Starší mládež je ještě naočkována
všelijakými bacily ze staré společnosti.
Ale i zde se nám jistě podaří do značné
míry to překonat. Zde zase počítáme
zejména se spoluprací Československého
svazu mládeže - a také se nám osvědčuje.
Můžeme říci, že máme už
novou mládež. Jestliže naše mládež
vystupuje a úplně demonstrativně jako své
heslo volá: My jsme mládež nová, mládež
Gottwaldova (Hlučný potlesk), není
to pouhá fráze; ona se skutečně liší
od minulé a jde za tím, za čím ji
volá náš president.
My však přirozeně se stejně musíme
starat a staráme se i o dospělejší pracující.
Ani ty nesmíme zanedbávat. Zde jenom připomínám
tu velkou práci, kterou koná naše lidová
osvěta, která vykazuje veliký rozmach.
Mohl bych jenom upozornit na vydavatelský rozvoj knih.
Co to znamená? Nikdy ani přibližně se
nám nezdálo o vydávání tolika
knih a o takovém velkém nákladu, jako je
tomu dnes. A stejně tak bych mohl mluvit o rozhlase, filmu
atd. I zde zase vidíme, jak pomáhá i na vesnicích,
vidíme co se tam nového děje. Tak, myslím,
že si nejlépe vychováme nové lidi, charakterem
nové lidi, jaké žádá dnešek
a republika. My ovšem také k tomu potřebujeme
nejen mládež, ale i pracovníky odborně
vychované.
To je druhá stránka. Známe každý
Leninova slova, že každý dělník
měl by být vlastně inženýrem,
to jest měl by mít schopnosti, měl by mít
snahu, aby skutečně ovládl obor, aby nebyl
jen tím starým pasivním dělníkem,
jako tomu bylo kdysi. Škola ovšem musí pomoci
a smím snad říci, že pomáhá.
Zdědili jsme ve vysokém školství i v
odborném školství mnoho starého dědictví,
kde bylo všelijakých nepotřebných vědomostí,
které byly více dresurou než skutečnou
výchovou. S tím zápasíme a zápasíme
s tím zejména na t. zv. třetím stupni
škol, zápasíme v osnovách a v učebnicích.
Je to těžký zápas zbavit se toho zbytečného,
a musím zde apelovat veřejně na učitele
a profesory škol třetího stupně, aby
se dovedli zbavit toho starého, aby se dovedli vybavit
z úzkého zájmu o jejich vlastní předmět.
Je nutno, abychom všichni dohromady měli na mysli
prospěch dítěte - a ne nahodilý, kolikrát
stavovský, zájem toho nebo onoho oboru. - Zájem
žactva a zájem republiky je na prvém místě
a tomu musíme všechno přizpůsobit. (Potlesk.)
Tady záleží na našich odborných
školách. Musíme se daleko více zaměřit
na výrobu, na průmysl a na techniku než tomu
bylo dosud. A zase mohu říci, že skutečně
rozvoj našich průmyslových škol už
číselně je neobyčejný. Před
válkou jsme měli na průmyslových školách
470 tříd a dnes jich máme skoro 1.300 a podle
našeho plánování na příští
rok jich budeme mít skoro 1.500 (tedy vzrůst neobyčejný),
a sice specialisovaných tříd, takže
každé výrobní ministerstvo má
a bude mít svou průmyslovou odbornou školu.
Ale my chceme ještě více. Zdědili jsme
zejména nesmírně a neúměrné
množství gymnasií starého typu bez speciálního
určení, kde gymnasista byl jaksi pasován
na schopného pro všechno. A myslím, že
to je také dnes již překonáno. My už
chceme, aby gymnasia, III. stupeň jakožto odborné
školy, byla určena k tomu, aby měla určitý
úkol a tím abychom zase mohli daleko více
prospět právě výrobě a celému
budování.
A stejně to platí i o vysokých školách.
I zde zase je veliký rozmach. Zejména bych upozornil,
že máme dnes speciální výrobní
fakulty, jako jsou speciální fakulta strojařská
a elektrotechnická. A co je zvláště
radostné, je to, že na tomto budování
je velmi silně zúčastněno Slovensko.
Stejně jako na Slovensku budujeme průmysl, a veliký
průmysl, tak také co se týče školství
odborného má v našem budování
Slovensko převahu.
Mohl bych mluvit i o jiných stránkách. Dovolte
mi, abych se o tom několika slovy zmínil. Jestliže
chceme skutečně odborně vychovat a odborně
vypravit naše pracující, naše inženýry
a jiné pracovníky, potřebujeme k tomu také
docela jinak zorganisovat naši vědu. Stojíme
také v předvečer přebudování
naší Akademie věd. Musíme vytvořit
Akademii věd, která bude činnou součástkou
celého tohoto výrobního procesu, která
nám bude umět dávat odpověď na
otázky, které dnes potřebujeme zodpovídat.
Kdo měl příležitost poznat, jakou ohromnou
úlohu hrála právě sovětská
Akademie věd i ve válce, v obraně SSSR, jak
tam všechno bylo zaměřeno na tyto úkoly,
musí říci, že zde i my musíme
tak na to hledět. Máme odborníky, nemůžeme
říci, že jich nemáme. Máme je,
ale organisaci nemáme. Nemáme organisaci vědecké
práce, která by ji zaměřila a která
by ji měla v ruce, která by to nepustila jen tak
na volno, aby si každý dělal, co by chtěl.
A zase si to nepředstavujeme nijak čistě
kastovnicky, ale obracíme se k širokým
vrstvám. Všeobecně jsou uznávány
naše dělnické kursy, které připravují
vybrané mladé dělníky, schopné
vyššího studia. Zavádíme zvláštní
večerní kursy, aby i ti z dělníků,
kteří v leninském slova smyslu se chtějí
stát inženýry, i po práci měli
možnost studovat. Zavádíme dálkové
studium na universitách atd. atd. I do SSSR posíláme
vzrůstající počet studentů,
máme tam i aspiranty, kteří se připravují,
aby u nás převzali své úkoly, takže
mohu snad říci, že i co se týče
odbornosti se velmi pozvedla úroveň.
Ale nezapomínáme, a nesmíme zapomínat,
ani na morální stránku. Člověk
není jen mozek. A mládež nám na to zase
nejlépe odpovídá a ukazuje nám cestu
velmi dobře. Mládež už si sama pomáhá.
Vytvořila si soubory, zpívá si. Ale ještě
v inteligenci nalézáme všelijaké takové
pochybnosti, jestli je to hodné, důstojné
člověka, aby zpíval, nebo aby se vůbec
"zahazoval" hudbou a podobnými "zbytečnostmi".
Mládež si ale na to odpovídá zdravě
a jasně. A naše umění je jistě
na prvním místě povoláno, aby zde
vykonalo velikou práci. A může ji vykonat -
ať je to kniha, obraz, skladba či divadlo - tím,
že dává poučení bezprostředně,
ne teprve výkladem a suchým poučováním.
Umění totiž působí bezprostředně,
citově. My vidíme na př. na sovětské
literatuře, jak nesmírně zvedla pracovní
morálku. A to my také potřebujeme. Totiž
aby kulturní činitelé - umělci, spisovatelé
a jiní umělci všech oborů - dovedli
člověku ukázat, co práce vlastně
znamená. A zejména tu klademe velikou váhu
na divadlo. Já pamatuji historii divadla víc než
půl století - a ještě hodně přes
půl století. Myslím tedy, že mohu právem
říci, že tak vysoko, kam jsme dospěli
v divadle dnes - i v českých zemích
i na Slovensku, a když srovnáváme naše
oblastní divadla se všelijakými kdysi společnostmi
a pod., že na takové výši jsme skutečně
ještě nikdy nebyli. U nás divadlo vždycky
bylo nejlepší lidovou školou, poněvadž
tam je všechno vidět na příkladě.
Tam je vidět živého člověka a
je vidět, co se z něho stane, když se
jedná tak, a co se z něho stane, když se jedná
jinak.
Nechtěl bych, abychom zapomínali ještě
na jednu stránku - na osvěžení pracovních
sil. Na to my často zapomínáme. Doba není
lehká a my se někdy příliš vyčerpáváme.
Vyčerpáváme své síly až
do krajnosti. My proti tomu hledáme prostředky.
Naše rekreace dělníků, pracujících
i mládeže má v tomto smyslu veliký význam.
A umění v těchto věcech může
vykonat zase velmi mnoho. Proto chceme i tomu věnovat všemožnou
péči. A je na našich umělcích,
aby v tom pomáhali, aby v tom konali své poslání.
Zatím, jak jsem se už zmínil, nejdále
jsme v divadle. Tam můžeme dnes skutečně
říci, že se ty proudy dobové i naše
potřeby hlásí docela samozřejmě.
Dovolte, abych se zastavil ještě u bojovné
stránky naší kultury. Ani my na této
frontě nesmíme zapomínat, že stojíme
na frontě a že všechno dnes se zaměřuje
a musí zaměřovat právě k tomu,
abychom byli - kdyby bylo potřeba - náležitě
připraveni, abychom byli připraveni na obranu v
pravém slova smyslu. Když se dnes podíváme
na svět, vidíme, že největší
boj, který se vede dnes, je vlastně ideologický
boj. Ten je v popředí. Nepřítel to
také ví a užívá všech prostředků,
snaží se ho co nejvíce využít.
Snaží se nás v tom ranit. Propagace cizím
rozhlasem a představa, že ether nemá žádných
hranic a je proto všem přístupny, to zde jistě
hraje velikou úlohu. A počítá při
tom na divoké pudy člověka, zneužívá
jich. Já to nemusím ani klasifikovat. Je to propagace
v podstatě hloupá, protože je lživá.
Ale máme zde všelijaké zbytky starého
a shnilého, s čímž ještě
tato propagace počítá. Proto také
nejsme a nesmíme být i s našeho hlediska nečinnými
diváky. Bráníme se technicky, ale musíme
se bránit právě tak ideologicky! A i tady
platí, co zde řekl soudruh Čepička:
"Ránu na ránu". My musíme také
na ideologické frontě vést obranu útokem.
(Potlesk.)
My zde bojujeme, jak jsem už naznačil, i o své
děti. A to je velký a důležitý
boj. Vycházíme z toho, že děti jsou
veliký národní poklad, který nikomu
nevydáme. To jsou naši budoucí lidé.
Staráme se - jak tady bylo i dnes už několikrát
řečeno - o zdravotní i výchovnou péči
o děti, a to velmi záhy, což má dnes
svůj zvláštní význam. Jsou to
především naše jesle a mateřské
školy. Můžeme říci, že jsme
zahájili přímo novou epochu v dějinách
mateřských škol. A je příznačné,
že právě tato péče, toto naše
úsilí vyvolává na kapitalistickém
západě přímo zuřivost, že
prý bereme děti rodičům. Ne, rodičům
děti nebereme! My bereme děti nepřátelům!
(Potlesk.) Jestliže nám rodiče chtějí
ze svých dětí vychovat nepřátele
republiky a nepřátele socialismu, pak ovšem
nepřihlížíme k tomu nečinně.
Odpor, který se zde hlásí, hlásí
se však jenom z určitých vrstev. Bohaté
matky nejsou spokojeny, že přivádíme
děti do mateřských škol na jinou výchovu.
Jsou to ty matky, které se samy vždycky nejméně
o své děti staraly, ale ony cítí,
že jim jde to dítě někam jinam, a z
toho ten odpor. My se přiznáváme - a já
nemám žádné příčiny,
abych to zde přímo neřekl - že nám
jde zrovna o děti z takových rodin, že nám
jde právě o to, abychom je přivedli tam,
kam je žádoucno a potřeba.
Totéž platí i o inteligenci. My také
vedeme boj o inteligenci, zejména vědeckou. Ani
tu nenecháme nepříteli na pospas. Jsou i
nepřátelé. A jako s každým nepřítelem
se vyrovnáme, vyrovnáváme se i tady s nepřítelem.
My však bojujeme o hodnoty, které potřebujeme.
A ty, kdo jdou s námi, přijímáme s
největší radostí. Naše budoucí
akademie nemá znamenat žádný pogrom
na naše vědecké pracovníky, ale vytvoření
pracoviště pro dobré, s námi jdoucí,
s námi cítící a pro nás pracující
odborné síly.
Dále je ideová výchova. I tady bych se zmínil
o vlastenectví, o vlastenectví jako podmínce
síly národa a republiky. Jaký by to byl národ,
který by neměl rád svou republiku! Jaká
by to byla republika! Jací by to byli občané!
Buržoasie právě toto nejvíce podkopávala
a vědomě podkopávala. I dnes to slyšíme.
Oč se jedná, co nám pořád slibuje
naše zrádná emigrace? Že už nikdy
žádné Československo nebude, že
se utopíme někde v nějaké Evropě
nebo v nějaké jiné federaci a pod. To má
být cíl. Ona dobře ví, že skutečné
vlastenectví je jí tak nebezpečné
jako nic jiného. Vezměme Sovětský
svaz. Za co tam bojovali Za co bojoval sovětský
člověk? On věděl dobře zač.
Jak má rád svou vlast, jak skutečně
celý zrovna plane, když se mluví o jeho vlasti!
Ale buržoasie? Té je to jedno. Dříve
to byla Paříž, pak to byl Hitler, teď
je to Amerika - a vlast, vlastní domov, to úplně
opomíjí. Proto tady musíme postavit a stavíme
hráz proti kosmopolitismu. Naše první brněnská
konference vykonala v té věci, myslím, velikou
práci. Ale i my se musíme starat. Stalin nás
také naučil vážit si jazyka. My se snažíme
to vyzvednout ve škole, ale musíme vůbec vyzvedat
jako velký poklad a velkou sílu, že jak kdo
mluví, tak myslí. A jak myslí, tak třeba
i jedná. My proto musíme také opravdu mluvit
tak, jak je to důstojné našeho lidu.
Máme dějiny, které nám může - nic nepřeháním - každý závidět. Přece u nás to revoluční se dávno a dávna ozývalo. A jak hluboko vniklo do lidu! Naše klasika, jak po sovětsku říkáme - celé naše umění je na to zaměřeno. Kde mohou být krásnější příklady vlastenectví, než jaké jsou v naší literatuře, v našem umění? A náš lid na ně nikdy nezapomene, to jen právě ta buržoasní vrstva. Ale náš lid nikdy nezapomněl a dobře to má v paměti. My to velmi dobře i dnes můžeme posoudit. V minulém roce jsme otevřeli Jiráskovo museum jako museum českých dějin. Byl to hold spisovateli
Jiráskovi, ale bylo to i něco jiného. A dnes
vidíte, kolik lidí v neděli za nejhoršího
počasí, přes všechny překážky
se tam jde podívat. Někomu by se zdálo, že
je to daleko. Našemu lidu to však daleko není,
ten tam chodí a vidíme, jak je přijímá
a co v něm všechno budí. My letos chceme
otevřít něco, co se zdálo být
jenom takovým snem. Chceme v Husovy dny zas otevřít
Betlemskou kapli, vlastně první odbojné shromaždiště
našeho lidu, který už tenkrát, před
více než 500 lety se kolem Husa shromažďoval
a zahájil svou velikou akci.
Máme letos Alšův rok. Jak krásné
jsou i tady hodnoty. Právě těmito kladnými
hodnotami chceme posílit i lásku našich lidí
vlastní domovině i k naší vlasti.
Budeme se muset jednou trochu zabývat turistikou, která
u nás kdysi znamenala nesmírně mnoho a která,
bohužel, klesla. Řekněme si upřímně,
souviselo to s odcizením od přírody, kterou
my přece máme tak krásnou. Co prací
tady bylo vykonáno, v českých zemích
a na Slovensku. Podepřeme-li toto, myslím, že
také podepřeme lásku k naší zemi,
k naší republice. Ne už jen tak všeobecně
si povídat, ale opravdu mít to rád. To vše,
myslím, je mobilisace také našich národních
sil, která právě v SSSR hraje takovou velikou
úlohu. Jen láska k vlasti, k režimu, k socialismu,
ke komunismu, jen to dovedlo vytvořit hrdiny Rudé
armády, před kterými se národ sklání.
Branná výchova. I to se nás, školy,
dotýká. I tady musíme do mládeže
a do velmi rané mládeže vštípit
odvahu se bránit. A zejména bych zde poukázal
na to, že musíme vyzvednout bojové tradice
našeho lidu, našeho národa. Nám se dlouho
a dlouho pořád vnucovalo, že vůbec žádní
vojáci nejsme, že vůbec nejsme žádní
bojovníci, že jsme takový mírumilovný,
holubičí národ, ačkoliv dějiny
mluví tolik proti tomu. A je teď na nás, abychom
ukázali, že my, národ táborských
bojovníků, jistě máme právo
a dokonce i povinnost se hlásit, kde je potřeba,
také jako lid bojovný. Teď nám hrozí,
že proti nám udělají křižáckou
výpravu. To je velmi znamenitě vymyšlený
návrh. Každý přece zná křižáky,
u nás každé dítě zná,
jak jsme křižáky honili. (Potlesk.)
A to jsme byli sami a "proti všem", s Jiráskem
mluveno. A dnes máme za sebou Sovětský svaz.
(Dlouhotrvající, hlučný potlesk.)
A láska k Sovětskému svazu! Zase jedna z
hlavních a nejpodstatnějších součástí
naší výzbroje i ideologické. Už
od nejútlejších dětí ji pěstujeme
a je skutečně zase někdy až přímo
rozkošné, řeknu, podívat se do takové
mateřské školy, jak tam mají Stalina,
jak ho znají, jak si ho váží, a jak
se k němu obracejí. Nemysleme si, že je to
jenom dětská naivnost! To v tom dítěti
roste a my to máme i jinde. Vidíme mu to z očí.
To je záruka celého dalšího vývoje.
A tak je to u všeho našeho lidu. Když se podíváme
na úspěchy, které máme v učení
ruskému jazyku u dětí i u dospělých,
vidíme, že zde to je více než jenom jazyk.
Jazykem se vniká do kultury a života národa
daleko víc než jinak. A máme tu ještě
lidové demokracie okolní a nám přátelské,
a naposledy Německou demokratickou republiku. Vidíme,
že skutečně zde ideologickou výchovou
můžeme mnoho a mnoho dokázat. Náš
úkol bych definoval tak, že se nesmíme omezit
jen na výklad a na pouhé poučení,
to je málo, my to musíme vše dostat našim
lidem do srdce, musí to pronikat do morku kostí
našeho lidu. Tak dostaneme potom nového člověka
nového Československa.
Citoval jsem heslo naší mládeže: "My
jsme mládež nová, mládež Gottwaldova."
To se musí stát heslem a vyznáním
všech nás, i těch, kteří jsme
už trochu starší, než je naše mládež.
(Potlesk.)
A tak, jestliže všichni společně půjdeme
touto cestou, vyplníme nejlépe svůj úkol.
Navzdory nepříteli, k radosti a štěstí
všeho našeho československého lidu! (Dlouhotrvající
hlučný potlesk, za něhož shromáždění
povstalo.)
Místopředseda dr. Polanský (zvoní):
Děkuji panu ministru školství, věd a
umění za jeho, řekl bych, povzbuzující
projev. Dalším řečníkem je posl.
Pošusta. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Pošusta: Soudružky a soudruzi, paní
a pánové!
Po skvělém projevu pana ministra školství,
věd a umění ujímám se slova
k rozpočtovým částkám, které
mají být podle vládního návrhu
vydány na výchovu naší mládeže
a našich pracujících, zejména na školu.
Tato část předkládaného rozpočtu
se vyznačuje tím, že proti předchozím
letům náklady dále podstatně vzrůstají.
Soudruh ministr financí již některé
z nich uvedl a srovnal jejich vzrůst s loňskými
náklady. Provedeme-li srovnání s tím,
co mohl dát na rozvoj školství náš
první rozpočet po vítězném
únoru, rozpočet z r. 1949, vidíme jasně,
že právě zejména od února křivka
výdajů na školství u nás soustavně
prudce stoupá. Tak na př. proti r. 1949 jen náklady
na školy mateřské vzrostly o 255 %, na školy
národní a střední o 92 %, na vyšší
školy odborné o 51 % atd. Náklady na stipendia,
školní kuchyně, internáty, mensy, koleje
a pod. sociální zařízení pro
studenty a žáky vzrůstají proti r. 1949
dokonce o 350 %. Desítky milionů se v rozpočtu
MŠVU letos předurčují na zřízení
provoz večerních škol, dálkového
a externího studia pro pracující. Stamiliony
jsou opět věnovány na státní
kursy pro přípravu pracujících na
vysoké školy, u nichž na př. proti loňskému
roku vzrůstají náklady o 62 %. 2 miliardy,
které jsou rozpočtovány ministerstvem pracovních
sil na školy a učiliště systému
státních pracovních záloh, mají
být letos vydány jenom na výchovu učňů
a učnic v hornictví a hutnictví, to je zhruba
asi jednu pětinu učňů. Na výchovu
ostatních učňů dávají
další miliardy naše národní podniky
a přitom na školy, na výchovu mládeže
a pracující rozpočtuje stamiliony ministerstvo
zemědělství a jiné instituce.
Co tyto cifry znamenají v praxi? Znamenají další
mohutný rozmach našich škol. Znamenají
další zvyšování úrovně
výchovy ve školách a učilištích,
znamenají větší péči o
žáky, větší pomoc pionýrské
organisaci ČSM a skupinám Svazu mládeže
na školách. Za tyto peníze budou na př.
otevřeny desítky nových mateřských
škol, stovky nových tříd na národních
a středních školách, podstatně
vzroste počet tříd a žáků
na školách odborných. Doplní se počty
pedagogů a zlepší podmínky jejich práce.
Jen ze škol třetího stupně bude bydlet
32.500 žáků ve 264 internátech. Bude
dostavěn a uveden do provozu ústřední
pionýrský dům v Praze na Grébovce
atd. atd.