičlenné. Předseda a dva členové jsou soudci z povolání, dva členové jsou soudci z lidu. Soudci z lidu se však mimo hlavní přelíčení účastní rozhodování jen, kde to zákon výslovně stanoví.
(2) Koná-li se trestní řízení jen proti osobám podléhajícím jinak vojenské soudní pravomoci, jsou předseda a dva členové senátu vojenskými soudci a další dva členové soudci z lidu z vojenských osob (§ 5, odst. 1).
(3) Koná-li se společné trestní řízení proti osobám, z nichž některá podléhá jinak vojenské soudní pravomoci, je jedním členem senátu vojenský soudce, není-li vojenským soudcem již předseda. Jedním soudcem z lidu musí být vojenská osoba (§ 5, odst. 1).
(4) Koná-li se trestní řízení pro některý čin uvedený v hlavě druhé zákona č. /1948 Sb. a nejde-li o osobu podrobenou vojenské soudní pravomoci, je jedním členem senátu vojenský soudce.
§ 22.
(1) Senáty a radu státního soudu sestaví president státního soudu počátkem kalendářního roku na celý tento rok.
(2) President státního soudu je oprávněn předsedati kterémukoliv zasedání senátu, pokud ve věci, o kterou jde, není vyloučen.
§ 23. Senáty nejvyššího s o u d u.
(1) Nejvyšší soud vykonává soudní moc ve věcech, v nichž v první stolici rozhodoval státní soud, v pětičlenných senátech složených ze tří členů nejvyššího soudu, z nichž jeden předsedá, a ze dvou členů nejvyššího vojenského soudu jako přísedících.
(2) Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku (mimořádném opravném prostředku) proti rozhodnutí, jehož se účastnili soudci z lidu, soudí v senátech rozšířených o dva soudce z lidu..
(3) Senáty uvedené v odstavcích l a 2 sestavuje počátkem každého roku první president nejvyššího soudu po dohodě s presidentem nejvyššího vojenského soudu.
§ 24. O vyloučení a odmítání soudců.
(1) Soudce z lidu je vyloučen a může být odmítnut z týchž důvodů, pro které jest vyloučen nebo může být odmítnut soudce ve věcech trestních. Z rozhodování v hlavním přelíčení je vyloučen také soudce, který se účastnil rozhodování rady státního soudu o přípustnosti obžaloby (§ 30, odst. 2).
(2) Odmítá — li obžalovaný soudce povolaného rozhodovati v hlavním přelíčení, musí tak učiniti nejdéle do tří dnů po oznámení jmen členů (náhradníků) senátu (§ 33, odst. 3).
(3) O odmítnutí členů státního soudu rozhoduje rada státního soudu, o odmítnutí členů senátu nejvyššího soudu senát (§23, odst. 1) bez účasti odmítaného soudce; se souhlasem odmítaného soudce může však president státního soudu (první president nejvyššího soudu) vyříditi odmítnutí tím, že věc, o kterou jde, přidělí jinému soudci, po případě určí jako člena senátu místo něho jiného soudce.
§ 25. Poškozený.
Poškozený se nemůže připojit k trestnímu řízení (§47 tr. ř. ) před státním soudem.
§ 26: Obhajoba.
(1) V řízení před státním soudem může být obhájcem jen osoba oprávněná obhajovati před občanským nebo vojenským soudem, zapsaná do zvláštního seznamu, který sestaví a vede ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(2) Jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, anebo koná — li se trestní řízení proti nepřítomnému obžalovanému (§ 40), musí míti obžalovaný pro hlavní přelíčení a pro řízení opravné obhájce. Nevezme — li si obhájce sám, nebo nevezme — li mu ho ten, kdo má právo vzíti mu obhájce, zřídí mu obhájce soud.
§ 27
Výroky jiného soudu o nepříslušnosti.
Má-li jiný soud potom, kdy byl obviněný pravomocně dán v obžalobu, za to, že věc náleží před státní soud, vysloví usnesením, proti němuž není opravného prostředku, svou nepříslušnost a zašle spisy státní prokuratuře
(§ 12); státní prokurátor podá do osmi dnů státnímu soudu obžalovací spis nebo učiní jiné návrhy. V řízení před porotním soudem učiní toto usnesení soudní sbor.
§28. Spory o příslušnost.
(1) Vznikne-li mezi státním soudem a jiným soudem spor o příslušnost, rozhodne jej po slyšení veřejného žalobce (§ 12) rada státního soudu.
(2) Výrok rady státního soudu, jímž vysloví nepříslušnost státního soudu, je závazný pro všechny soudy, leč by se skutkový podklad tohoto výroku podstatně změnil po rozhodnutí státního soudu.
Hlava třetí. Řízení před státním soudem.
§ 29. Obecná zásada o řízeni.
O řízení před státním soudem platí, pokud tento zákon neustanovuje jinak, obdobně ustanovení trestního řádu o řízení před krajskými soudy.
Řízení o obžalobě. §30.
(1) Obžalovací spis se podává u předsedy senátu. Nebyl-li obžalovací spis předložen v předepsaném počtu výtisků nebo je-li třeba odstranit nějakou jinou formální vadu, vrátí předseda senátu obžalovací spis veřejnému žalobci, aby vadu odstranil.
(2) Obžalovací řízení se nekoná. Má-li však předseda senátu pochybnosti o příslušnosti státního soudu, o přípustnosti obžaloby (§ 213 tr. ř. ) nebo o důvodnosti uvalení nebo dalšího trvání vazby, předloží spisy radě státního soudu, aby o tom rozhodla,
(3) Kromě případu uvedeného v odstavci 2, věta druhá, předseda senátu rozhodne o vazbě a dá doručiti obžalovací spis obviněnému. Je-li obviněný ve vazbě, doručí se mu obžalovací spis do čtyřiadvaceti hodin od jeho podání u soudu. Uvalí-li se na návrh učiněný v obžalovácím spise na obviněného vazba, dodá se mu obžalovací spis do čtyřiadvaceti hodin od uvalení vazby.
§31.
(1) Uzná-li rada státního soudu (§ 30, odst. 2), že státní soud je nepříslušný, zašle spisy příslušnému soudu.
9.
(2) Má-li rada státního soudu za to, že by se zjištěním určité skutečnosti mohlo předejit konání hlavního přelíčení, dá je provésti vyšetřujícím soudcem, dříve než rozhodne. Je-li tu některý důvod, pro který obžaloba není přípustná, rada státního soudu řízení zastaví; týká-li se však důvod, pro 'který žaloba není přípustná, jen některých článků obžaloby, zastaví trestní řízení stran těchto článku obžaloby.
(3) Nevysloví-li rada státního soudu, že státní soud je nepříslušný, nebo nezastaví-li trestní řízení, přezkoumá důvody vazby a vrátí spisy předsedovi senátu, 'který dále postupuje podle § 30, odst. 3.
§ 32.
Právní účinky, které zákon spojuje s tím, že obviněný byl pravomocně dán v obžalobu, nastávají doručením obžalovacího spisu.
§ 33. Příprava hlavního přelíčení.
(1) Hlavní přelíčení se koná v místě, které určí na návrh veřejného žalobce předseda senátu se souhlasem presidenta státního soudu.
(2) Předseda senátu ustanoví hlavní přelíčení tak, aby obžalovanému zůstala pro přípravu hlavního přelíčení lhůta alespoň osmi dnů od doručení obsílky. Tato lhůta může být zkrácena jen se souhlasem obžalovaného.
(3) Zároveň s obsílkou k hlavnímu přelíčení se obžalovanému doručí seznam členů (náhradníků) senátu s poučením o právu je odmítat; v případech nutné obhajoby (§ 26, odst. 2) se obžalovaný zároveň vyzve, aby neučinil-li tak dosud, oznámil soudu do tří dnů způsobilého obhájce (§ 26, odst. 1), jinak že mu -obhájce zřídí soud.
§ 34. Vyloučení veřejnosti.
(1) Mimo případy uvedené v trestním řádu se veřejnost při hlavním přelíčení vyloučí tehdy, bylo-li by veřejným projednáváním ohroženo státní tajemství (§5, odst. 3 žák. č. /1948 Sb. ).
(2) Byla-li veřejnost vyloučena z důvodu uvedeného v odstavci l, zakáže předseda senátu přítomným vyjevovati nepovolaným osobám skutečnosti, o nichž se dověděly při jednání a poučí je o ustanovení § 46. Na žádost veřejného žalobce, kterou není třeba odůvodňovat, může soud odepříti přístup k hlavnímu přelíčení důvěrníku, kterého si obžalovaný
-10-
zvolil. Obžalovaný si může v takovém případě zvoliti jiného důvěrníka, proti jehož osobě veřejný žalobce nemá námitek.
§ 35. Rozhodování státního soudu.
O) Státní soud rozhodne zpravidla (§ 17, odst. 3) ve věci samé, i když nabude přesvědčení, že o činu, jehož se obžalovaný dopustil, náleží souditi jinému soudu.
(2) Je-li státní soud názoru, že čin, jenž se obžalovanému klade za vinu, má být posuzován podle přísnějšího zákonného ustanovení, než je uvedeno v obžalovacím spise, vyslechne dříve obě strany; je-li toho třeba pro přípravu, žaloby nebo obhajoby, odročí státní soud hlavní přelíčení.
§ 36. Opravné prostředky.
(1) Rozsudku státního soudu lze odporovati jako rozsudku krajského soudu. Jiným rozhodnutím státního soudu lze odporovati, jen pokud tento zákon opravný, prostředek výslovně připouští.
(2) O opravných prostředcích rozhoduje nejvyšší soud.
§ 37. Obnova trestního řízení.
(1) O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje státní soud za účasti soudců z lidu.
(2) Proti rozhodnutí státního soudu o návrhu na povolení obnovy trestního řízení si lze stěžovati do osmi dnů od doručení rozhodnutí.
§ 38. Prominutí a zmírnění trestu.
(1) Rozhodnutí a návrhy, které podle ustanovení §§ 410 a 411 tr. ř. a podle ustanovení § 7, odst. 2 zákona ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb., o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech, příslušejí soudu, činí senát státního soudu nebo nejvyššího soudu za účasti soudců z lidu.
(2) Rozhodnuti náležející podle § 410 tr. ř. sborovému soudu druhé stolice činí senát státního soudu za účasti soudců z lidu.
§ 39. Výkon rozsudku.
Činiti rozhodnutí a opatřen; stran výkonu rozsudku náleží vždy státnímu soudu samému.
Řízení proti nepřítomným. § 40.
Nemůže-li býti osoba podezřelá ze zločinu podle zákona č. /1948 Sb. postavena před soud, protože se zdržuje v cizině nebo se útěkem nebo ukrýváním vyhýbá trestnímu řízení, anebo proto, že její pobyt je neznámý, nepřekáží to konání trestního řízení, vynesení rozsudku a výkonu trestu, pokud to povaha trestu dopouští.
§ 41.
(1) Podá-li veřejný žalobce po skončení přípravného vyšetřování na nepřítomného (§ 40) obžalobu, předloží předseda senátu obžalovací spis řade státního soudu k rozhodnutí podle § 30, odst. 2 a ke zřízení obhájce. Obžalovací spis se doručí obhájci a ve výtahu se uveřejní ve formě zatykače. Obsílka k hlavnímu přelíčení se uveřejní v úředním listě republiky Československé.
(2) Obhájce zřízený podle předchozího odstavce zastupuje obžalovaného v dalším řízení a má stejná práva jako obžalovaný. Lhůta " k podání opravných. prostředků se posuzuje u obhájce samostatně; u obžalovaného a jiných osob, které mohou ve prospěch obžalovaného podávati opravné prostředky, podle lhůty platné pro obhájce.
(3) Nastanou-li skutečnosti odůvodňující pokračování v řízení v nepřítomnosti obžalovaného po podání obžaloby nebo po vynesení rozsudku v první stolici, užije se přiměřeně ustanovení odstavce 2. Obhájce oprávněného zastupovati obžalovaného zřídí vždy rada státního soudu.
(4) Pravomocný rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného se ve výtahu uveřejní v úředním listě.
(5) Při uveřejňování listin podle odstavců l a 4 buď dbáno ustanovení % 5 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu.
§ 42.
(1) Osvědčí-li obžalovaný (§ 40), který ne-. byl vyslechnut v hlavním přelíčení, že se pro neodvratnou překážku, kterou nezavinil, nemohl k soudu dostavit, povolí rada státního soudu na jeho žádost navrácení v předešlý stav.
(2) Žádost o navrácení v předešlý stav nemá zpravidla odkladného účinku. Rada státního soudu může však z důležitých důvodů naříditi, aby se s výkonem rozsudku sečkalo do rozhodnutí o žádosti.
(3) Povolí-li se navrácení v předešlý stav podle ustanovení odstavce l, koná se nové hlavní přelíčení.
Hlava čtvrtá. Ustanoveni přechodná a závěrečná.
§ 43.
Návrh na jmenování soudců z lidu.
Dokud nepočnou působit krajské národní výbory, navrhují jmenování soudců z lidu zemské národní výbory, na Slovensku pověřenectvo vnitra.
§ 44. Obhájci.
Dokud nebude sestaven seznam osob oprávněných obhajovati v řízení před státním soudem (§ 26), mohou v tomto řízení obhajovati jen osoby zapsané do seznamu sestaveného podle § 36 b) zákona ze dne 19. března 1923, Č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění zákona ze dne 13. května 1936, č. 130 Sb.
§ 45.
Řízení o činech spáchaných před účinností zákona.
(1) Státnímu soudu přísluší konati řízení a rozhodovati též o trestných činech, o nichž před účinností tohoto zákona náleželo souditi sborovým soudům druhé stolice jako soudům státním podle § l zákona ze dne 4. dubna 1935, č. 68 Sb., o vrchních soudech jako soudech státních, jakož i o zločinu podle § 6, č. 2 zák. č. 50/1923 Sb. a o zločinu podle § 6, č. l téhož zákona, i když veřejný žalobce nenavrhuje, aby trest byl uložen podle zákonné sazby vyšší než pět let.
(2) Bylo-li trestní řízení zahájeno u sborového soudu druhé stolice jako soudu státního, neyl-li však dosud vynesen rozsudek v první stolici, pokračuje státní soud v řízení, podle tohoto zákona; habyla-li obžaloba právní moci, vezme ji státní soud za základ-svého rozhodování.
(3) Byl-li v řízení před sborovým-soudem druhé stolice jako soudem státním nebo před vojenským soudem již vynesen rozsudek, skončí se řízení podle dosavadních předpisů. Bude-li však rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvé stolice k novému projednání, pokračuje v řízení státní soud podle ustanovení tohoto zákona.
§ 46.
Vyjevování skutečností o neveřejném hlavním přelíčení.
Kdo přes zákaz vydaný soudem (§34, odst. 2) vyjeví nepovolané osobě skutečnost, o které se dověděl v neveřejném hlavním přelíčení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 1. 500 Kčs do 25. 000 Kčs.
§ 47.
Ustanovení zrušovací a pozměňovací.
(1) Zrušují se všechny předpisy odporující tomuto zákonu, zejména zákon č. 68/1935 Sb. Ustanovení § 128 zákona č. 131/1936 Sb. zůstává nedotčeno.
(2) V § 212 tr. ř. se připojuje další věta: "Je-li toho názoru, že je příslušný státní soud, vysloví toliko nepříslušnost soudu, u něhož byl podán obžalovací spis, a uvede tento důvod. "
(3) Ustanovení § 56, odst. l zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží, se mění a zní: "Příslušnost státního soudu se vztahuje i na osoby mladistvé; v řízení proti nim před státním soudem se užije ustanovení §§ 37 až 39, § 40, odst. 2 až 5, § 44, odst. l a 2, § 45 a § 47, odst. 5. "
§ 48. účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra a národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Podle ustanovení § 58 zákona ze dne 1948 č. Sb. na ochranu lidově demokratické republiky má o některých trestných činech podle tohoto zákona soudit státní soud, který má být zřízen zvláštním zákonem. Tímto zákonem má být navrhovaný zákon o státním soudu.
Hlavní zásady navrženého zákona jsou tyto: Státní soud má být jediný pro celé území republiky a jeho pravomoci mají podléhat i osoby podrobené jinak vojenské soudní pravomoci i osoby mladistvé. Požadavek jednotného státního soudu byl naznačen již v za-
koně na ochranu lidově demokratické republiky a je plně odůvodněn potřebou jednotného posuzování těchto trestných činů a tím, že zřízením jediného státního soudu se umožní specialisace soudců, v těchto případech naléhavě žádoucí. Rozhodování státního soudu se v některých případech účastní též soudci z lidu, jak odpovídá ústavě.
K příslušnosti státního soudu náležejí především těžké zločiny podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky; státní soud však může soudit i o ostatních zločinech a i o přečinech podle tohoto zákona, navrhne-