Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Poplatníkům všeobecné daně výdělkové se poskytne sleva na této dani, předepsané podle § 57, odst. 1 až 6, 8 a 9 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále pouze "zákona o přímých daních"), se všemi přirážkami.

(2) Tato sleva činí při dani podrobeném výtěžku:

(3) Z dani podrobeného výtěžku nesmí zbýti po odečtení daně se všemi přirážkami, snížené podle odstavce 2, méně, než zbývá po odečtení snížené daně se všemi přirážkami z nejvyššího dani podrobeného výtěžku, na který připadá nejblíže vyšší sleva.

(4) Při dani podrobeném výtěžku nad 240.000 Kčs sníží se všeobecná daň výdělková se všemi přirážkami tak, aby z výtěžku dani podrobeného nezbylo po odečtení daně se všemi přirážkami méně, než zbývá z výtěžku 240.000 Kčs po odečtení naň připadající daně, snížené podle odstavce 2.

(5) Sleva podle odstavců 1 až 4 nemá vlivu na přiměřenost reservy pro všeobecnou daň výdělkovou na berní rok 1947.

(1) Částky, odvedené nebo uložené do institucí a fondů, uvedených v § 17, č. 5, větě druhé a v § 78, písm. e), odst. 2 zákona o přímých daních, jsou odčitatelné jen do výše 15% dani podrobeného příjmu (výtěžku) z podniku.

(2) Bilanční změny ve stavu nesamostatných pensijních nebo podpůrných fondů, souvisící s přeměnami těchto fondů na samostatné pensijní nebo podpůrné fondy, nemají vlivu na základ daně důchodové, všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové bez rozdílu, zda jde o bilanční zůstatky fondů, které byly v dřívějších berních letech započítány do základu uvedených daní či nikoliv.

Částka 30.000 Kčs, uvedená v § 78, písm. i), č. 5, větě druhé zákona o přímých daních se zvyšuje na 90.000 Kčs.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, postupuje se však podle něho již při vyměření přímých daní na berní rok 1947; byla-li již daň vyměřena před vyhlášením tohoto zákona odchylně od ustanovení článků 2 nebo 3, opraví se vyměření daně z moci úřední.

(2) Tento zákon provede ministr financí.

Všeobecná daň výdělková, vyměřená sazbami uvedenými v § 57, odst, 1 až 6 a 8 a 9 zákona o přímých daních ukázala se příliš tíživou. Tyto sazby odpovídaly příjmovým poměrům předválečným. Jakmile však došlo v prosinci 1945 k všeobecnému zvýšení cenové hladiny, stala se tato daň ve spojení s daní důchodovou neúnosnou. To je patrno zejména z tohoto srovnaní:

Dřívější zatížení:

Při zvýšení celkové hladiny na trojnásobek a při tomu odpovídajícím zvýšení daňového základu vyplývá daňové zatížení:

Z tohoto srovnání je patrno, že daňové zatížení stouplo neúměrně a to při nižších stupních až na pětinásobek dřívějšího zatížení.

Sleva 100% daně pro poplatníky se zdaněným výtěžkem do 15.000 Kčs doporučuje se z důvodů sociálních. Výtěžek 15.000 Kčs odpovídá totiž předválečnému výtěžku asi 5.000 Kčs. Jde tedy zřejmě o poplatníky sociálně slabé, u nichž jest jen spravedlivé daň zcela prominouti.

Při navrhované další slevě poplatníkům s daňovým základem převyšujícím 15.000 Kčs vychází ministerstvo financí ze stejných zásad, na nichž byly vybudovány sazby, uvedené v § 57 zák. o př. d. Byl totiž výtěžek podniku až do 30.000 Kčs považován za příjem převážně pracovní, další výtěžek až do 110.000 Kčs za příjem smíšený, t. j. z části příjem pracovní a z části výnos investovaného kapitálu, a výtěžek přesahující celkovou částku 140.000 Kčs za výnos kapitálu. Proto také byl výtěžek až do 30.000 Kčs zatížen sazbou daně 0.5%, další výtěžek 110.000 Kčs sazbou 2.5% a výtěžek přesahující 140.000 Kčs sazbou 4%. Vzhledem k celkovému zvýšení cenové hladiny byla navrhovaná sleva propočtena tak, že 0.5% sazba se počítá až do výše 90.000 Kčs dani podrobeného výtěžku, t. j. trojnásobku dřívějších 30.000 Kčs, který se pokládá za výtěžek převážně z práce poplatníkovy, tedy za příjem pracovní. Další sazby zůstávají nezměněny. Po navrhované slevě by tedy vyplývalo daňové zatížení takto:

Odpovídá tedy přibližně percentuální zatížení výtěžku 90.000 Kčs dřívějšímu zatížení 30.000 Kčs, nynější zatížení výtěžku 150.000 Kčs dřívějšímu zatížení výtěžku 50.000 Kčs a nynější zatížení výtěžku 240.000 Kčs jest jen o 5% vyšší než dřívější zatížení výtěžku 80.000 Kčs. Pro vyšší výtěžky než 240.000 Kčs se sleva daně nenavrhuje, poněvadž u těchto výtěžků nedochází již k podstatné tvrdosti a mimo to jde o výtěžky s převahou výnosu kapitálového, u nichž není snížení odůvodněno a to ani důvody sociálními ani hospodářskými.

Tímto ustanovením má býti zabráněno tvrdostem, k nimž by jinak docházelo v důsledku číselných hranic pro jednotlivé slevy daně. Zavádějí se jím mezisazby, jimiž má býti docíleno toho, aby z výtěžku, na který připadá menší sleva, nezbylo po odečtení snížené daně méně, než-li zbývá po odečtení snížené daně z nejvyššího výtěžku, na který připadá sleva nejblíže vyšší, a aby z výtěžku nad 240.000 Kčs, na nějž nepřísluší žádná sleva daně, nezbylo po odečtení daně s přirážkami méně, než-li zbývá po odečtení snížené daně z výtěžku 240.000 Kčs. Prakticky to znamená částečné rozšíření slevy.

Z výtěžku 15.100 Kčs činila by na př. slevená daň s přirážkami 169.90 Kčs. Sníží se tudíž daňová povinnost na 100 Kčs, t. j. na částku, o kterou výtěžek přesahuje 15.000 Kčs. Při výtěžku 15.200 Kčs zůstane již plná daň s přirážkami (po slevě podle odst. 2) 171 Kčs.

Při výtěžku nad 90.000 Kčs až do 94.900 Kčs sníží se celková daňová povinnost na částku připadající po slevě na výtěžek 90.000 Kčs, zvětšenou o částku, o kterou výtěžek přesahuje 90.000 Kčs.

Při výtěžku nad 150.000 Kčs až do 163.500 Kčs sníží se daňová povinnost na částku připadající po slevě na výtěžek 150.000 Kčs, zvětšenou o částku, o kterou výtěžek přesahuje 150.000 Kčs.

Při výtěžku nad 240.000 Kčs až do 273.800 Kčs sníží se daňová povinnost na částku připadající po slevě na výtěžek 240.000 Kčs, zvětšenou o částku, o kterou výtěžek přesahuje 240.000 Kčs.

Navrhovaná sleva daně nemá míti za následek opravu vyměřovacích základů na berní rok 1947 a proto se stanoví, že tato sleva nemá vlivu ani na přiměřenost reservy pro tuto daň.

Dosavadní ustanovení § 17, č. 5, věty druhé ve spojení s § 55, odst. 1 a § 78, písm. e), odst. 2 připouštějí úplnou odčitatelnost částek, které poplatníci daně důchodové a všeobecné daně výdělkové jakož i poplatníci zvláštní daně výdělkové věnují samostatným pensijním nebo podpůrným institucím (fondům) ve prospěch svých zaměstnanců. Odčitatelnost těchto věnování není zákonem omezena, takže stává nebezpečí, že tímto způsobem mohou býti podstatně snižovány základy uvedených daní a že tyto částky budou věnovány nejen za tím účelem, aby se zaměstnancům dostalo přilepšení v pensijním a sociálním pojištění nebo podpory včas nouze, nýbrž v prvé řadě pro to, aby byl neoprávněně rozdělen zisk, který by jinak podléhal uvedeným daním. Ministerstvo financí navrhuje proto omeziti odčitatelnost zmíněných věnování určitým procentem, při čemž pokládá za nejsprávnější vztah k dani podrobenému příjmu (výtěžku) z podniku a za přiměřené takové věnování, které nečiní více než-li 15% tohoto dani podrobeného příjmu (výtěžku).

V důsledku ustanovení odd. II., odst. 13 dekretu č. 97/1945 Sb. a vyhlášky ministra financí ze dne 25. dubna 1946, č. 1466 (Úř. I. ze dne 28. června 1946, částka 113) a v důsledku ustanovení § 15, odst. 1, č. 7 zák. č. 134/1946 Sb. a vyhlášky ministra financí ze dne 8. listopadu 1946, č. 1984 (Úř. I. ze dne 15. listopadu 1946, částka 202) došlo k četným přeměnám dosud nesamostatných sociálních zařízení (pensijních a podpůrných fondů). Opatření navrhované v odstavci 2 se činí proto, aby ustanovení odstavce 1 nebylo uplatňováno i na tyto přeměny a aby tak nedocházelo k dodatečnému zdanění nezdaněných úložek nesamostatných pensijních a podpůrných fondů a naopak k oddanění jejich částek zdaněných.

Novela zákona o př. d. č. 226/1936 Sb. zpřísněla posuzování odčitatelnosti platů společenských orgánů subjektů podrobených zvláštní dani výdělkové. V úvodní větě § 78 prohlásil zákon tyto platy zásadně za neodčitatelné a připustil jejich částečnou odčitatelnost speciálním ustanovením § 78, písm. i) za podmínek a v rozsahu uvedených v bodě 1 až 5 tohoto ustanovení. Toto ustanovení vztahuje se také na služební požitky společenských orgánů pracovních a výrobních společenstev. Jejich služební požitky uznává zákon za odčitatelné při vyměření zvláštní daně výdělkové společenstvu v plném rozsahu jen potud, pokud nečiní ročně více než 30.000 Kčs za jednotlivou osobu. Přesahují-li služební požitky společenských orgánů zmíněných společenstev ročních Kčs 30.000 za jednotlivou osobu, jsou částky převyšující Kčs 30.000 odčitatelný jen potud, pokud úhrnem nečiní více než 15% ryzího výtěžku. Již během válečných let, avšak zejména po mzdové úpravě na sklonku roku 1945 došlo k podstatnému zvýšení služebních požitků zaměstnanců družstev obdobně jako v námezdném pracovním poměru vůbec. Služební požitky zaměstnanců pracovních a výrobních družstev převyšují přirozeně značně roční částky 30.000 Kčs. Naproti tomu správné uskutečňování družstevní myšlenky vyžaduje, aby členy představenstva byli právě jeho osvědčení zaměstnanci. Ministerstvo financí uznalo proto odůvodněnost požadavku, aby částka 30.000 Kčs byla úměrně zvýšena a pokusilo se vyhověti tomuto požadavku návrhem vládního usnesení ze dne 30. června 1947, č. 33.335/47-V/2. Ústřední úřady, pokud se k návrhu vyslovily, zaujaly vesměs po věcné stránce k návrhu kladné stanovisko, namítaly však, že změna se může státi toliko novelisací zákona a nikoliv pouhým vládním usnesením. Ministerstvo financí vyhovuje těmto námitkám a navrhuje proto uzákonění tohoto článku.

Podle pomůcek, které jsou k disposici, bylo na berní rok 1946, t. j. kalendářní 1945 předepsáno na všeobecné dani výdělkové se všemi přirážkami celkem cca 2.140 mil. Kčs. Následkem všeobecného zvýšení cen k indexu cca 170 na 300 a tím způsobeného zvýšení základů všeobecné daně výdělkové lze odhadnouti očekávaný předpis této daně s přirážkami na berní rok 1947 na asi dvojnásobek předpisu na berní rok 1946, t. j. přibližně na 4.300 mil. Kčs. Slevu vyplývající z navrhovaného zákona nelze přesně stanoviti. Snad lze použíti jen nepřesného odhadu podle počtu poplatníků větších a malých a stanoviti tak zkusmo výši slevy z navrhovaného zákona na 40% vyměřené daně s přirážkami, takže by zůstalo předepsáno na této dani se všemi přirážkami asi 2.580 mil. Kčs. Poněvadž výnos této daně podle rozpočtu na rok 1947 byl odhadován na 2.100 mil. Kčs, bude zbylý předpis ještě převyšovati v rozpočtu odhadovanou částku. Podle výkazu NÚKÚ k 30. 6. 1947 bylo vykázáno na všeob. dani s přirážkami Kčs 1.650,689.000 a podle prozatímních údajů za dobu do 31. 10. 1947 Kčs 2.365,139.000.-. Lze tedy předpokládati, že nebude z důvodu této slevy žádný rozpočtový úbytek na výnosu této daně.

Provedení čl. 2 neznamená vzhledem k povaze tohoto ustanovení žádný úbytek na výnosu obou výdělkových daní a daně důchodové. Provedení čl. 3 vzhledem k nepatrnému počtu poplatníků, na něž se toto ustanovení vztahuje, nemůže míti podstatnějšího vlivu na výnos daně. Provedení celého zákona nevyžádá si zvýšení osobních ani věcných nákladů.