Rok 1947 bol už v znamení studenej vojny, ktorej významným rysom bolo a zostalo vojnové štvanie. Preto mierový návrh sovietskej delegácie na Valnom shromaždení roku 1947 žiada odsúdenie a zastavenie vojnového štvania. I tentoraz, aj keď s určitými obmenami, je sovietsky návrh prijatý - ale v kapitalistickom svete nikdy nie rešpektovaný.

Rok 1948 je už charakterizovaný počiatkom znovu vyzbrojenia a závodov v zbrojení, ktoré ťažko ohrožujú svojimi nákladmi povojnovú mierovú rekonštrukciu sveta - nehovoriac ani o zvyšovaní napätia vo svete, ktoré sa tým vytvára. Preto sovietska delegácia na III. Valnom shromaždení Spojených národov v Paríži sústreďuje svoje úsilie na dosiahnutie zákazu výroby atomových zbraní, zákazu, ktorého účinnosť by bola zabezpečená systémom kontroly, ktorý by vstúpil v život súčasne so zákazom výroby. Aby bolo zastavené závodenie v zbrojení, Sovietsky sväz na tom istom Valnom shromaždení prichádza s návrhom na sníženie výzbroje a ozbrojených síl piatich vedúcich veľmocí o ¹/₃. Návrhy sú formulované tak konkrétne a jasne, že nemožno pred nimi uniknúť, nemožno ich prijať a neprevádzať, a preto mechanická väčšina Spojených národov za americko-anglického vedenia tieto návrhy už proste zamieta. Súčasne používa platformy Spojených národov na III. Valnom shromaždení k tomu, aby vytvorila ďalšie príležitosti k rozšíreniu studenej vojny, t. j. štvavých kampaní proti Sovietskemu sväzu a ľudovým demokraciám i na pôde Spojených národov. Minister Bevin už pri zahájení III. Valného shromaždenia naznačuje budúci zrod Atlantického paktu.

Obdobie medzi III. a IV. Valným shromaždením je už vyplnené vážnymi a nebezpečnými vojnovými prípravami, najmä v USA a veľkej Británii, a preto sovietska delegácia vo svojom mierovom návrhu na IV. Valnom shromaždení žiada odsúdenie a zastavenie týchto príprav, žiada bezpodmienečný zákaz výroby atomových zbraní a prichádza s návrhom na uzavretie mierového paktu medzi piatimi vedúcimi veľmocami, stálymi členmi Bezpečnostnej rady, teda orgánu, ktorý je podľa Charty v prvom rade zodpovedný za zaistenie mieru vo svete.

Hoci obvyklá, americko-anglickými dirigentami komandovaná mechanická väčšina v Spojených národoch pri prejednávaní týchto mierových sovietskych návrhov zakolísala, nakoniec sa predsa len poslušne podrobila a nielen že zamietla sovietske návrhy, ale odhlasovala rezolúciu, predloženú delegáciami americkou a anglickou. Táto rezolúcia nie je ničím iným ako ďalším nástrojom studenej vojny, vedenej na pôde Spojených národov, ako aj opakovaním postoja, ktorý zaujíma väčšina pravidelným zavádzaním provokačnej agendy na programy Valného shromaždenia, agendy, ktorá dáva delegátom kapitalistických zemí príležitosť dosýta si zanadávať na Sovietsky sväz a zeme ľudových demokracií. Preto hovoriac menom čs. delegácie pred hlasovaním o sovietskych návrhoch v pléne Valného shromaždenia, povedal som toto:

"Nahradenie sovietskeho návrhu rezolúciou, podanou Spojenými štátmi a Veľkou Britániou, je činom, pre ktorý si toto Valné shromaždenie nezasluhuje pomenovanie "mierové shromaždenie". Bohužiaľ, to isté sa vzťahuje i na ostatné rezolúcie a rozhodnutia obvyklej väčšiny v dôležitých otázkach, zvlášť politických, prejednávaných týmto Valným shromadžením. Pre skutočných stúpencov skutočného mieru budú negatívne výsledky tohto rokovania Spojených národov varovaním, aby zvýšili svoju bdelosť a úsilie o porozumenie medzi mierumilovnými národmi, ktoré nechcú mier so značkou: "vyrobené v Amerike, Amerikou a pre Ameriku", ale proste: mier."

Vedeli sme, že hlasujúc za sovietsku mierovú rezolúciu, za našimi piatimi hlasmi stojí stá a stá miliónov príslušníkov mierového hnutia vo všetkých svetadieloch, ktorí, keď neochabnú - a oni iste neochabnú - dosiahnu nakoniec vytknutého cieľa.

Nemožno ho však dosiahnuť bez úsilia, bez zvýšeného úsilia, ako o tom svedčia aj skutočnosti posledných dní. Medzi nimi by som spomenul len vyhlásenie štátneho sekretára Deana Achesona o tom, že niet príčin, aby USA menily politiku vo veci atomovej energie, a potvrdenie tohto stanoviska prezidentom Trumanom, ako aj nedávne vyhlásenie ministra Bevina o tom, že vraj "medzinárodná inšpekcia a kontrola atomovej energie nemôže byť príliš veľkou cenou za mier." To znamená, že americko-anglický blok sa ani dnes, teda ani po likvidácii ilúzie o monopole atomovej výroby nemieni vzdať plánu, ako ho formuloval i Baruch, Lilienthal a Acheson, plánu, ktorý by v praxi znamenal vydať do rúk dirigentov americkej politiky nielen všetky zdroje a prostriedky výroby atomovej energie, ale aj právo k hlbokým zásahom do celého hospodárskeho a tým tiež politického života, najmä Sovietského sväzu, ale i Československa. Pritom sa stereotypne opakuje nepravdivé tvrdenie, bezočivá lož, ako by Sovietsky sväz bol proti kontrole a inšpekcii, zaisťujúcej túto kontrolu, a neberie sa ohľad ani na volanie amerických i anglických vedcov, ba i veľkej časti verejnosti, na revidovanie absurdného plánu o atómovom supertruste, ktorý sa mohol zrodiť len vo fantázii opitej vedomím monopolu, ktorý dnes už neexistuje.

O spravodlivosti, naliehavosti a správnosti požiadaviek, ako ich formuluje bod 3, 4 a 5 predloženej rezolúcie, netreba sa, myslím, ani šíriť.

Ako už bolo zdôraznené a ako to právom zdôrazňuje i návrh rezolúcie, za tieto požiadavky sa jednomyseľne postavil náš ľud, postavila sa za ne a presadzuje ich československá vláda cestou svojich zástupcov na všetkých príslušných fóroch. Splnením týchto požiadaviek bude náš ľud napomáhať i plneniu úloh na výstavbe socialistickej vlasti za múdreho a pevného vedenia prezidenta Klementa Gottwalda, s ktorým si opakujeme, že tento veľký zápas o trvalý mier, slobodu a priateľstvo medzi národmi, za demokraciu a čťastie ľudu, že tento veľký zápas, na čele ktorého stojí Sovietsky sväz, vedený Stalinom, skončí a musí skončiť nakoniec víťazne. (Hlučný dlhotrvajúci potlesk.)

Předseda (zvoní): Děkuji panu ministru zahraničních věcí za jeho projev.

Dále jsou k slovu přihlášeni páni poslanci Mátl, Pelikán, Mrskošová, Török, dr Trávníček, Pramuka a pan ministr Plojhar.

Dávam slovo panu posl. Mátlovi.

Posl. Mátl: Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Není náhodou, že právě ve dnech, kdy oslavujeme druhé výročí slavných únorových událostí, se v rozpravě o mírové resoluci ujímá slova zástupce Revolučního odborového hnutí, nejmasovější organisace našeho dělnictva. Československá dělnická třída porazila v únoru 1948 vnitřního nepřítele, který doma chystal puč, občanskou válku a zvrat ke kapitalismu, zasadila však zároveň svým vítězstvím také těžkou ránu zahraničním imperialistům a válečným štváčům, kterým naše reakce bezprostředně sloužila.

Porazili jsme vykořisťovatele, zbavili jsme se jich a řídíme sami své továrny, své hospodářství. Stali jsme se jedinými pány své práce. Jde to dnes úspěšněji než dříve. Už dnes to dovedeme lépe než kapitalisté. Na našich závodech se bouřlivě rozvíjí tvůrčí iniciativa dělníků a techniků, jaké za kapitalismu nebylo. Tisíce a desetitisíce dělníků radostně soutěží, podávají zlepšovací návrhy, rostou z nich úderníci-hrdinové socialistické práce, skvělí hospodáři a novátoři. Roste nám nová dělnická inteligence. Pracujeme lépe, nikdo u nás nezahálí, není nezaměstnanosti. Ale také žijeme lépe než za kapitalismu. Každý ze své vlastní zkušenosti ví, jak se od února zlepšila naše výživa, naše zásobování. Při plnění Gottwaldovy pětiletky zvyšujeme životní úroveň všech našich lidí. Umožňujeme každému, aby se do naší práce začlenil, ale bojujeme dále proti kapitalistickým živlům, které se snaží kořistit z práce druhých, bojujeme též proti kapitalistickým zbytkům v myšlení a cítění lidí.

To je též náš boj proti těm, kdo za hranicemi nás nenávidí právě proto, že jdeme k socialismu. Bojujeme proti těm, kdo štvou do válek. Víme, že nepřátelé míru jsou nepřáteli dělnické třídy. Naši soudruzi a přátelé v kapitalistických zemích to poznávají na vlastním těle. Válečné přípravy a štvanice imperialistů jsou také největšími útoky na životní úroveň dělnické třídy a její lidskou důstojnost. Marshallův plán, plán hospodářského ovládnutí západní Evropy americkými kapitalisty, zároveň vovylává nezaměstnanost, drahotu a nouzi pracujících. Vidíme to ve Francii, v Italii, Belgii, Norsku, v západním Německu a všude jinde. Atlantický pakt, tato útočná vojenská smlouva, ukládá kapitalistickým státům západu závazky zbrojení, které nese na sobě dělnická třída jako strašlivou tíhu. Protisovětské válečné štvanice jsou spojeny s policejními fašistickými útoky proti základním svobodám, proti odborovým organisacím, proti politickým i sociálním právům dělníků v kapitalistických zemích. Masová nezaměstnanost, hladové mzdy, bydlení v děrách, policejní persekuce - to jsou důsledky válečných příprav, jak je cítí dělnická třída západu. Tomu všemu jsme se ubránili a toho jsme ušetřeni tím, že jsme porazili u nás kapitalismus. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Víme, že dělnická třída v kapitalistických zemích hrdinsky zápasí. Sledujeme její boj s velkým napětím a sympatiemi. Víme, co je to mezinárodní solidarita. My čeští a slovenští odboráři tuto solidaritu cítíme a žijeme ji prakticky. Podporovali jsme francouzské horníky v jejich hrdinné stávce, protestovali jsme s rozhořčením proti fašistickým surovostem v Modeně, zveme k nám do našich rekreačních středisek bojovníky dělnické třídy, zejména ze Španělska, Řecka a dalších zemí. Naši horníci a všichni pracující dali velké částky k disposici obětem anglického důlního neštěstí. Jsme nadšenými stoupenci Světové odborové federace. Naše Revoluční odborové hnutí se svými 3¹/₂ mil. členů je jednou z nejspolehlivějších opor této 70milionové organisace všech uvědomělých dělníků a námezdně pracujících světa. (Potlesk.)

Mezinárodní solidarita našich dělníků i dělníků celého světa vítězně odráží útoky, které proti Světové odborové federaci podnikají zrádní rozbiječi, pravicoví socialisté a jiní agenti amerického kapitálu v řadách dělnické třídy. Světová odborová federace byla a zůstane jedinou odborovou organisací pracujících všech zemí, mohutnou baštou pokroku a míru. (Potlesk.) Světová odborová federace bude vždy předním bojovníkem tábora míru, jenž zmaří intriky imperialismu a zachrání největší přání lidstva - mír.

Jsme uvědomělou součástí mezinárodní dělnické třídy, která je páteří fronty všech bojovníků za mír. My svou solidaritu projevujeme prakticky. Projevujeme ji tím, že zvyšujeme svou socialistickou výrobu, projevujeme ji každým zlepšovacím návrhem, každým údernickým výkonem, každým novým strojem, novou lokomotivou, novým traktorem, kterým roste hospodářská síla a moc demokratického tábora, v němž pevně stojí naše vlast. Projevujeme ji tím, co ze srdce rádi dáváme my, českoslovenští dělníci, svým bratřím a soudruhům, bojujícím na předních posicích proti dravému imperialismu. A projevujeme ji tím, co je prubířským kamenem opravdového revolučního internacionalismu - horoucí láskou a bezvýhradnou oddaností k Sovětskému svazu, k první socialistické velmoci světa, k hlavní baště míru, k ochránci a ručiteli naší svobody, našeho rozvoje, naší cesty k socialismu. (Potlesk.)

Posíláme z tohoto shromáždění pozdravy a projev solidarity dělnické třídě v zemích vítězného socialismu, v zemích budujících socialismus a v zemích kapitalistických a koloniálních, bojujících za uskutečnění ideálu demokracie, míru a socialismu a prohlašujeme, že jsme s ní jednotni.

Nechť žije a sílí světová fronta míru v čele se Sovětským svazem! (Potlesk.)

Nechť žije nositelka míru, pokroku a šťastné budoucnosti lidstva - dělnická třída v celém světě! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Pelikán. Dávam mu slovo.

Posl. Pelikán: Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Mezi mírovými resolucemi, došlými Národnímu shromáždění, je také řada těch, které byly přímo poslány skupinami naší mládeže. Ale ty ještě ani zdaleka nevyjadřují sílu myšlenky míru mezi mládeží. Desetitisíce pracovních závazků mladých dělníků, zemědělců i studentů, miliony hodin, odpracovaných pro republiku, úspěchy ve všech oborech práce - to je způsob, jímž naše mládež přesvědčivě hlasuje pro mír a jímž se připojuje ke všem resolucím, o nichž dnes jednáme. A není náhodou, že hlas mládeže zní tentokráte ve frontě obránců míru tak silně a přesvědčivě. Vždyť my, dnešní mladí lidé představujeme generaci, která má sice malou zkušenost lety, ale velkou rozsahem událostí, které prožila a prožívá. Touto naší zkušeností byla zrada republiky, hrůzy žalářů a otrocké práce za okupace, nesmírné krvavé oběti, jež pro naše osvobození přinesli sovětští lidé i naši bojovníci. Touto zkušeností bylo období od osvobození v květnu 1945 do února 1948, které nás poučilo, že nestačí spokojit se s jednou vydobytou svobodou a mírem, nýbrž že je třeba být stále na stráži a neúprosně bojovat proti těm, kteří mládež už jednou o svobodu oloupili, používajíce demagogického lichocení a těžíce z její politické nezkušenosti a neuvědomělosti, v níž ji dříve záměrně udržovali. A posledním potvrzením této zkušenosti je chování naší zrádné emigrace, která se ještě včera vydávala za přítele mládeže a která se dnes otevřeně spolčuje s esesáckými hrdlořezy a je ochotna pro své sobecké třídní zájmy nechat vyvraždit celý národ v nové válce.

Tato veliká životní škola naučila naši mladou generaci také poznání, že příčina nebezpečí nových válek netkví v nějakých biologických vlastnostech lidí, v nějakém slepém zákonu přírody, jemuž je třeba se podřídit, jak nás dříve učili ve staré škole, nýbrž že skutečná příčina tkví v existenci takého společenského řádku, který umožňuje, aby hrstka lidí mohla mít užitek z válečného vraždění většiny. Naše mládež, která setřásla nesvobodu a s úctou se sklonila nad obětmi, s hrůzou uslyšela hlas amerických miliardářů, kteří se zanedlouho po skončení poslední války chlubili, že na ní vydělali 53 miliard dolarů. Naše mládež pochopila, že tam, v kancelářích průmyslových monopolů a bank je třeba hledat kořeny útočné politiky, která chce pro své zisky vrhnout mládež do nových válečných jatek.

Naše mládež proto ví, že jediná a nejúčinnější cesta k trvalé obraně míru je cesta k socialismu, který odstraňuje pravé příčiny válek. Socialismus je cesta míru a zvyšování životní úrovně pracujících, kapitalismus znamená přípravy války a s tím krise, nezaměstanosti, zbídačování mládeže a lidu.

Cožpak není dostatečně přesvědčující fakt, že francouzská vláda vydává na koloniální válku ve Vietnamu za jediný den takovou částku, za niž by bylo možno postavit 24 domovů mladých s úplným zařízením a 50 postelemi v každém z nich, zatím co tisíce mladých francouzů nemá kde bydlet? Cožpak dost hlasitě nevolá fakt, že z hodnoty, kterou stojí jediný den války v Indonesii, by mohl každý ze 70.000 mladých holandských dělníků dostat přídavek 10 zlatých, za který po měsíce marně bojuje a který by jim umožnil lidský život? A cožpak lze zamlčet strašlivou skutečnost, že za peníze, které za jediný den války proti lidu v Malajsku vydává anglická vláda, by bylo možno postavit 210 domů nebo 8 nových škol, zatím co na př. z 1¹/₂ milionu malajských dětí školou povinných může chodit do školy jen 297.000? Tato fakta mluví srozumitelnou řečí, jíž rozumí mládež celého světa, jejíž 60 milionových zástup se sjednotil pod prapory Světové federace demokratické mládeže a mezinárodního svazu studentstva, těchto dvou bratrských mezinárodních organisací, jež stojí pevně na frontě boje za mír a jež mají plnou oporu našeho Československého svazu mládeže.

Takové jsou dvě cesty, dva osudy, před kterými stojí dnes mladá generace. Jednou cestou vyjádřily nedávno anglické noviny, když napsaly: Vodíková puma, toť náš osud. Ano, zánik - toť osud světového kapitalismu, který nezachrání ani atomová, vodíková či jakákoliv jiná puma. To je nevyhnutelný zánik starého světa, který už nedovede vytvořit nic nového a jen se živí hnilobou, kterou sám zplodil. Místo mládeže není však ve světě tlení a umírání. Naše mládež si už zvolila jiný osud, který vzala pevně do svých rukou. Je to šťastný osud budovatelů socialismu, smělých průkopníků nových method práce i svobodného způsobu života hrdinů práce, vynálezců a vědců, umělců a obětavých pracovníků, přemožitelů přírody a radostných, sebevědomých lidí, kteří svou prací vytvářejí zdroj štěstí pro všechny pracující lidi a tím i zdroj vlastního nejplnějšího osobního štěstí. V této tvořivé práci budeme ještě více upevňovat bratrskou solidaritu s bojující mládeží koloniálních a kapitalistických zemí a se všemi pokrokovými silami celého světa.

Jménem mládeže slibujeme, že ochráníme mír ještě usilovnější pomocí při výstavbě socialismu v naší zemi pod vedením našeho presidenta Klementa Gottwalda. (Potlesk.)

Ochráníme mír tím, že budeme střežit a posilovat spojenectví s nepřemožitelným Sovětským svazem, že se budeme denně ve své práci učit od jeho statečné mládeže, sdružené v Komsomolu a že budeme ještě horoucněji milovat a cítit našeho učitele, jehož jméno nosí ve svých srdcích mládež jako symbol - milovaného generalissima míru, soudruha Stalina. (Hlučný potlesk.)