Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., o směnečném poplatku, se mění a doplňuje takto:

1. Ustanovení § 2, odst. 1 úvodní věty a č. 1 a 2 znějí:

"(1) Směnky jsou podrobeny poplatku z částky, na kterou znějí (směnečný peníz), a to:

1. směnka, ze které lze bezpečně zjistiti, že je splatná do 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení uvedeného na ní,

1 Kčs z každých třebas jen začatých 2.000 Kčs;

2. směnka, která dospívá ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů, nikoliv však delší 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení,

2 Kčs z každých třebas jen začatých 1.000 Kčs."

2. Ustanovení § 2, odst. 2 zní:

"Směnky splatné na viděnou nebo určitý čas po viděné jsou podrobeny poplatku jako směnky uvedené v odstavci 1, č. 1, není-li z nich zřejmo, že dospívají ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení; je-li z nich zřejmo, že jsou splatny po 3 měsících a 5 dnech, jsou podrobeny poplatku podle ustanovení odstavce 1, č. 2, po případě 3 (§ 6, odst. 2). O směnkách splatných na viděnou nebo určitý čas po viděné platí také ustanovení odstavce 1, č. 3 o hypotékární doložce."

3. V § 4 se připojuje další odstavec 7, který zní:...

"(7) Podle ustanovení odstavce 1 se posuzuje také směnka, která sice není označena jako směnka na viděnou, na niž se však podle směnečného práva hledí jako na směnku na viděnou proto, že v ni chybí údaj o času, kdy má býti placeno."

4. V § 12, č. 1 se nahrazuje tečka. za ustanovením písm. C) středníkem.

5. V § 12, č. 1 se vsunuje další ustanovení písm. D), které zní:

"D) přímým zapravováním, které lze povoliti na žádost peněžním ústavům."

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 112 Sb. z. a n. z roku 1941, kterým se mění zákon o směnečném poplatku.

Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provedou jej ministři financí a spravedlnosti.

Po vyhlášení směnečného zákona ze dne 13. prosince 1927, č. 1/1928 Sb. byl vydán zákon o směnečném poplatku ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., jehož předpisy platily na celém státním území beze změny až do r. 1941. Za okupace byl vydán vládním nařízením ze dne 19. prosince 1940, č. 111/41 Sb. jednotný směnečný řád, který měl některá nová ustanovení o směnkách na viděnou. Byl proto zákon o směnečném poplatku č. 48/1928 Sb. doplněn vládním nařízením ze dne 19. prosince 1940, č. 112/41 Sb. Za okupace platilo od 1. prosince 1942 vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1942, č. 385 Sb., o směnečné dani, které pozbylo použivatelnosti dne 16. března 1946, t. j. od účinnosti zák. č. 32/1946 Sb., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů. Tím byla obnovena platnost zák. č. 48/1928 Sb. o směnečném poplatku; současně však byla zachována použivatelnost vl. nař. č. 112/41 Sb.

Rovněž na Slovensku byl vydán za okupace nový směnečný zákon ze dne 20. listopadu 1941, č. 255 Sl. z. Po jeho vyhlášení byl však vydán i nový zákon o.směnečném poplatku ze dne 27. I. 1942, č. 15 Sl. z., který měl o směnkách na viděnou stejná ustanovení jako vlád. nařízení č. 112/41 Sb. Slovenský zákon o směnečném poplatku však rovněž pozbyl použivatelnosti od účinnosti zák. č. 32/46 Sb. a také na Slovensku byla od 16. března 1946 obnovena platnost zákona č. 48/1928 Sb.

Sazby směnečného poplatku nebyly od let dvacátých změněny. Potřeba levných peněz, snížení úvěrových nákladů a hospodářský zájem na rozvoji používání směnky jsou nyní podnětem pro snížení směnečného poplatku. Zamýšleného účelu se však dosáhne, když se sníží poplatek jen ze směnek tříměsíčních, kdežto beze změny zůstanou poplatky ze směnek s delší dobou oběhu, neboť tříměsíční směnky jsou z důvodů jak hospodářských tak měnových zvlášť vhodným nástrojem k poskytování směnečného úvěru.

Poplatek ze směnek splatných do 3 měsíců a 5 dní se snižuje na polovinu dosavadní sazby. Současně se jak u těchto směnek, tak u směnek, které dospívají ve lhůtě delší 3 měsíců a 5 dnů, nikoliv však delší 6 měsíců a 5 dnů, stanoví počáteční sazba celými korunami. Tisk úředních směnečných blanketů s haléřovými kolkovými známkami by zatěžoval finanční správu nepřiměřeně k hodnotě vybraných poplatků.

Přejímají se ustanovení vl. nař. č. 112/41 Sb.

Tímto ustanovením se umožní, aby peněžní ústavy platily směnečný poplatek zjednodušeným způsobem.

Provedení zákona si nevyžádá žádného nákladu. Finanční správa očekává, že úbytek příjmů v důsledku snížení poplatku z tříměsíčních směnek bude z větší části, případně i zcela nahrazen větším používáním směnek k poskytování úvěru.