V § 12, o zastupování před soudy, se praví, že podnik se může dáti zastupovati finanční prokuraturou i v jiných věcech v řízení soudním nebo právním. Toto ustanovení dává možnost, aby státní prokuratura zastupovala podniky dál a nebylo třeba zřizovati a udržovati nová oddělení právní, která by byla ve!mi nákladná a podniky zatěžovala, zatím co prokuratura má dostatek zapracovaných právníků. Rozpočtový výbor ve své schůzi dne 15. prosince 1948 projednal a jednomyslně schválil osnovu ve znění přijatém výbory zemědělským a ústavně-právním a proto jménem rozpočtového výboru navrhuji slavné sněmovně, aby předloženou osnovu zákona schválila. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K tejto veci sú prihlásení řečníci. Započneme preto rozpravu.

Ako prvý je prihlásený pán posl. Smrkovský. Udeľujem mu slovo.

Posl. Smrkovský: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Projednáváme osnovu zákona o přeměně státních lesů a statků na dva samostatné národní podniky, a to na podnik Československé státní lesy a Československé státní statky. Končí se tím dosavadní pestrá, ale ne vždy radostná cesta vývoje tohoto obrovského majetku, velkého, živého to organismu. Určujeme cestu novou, na níž státní lesy a statky musí sehrát - a jistě sehrají - velkou roli v hospodářství státu, v jeho průmyslu, v jeho zemědělské a vyživovací politice, v regulaci a ve zlepšování klimatu naší přírody. Nebudou však jen velkým hospodářským faktorem našeho národního hospodářství, ale i - hlavně ve svém polním a vodním sektoru - velkým pomocníkem našeho zemědělství, našich malých a středních rolníků.

Od osobního majetku císaře a krále a jeho rodiny z dob Habsburků prošel tento majetek - sice v menších rozměrech než má dnes - vlastnictvím kapitalistického státu v době předmnichovské, aby za okupace republiky se dostal plně do rukou Němců, kterým sloužil k jejich válečným a kolonisačním účelům. Důkladně zplundrován ve své lesní části a rozvrácen a vyrabován v části polní byl dán Rudou armádou r. 1945 zpět do rukou českých a slovenských, kdy pro tento podnik nastala doba velkého růstu a rozmachu, o jakém se nikdy nikomu ani nezdálo.

Další lesní a polní plochy, které dnes patří státu, až do nedávných měsíců z velké své části byly majetkem zčásti feudálů, kteří jako zapomenutý přežitek středověku žili z těchto latifundií a lesů, zčásti pak patřily kléru, kterému bylo tímto hmotařským břemenem ztěžováno vykonávání jeho původního poslání, a zčásti pak statkářům, kteří byli obdařeni tímto národním majetkem po první světové válce. Dnes je již vše srovnáno a vyrovnáno a dnes tyto lesy, statky a rybníky patří národu, státu.

Jestliže po návratu svobody do našich zemí v r. 1945 měl podnik Státní lesy a statky celkem 778.000 ha veškeré půdy, pak dnes s radostí a i s hrdostí konstatují, že výměra lesů, polí a rybníků, patřící našemu státu, se přiblížila výměře 2,500.000 ha a tuto číslici po dokončení pozemkových reforem a po převzetí majetků zemských překročí. takže v rukou státu bude více než 18% veškeré lesní, polní a rybniční půdy. Komunistická strana a ministr zemědělství Julius Ďuriš šli v zemědělské politice správnou cestou. neboť když řešili a rozřešili celou řadu životních problémů našich rolníků, nezapomněli přitom ani na potřeby státu. Před únorovou bouří našeho lidu to byl úkol zvlášť těžký neboť odpůrci naší lidové republiky a socialismu byli ochotni v kramářské licitaci roztrhat a rozdat naše národní lesy a zlikvidovat i statky, aby si tak získali spojence a pomocníky na rozbití lidové republiky vůbec.

Když jsme rozřešili vlastnické záležitosti tohoto majetku a soustředili jej v rukou státu pro náš lid, přišla etapa další, a to zmodernisovat a na nové principy postavit jeho organisaci a správu, nově zaměřit a určit jeho poslání a výrobu a na novou základnu postavit jeho hospodaření finanční. Vydělá si podnik na sebe čí nevydělá? Je jeho výrobní program a výrobní program každé jeho jednotky založen na moderních zásadách přesného výrobního plánu, rozpočtu a na zásadách obchodního podnikání? To dříve mnohé správce tohoto státního majetku příliš nezajímalo. Co vyděláme, odvedeme státu. Co proděláme, to státní pokladna zaplatí. A tak podle tohoto receptu se hospodařilo. Je to i jeden z důvodů, proč státní statky nebyly v oblibě u našeho lidu. Z lesů, kde se plundrovalo, byly sanovány statky a na těch se pak dělalo to, co bylo nejjednodušší: obilnařilo se a nepařilo. Odpovídalo to kapitalistickému řádu, který byl řádem státním.

Mnohé se změnilo od května 1945, a zvláště po únoru 1948 se vyvětralo všude, ale dokončení přichází nyní. Změna organisace podniku Státní lesy a statky bude znamenat nejenom to, že zmizí všechny zbytky staré vrchnosti, ale tato nová organisace musí býti od základní bilanční jednotky až po ústřední ředitelství jednoduchá, účinná, založená na osobní odpovědnosti, na plánu a jeho kontrole.

Ústřední ředitelství se budou zabývat plánováním výroby, kontrolou výrobního plánu investičního a finančního, činností zvelebovací a organisací práce, jakož i výchovou kádrů. Pro zajištění stálého a účinného spojení ústředního ředitelství se základními finančními jednotkami podniku budou působit v jednotlivých krajích u statků krajští provozní kontroloři a účetní revisoři, u lesů zmocněnci - jen tolik, kolik jich bude nezbytně třeba. Základní bilanční jednotka státních lesů bude celek o výměře 10-15 ha plochy, u státních statků statek, jehož minimální výměra bude stanovena tak, aby tato jednotka mohla být vybavena potřebným odborným personálem, a naproti tomu nejvyšší výměra tak, aby dovolovala přijmout osobní odpovědnost vedoucích lidí za veškerý provoz bez prostředníků. V čele každé základní bilanční jednotky bude stát ředitel. Všechny nadbytečné články mezi základní jednotkou a ústředním ředitelstvím zmizí, neboť chceme znát jen a jen hospodáře, pěstitele lesa, pěstitele a chovatele na stanicích, hospodáře rybniční, agronomy, zootechniky, mechanisátory, organisátory, účetní a pod. a nikoho jiného. Pro správu a řízení lesního, polního a rybničního hospodářství na Slovensku budou mít ústřední ředitelství svá oblastní ředitelství pro Slovensko se sídlem v Bratislavě.

Jestliže po zásluze kritisuji vady i nedostatky tohoto podniku v době minulé, neznamená to nikterak, že v minulosti bylo všechno špatné. Mám na mysli minulost nedávnou, kdy velmi mnozí pracovníci jak státních lesů, tak státních statků splnili své úkoly na místech jim svěřených čestně. Vzpomínám na personál naších lesů, který, ač v počtu nedostatečném, šel po revoluci v r. 1945 do pohraničních lesů, aby je střežil, aby v nich hospodařil, a to za podmínek, kdy velmi často bylo třeba riskovat v nejvyšší míře i bezpečnost života. A přece tito skromní naši pracovníci svůj úkol splnili. Stejně tak známe celou řadu státních statků, které byly vyznamenány v národní soutěži za vysokou produkci mléka, za vysoké hektarové výnosy. Známe statky, kde za několik málo týdnů byly vybudovány velké a krásné chovy prasat, o nichž se odborníci vyslovují s velkým uznáním. Všem těmto dobrým pracovníkům na našem státním majetku patří uznání a náš dík i s tohoto místa parlamentní tribuny. Jejich příklad nechť slouží všem ostatním, a chci věřit, že bude ctižádostí všech zápolit o prvenství.

Státní statky dostávají i nové poslání. Obilnaření a řepaření jako výlučné anebo převažující výrobní programy patří minulosti. Na program se dostávají věci jiné, v politice státu progresivní, průkopnické. Především je to živočišná výroba vůbec a v té na místě významném velkochovy prasat. V živočišné výrobě půjde o to, aby státní statky byly zdrojem plemenného materiálu s vysokou užitkovostí, aby se mohlo pomáhat rolnickým chovům k ozdravění a zkvalitnění jejich stavu a aby též statky pomáhaly podstatně výživě obyvatelstva, především velkoměstům. Produkce prasat má být již v r. 1949 - a jsem přesvědčen, že také bude - 26krát vyšší než byla v r. 1948. Statky mají vyrobit 24.000 tun vepřového masa a sádla. Kromě toho dávají statky dosud celých 10% své plochy pro pěstování olejnin, budou hlavním a rozhodujícím množitelem semen a sádí, zásobárnou zeleniny, ovocných stromů, keřů atd. Státní statky budou též ve spojení s rolnickými školami učilištěm pro veškeren náš zemědělský dorost, který projde odborným školením, a státní statky mu musí umožnit, aby se v jejich praxi seznámil se zemědělskou vědou, technikou a pokrokem. To se týká nejen dorostu, ale i všech naších domkářů a chalupníků, kteří u statků a státních strojních stanic musí nalézt a naleznou i praktickou pomoc ve svém úsilí o vyšší produktivitu práce na polích i ve stájích. Toto poslání státních statků musí pochopit všichni jejich vedoucí, a proto na politické uvědomění vedoucích kádrů státních statků i lesů bude kladen nemalý důraz. Není neskromné, když řeknu, že státní statky musí být ohniskem socialistického pokroku v úsilí o výnosnější způsoby zemědělského podnikání.

Zákon o změně podniku Státní lesy a statky na národní podniky přináší ředitelům a účetním státních statků i lesů další starost, a to v oblasti finanční. Tato starost bude velmi zdravá a ředitelům i podnikům velmi prospěšná. Nebude již totiž možné uvažovat a hospodařit tak, že to nakonec, kdyby to špatně dopadlo, někdo zaplatí. Tuto pohodlnou filosofii dnes pochováváme a zákonem určujeme, že si musí každý na sebe vydělat a kromě toho vzkázat úspory, z každé vydané koruny skládat účet, stejně jako z toho, proč nesplnil výrobní plán, jestliže byl správně vytyčen. (Potlesk.) Budou se o to starat nejen ústřední ředitelství a jejich stálí provozní a účetní revisoři v krajích, ale též banky, a to banka provozní i banka investiční, s kterými jednotlivé bilanční jednotky budou ve finančním styku. Vysoké produktivitě práce na polích, ve stájích, v lese i na vodě musí být věnována největší péče, právě tak jako šetření všech provozních zařízení. Bude proto třeba - a já s tohoto místa o to prosím - aby všichni veřejní činitelé a zvláště pak odborová organisace dělnická a lidové orgány pomáhaly státním statkům při vstupu do nového života. Každá zemědělská i lesní bilanční jednotka bude mít svůj provozní roční rozpočet i finanční plán investiční, a to jak krátkodobý, tak i dlouhodobý. Všechny tyto zásady, které jsou obsaženy v zákoně o přeměně podniku SLS na dva národní podniky, vejdou v platnost dnem 1. ledna 1949, kdy i národní podnik Československé státní lesy a národní podnik Československé státní statky vykročí do života. Jsem přesvědčen, že právě tak jako byly dosud zdolány všechny jiné, mnohdy velmi obtížné úkoly v zemědělské politice, bude se zdarem zdolán a vyplněn i tento úkol.

V souvislosti se zahájením velkochovu a s výkrmem prasat na státních statcích byla stažena clona s jeviště naší veterinární služby v naší republice. Obraz, který jsme uviděli, nás přivedl k přesvědčení, že jej musíme důkladně předělat, aby vypadal jinak. Především se nám nelíbí, že veterinářská praxe byla příliš zaměřena na konstatování nemocí a na pád dobytka včetně prasat, kde se však často odbyla napsáním potvrzení, že dobytče zašlo nebo muselo být poraženo. Postižený rolník zaplatil veterináři taxu a tím se vše skončilo. My však potřebujeme něco jiného než toto; potřebujeme, aby veterinář bojoval proti onemocněním a pádům. Jen na konstatování, že něco pošlo anebo že se to má zabít, nepotřebujeme lidi zvlášť studované a vzdělané.

Postavení veterinářů je dosud řešeno tak, že na př. největší příjmy má veterinář tehdy, když to ve stájích nejvíc marodí a chcípá. Tak o tom mluví naši rolníci. Je to řeč, myslím, pro každého velmi srozumitelná. My však potřebujeme opak, a proto jsme dospělí k přesvědčení, že budeme muset zestátnit veškerou veterinární službu (Potlesk.), aby veterináři byli zaměstnanci státu, a největší plat bude mít veterinář, v jehož obvodě to bude nejméně marodit a nejméně chcípat. (Potlesk.)

Druhá věc s tím souvisící je stav našich vědeckých a výzkumných ústavů veterinární oblasti. Na této frontě je až na vzácné výjimky úplné závětří, zatím co by tam měla být ofensiva v plném proudu. Je zde obrna a chřipka prasat, nemoci hovězího dobytka, koní a drůbeže, je zde přízrak kulhavky a slintavky dobytka ze západního Německa, kde řádí a u nás na frontě veterinární a výzkumné činnosti je naprostý k!id. Budeme muset provětrat toto závětří a učinit opatření, abychom nemuseli volat o veterinární pomoc k naším přátelům do jiných zemí. Musíme vytvořit podmínky, aby se naše bohatá věda mohla především sama vypořádat s problémy řádění dobytčích nemocí v naší republice. Nespokojenost našich rolníků s veterinární službou a stamilionové roční národohospodářské ztráty, způsobené nemocemi, jsou už takové, že tyto věci nesnesou odkladu.

Projednávání zákona o přeměně státních lesů a statků mi dává příležitost, abych se několika slovy zmínil o dalším problému zásadního významu v naší zemědělské politice. Od r. 1945 uvolňuje stát ohromné finanční částky a masy pracovních sil na výrobu mechanisačních prostředků pro naše rolníky. Traktory a jiné stroje jdou proudem do vesnic, kde mají sloužit a pomáhat především malým a středním rolníkům, poněvadž ti je především potřebují. Tyto stroje jsou určeny místním strojním družstvům, leč ti staří chytráci jimiž beze sporu jsou naši statkáři a vesničtí boháči nalezli do těchto družstev a mnohde je ovládli. Traktory si sami zaplatili, to je pravda, a ti malí jim dali podmínku, že "jako" jsou také v tom družstvu. Ale za práci traktorů musejí platit statkáři a na něm jsou pak závislí. Bohatí zase jednou ošmekli chudé, jenomže pouze nakrátko. Neděláme traktory pro bohaté, nýbrž především pro chudé, a proto traktory a ostatní mechanisační prostředky půjdou zpátky z rukou bohatých do rukou chudých (Potlesk.) a ve strojních družstvech budou vládnout domkáři a chalupníci, a ne boháči a statkáři. Zákon, kterým tuto věc rozřešíme, jsme už připravili a brzy jej předložíme.

V této souvislosti chci se krátce zmínit o družstvech na vesnici vůbec. V každé obci je jich celá řada. Vymyslely si je a mnohé z nich založily už minulé generace. Teď je čas, aby generace současná přispěla něčím novým k družstevní myšlence a dala jí trochu nový obsah. Soudíme, že všechna vesnická družstva mají být spojena v jedno družstvo, které bude mít pro tu či onu činnost speciální odbor. To proto, že velký počet družstev, množství funkcionářů a legitimací již ubíjí rolníky a je brzdou družstevnictví; dále pak musí dostat trochu nový obsah. Soudíme, že sjednocená, jednotná vesnická družstva se mají zapojit do plánování zemědělské výroby v obcí, do rozpisu kontingentů a těž do výkupu. Kromě toho soudíme, že tato jednotná vesnická družstva mají dostat též právo, aby sama za technické pomoci geometrů prováděla scelování půdy. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Scelovací zákon, který byl přijat parlamentem 21. března t. r., při použití v praxi totiž ukázal, že je ještě zamořen takovými administrativními a byrokratickými komplikacemi, že scelování podle něho by musely dokončovat ještě naše děti. Proto ministerstvo zemědělství požádá vládu a parlament o novelisaci tohoto zákona. Pak budou mít rolníci sami a jejich jednotná vesnická družstva scelování úplně ve svých rukou.

Už několikrát bylo v Národním shromáždění mluveno v souvislosti se zemědělskou a vyživovací politikou o potřebě konkretních opatření proti suchu a rapidnímu zhoršování vodních poměrů u nás vůbec. Pro jižní Moravu, Slovensko, žitný ostrov a část Čech od Prahy na západ až pomalu k hranicím je to už věc v pravém slova smyslu existenčního významu. V Sovětském svazu takové starosti měli a mají též a přistoupili k jejich řešení opravdu sovětským stylem, velkoryse a důkladně. My musíme učinit naše opatření se zřetelem na naše možnosti, ale přistoupit k takovému řešení musíme též. a to hned, neboť i nákladné investice budou jen zlomkem toho, co ztrácíme ročně chronickým suchem v těchto oblastech.

Byly zde dosud v cestě tři překážky. První z nich je, že této věci nebyla věnována dostatečná pozornost, protože proces, který se vyvíjí několik desítiletí, uniká obecné pozornosti, ale rub této věci pak ovšem znamená, že celá desítiletí další se věci musejí napravovat, pokud se někdy vůbec dají napravit. Tu mám na mysli likvidaci lesů ve slovenských horách, kde životadárnou prsť, odplavenou dešti po vykácení lesů, už nikdo nevytvoří. Druhá potíž spočívá a spočívala v tom, že péče o tyto věci patří několika ministerstvům a mnoha jiným úřadům a tady dnes praxe učí, že když se o něco stará mnoho institucí, tak se nakonec o ni pořádně nestará nikdo. A poslední překážka je ta, že půda, která je potřebná pro vodní, rybniční a větrolamové lesní pásy, patří tisícům jednotlivců, z nichž nikdo ji nechce dát k disposici, třebaže by mu byla zaplacena. A tak nám nezbývá, než abychom celý tento problém vzali pořádně do rukou a řešili jej v celé šíři, a to zákonem. Určíme plán, jeho realisaci i věci majetkoprávní, pokud jde o potřebnou půdu. Pětiletka zásadně s tím počítá a proto věc budeme řešit.

Nakonec bych chtěl říci ještě několik slov o našem zemědělském pohraničí. Tam po usilovných třech letech byl zvládnut problém zajištění zemědělské výroby. V poslední době si nepřátelská propaganda a nepřátelé republiky vybrali pohraničí jako předmět své pozornosti a šíří tam divoké řečí o válce a o návratu Němců. Zjistili jsme případy, že v důsledku této propagandy slabí a neuvědomělí lidé vrátili vlastnické dekrety a z pohraničí odešli. Je samozřejmé, že nám to nemůže být lhostejné. Nepřipustíme, aby kdokoli rozvracel hospodářství státu. S těmi, kteří takovou propagandu provádějí a šíří, si poradí ministerstvo vnitra a spravedlnosti. Pak to přestane rázem, jako přestaly protistátní letáky, které se začaly vyrábět a šířit letos v létě. A těm občanům, kteří by nakonec chtěli věřit západním řemeslným válečným štváčům a emigrantům z londýnského a amerického rozhlasu více než své vládě, musím říci, že o jejich novém pracovním působišti nebudou rozhodovat oni sami, ale úřady práce. Nemůžeme si dovolit luxus, aby tříletá práce ohromného aparátu úředníků a jiných činitelů byla nyní stavěna na hlavu, aby zaknihované usedlosti byly vraceny a to jen proto, že se popřeje sluchu válečným paličům a jejich propagandě.

Celá věc je malou ukázkou pravé tváře československé emigrace. Ti lidé ve své nenávisti k lidově demokratickému řádu naší republiky se spojují s kdejakými čerty a též s kdejakými fašistickými a hitlerovskými ničemy, žvanění o nově válce je vedle shánění peněz jejich jediný zájem, neboť ve válce vidí pro sebe jedinou možnost návratu a klesli jíž tak hluboko, že Němcům slibují české pohraničí. Leč zbožná i bezbožná přání této společnosti zůstanou jen přání. Moc a síla velkého společenství míru na čele se Sovětským svazem pouhou svou existencí je zárukou, že půda pohraničí, vrácená českému a slovenskému lidu Rudou armádou, nikdy nikomu jinému již nebude patřit. (Potlesk.) Proto nikomu nedovolíme rušit mírovou a budovatelskou práci a úsilí o provedení první československé Gottwaldovy pětiletky, do které za 10 dní vykročíme.