Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na děti mladší 18 let věku, které jsou československými státními občany, jejichž nárok na výživné vůči osobám povinným poskytovati jim výživu byl stanoven pravoplatným soudním rozhodnutím, soudním smírem nebo vykonatelným notářským (veřejnonotářským) spisem, je-li vymáhání nároku na výživné obtížné (dále jen "oprávněné osoby").

(2) Vymáhání nároku na výživné jest obtížné, lze-li důvodně míti za to, že by exekuce v dohledné době nevedla k cíli, zejména nebylo-li možno exekucí, vedenou pro splatnou dávku výživného, dosíci uspokojení nároku v době 3 měsíců od povolení exekuce.

(3) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí prominouti podmínku československého státního občanství v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele.

Jsou-li jinak splněny podmínky uvedené v § 1, lze ustanovení tohoto zákona vztáhnouti i na děti starší 18 let věku, nikoliv však starší 24 let věku,

a) pokud se připravují vědecky nebo odbor ně pro své budoucí povolání (jako studující na řádném učilišti, učni, praktikanti a pod.), nebo

b) pokud jsou pro duševní nebo tělesnou vadu nezpůsobilé k výdělku, nepřevýšil-li v předchozím kalendářním čtvrtletí jejich vlastní příjem včetně výživného částku 1.800 Kčs.

(1) Stát poskytuje z.a předpokladů uvedených v §§ 1 a 2 prostřednictvím komisí "okresní péče o mládež", zřízených podle § 1 zákona ze dne 19. března 1947, č. 48 Sb., o organisaci péče o mládež (dále jen "komise") oprávněným osobám na.jejich žádost zálohy na výživné, a to ve výši nejblíže splatné měsíční dávky výživného (§ 6, odst. 4), vždy k pátému dni každého měsíce, po dobu, dokud trvají předpoklady podle §§ 1 nebo 2.

(2) Oprávněné osoby nesmějí si ponechati bez souhlasu komise nijaké plnění od dlužníka nebo poddlužníka, placené na úhradu dávek výživného splatných po dni, kdy byla poskytnuta první záloha. Ponechá-li komise toto plnění oprávněné osobě, zastavuje se výplata zálohy na výživné na dobu, které odpovídá výše plnění dávek dlužníkem nebo poddlužníkem.

(1) Poskytnutím zálohy podle § 3 přechází nárok oprávněné osoby na výživné na stát, a to do výše poskytnuté zálohy (§ 3, odst. 1, § 6, odst. 4).

(2) Pro vymáhání nároku uvedeného v odstavci 1 státem platí předpisy o vymáhání nároku na výživné oprávněnou osobou.

(3) Dlužník je povinen platiti komisi vedle dlužné dávky výživného zvláštní příspěvek ve výši 10% této dávky, který připadá státu.

Vede-li oprávněná osoba exekuci k zajištění nároku na výživné, vstupuje stát do tohoto řízení na místo vymáhajícího věřitele, jakmile komise oznámí exekučnímu soudu, že stát převzal placení záloh na výživné podle § 3 (§ 6, odst. 3). Vůči poddlužníku jest změna vymáhajícího věřitele účinná až ode dne, kdy byl soudem o tom zpraven.

(1) Žádost o poskytnutí zálohy na výživné podá oprávněná osoba na úředním tiskopise, vydaném ministerstvem sociální péče, u komise, v jejímž obvodu má své bydliště.

(2) Výměr, jímž povolí poskytování záloh, doručí komise též dlužníkovi s výzvou, aby jí platil dávky výživného splatné od té doby, od kdy byla záloha povolena, jakož i zvláštní příspěvek podle § 4, odst. 3.

(3) Komise vyrozumí o poskytnutí zálohy poručenský (opatrovnický) soud a, je-li vedena proti dlužníkovi exekuce k zajištění nároku na výživné, též exekuční soud.

(4) Má-li komise za to, že některou z veřejných listin uvedených v § 1, odst. 1 bylo výživné určeno vyšší částkou, než která odpovídá majetkovým a výdělkovým poměrům povinné osoby, navrhne poručenskému (opatrovnickému) soudu, aby výši výživného z tohoto hlediska přezkoušel. Zjistí-li soud, že je výživné stanoveno příliš vysokou částkou, stanoví je pro obor tohoto zákona tak, aby bylo přiměřené; komise poskytne zálohu pouze ve výši takto stanovené. Nárok oprávněné osoby na rozdíl mezi poskytnutou zálohou a výživným stanoveným veřejnou listinou uvedenou v § 1, odst. 1 vůči povinné osobě není tímto ustanovením dotčen.

Oprávněné osoby jsou povinny bez průtahu oznámiti komisi všechny okolnosti rozhodné pro další poskytování záloh a závažné pro vymáhání záloh na dlužníkovi.

Jednání a opominutí příčící se ustanovení § 3, odst. 2 nebo § 7, trestá, nejde-li o čin přísněji trestný, okresní národní výbor pokutou do 10.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 1 měsíce. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 1 měsíce.

Při provádění tohoto zákona jsou povinny spolupůsobiti soudy a veřejné úřady a orgány.

Podání, vysvědčení a úřední úkony, jichž je třeba k řízení podle tohoto zákona, s výjimkou řízení soudního, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1948; provede jej ministr sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra a spravedlnosti.

Úkolem populační politiky státu jest nejen vytvářeti podmínky pro zvýšení populačního přírůstku, nýbrž i zajistiti tomuto přírůstku, t. j. dětem, možnost co nejpříznivějšího vývoje. Nejdůležitější podmínkou vývoje dítěte je pak zajištění dostatečných finančních prostředků osobám o děti pečujícím a starajícím se o jejich výživu, výchovu a všechny nutné potřeby.

Nároky na výživné dětí, ať manželských či nemanželských, vůči rodičům, po případě prarodičům, rovněž pak alimentační povinnosti těchto osob vůči dětem, jsou najisto postaveny a zajištěny předpisy soukromého práva, a to zejména základními předpisy všeobecného občanského zákona, zákona na ochranu osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatření č. 4/1931 Sb., jakož i zákonů týkajících se práva exekučního. I když tyto zákonné předpisy ve velké míře zajišťují úhradu na nejnutnější výživu určitého počtu ohrožených dětí, přece ponechávají ještě mnoho dětí bez skutečné možnosti včasného dosažení finančních prostředků od osob povinných výživě, t. j. zejména od otců nemanželských, po případě od otců manželských, kteří opustili vlastní rodinu. O této skutečnosti svědčí stále se opětující zprávy v denním tisku, volající důrazně po přísném postupu proti osobám neplnícím vyživovací povinnost, dále pak zoufalé dopisy svobodných nebo opuštěných manželských matek, docházející v hojném počtu na okresní i zemské péče o mládež, soudy a ústřední úřady. Obsahem dopisů je.stále jedno a totéž, totiž stížnosti, že dlužné dávky výživného nemohou býti od nedbalých dlužníků vydobyty a že v důsledku toho děti trpí nedostatkem.

Z toho důvodu rozhodl se ministr sociální péče zařaditi tuto otázku do návrhu vhodných populačních opatření, jež vláda ve své 91. schůzi schválila.

Při koncepci osnovy byly vzaty v úvahu pokud možno všechny děti ohrožené neplněním povinnosti alimentační. Vztažením ustanovení zákona pouze na děti nemanželské nevyřešilo by se často velmi tragické postavení dětí manželských, jejichž rodiče jsou rozloučeni, rozvedeni, po případě fakticky odděleni a nežijí ve společné domácnosti. Nelze připustiti, aby tato velká skupina dětí zůstala trvale bez pomoci a to zejména v době, kdy soudržnost rodin velmi utrpěla válečnými zvraty a kdy následky okupace zasáhly hluboce do mravní sféry osob k výživě povinných. Předpokladem oprávnění dětí, na které se vztahuje tento zákon, je platný exekuční titul, jímž je stanovena a vyměřena výše výživného. Je pravda, že i po uzákonění této osnovy zůstane přechodně ohrožena ještě skupina dětí, jejichž alimentační nárok nemohl být dosud soudem určen, tuto skupinu dětí nelze však zahrnouti pod tuto osnovu pro nedostatek určitosti nároku na výživné a je proto zatím třeba postarati se o tyto děti v rámci státních sirotčích podpor cestou administrativní, než bude možno vyřešiti otázku zajištění všech dětí zákonem o veřejné péči o mládež.

Dalším předpokladem oprávnění uvedených dětí je prokazatelná nemožnost plného uspokojení splatných dávek výživného. Bylo by ideální, aby stát zálohoval výživné určené pravoplatně soudem všem dětem a převzal jednání s dlužníkem, po případě vymáhání nároku sám. Toto opatření by si však vyžádalo značného administrativního aparátu. Bylo proto třeba podmíniti oprávnění dětí obtížností uspokojení nároku a zajistiti tak alespoň těm nejohroženějším okamžitou a plynulou pomoc.

Jako nejvhodnější okamžitá pomoc dětem ohroženým neplněním alimentační povinnosti osobami povinnými jevilo se plynulé zálohování dávek výživného v době jejich splatnosti po tu dobu, pokud trvají zákonem stanovené podmínky. Zálohování svěřuje osnova okresním národním výborům, které je mají prováděti komisemi "okresní péče o mládež", zřízenými zákonem z 19. března 1947, č. 48 Sb. o organisaci péče o mládež. Tyto orgány veřejné správy se jeví pro úkoly svěřené jim touto osnovou jako nejvhodnější, neboť právě ony mají nejen evidenci a nejživější styk s dětmi nemanželskými a ostatními dětmi ohroženými neplněním alimentační povinnosti, nýbrž mají i k disposici odborné pracovníky, kteří jsou seznámeni s vymáháním výživného, hlavně z titulu hromadného poručenství.

Tíže vymáhání dlužného výživného v důsledku zákonné cesse nároku dítěte do výše vyplacené zálohy, se přenáší poskytnutím zálohy na stát, který bude s to zakročiti svými orgány proti dlužníkovi spíše, než matky ohroženého dítěte zápasící leckdy těžce o získání nejnutnějších prostředků k zajištění potřeb dětí.

K usnadnění úkolů orgánů veřejné správy při vymáhání dlužných dávek výživného poskytuje osnova státu kvalifikované postavení při vymáhání exekučním, které by jinak náleželo pouze osobě mající nárok na výživné.

Je samozřejmé, že proti nedbalým dlužníkům štítícím se práce, bude rovněž možno postupovati podle příslušných ustanovení zákona o národní mobilisaci práce, č. 87/1947 Sb., a tím zvýšiti předpoklady úspěšného vymáhání dlužných dávek výživného státem.

Podle údajů získaných z evidence prováděné hromadným poručenstvím přicházelo by v úvahu pro zálohování výživného asi 52.000 dětí nemanželských. Stanovíme-li odhadem asi přibližně týž počet dětí manželských z rodin rozvedených nebo rozloučených rodičů (evidence o těchto dětech, pokud se týče úspěšnosti vymáhání jejich výživných nároků, neexistuje) a děti překročivších 18 let věku, a vezmeme-li tudíž jako základní počet dětí 100.000, bylo by třeba při průměrné výši výživného 500 Kčs na osobu a měsíc, na proplácení záloh 600 milionů Kčs ročně.

Předpokládáme-li, že se podaří dvě třetiny proplacených záloh na dlužnících vydobýti, snížil by se náklad na 200 milionů Kčs. Na rok 1948, v němž ministerstvo sociální péče nemá dostatečných prostředků rozpočtově zajištěných na provádění tohoto zákona, opatřilo by úhradu zápůjčkou z Fondu rodinných přídavků. Zvýšení režijních nákladů státní správy bude možno hraditi z výtěžku zvláštního příspěvku zavedeného tímto zákonem a placeného dlužníkem. Úhrada zápůjčky učiněné v roce 1948 ministerstvem sociální péče, jakož i úhrada na rok 1949 a léta příští, bude opatřena v rámci schváleného rozpočtového úvěru ministerstva sociální péče na příslušná léta. Získána by byla z výtěžku zvláštní účelové daně pro svobodné, jejíž zavedení jest z důvodů populačních a mravních nejvýše odůvodněno. Podle statistických údajů z oboru sociálního pojištění pořízených koncem roku 1946, byla vyplacena jen u osob svobodných v českých zemích v počtu 1,083.341 mzda Kčs 25.136,664.000. Vzhledem k tomu, že v tomto počtu jsou zachyceny i osoby, které daní pro svobodné postihovati nelze (na příklad osoby mladistvé), a že výpočty jsou sestaveny za předpoklad.u celoroční zaměstnanosti a nepřihlížejí k výkyvům v důsledku onemocnění, lze vycházeti ze základu 15 miliard Kčs; při 2% sazbě činil by výtěžek daně cca 300 milionů Kčs. K tomu třeba připočísti pravděpodobný výnos daně z pracovního důchodu svobodných osob na Slovensku, posuzovaný podle týchž měřítek, který by činil zhruba asi ¹/₆ pravděpodobného výnosu daně v českých zemích. Vezmou-li se dále v úvahu svobodné osoby samostatně hospodařící ve stáří nad 24 let, které tvoří asi 10 % počtu svobodných osob téhož věku v nesamostatném zaměstnání, lze souditi, že výnos daně takto vymezené by se pohyboval mezi 310 - 380 miliony Kčs ročně, při týchž výdělkových poměrech jako v roce 1947.

Pro nedostatek úhradových prostředků bylo třeba omeziti počet dětí, jimž může býti záloha poskytnuta, způsobem únosným. Byla proto jednak zásadně stanovena věková výše 18 let, jednak byl nárok na zálohování podmíněn osvědčením, že vymáhání je obtížné. Obtížnost vymáhání nebyla ovšem omezena pouze na úplnou nedobytnost splatné výživné dávky, protože z praxe je známo, že v celé řadě případů nelze exekuci proti osobě povinné k výživě dítěte vésti vůbec, nebo že lze předem odhadnouti, že exekuce by vůbec k cíli nevedla. Jsou to případy, kdy dlužník je v cizím státě, s nímž nemá ČSR vzájemný exekuční styk, nebo kdy dlužník je odsouzen k dlouhodobému trestu na svobodě, po případě platí trvale nepravidelně nebo neúplně. Dobrodiní zákona požívají zásadně českoslovenští státní příslušníci, zákon však dává možnost v případech zvláštního zřetele hodných použití ustanovení tohoto zákona i v případech cizích státních příslušníků.

Platnost zákona byla vztažena i na některé případy dětí, které překročily 18 let věku, neboť bylo by tvrdé opouštěti právě tyto děti v době, kdy je jim často třeba největší finanční podpory, na příklad mládeži studující nebo připravující se jinak na budoucí povolání, popřípadě dětem vážně chorým a pod.

Zálohy jsou poskytovány komisemi pouze fakultativně, t. j. na žádost oprávněné osoby. Zálohy se ovšem poskytují po tu dobu, pokud jsou zde podmínky uvedené v § 1, po případě v § 2. Může se na příklad státi, že dlužník, který nekonal svou povinnost alimentační pouze z důvodů tísnivých hospodářských poměrů, se octne v příznivější hospodářské a výdělečné situaci a projeví ochotu platiti dávky výživného v plné míře a pravidelně. Tuto ochotu bude ovšem třeba posuzovati podle opětovaného řádného plnění. Na přesné instrukce bude pamatováno v prováděcích předpisech k tomuto zákonu. Zákaz, který stanoví odstavec 2, je přímým výsledkem převzetí zálohování výživných dávek státem a jest dostatečně pružný v tom směru, že umožňuje převedení dávky výživného, zaplacené nesprávně osobě pečující o dítě na místo komisi, na zúčtování příští zálohy.

Zálohováním výživného nemá nijak býti usnadněna situace nedbalého dlužníka a bylo proto třeba pevně zákonem stanoviti právní postavení státu vůči dlužníkovi. Proto se také státu přiznávají všechny výhody, jichž požívá osoba mající nárok na výživné při vymáhání tohoto svého nároku. K úhradě zvýšených režijních nákladů vznikajících státní správě, která provádí některé úkoly na místě dlužníkově, zavádí se zvláštní příspěvek, jejž je dlužník povinen platiti státu prostřednictvím komise.

Toto ustanovení usnadňuje postavení státu při vymáhání dlužné dávky výživného, zachovává mu zejména výhodnost pořadí v exekučním řízení.

Žádosti bylo třeba dáti formu úředního tiskopisu, vydávaného v zájmu jednotnosti provádění zákona ministerstvem sociální péče, neboť v něm bude možno pamatovat na všechny nutné údaje potřebné pro orgány veřejné správy k vymáhání nároku, rovněž pak i na poučení nutné pro osobu zálohu přijímající. Ustanovením odstavce 4 chce pak zákon předcházeti zejména těm případům, kdyby se zúčastněné strany záměrně předem dohodly o nepřiměřeně vysokých dávkách výživného a touto dohodou poškozovaly stát.

Povinnost hlášení bylo třeba uložiti hlavně z toho důvodu, aby komisi byla umožněna plynulá evidence, zda trvají stále předpoklady pro poskytování záloh. Tato hlášení budou se zejména týkati skutečností ležících v osobě oprávněné, na příklad úmrtí, přestěhování se a pod., nebo v osobě dlužníkově, na př. změna pracovního místa a pod.

Plnění povinností uložených tímto zákonem oprávněným osobám bylo třeba zajistiti trestní sankcí, neboť lze předpokládati, že se vy skytnou i mezi oprávněnými osobami živly nepoctivé.

Toto ustanovení nevyžaduje zvláštního odůvodnění.

Účelem zákona je pomoci dětem, jejichž nejzákladnější životní podmínky jsou ohroženy a nebylo by proto účelné zatěžovati je placením poplatků a dávek spojených s prováděním tohoto zákona.

Toto ustanovení nevyžaduje zvláštního odůvodnění.