Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Částka 50.000 Kčs, uvedená v § 1, odst. 1 zákona ze dne 13. října 1928, č. 183 Sb., o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku a o úpravě některých právních poměrů výdělkových a hospodářských společenstev (družstev), se zvyšuje na 150.000 Kčs.

(1) Nastane-li po zápisu firmy u obchodníka nebo veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti trvalý pokles ryzího výtěžku pod 150.000 Kčs, je opověděti firmu k výmazu z obchodního, na Slovensku firemního rejstříku.

(2) Trvalým poklesem ve smyslu předchozího odstavce je pokles, který trvá po dobu pěti přímo za sebou následujících berních roků.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro výmaz firem, které byly už zapsány v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, nemají-li po dobu pěti přímo za sebou následujících berních roků, počínajíc nejdříve berním rokem 1943, ryzí výtěžek dosahující 150.000 Kčs.

(1) Jestliže se změnily anebo zanikly skutečnosti zapsané v rejstříku a nepodají-li odpověď osoby k ní povinné, může soud provésti příslušný zápis na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem a prokáže skutkový podklad dostačující k vykonání zápisu.

(2) Zápis se provádí na náklad osoby povinné k opovědi.

(1) Zanikne-li firma zapsaná v rejstříku a nelze-li přiměti osoby k opovědi povinné, aby podaly návrh na její výmaz, provede jej soud z moci úřední.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí též, nepodají-li osoby k opovědi povinné návrh na výmaz firmy pro trvalý pokles ryzího výtěžku podle § 2.

(3) V usnesení a v příslušném zápisu soud uvede, že k výmazu došlo podle tohoto ustanovení.

(1) Soud vymaže firmu podle § 4 i tehdy, když její zánik není bezpečně zjištěn, ale dá se na něj usuzovat ze skutečností soudu známých.

(2) V takovém případě vyzve soud nejprve osoby k opovědi povinné, aby podaly návrh na výmaz firmy nebo učinily sdělení o pravém stavu věci, a poskytne jim k tomu přiměřenou, nejméně jednoměsíční lhůtu. Dále ve výzvě uvede, že, projde-li lhůta marně, bude míti za to, že firma zanikla, a že ji vymaže z moci úřední.

(3) Nelze-li výzvu účastníkům doručiti, vyvěsí ji soud na soudní desce a uveřejní ji v časopisech určených k vyhlašování soudních zápisů. Při větším počtu firem lze výzvu uveřejniti hromadně.

(4) Jde-li o firmu akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením obmezeným nebo výdělkového a hospodářského společenstva (družstva), provede se výmaz bez předchozího zápisu zrušení a likvidace. Soud vyrozumí však v tomto případě, vyslechna, jde-li o výdělkové a hospodářské společenstvo (družstvo), příslušný revisní svaz (družstevní ústředí), o zamýšleném postupu účastníky vyhláškou na soudní desce a v časopisech určených k vyhlašování soudních zápisů s tím, že od výmazu bude upuštěno, osvědčí-li některý z nich v přiměřené, nejméně jednoměsíční lhůtě, že má za společností (společenstvem) pohledávku a že je tu společenské (společenstevní) jmění; tato výzva může býti spojena s výzvou podle odstavce 3. Vyměřovacím úřadům pro daně přímé, nepřímé a poplatky doručí se výzva přímo.

(1) Soud odštěpného závodu provede zápis podle předcházejících ustanovení na podkladě usnesení soudu hlavního závodu.

(2) Podle ustanovení §§ 4 a 5 se postupuje přiměřeně i při výmazech zastupitelství (representací) cizích společností.

Na návrh osoby opovědí povinné (§ 5, odst. 2) obnoví rejstříkový soud původní zápisy, prokáže-li se, že domněnka soudu, na jejímž podkladě došlo k výmazu firmy podle § 5, byla mylná.

(1) Soudy provádějící likvidaci bývalého německého soudnictví v občanských věcech právních podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. září 1945, č. 79 Sb., o zatímní úpravě soudnictví v zemích České a Moravskoslezské, nepřenesou do rejstříků vedených podle československého práva ty firmy, jejichž majitelé, osobně ručící společníci veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, představenstvo akciové společnosti, komanditní společnosti na akcie, společnosti s ručením obmezeným nebo výdělkového a hospodářského společenstva opustili Československou republiku anebo byli z ní odsunuti, aniž tu zůstal majetek daný pod národní správu podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, nebo majetek ve správě Fondu národní obnovy podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(2) I tuto firmu nutno však přenésti, objeví-li se dodatečně, že tu je takový majetek.

Soudy, úřady, notáři (veřejní notáři), revisní svazy (družstevní ústředí) a obchodní a živnostenské komory jsou povinny neprodleně oznamovati rejstříkovým soudům skutečnosti rozhodné pro jejich postup podle §§ 3 až 5 a § 8 tohoto zákona.

Uveřejnění výzvy podle § 5, odst. 3 a 4 a usnesení o výmazu firmy z moci úřední podle § 4, odst. 3 a § 5, odst. 1 a 4 v časopisech určených k uveřejňování soudních zápisů se děje zdarma.

Pokud tento zákon neustanovuje jinak, platí o řízení podle oddílu II na Slovensku ustanovení nařízení č. 68.300/1914 I. M. (uh. m. spravedlnosti) o úpravě nesporného řízení ve věcech obchodních a směnečných.

Zrušují se:

1. ustanovení § 4 zák. č. 183/1928 Sb.;

2. zákon ze dne 28. května 1942, č. 89 Sl. z., o výmazu zaniklých firem z firemního rejstříku z úřední moci; řízení podle tohoto zákona už zahájená se však podle něho dokončí.

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podnět ke zvýšení daňového základu podmiňujícího protokolaci firmy kupce - jednotlivce, veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti byl dán generálním sekretariátem Hospodářské rady, který potřebu nové úpravy odůvodňuje zejména tím, že se podle závazných směrnic pro podnikové početnictví ve smyslu ustanovení § 2 zák. č. 116/1946 Sb. a podle vyhlášky Ž 20. 11. 1946, č. 2007 Úř. 1. I, § 1, písm. b), ukládá plnoprávným obchodníkům rozšířená povinnost ve vedení obchodních knih. Je jisto, že se částka 50.000 Kčs, stanovená v § 1, odst, 1 zák. č. 183/1928 Sb., jeví v přítomné době příliš nízkou, a že je ji třeba přizpůsobit hladině hospodářských čísel, která jsou mnohem vyšší, nežli tomu bylo v době vydání citovaného zákona. Se zřetelem na to, že zpravidla se zvýšení proti době předcházející oceňuje trojnásobkem, byla i částka daňového základu podmiňujícího protokolaci v tomto rozsahu zvýšena na 150.000 Kčs. Při určení daňového základu bylo třeba dále uvážiti, jaký vliv má míti jeho fluktuace, a to jednak v době, kdy má dojíti k protokolaci, jednak v době pozdější, kdy již protokolace byla provedena. Řešení, které by připouštělo protokolaci teprve po dosažení průměrného daňového výnosu ve třech po sobě jdoucích letech, nelze považovati za vhodné, poněvadž by způsobovalo komplikace, jak a od které doby se má počítat průměr, a nesplnilo by požadavek, aby pokud možno nejdříve bylo určeno, komu má býti uložena protokolační povinnost podle nových hospodářských poměrů s příslušnými zákonnými důsledky, zejména pokud jde o vedení obchodních knih. Vhodnější bude úprava, při které se k protokolaci přikročí ihned po dosažení stanoveného daňového základu, ale naproti tomu se vymaže z obchodního rejstříku takový obchodník nebo obchodní společnost (veřejná nebo komanditní), u nichž se později dostaví trvalý, t. j. v určitém období se projevivší pokles daňového základu. Osnova se tu odchyluje od úpravy provedené v § 4 zák. č. 183/1928 Sb., poněvadž nepovažuje za zdravý a žádoucí zjev, aby v obchodním rejstříku zůstávaly zapsány firmy, u nichž došlo k trvalému poklesu ryzího výtěžku pod protokolační mez. Nebylo by správné podrobovati předpisům obchodního zákona o kupcích plného práva i majitele podniku menšího rozsahu, zvláště když má býti protokolace i směrnicí pro rozsah vedení jejich obchodních knih. Nelze ovšem přehlížeti, že měnící se hospodářské poměry působí nestálost výnosů a že by nebylo na místě, aby i přechodný pokles měl v zápětí vyřazení z protokolace. Klade proto osnova jako podmínku výmazu pokles trvalý, za který považuje pokles, k němuž dojde po dobu pěti let za sebou následujících. Tuto dobu považuje osnova za přiměřenou pro přiznání charakteru trvalosti; doba 10 let určená v § 8, odst. 2 osnovy obchodního zákona z r. 1937 je příliš dlouhá zvláště se zřetelem k tendenci, která je úpravou sledována. V § 2, odst. 3 byla zásada, že se mají z rejstříku vymazávat firmy, u kterých ryzí výtěžek trvale poklesl pod protokolační mez, rozšířena přiměřeně i na firmy dnes už zapsané podle ryzího výtěžku přesahujícího 50.000 Kčs.

Zápisy v obchodních (společenstevních) rejstřících splní pouze tehdy svůj účel, jestliže se rejstříkový stav srovnává se stavem skutečným. V četných případech však tomu tak není, což je způsobováno z valné části liknavostí osob k opovědi povinných, které se nedají přiměti k splnění své povinnosti ani pořádkovými tresty, u zaniklých firem pak tím, že tu není ani takovýchto osob, resp. rejstříkovému soudu není známo, kde se zdržují. Podle platného práva není přípustno, aby za osoby k opovědi povinné mohl učiniti příslušnou opověď ten, kdo má na zápisu právní zájem, a není též přípustno, aby zápis provedl rejstříkový soud z moci úřední, zejména aby vymazal zaniklou firmu.

K tomuto názoru se kloní většina literatury a také nejvyšší soud, byv požádán ministerstvem spravedlnosti o podání posudku, vyslovil náhled, že výmaz zaniklých firem z moci úřední není přípustný, a doporučil, aby byla provedena zákonná úprava této věci, kterou označil jako naléhavou.

K jednotlivým ustanovením oddílu II se poznamenává toto:

Z důvodů právě uvedených se připouští, aby tam, kde dojde k změně nebo k zániku skutečnosti zapsané v obchodním (společenstevním) rejstříku a opověď nepodá liknavý účastník, podala opověď osoba, která osvědčí právní zájem a prokáže náležitě skutkový podklad. Ustanovení toto se v podstatě shoduje s úpravou obsaženou v § 20, odst. 1 osnovy obchodního zákona z r. 1937 s tou odchylkou, že není podmínkou, aby předem byla slyšena osoba opovědí povinná. Tato podmínka by možnost nápravy značně ztížila, poněvadž u liknavého účastníka lze očekávati, že by se ani k výslechu nedostavil. Ostatně v kladném případě bylo by pak možno s dostavivším se účastníkem sepsati protokolární návrh příslušné opovědi. Proto se osnova po této stránce odchýlila od citované osnovy obchodního zákona. Považuje se za postačující, klade-li se požadavek, aby žadatel jednak osvědčil právní zájem a jednak patřičně prokázal skutečnosti, tvořící podklad navrhovaného zápisu. Za těchto předpokladů lze v zájmu rejstříkového pořádku připustit, aby k zápisu v rejstříku došlo na návrh interesenta a nikoliv na návrh osoby jinak k opovědi povinné, která svou liknavostí způsobuje, že rejstříkový stav neodpovídá pravdě. Proti usnesení, kterým rejstříkový soud zápis na návrh interesenta nařídí, přísluší straně stížnost; je tedy i tímto způsobem postaráno o kautelu, že postupem upraveným v § 3 nehrozí straně žádná újma. Lze pak očekávati, že rejstříkový soud bude pečlivě posuzovati jak osvědčení právního zájmu, tak průkaz skutkového podkladu. Poněvadž jde o zápis, který měl býti proveden k návrhu osoby k opovědi povinné, je přirozené, že tato osoba musí hraditi náklady spojené se zápisem.

Tam, kde v rejstříku zůstává zapsána firma, ačkoliv již zanikla, nabývá zájem o rejstříkový pořádek takové intensity, že bylo považovano za vhodné, aby náprava a přizpůsobení rejstříkového stavu skutečnosti byly provedeny z moci úřední, t. j. vůbec bez opovědi. V § 4 se připouští výmaz z moci úřední v takových případech, kde je rejstříkovému soudu bezpečně známo, že firma již zanikla. Proto osnova dovoluje firmu z moci úřední bez dalšího vymazati. Zpravidla tu půjde o firmy kupců-jednotlivců, případně o firmy veřejných a komanditních společností. Méně časté budou tu výmazy firem akciových společností, akciových komandit a společností s ručením obmezeným a družstev, ačkoliv ani u těchto firem nelze možnost takového výmazu vyloučiti; bylo by to na př. v takovém případě, kdy již byl proveden zápis zrušení a likvidace společenského útvaru, likvidace byla náležitě provedena a skončena a nedošlo jen k návrhu na výmaz firmy. Považuje se za účelné, aby jak z usnesení výmaz nařizujícího, tak ze zápisu bylo zřejmo, že se tak stalo z moci úřední.

Již v důvodech k oddílu I stala se zmínka o tom, že byla uznána za vhodnější úprava, která sice připouští protokolaci ihned po dosažení stanoveného daňového základu, ale naproti tomu - neponechává v obchodním rejstříku zapsaného takového obchodníka (veřejnou nebo komanditní společnost), u něhož se dostaví později trvalý pokles daňového základu. Aby i tu bylo zplna dosaženo zamýšleného účinku, t. j. aby v rejstříku nezůstávaly zapsány firmy, u nichž již nejsou splněny předpoklady protokolace, připouští osnova také v těchto případech výmaz firmy z moci úřední.

Omezení výmazu zaniklé firmy z obchodního (společenstevního) rejstříku z moci úřední jen na ty případy, kdy je rejstříkovému soudu bezpečně známo, že firma zanikla, jak to činí osnova obchodního zákona z r. 1937 (§ 20, odst. 1), nepřivodilo by takovou očistu firemních rejstříků od neživých firem, jaká je žádoucí. Proto osnova v § 5 připouští výmaz zaniklé firmy z moci úřední i tehdy, když rejstříkový soud může pouze podle okolností mu známých na její zánik usuzovati. Třeba tu ovšem šetřiti určitých kautel. Při této úpravě bylo dbáno jednak toho, aby postup soudu byl pokud možno nejjednodušší a bez velikých nákladů, které by bylo nutno hraditi z úředního paušálu, jednak aby nebyla straně přitom způsobena újma. Z důvodů na prvém místě uvedených upuštěno bylo od takového uspořádání, při němž by bylo třeba zřizovati nepřítomným nebo neznámým účastníkům opatrovníky. Vedle nákladnosti a složitosti takového postupu poukázal nejvyšší soud v závěru svého posudku právem na to, že by nebylo správné požadovati od opatrovníků návrhy na výmaz firmy těch osob, jejichž zájmy mají chránit. Proto byla v osnově věc upravena tak, že rejstříkový soud vyzve osoby k opovědi povinné, aby podaly v přiměřené lhůtě návrh na výmaz firmy nebo sdělení o pravém stavu věci, s tím, že po marném uplynutí lhůty bude míti za to, že firma zanikla, a vymaže ji z moci úřední. Vyslovuje se tu tedy presumpce zániku, což skýtá osobě k opovědi povinné možnost zabrániti případné újmě, t. j. možnost obnovení původních zápisů, prokáže-li že domněnka soudu, na jejímž podkladě došlo k výmazu, byla mylná (§ 7 osnovy). Poněvadž se dá očekávat, že v mnohých případech nebude moci býti výzva soudu účastníkům doručena, dovoluje osnova, aby se pak její doručení stalo náhradním způsobem, t. j. vyvěšením na soudní desce a uveřejněním v časopisech určených k vyhlašování soudních zápisů. U výmazu firem akciové společnosti, akciové komandity, společnosti s ručením obmezeným a družstva v normálním případě předchází výmaz zápis zrušení a likvidace při čemž jsou vyvzýváni věřitelé, aby likvidátorům přihlásili své pohledávky, které mají za společenským útvarem (srv. čl. 243 obch. zák., § 91 zák. č. 58/1906 ř. z., § 40 zák. č. 70/1873 ř. z. a §§ 202, 249 zák. čl. XXXVII/1875). Proto se v osnově výslovně uvádí, že se výmaz provede z úřední moci jednak bez předchozího zápisu zrušení a likvidace, jednak - aby bylo šetřeno zájmů věřitelů - se rejstříkovému soudu ukládá, aby o zamýšleném postupu účastníky uvědomil. Takový účastník, který osvědčí svou pohledávku za společenským útvarem a zároveň osvědčí, že je tu společenské (společenstevní) jmění, může zabrániti zamýšlenému výmazu. Osnova považuje za postačující, aby k výmazu nedošlo jen za šetření těchto podmínek, neboť jiné kautely by zmařily účel zamýšleného opatření. Lze zajisté souhlasiti s tím, že jen tehdy, když tu je skutečně majetek společnosti, z něhož by alespoň některé pohledávky mohly býti uspokojeny, je na místě, aby firma společenského útvaru zůstala i nadále v rejstříku. Mezi tyto pohledávky lze zařaditi i nedoplatky daňové, neboť by nemělo smyslu trvati na protokolaci pro pouhou existenci daňové pohledávky, když by tu nebylo jmění, z něhož by mohla býti uspokojena. Proto nebylo shledáno nutným míti na ně zvláštní zřetel vyjma přímého adresování výzvy vyměřovacím úřadům. Zvolenou úpravou není ovšem bráněno ani účastníkům, kteří nemají pohledávku, aby rejstříkový soud upozornili, že jeho domněnka o zániku firmy je mylná. Výslech revisního svazu (na Slovensku družstevního ústředí) tam, kde jde o družstvo, předpisuje osnova proto, že tyto svazy jsou nejlépe o finanční i právní situaci družstva informovány a že tedy jejich sdělením o stavu věci v řadě případů bude rejstříkový soud ušetřen dalšího postupu. Ale i tu má rejstříkový soud možnost, považuje-li to za potřebné a vhodné, provésti šetření též u jiných organisací.

Výmaz zaniklé firmy třeba provésti i v rejstříku odštěpného závodu. Za podklad tu bude sloužit usnesení soudu hlavního závodu, kterým se výmaz nařizuje. Za stejných podmínek, za jakých lze přikročiti k výmazu u firem domácích, t. j. když je zánik bezpečně zjištěn (§ 4), nebo když lze na něj ze známých okolností usuzovat (§ 5), možno provésti i výmaz representací cizích společností.

Možnost navrhnouti obnovu původního zápisu tehdy, objeví-li se, že soud firmu vymazal na podkladě mylné domněnky o jejím zániku, vyhrazuje osnova pouze osobám k opovědi povinným. Okruh ostatních interesentů, zejména věřitelů společenských útvarů může uplatniti své zájmy na protokolaci způsobem uvedeným v odstavci 4 § 5 osnovy. Věřitelé kupce-jednotlivce, resp. veřejné neb komanditní společnosti nejsou výmazem ve svých zájmech ohroženi a nebylo proto nutno jejich zájmy zvláště chránit, stejně tak jako zájmy jiných interesentů než věřitelů.

Dekret č. 79/1945 Sb. uložil rejstříkovým soudům v pohraničí, aby z rejstříků vedených okupanty přenesly firmy tam zapsané do rejstříků vedených podle československého práva. Nemělo by smyslu přenášeti do těchto rejstříků firmy neživé. Proto osnova připouští, aby nebyly převáděny ty firmy, jejichž majitelé byli odsunuti nebo odešli za hranice a nezanechali tu majetek daný pod národní správu podle dekretu č. 5/1945 Sb. nebo jsoucí ve správě Fondu národní obnovy podle dekretu č. 108/1945 Sb. Pokud jde o prvou podmínku (t. j. odsunutí Němců nebo odchod jejich za hranice), spokojuje se osnova u společenských útvarů, stalo-li se tak u jejich správních orgánů, poněvadž za hlavní předpoklad nutno považovati, že tu není majetku těchto útvarů. Proto se v odstavci 2 § 8 uvádí, že nutno k převodu přikročiti i dodatečně, objeví-li se nějaké jmění.

Aby rejstříkové soudy mohly náležitě splniti úkoly, které jim ukládají §§ 3 až 5 a § 8 osnovy, přikazuje se všem soudům, úřadům, notářům a revisním svazům (na Slovensku veřejným notářům a družstevním ústředím) jakož i obchodním a živnostenským komorám, aby jim byly nápomocny tím, že jsou povinny neprodleně jim oznamovati skutečnosti, které jsou důležité pro jejich postup podle citovaných předpisů. Bude-li tato povinnost řádně plněna, usnadní to nejen práci rejstříkových soudů, ale i provedení očisty rejstříků ve značnějším měřítku.

Poněvadž nutno předpokládati, že v případech výmazu firem z moci úřední nebudou soudu zpravidla známy osoby, od kterých by mohl požadovati úhradu nákladů s výmazem spojených, stanoví se, že se publikace v časopisech určených k uveřejňování soudních zápisů děje zdarma.

Pokud není specielní úpravy v navrženém zákoně, bude se řízení podle oddílu II spravovati na Slovensku ustanoveními nař. č. 68.300/ 1914 I. M. (uh. m. sprav.); prakticky tu půjde ponejvíce o předpisy o opravných prostředcích.

V § 4 zákona č. 183/1928 Sb. bylo stanoveno, že pozdější pokles daňového základu nemá vlivu na provedenou protokolaci. Poněvadž v § 2, odst. 2 a 3 osnovy byla tato věc upravena odchylně, bylo třeba ustanovení § 4 cit. zák. zrušiti. Stejně tak bylo třeba zrušiti i zákon ze dne 28. května 1942, č. 89 Sl. z., který upravoval výmaz zaniklých firem z firemního rejstříku z moci úřední odchylně, než to činí osnova. Je v zájmu unifikace, aby i rejstříkové právo bylo pokud možno sjednoceno; v daném případě je to na místě tím spíše, že úprava slovenská pochází z doby nesvobody. Nebylo by však účelné brániti tomu, aby případy, které jsou ještě v běhu, nebyly dokončeny podle předpisů dříve platných.

Úprava, o kterou jde, připouští, aby zákon nabyl účinnosti v normální době. Provedení zákona nezpůsobí státní pokladně žádné zvláštní výdaje.