Národní shromáždění republiky Československé 1948.
I. volební období. 1. zasedání.
14.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne........................................1948
o zestátněni léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní ústavní léčebné péče.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů.
§ 1.
Léčebnými a ošetřovacími ústavy se podle tohoto zákona rozumějí zdravotnická zařízení, ve kterých se poskytuje osobám nemocným nebo na zdraví ohroženým ústavní péče vykonávaná lékařem nebo za jeho dozoru odborně školenými pomocnými silami a záležející ve vyšetření, léčení a ošetření.
§ 2.
O) Do vlastnictví státu přechází dnem 1. ledna 1949 všechen majetek, který slouží nebo jest určen provozu léčebných a ošetřovacích ústavů s výjimkou majetku nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.
(2) Majetek sloužící nebo určený provozu léčebných a ošetřovacích ústavů, který je Částí majetkových podstat národních podniků, vyjme příslušný ministr v dohodě s ministry zdravotnictví a financí z majetkové podstaty těchto podniků a ministr zdravotnictví použije tohoto majetku při začlenění dotčených ústavů do organisace ústavů státních (§ 9).
(3) Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí s účinkem doručení v úředním listě, které ústavy a který majetek byly zestátněny tímto zákonem.
(4) Přechod nemovitostí a knihovních práv na československý stát (státní správu zdravotní) zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh ministerstva zdravotnictví s odvoláním na tento zákon.
§ 3.
(1) Stát vstupuje ke dni zestátnění majetku v závazky k němu náležející. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení zestátněného majetku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, stát nevstupuje. Za závazky náležející k zestátněnému majetku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a zestátněná majetková podstata ani stát za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
(2) U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné nebo pod., může se stát domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 4.
(1) Je-li zestátněný majetek ke dni zestátnění předlužen, může státní zdravotní správa požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku ke dni zestátnění upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost.
(2) Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhlášené v úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti státu zanikají.
(3) úprava podle odstavce l se provede takto:
a) nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení z podstaty zestátněného majetku, pokud takovéto nároky nezanikly zestátněním;
b) nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty její hodnotou;
c) ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv zestátněného majetku a hodnotou závazků, které podle. ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d) závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4) Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti státu. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti státu.
(5) Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na právo na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
§ 5.
(1) Stát může odporovati právním jednáním, která vykonal po 27. říjnu 1945 vlastník zestátněného majetku v úmyslu poškoditi nebo ztížiti zestátnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2) Odporovati lze do dvou let od zestátnění majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrci.
(3) Právní jednání o převodu majetku, na který by se vztahoval tento zákon, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž majetek se zestátňuje podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena 6 měsíců přede dnem vyhlášení tohoto zákona, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo zdravotnictví. O schválení nutno žádati do 31. března 1949, jinak se má za to, že schválení nebylo uděleno.
§ 6.
(1) Za majetek zestátněný podle tohoto zákona, s výjimkou majetku svazků lidové správy, majetku sloužícího provozu dosavadních veřejných nemocnic provozovaných podle zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 č. z. z., kterým se upravují právní poměry v. v. nemocnic v Čechách, nebo provozu všeobecné nemocnice v Praze, přísluší náhrada ve výši obecné ceny majetku. Od obecné ceny se odečtou podpory poskytnuté dosavadnímu vlastníku nebo provozovateli z veřejných prostředků nebo z prostředků nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění na stavební a nestavební investice. Jinak platí o náhradě přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1948, č. 114 Sb. (dále jen "dekret").
(2) Stát uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s poskytnutím náhrady za majetkové podstaty zestátněné podle tohoto zákona, a to podle plánu, na němž se dohodnou ministři zdravotnictví a financí.
(3) Za majetek uvedený v § 2, odst. 2 se národnímu podniku náhrada neposkytuje.
§ 7.
(1) Zaměstnanci zestátněných ústavů přecházejí dnem zestátnění do služeb státu a zařadí se podle příslušných předpisů o státních zaměstnancích; zařazení provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
(2) Vláda vydá nařízením předpisy o zhodnocení předchozí služební činnosti zaměstnanců převzatých státem, při čemž může stanoviti odchylky z ustanovení odstavce l až do provedení všeobecné úpravy platů zaměstnanců státních léčebných a ošetřovacích ústavů.
Část II.
Začlenění zestátněných a konfiskovaných ústavů a organisace
státní ústavní léčebné péče. § 8.
Léčebné a ošetřovací ústavy může zřizovati a provozovati jen stát. Ministr zdravotnictví může v dohodě s ministrem sociální péče přenésti toto právo — pokud jde o odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. 4) — v jednotlivých případech na ústřední národní pojišťovnu.
§ 9.
(1) ústavy zestátněné tímto zákonem (§ 2, odst. l a 2) budou na podkladě jednotného
plánu zdravotní péče spolu s ostatními státními ústavy léčebnými a ošetřovacími a s léčebnými a ošetřovacími ústavy konfiskovanými podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy roztříděny a provozovány státem (státní správou zdravotní) podle dalších ustanovení.
(2) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou
a) nemocnice,
b) odborné léčebné a ošetřovací ústavy.
(3) Nemocnice jsou základní ústavy, které poskytují veškerou potřebnou ústavní péči. Jsou to
a) okresní nemocnice, které mají oddělení interní, dětské a kojenecké, gynaekologické a porodnické a oddělení chirurgické,
b) oblastní nemocnice, které mimo oddělení uvedená pod písm. a) mají další odborná oddělení a jsou středisky ústavní péče o obyvatelstvo příslušného spádového území, tvoříce s okresními nemocnicemi tohoto území jednotné pracovní celky.
(4) Odborné léčebné a ošetřovací ústavy jsou ústavy, které poskytují jen zvláštní odbornou ústavní péči v některých oborech (porodnice, ústavy pro matky, kojence a děti, ozdravovny, ústavy pro léčení tuberkulosy, pro léčení vad a nemocí ústrojí oběhu krevního, ústavy pro léčení chorob duševních, pro léčení chorob nervových, pro léčení osob tělesně nebo duševně vadných, ústavy pro doléčování a přeškolování po úrazech, ústavy pro léčení chorob stáří a j. ).
(5) Léčebné a ošetřovací ústavy buďtež sdružovány s ambulatorii a ústavy národního zdraví tak, aby s nimi tvořily pracovní celek zajišťující plánovité a hospodárné provádění zdravotní péče a účelné využití zařízení i získaných poznatků a zkušeností pro jednotnou státem řízenou péči o zdraví lidu.
(6) Léčebné a ošetřovací ústavy zřizuje ministerstvo zdravotnictví.
(7) Ministr zdravotnictví vydá nařízením předpisy o jednotlivých druzích státních léčebných a ošetřovacích ústavů a o způsobu jejich vnitřního uspořádání, při čemž zejména určí, jakým způsobem má býti okresními nemocnicemi zajištěna služba epidemiologická a úrazová a po případě jiné služby důležité s hlediska veřejného zájmu, zvláště s hlediska obrany státu; tímtéž způsobem může stanoviti pro přechodnou dobu, po kterou by toho vyžadoval nepřetržitý provoz řádné léčebné péče, odchylky z ustanovení odstavců 2 a 3.
§ 10.
(1) Oblastní nemocnice a státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy spravují zemské národní výbory, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví, okresní nemocnice okresní národní výbory, a to prostřednictvím správních sborů, které jmenuje příslušný národní výbor.
(2) Podrobné předpisy o správě ústavů, o ustavení a složení správních sborů, ve kterých budou vedle veřejné zdravotní správy zastoupeny zejména i ústřední národní pojišťovna a jednotná odborová organisace, o činnosti těchto sborů, jakož i o rozsahu odpovědnosti správních orgánů za řádný provoz ústavů, vydá vláda nařízením.
(3) Zaměstnanci státních léčebných a ošetřovacích ústavů tvoří jednotný osobní stav; jejich osobním úřadem je příslušný zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví, ústředním úřadem pro věci osobní ministerstvo zdravotnictví.
(4) Vláda může nařízením stanoviti odchylky od zásad uvedených v předchozích odstavcích u ústavů zvláštního významu, jejichž správa by z důvodů veřejného zájmu vyžadovala zvláštní úpravy.
§ 11.
Vrchní dozor nad státními léčebnými a ošetřovacími ústavy přísluší ministerstvu zdravotnictví, které zejména určuje nebo mění podle zásad stanovených jednotným plánem zdravotní péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy síť těchto ústavů. Ministerstvo zdravotnictví schvaluje investiční programy a provozní rozpočty státních léčebných a ošetřovacích ústavů a vydává v mezích nařízení vydaného podle § 9, odst. 7 směrnice pro vnitřní organisací ústavů po stránce zdravotnické, správní i hospodářské.
§ 12.
(1) Ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech musí býti každému, jehož zdravotní stav toho vyžaduje, poskytnuta ústavní péče (§ 1). Povaha a rozsah této péče se řídí výlučně zdravotním stavem ošetřované osoby.
(2) Ošetřovné za osoby, které nemají nárok na ústavní péči na účet ústřední národní pojišťovny, stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy financí a sociální péče a v součinnosti s generálním sekretariátem Hospodářské rady vyhláškou v úředním listě.
(3) Za osoby uvedené v odstavci 2 hradí náklady spojené s ústavní péčí a vzniklé po 1. lednu 1949 stát (státní správa zdravotní), pokud je tyto osoby nebo osoby povinné je vyživovati nemohou uhraditi samy bez ohrožení výživy vlastní nebo osob na ně odkázaných výživou.
§ 13.
(1) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy financí a sociální péče na návrh Ústřední národní pojišťovny převésti některé odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. 4), zestátněné podle tohoto zákona, do vlastnictví ústřední národní pojišťovny, při čemž zároveň stanoví podmínky převzetí, zejména určí přejímací cenu.
(2) Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy sociální péče, financí a vnitra převésti některé konfiskované odborné léčebné a ošetřovací ústavy (§ 9, odst. l a 4) do vlastnictví ústřední národní pojišťovny. Ustanovení § 11, odst. 4 zákona ze dne 6. května 1948, č. 125 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku platí přiměřeně.
(3) Zaměstnanci ústavů, které ústřední národní pojišťovna převezme podle odstavce l nebo 2, přecházejí dnem převzetí do jejích služeb a zařadí se podle příslušných předpisů o zaměstnancích ústřední národní pojišťovny.
(4) Převezme-li ústřední národní pojišťovna ústav podle odstavce l nebo 2, vztahují se na ni obdobně ustanovení §§ 3 až 5 tohoto zákona.
(6) Přechod nemovitostí a knihovních práv, které budou převedeny podle odstavců l a 2 na Ústřední národní pojišťovnu, zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh ústřední národní pojišťovny s odvoláním na tento zákon.
část III.
Závěrečná ustanovení. § 14.
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, kterých je třeba k provedení části I a k úpravě organisace ústavů podle části II, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 15.
Jednání příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných trestá okresní národní výbor, nejde-li o čin přísněji trestný, pokutou do 100. 000 Kčs nebo trestem na svobodě do jednoho roku. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do jednoho roku. Vyměří-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati dobu jednoho roku.
§ 16.
O zatímní správě zestátněných a konfiskovaných léčebných a ošetřovacích ústavů platí
přiměřeně ustanovení §§ 12 a 13 zákona č. 125/ 1948 Sb.
§ 17.
(1) Ustanovení tohoto zákona s výjimkou části II se vztahují i na vojenské léčebné a ošetřovací ústavy; působnost, která podle ustanovení části I přísluší ministru (ministerstvu) zdravotnictví, náleží u vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů ministru (ministerstvu) národní obrany.
(2) Organisace, správa a provoz vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů se řídí zvláštními předpisy.
(3) Vojenské léčebné a ošetřovací ústavy mohou poskytovati ústavní péči i osobám, na které se nevztahuje vojenská nemocenská péče. Osobám podléhajícím vojenské nemocenské péči může býti poskytnuta ústavní péče v civilních státních léčebných a ošetřovacích ústavech. Rozsah a úhradu ústavní péče poskytované podle tohoto odstavce stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí.
§ 18.
Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu.
§ 19.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zdravotnictví, sociální péče, národní obrany, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
Naše zdravotnické ústavnictví trpí ve výrazné míře nedostatky, které jsou v podstatě důsledkem toho, že jsme neměli až dosud jednotného plánu zdravotní péče. Poskytuje pestrý, ale neuspokojivý obraz, který je jednak výslednicí různého historického vývoje v jednotlivých částech našeho státu, jednak dokladem různé intensity zájmů, iniciativy a možností jednotlivých nositelů ústavní léčebné péče.
Kromě celkového absolutního nedostatku lůžek jsou tu hlavními závadami nerovnoměrnost sítě léčebných a ošetřovacích ústavů a naprostá nejednotnost v jejich věcném i osobním vybavení. Do značné míry jsou tyto nedostatky ústavní léčebné péče způsobeny pluralitou jejich
nositelů, která byla podmíněna vývojem ústavnictví. Nemocnice a jiné léčebné a ošetřovací ústavy vynikaly na území našeho státu za různých normativních podmínek. Na Moravě to byla především země, která budovala a provozovala léčebné a ošetřovací ústavy, kdežto v Čechách se v tomto oboru uplatnily spíše nižší složky územní samosprávy. Na Slovensku se v roce 1918 setkáváme s ústavnictvím značně centralisovaným, jehož síť byla však velmi nevyvinuta.
Potřeba unifikace ve zdravotnickém ústavnictví byla pociťována už dávno velmi naléhavě. V odborných kruzích se už poměrně brzy chápalo a opětovně zdůrazňovalo, že tato unifikace by se měla uskutečniti na základě zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavu. Do určité míry
došly tyto tendence normativního výrazu zákonem č. 242/1920 Sb., kterým byla dána státu možnost přejímati do vlastní správy nemocnice, na základě vládního nařízení zestátňovali i jiné veřejné léčebné a ošetřovací ústavy a se svolením vlastníka i ústavy soukromé. Tento zákon vyhradil státní zdravotní správě vrchní dozor nad všemi léčebnými a ošetřovacími ústavy nejen po stránce zdravotní, ale i po stránce správní. Citovaným zákonem nebylo ovšem dosaženo žádoucí unifikace. Teprve po druhé světové válce nabývá vývoj celé otázky našeho zdravotnického ústavnictví podstatně rychlejšího spádu. Budovatelský program třetí vlády, vycházeje z předpokladu, že právo na zdraví je jedním ze základních občanských práv, stanovil si v oboru péče o zdraví lidu úkol postarati se o plánovité vybudování a sjednocení státem řízené zdravotní péče. V oboru péče preventivní bylo normativních předpokladů pro splnění tohoto úkolu dosaženo vydáním zákona č. 49/1947 Sb. Stalo se však naprosto zřejmým, že i na poli ústavní léčebné péče je zestátnění jedinou cestou, která může položiti dobré základy řádné péči o zdraví národa. Resoluce únorového sjezdu závodních rad staví mezi základní postuláty požadavek zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů. Předložená osnova splňuje tento požadavek, nahrazujíc zároveň dřívější dílčí iniciativní návrh zákona, kterým měly býti vyvlastněny soukromé výdělečné léčebné a ošetřovací ústavy.
Navržený zákon má mnohem širší dosah. Zestátňuje všechny léčebné a ošetřovací ústavy s výjimkou ústavů veřejnoprávního sociálního pojištění a svěřuje ústavní léčebnou péči v celém státě jediným dvěma nositelům: státní zdravotní správě a národnímu pojištění; v tom směru představuje pendant k zákonu o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní.
Zákon řeší konečně také otázku ústavů konfiskovaných.
Přináší dále základní ustanovení o nové organisací zdravotnického ústavnictví, která bude s to odstraniti uvedené závady dosavadní ústavní péče a vytvořit předpoklady pro žádoucí úzké spojení všech zařízení péče kurativní a preventivní. Ustanovení zákona o správě státních léčebných a ošetřovacích ústavů prosazují v nejširší možné míře princip demokracie, poskytujíce současně pružný rámec pro speciální ústavu tam, kde toho vyžaduje zvláštní povaha a význam ústavu.
Zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a nová organisace státního zdravotnického ústavnictví umožní na tomto poli účinné prosazení jednotného plánu zdravotní péče. Bude
míti za následek prohloubení péče o zdraví lidu, její zhospodárnění a možnost systematického využití získaných poznatků a zkušeností. Úprava léčebné péče navržená předloženým zákonem představuje nezbytný předpoklad pro uskutečnění zásady o právu na ochranu zdraví a na léčebnou péči, zakotvené v nové ústavě.
Z těchto hledisek a se zřetelem ke skutečnosti, že zdraví národa je základní podmínkou jeho biologické a pracovní zdatnosti a proto také nutným předpokladem hospodářské prosperity státu, nutno hodnotiti i finanční dosah osnovy. Státní pokladna bude v podstatě zatížena závazkem k placení náhrady za zestátněné ústavy s výjimkou ústavů svazku lidové správy, nemocnic zřízených podle zákona č. 19/1888 č. z. z. a všeobecné nemocnice v Praze. Ústavy, za které se má náhrada poskytnouti, mají celkovou kapacitu asi 13. 000 lůžek; při předpokládané hodnotě 100. 000 Kčs za jedno lůžko by obecná cena ústavů této skupiny činila asi 1. 300 milionů Kčs; od této částky se ovšem odečte ještě hodnota všech subvencí poskytnutých z veřejných prostředků a z prostředků nositelů sociálního pojištění. Dále je třeba uvážiti, že část odborných léčebných a ošetřovacích ústavů převezme ústřední národní pojišťovna za dohodnutou přejímací cenu.
Převzetím provozu zestátněných ústavů nevzniknou v podstatě zvláštní náklady. To platí především o veřejných nemocnicích a jiných veřejných léčebných a ošetřovacích ústavech, které jsou buď spravovány nebo provozovány svazky lidové správy, a jejichž provozní schodky i investiční náklady již dnes kryje vlastně stát. Také ústavům neveřejným, pokud na ně pohlížela jako na nezbytný doplněk sítě ústavů veřejných, poskytovala státní zdravotní správa podpory investiční a provozní.
Tyto náklady se nyní spíše zmenší, a to jednak zhospodárněním provozu ústavů, která budou důsledkem odstranění plurality provozovatelů, jednak v důsledku zvýšené účasti národního pojištění na úhradě léčebného.
B. Zvláštní část. 1. K § 1:
Toto ustanovení obsahuje definici léčebných a ošetřovacích ústavů. Vymezení obsahu pojmu léčebného a ošetřovacího ústavu má zde význam nejen pro určení rozsahu zestátnění; vymezuje zároveň okruh oněch zařízení, na které se bude vztahovati druhá část navrženého zákona. Povaha určitého zařízení jakožto
léčebného a ošetřovacího ústavu se určuje podle dvou kriterií: povahou péče, která se v něm poskytuje, a okruhem osob, kterým je tato péče poskytována. Jde o péči léčebnou, tedy o péči, která směřuje ke zlepšení zdravotního stavu ošetřované osoby. Musí jíti o péči poskytovanou lékařem nebo za jeho pravidelného dozoru. Tato péče se poskytuje osobám nemocným nebo na zdraví ohroženým; sem patří i osoby zdravé, které v důsledku určitého fysiologického stavu jsou vystaveny zvýšenému ohrožení zdraví (na př. rodičky).
Léčebnými a ošetřovacími ústavy se podle tohoto zákona rozumějí ovšem i taková zařízení, která vedle poskytování ústavní léčebné péče plní snad ještě jiné funkce (na př. ústavy klinické). Nepatří sem zařízení ambulantní, jako jsou závodní ošetřovny a j.
2. K§ 2:
S výjimkou ústavů, které jsou ve vlastnictví (tedy nikoli snad jen ve správě nebo provozu) nositelů sociálního pojištění, se zestátňují všechny léčebné a ošetřovací ústavy, které náležejí někomu jinému než státu. Zestátňují se tedy i ústavy, které jsou ve vlastnictví svazků lidové správy, řádů, spolků atd. Zestátnění se provádí ex lege; vyhláška předvídaná odstavcem 3 má povahu deklaratorního aktu. Předmětem zestátnění je všechen majetek, který slouží nebo jest určen provozu ústavu bez ohledu na to, zda je ve vlastnictví provozovatele či jiné osoby.
Protože do sítě státních ústavů budou zapojeny i závodní nemocnice, je třeba jejich hmotný substrát vyjmouti z podstaty národního podniku.
3. K §§ 3, 4, 5:
Předložený zákon zde recipuje ustanovení společná všem znárodňovacím normám, zejména též zákonu o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázeňského majetku.
4. K § 6:
Také v otázce náhrady za zestátněný majetek přejímá osnova zásady ostatních znárodňovacích norem. Zvláštnost spočívá v tom, že od obecné ceny rozhodné pro určení náhrady se odečítají subvence; s tím souvisí ustanovení, že se náhrada nepřiznává za majetek sloužící provozu veřejných nemocnic podle zákona č. 19/1888 č. z. z., nemocnic svazků lidové správy a všeobecné nemocnice v Praze, protože investice a provozní schodky těchto ústavů byly v podstatě hrazeny státem.
5. K § 7:
Zaměstnanci zestátněných ústavů budou převzati státem. Ustanovení odstavce 2 má zabrániti tomu, aby zestátněním nebyli citelně poškozeni zaměstnanci některých ústavů (na př. závodních nemocnic); vláda jim může upraviti nařízením platy na dobu, než dojde k celkové uspokojivé úpravě platů zaměstnanců všech státních léčebných a ošetřovacích ústavů.
6. K §§ 8 a 13:
Léčebné a ošetřovací ústavy smí na příště zřizovati a provozovati jen stát, ústavy odborné kromě něho i Ústřední národní pojišťovna. Na ni převede stát zejména ony ústavy, které jsou nyní ve správě nebo v provozu nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.
7. K § 9:
Organisace státních léčebných a ošetřovacích ústavů, které zřizuje ministerstvo zdravotnictví, odpovídá, tak jak je normována navrženým zákonem, moderním představám o celkové organisací zdravotní péče, jejímž nástrojem má býti "soustava zdravotnických zařízení o několika stupních, slučujících v sobě všeobecnou hygienickou, epidemiologickou a zdravotně policejní službu, jakož i preventivní péči veřejného zdravotnictví, dále ambulantní, diajniostickou a kurativní péci národního pojištění včetně její služby posudkové, zdravotní službu pracovního lékařství, lůžkovou péči nemocniční a zdravotní výchovu obyvatelstva". (Stříteský: Problematika péče o zdraví lidu v československé republice).
Významnou složkou v celé struktuře budou nemocnice, poskytující základní ústavní péči.
Celou touto strukturou bude zdravotní politice státu dána možnost, aby používala nemocnic a s nimi spolupracujících zdravotnických středisek jako svého nejúčinnějšího nástroje k hospodaření s lidským zdravím. Zdravotnické středisko ve spojení s nemocnicí umožní sloučení dnes ještě rozptýlené odbornické péče poskytované dosud převážně jednotlivými odborníky. Bude také dosaženo toho, že ochranná péče v případě svěřencova onemocnění bude moci plynule přejíti v péči léčebnou a že vyléčený nemocný bude nadále sledován opatřeními péče preventivní.
Nemocnice budou rozčleněny na dva typy.
Nemocnice okresní budou zajišťovati tuto péči zpravidla pro území jednoho okresu. Budou vybaveny čtyřmi hlavními odbornými odděleními. Dojde tedy k likvidaci nemocnic malých se všeobecným primariátem. Nemocnice oblastní budou poskytovati ústavní péči pro