Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním podniky, které převážně obchodují se zbožím, pokud počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 počtu 50 osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob v podniku zaměstnaných nebo činných bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na podniky státu, ani na

a) podniky, pro něž platí zákon ze dne.......1948, č.......Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, nebo zákon ze dne......1948, č......Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství,

b) podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu a byly jimi přímo provozovány s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr vnitřního obchodu v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,

c) podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví svazků lidové správy a byly jimi přímo provozovány s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda na návrh ministra vnitřního obchodu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.

(3) Ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, které podniky byly podle odstavce 1 nebo 2 znárodněny.

(1) Osoby, které jsou povinny zatím vésti správu znárodněného majetku (§ 10), podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.

(2) Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle § 1 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.

Splní-li se podmínky pro znárodnění majetku podle § 1 po dni 1. ledna 1948, znárodňuje se takový majetek dnem, který určí ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu a vyhlásí podle § 1, odst. 3; lhůta k podání hlášení. podle § 2, odst. 1 počíná v těchto případech dnem, kdy se splní podmínky pro znárodnění. Jinak platí ustanovení § 2 přiměřeně.

(1) Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.

(2) Znárodnění se týká

a) nemovitostí, budov a zařízení,

b) příslušenství podniku počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,

c) jiných movitostí a práv, než která jsou příslušenstvím podniku.

(3) Majetku, uvedeného v odstavci 2, písm. a) až c), se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku neb provozovateli znárodněného podniku.

(4) Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:

a) veškeré obchodní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,

b) veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.

(5) Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.

(6) Ministr vnitřního obchodu, na. Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch národního podniku služebnost nebo užívací právo.

(7) O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu. Pro řízení a zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení).

(1) Národní podnik (§ 9), do kterého se začleňuje majetková podstata znárodněného majetku, vstupuje v den jejího převzetí v závazky znárodněného podniku. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení znárodněného podniku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, nevstupuje národní podnik, do kterého byla tato podstata nebo zařízení začleněno. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka a majetková podstata znárodněného podniku ani národní podnik, do něhož bude začleněna, za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb. o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o. mimořádné jednorázové dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Začlení-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr vnitřního obchodu, na. Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, zároveň s opatřením podle § 9, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik. Ministr vnitřního obchodu dále určí v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, do kterých závazků patřících k jiným než znárodněným majetkovým podstatám, začleněným podle § 9, národní podnik vstupuje; za závazky patřící k podniku nebo závodu, který náleží státu, se nepokládají povinnosti, které vyplývají z poskytnutí prostředků státem, pokud přesahují bilanční hodnotu jiného, než investičního majetku.

(2) U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné počítajíc v to závazky ze služebních smluv zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.

(3) Za závazky znárodněného podniku nebo jiných začleněných majetkových podstat (§ 9) neručí stát ani když dojde k úpravě závazků podle § 6.

(1) Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná začleněná majetková podstata ke dni převzetí předluženy, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto podniku nebo k této podstatě a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku.

(2) Věřitelé jsou povinni.na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti národnímu podniku zanikají.

(3) Úprava podle odstavce 1 se provede takto:

a) nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z podstaty znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;

b) nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;

c) ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího. [písm. d)], nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), které nejsou kryty způsobem tam uvedeným;

d) závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.

(4) Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti národnímu podniku. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti národnímu podniku.

(5) Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na práva na oddělené uspokojení a o způsobu jak se zjišťují nároky věřitelů.

(1) Národní podnik může odporovati právním jednáním, která vykonal vlastník majetku znárodněného podle oddílu I po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.

(2) Odporovati lze do dvou let ode dne uveřejnění vyhlášky, kterou se o znárodněném majetku činí opatření podle § 9. Jinak platí přiměřeně ustanovení zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnávací a odpůrčí.

(3) Právní jednání o převodu podniků, na které by se vztahovala ustanovení §§ 1 a 2 nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle oddílu I, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo vnitřního obchodu.

(1) Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle oddílu I náhrada; platí o ni ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků ve znění zákona ze dne........ 1948, č........ Sb. (dále jen "dekret").

(2) Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle oddílu I., který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou pravoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění:

a) po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923 č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo

b) podle § 43 dekretu nebo

c) podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo

d) podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo

e) podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

(3) O použití cenných papírů, odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne........ č...... Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.

(1) Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu, z jiného majetku státního, zřídí ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, národní podnik, nebo je začlení do národního podniku.

(2) Ministru vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přísluší zříditi odštěpný (vedlejší) závod národního podniku.

(3) Zřízení národního podniku nebo odštěpného (vedlejšího) závodu se vyhlásí v Úředním listě.

(4) Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřence průmyslu a obchodu a financí, vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně ku svému provozu a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.

(5) Části majetkových podstat národních podniků vytvořených podle dekretu č. 100/1945 Sb. a podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění předpisů tyto dekrety doplňujících a pozměňujících, které slouží k provozování obchodu vyjme k návrhu ministra vnitřního obchodu ministr, do jehož působnosti národní podnik spadá v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců z těchto podniků a ministr vnitřního obchodu je začlení do národních podniků zřízených podle tohoto zákona.

(6) Majetek znárodněný podle oddílu I může ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí a s věcně příslušným ministrem, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu

1. přenechati za náhradu připadající na takový majetek podle § 8

a) podnikům lidové správy, které budou zřízeny podle zvláštního zákona,

b) společenstvům výdělkovým a hospodářským (družstvům) nebo jiným právnickým osobám,

2. přenésti do působnosti jiného ministra, aby jej začlenil do podniků, ústavů nebo zařízení, na něž se jeho působnost vztahuje.

(7) Opatření podle odstavce 1 se činí, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy příslušného osidlovacího úřadu.

(8) Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 7 určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přiměřeně podle předpisů pro příděl konfiskovaného majetku.

Národní podniky odvádějí přebytky svých výtěžků státní pokladně.

O právním postavení a organisaci národních podniků, o vyrovnání některých daňových závazků, o úhradě za konfiskované majetkové podstaty a o osvobození od daní, poplatků a dávek, platí přiměřeně ustanovení §§ 13, 15 až 17, § 18 odst. 1, §§ 19 až 36, 40 až 42 dekretu. Dokud nebude zřízen ústřední (oblastní) orgán, vykonává jeho pravomoc podle §§ 21, 22 a 27 dekretu ministr vnitřního obchodu.

Ode dne vyhlášení tohoto zákona platí pro vlastníka nebo jiného provozovatele znárodněného obchodu podniku, u osob právnických pro orgán povolaný zastupovati je navenek, po případě pro národního správce ustanovení §§ 37 a 38 dekretu, při čemž k platnosti právních jednání přesahujících běžnou správu jest třeba předchozího souhlasu ministerstva vnitřního obchodu, které jej na Slovensku udělí po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, nebo orgánu jím pověřeného.

(1) Dokud jej nezačlení do národního podniku, může ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu ustanoviti do podniku svého zmocněnce.

(2) Zmocněnec spravuje zatímně podnik obdobně podle ustanovení § 37 dekretu. Ustanovením zmocněnce se zrušuje národní správa zavedená podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, po případě podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR., o národní správě.

(3) Pro ustanovení zmocněnce a jeho odvolání platí obdobně ustanovení §§ 14 a 16, 18 a 19 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě podle §§ 13 až 15, 17 a 18 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR.

(4) Právní jednání vlastníků, držitelů a správců, které se týkají majetkové podstaty podniku, pro nějž byl ustanoven zmocněnec, jsou, pokud k nim došlo po jeho ustanovení, neplatná.

(5) Při výkonu své funkce podléhá zmocněnec dozoru ministra vnitřního obchodu; ustanovení §§ 22 a 23 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě § 20, odst. 1, věty druhé a §§ 21 a 22 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR., platí obdobně.

Národní podniky umístí ve svých službách podle možnosti především zaměstnance podniků dotčených tímto zákonem.

(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhajících znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 1 roku do 5 let a trestem na penězích do 10 mil. Kčs; v oboru působnosti trestního zákona čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.

(2) Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do 5 milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do 6 měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než 6 měsíců.

(3) Tresty na penězích připadají státu.

(1) Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 21 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.

(3) Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.

(4) Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručením uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

(1) Při odsouzení pro zločin podle § 21, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 21, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu 1 milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.

(2) Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do 15ti dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.

Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Znárodnění průmyslových podniků mělo jednak uskutečniti v našem hospodářství mravní odstranění bezpracných důchodů, jednak vynětím velkých podniků ze sféry spekulativního vlivu jednotlivců zajistiti plynulý chod našeho plánovaného hospodářství a tak znemožniti periodicky se opakující krise. Zkušenosti však dokázaly, že dosavadní znárodnění průmyslových podniků nedostačuje k docílení žádoucího stavu našeho hospodářství. Stále ještě bylo ponecháno soukromokapitalistické sféře příliš klíčových posic - mezi jiným veškerý velkoobchod.

Velkodistribuce podržovala všechny stinné stránky velkého soukromokapitalistického podnikání. Byla zdrojem bezpracných důchodů. Soukromopodnikatelské zisky stále dosahovaly nemravné výše. Vymykala se z jakéhokoli plánování. Tříštily se o ni veškeré snahy racionalisační. Klíčovou posici mezi spotřebou a výrobou ohrožovala cíle plánování.

Závady byly pociťovány v šíři našeho hospodářství. Reakcí na ně byla resoluce závodních rad ze dne 22. února t. r., jíž byl vysloven požadavek znárodnění veškerého domácího velkoobchodu.

Znárodněním velkoobchodních podniků vybaví se velkodistribuce ze sféry soukromokapitalistické. Začlenění se do rámce lidově-demokratického národního hospodářství a podřídí se bezvýhradně veřejnému zájmu. Svým klíčovým postavením prostředníka mezi výrobou a spotřebou dopomůže ke zdokonalení hospodářského plánování. Velkodistribuce jediná může v rámci hospodářství koncentrovati v úzké hrdlo svých podniků veškeré spotřební zboží, v jeho průběhu od roztříštěné výroby na straně jedné k roztříštěné spotřebě na straně druhé. Velkodistribuce stane se proto základem pro plán odbytu. Bude kontrolou výrobních plánů, bude těžiskem cenových regulací spotřeby. Stane se administrativním střediskem pro vybírání spotřebních daní.

Předpokladem pro nastíněný význam velkodistribuce v rámci plánovaného hospodářství ovšem je, že nedojde k jejímu tříštění. Velkodistribuce se naopak podle národohospodářských možností musí postupně koncentrovati a osamostatňovati od výroby. Neboť jedině samostatná distribuce může plně se zhostiti úkolů, daných ji socialisticky plánovaným hospodářstvím a to:

ochrana spotřebitele vůči monopolisované výrobě,

tlumení poruch výroby oproti spotřebě a tlumení křivek poptávky oproti výrobě,

koncentrace materiálu pro spotřební plán a kontrola plánovaného hospodářství vůbec.

Osnova zákona přináší v oddíle prvním ustanovení o organisaci velkoobchodní činnosti, která se zásadně vyhražuje pověřením podniků. Zároveň se z úpravy vyjímá zahraniční obchod, který bude oddělen od vnitřní distribuce a na který se budou vztahovat předpisy zvláštního zákona. Definice velkoobchodní činnosti zdůrazňuje charakter distribučního mezičlánku, připouštějíc však dodávky velkoobchodů i spotřebitelů, ve velkém. Ustanovením § 2, odst. 4 je pamatováno na výjimečné případy, kdy sice obchodní činnost vykazuje všechny znaky velkoobchodní činnosti uvedené v odstavci 1, ale není účelné ji vyhražovat velkoobchodním podnikům dle § 4, neboť technika je v rozporu s průměrem podnikání, které se má zachytiti jako velkoobchodní klíčová distribuce (na př. semenářství). Vymezení, pokud musí zboží na cestě od produkce ke spotřebiteli probíhati velkoobchodem, jako distribučním činitelem, ponechává se moci nařizovací, aby bylo docíleno žádoucí pružnosti. Monopolisací velkoobchodu, který by zachycoval všechny dodávky výrobců, stala by se distribuce nerentabilní, zařazujíc velkoobchod tam, kde je dosud přímý styk výrobce s maloobchodem. Podle § 4 vylučují se z velkoobchodní činnosti všechny soukromé velkoobchody a v omezeném rozsahu se připouští družstva, neboť je nutné vyloučit družstva podnikatelská, která bývají zastřenou formou akciové společnosti. Vedle znárodněných velkoobchodů ponechává se velkoobchod ještě v rukou podniků ve vlastnictví státu (tabáková režie) a znárodněných výrobních podniků. I když se zásadně drží linie oddělení výroby a distribuce, jak uvedeno v části všeobecné, přece je nutno z důvodů určité družnosti a ekonomie dáti znárodněné výrobě tam, kde je to účelné, možnost prováděti vlastní distribuci. Velkoobchodní centrály zemědělských a spotřebních družstev se připouštějí jako distributoři jen pro vlastní členská družstva a tedy v mezích vnitřní družstevní činnosti. § 4 dává se ministerstvu vnitřního obchodu možnost plánovitě vytvořit optimálně rozloženou distribuční síť dle zásad mezipodnikové racionalisace (podniky optimální velikosti), optimální využití kapacity atd. a redukovat velkoobchod na rozsah, který bude zaručovat hospodárnou a účelnou distribuci.

§ 6 vyjadřuje zásadu, že není nutné znárodňovat všechny velkoobchodní podniky, neboť jde často o podniky trpasličí, špatně vybavené atd., kde stačí pouhý zákaz velkoobchodní činnosti a není zájmu přebírat celou podstatu se všemi závazky. Přesto je pamatováno v § 9 na vyvlastnění určitých součástí majetkové podstaty velkoobchodů, kterým bude zastavena činnost. Aby nenastaly poruchy v distribuci, ponechávají se velkoobchody prozatím v činnosti. Skončení jejich činnosti bude určeno vyhláškou ministra vnitřního obchodu uveřejněnou v Úředním listě. Jako kriterium pro po jem velkoobchodu byla volena abstraktní definice velkoobchodní činnosti dle § 2, neboť členství v Hospodářské skupině velkoobchodu by nepostihovalo všechny podniky velkoobchodní, které bývají zařazeny i v hospodářské skupině maloobchodu.

Rozsah znárodnění vymezen dle dekretu č. 100/45 Sb., ve znění předpisů jej měnících. Ustanovení § 8, odstavce 3 a 4 bude sice míti za důsledek znárodnění maloobchodů související s velkoobchodem: tento zákonem neintendovaný účinek bude paralisován postupem podle odstavce 6. Při societách navázány širší účinky na rozdíl od dekretu č. 100/1945 Sb., na všechny případy z důvodů praktických.

Kde při zřizování národních podniků podle tohoto zákona nebo kterýmkoliv jiným organisačním opatřením ministra nebo ministerstva vnitřního obchodu podle navrženého zákona budou dotčeny zájmy jiného resortního ministerstva, bude ministr, resp. ministerstvo vnitřního obchodu postupovati vždy v dohodě s dotyčným resortním ministrem (ministerstvem) i když tato součinnost není výslovně normována.

Ministerstvo vnitřního obchodu v oboru působnosti dané mu tímto zákonem, nebude zasahovati do obhospodařování potravin, takže působnost ministerstva výživy zůstává v plném rozsahu nedotčena.

Ustanovení o závazcích korespondují s ustanovením dekretu č. 100/45 Sb. ve znění zákonů je měnících. a doplňujících. Při stanovení náhrady vychází se zásadně z obecné ceny, při čemž případy odepření přizpůsobeny úpravě volené při znárodňování dalších průmyslových podniků. Organisace národních podniků velkoobchodních zásadně se přizpůsobuje zvolené již organisaci při podnicích průmyslových.

K přechodnému zajištění podniků se zřizuje instituce zmocněnce jako fakultativní, jinak povinnosti vlastníků v přechodné době stanoveny shodně s dekretem č. 100/45 Sb. Zmocněnci nebudou dosazováni do národních podniků výrobních, které povolují činnost velkoobchodní.

§ 10 ukládá znárodněným velkoobchodům povinnost zaměstnati především zaměstnance velkoobchodů, zákonem dotčených. § 21 dává pak majitelům nárok na udělení živnostenského oprávnění na živnost maloobchodní za zachování jinak platných předpisů pro udělení tohoto oprávnění.