Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Při rozdělení pozůstalosti lze děliti zemědělský podnik jen, pokud výměra jednotlivých reálných dílů (souborů pozemků), které dělením zemědělského podniku vzniknou, nečiní:

a) v oblasti řepařské méně než 4 ha,

b) v oblasti obilnářské méně než 6 ha,

c) v oblasti bramborářské méně než 8 ha,

d) v oblasti pastvinářské a pícninářské méně než 10 ha (nadále jen "nejmenší přípustná výměra").

(²) Neodpovídá-li bonita převážné části pozemků zemědělského podniku bonitě dotčené výrobní oblasti, nebo leží-li podnik v různých výrobních oblastech, vysloví pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, že se zemědělský podnik posuzuje podle oblasti, které odpovídá bonita zemědělských pozemků, o něž jde.

(³) Zemědělský podnik je dovoleno děliti pod nejmenší přípustnou výměru k doplnění zemědělských podniků spoludědiců, avšak jen, pokud přejimateli, čítajíc i jeho ostatní pozemky, zbudou pak pozemky alespoň v nejmenší přípustné výměře; jinak je dělení zemědělského podniku pod nejmenší přípustnou výměru dovoleno jen z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména jde-li o zahradnictví, vinařství, chmelařství a pod.

(⁴) Spoluvlastnických podílů na zemědělském podniku lze při rozdělení pozůstalosti nabýti jen potud, pokud by reálné díly, odpovídající spoluvlastnickým podílům, měly alespoň nejmenší přípustnou výměru.

(⁵) Náleží-li k pozůstalosti zemědělský podnik, který nepřesahuje nejmenší přípustnou výměru, nebo zemědělský podnik, který by podle dosažitelné dohody nebo vzhledem k počtu dědiců mohl býti rozdělen jen tak, že by došlo ke vzniku souboru pozemků o menší výměře nebo ke vzniku spoluvlastnického podílu, jemuž by odpovídal reálný díl menší výměry, buď rozdělení pozůstalosti provedeno soudem, a to podle předpisů tohoto zákona.

(⁶) Výrobní oblasti podle odstavce 1 určí vláda nařízením.

(¹) Součástmi zemědělského podniku jsou všechny nemovitosti sloužící zemědělským účelům, které náležejí vlastníku podniku a tvoří se zemědělským podnikem, z kterého se na nich pravidelně hospodaří, hospodářskou jednotku.

(²) Součástmi zemědělského podniku jsou též práva spojená s držbou podniku nebo jednotlivých nemovitostí k němu náležejících, zejména radikované živnosti, práva vodní, právo k pastvě nebo právo k braní dříví na pozemcích obecních nebo na jiných cizích nebo společných pozemcích.

(³) Vznikne-li pochybnost o tom, zda jde o zemědělský podnik ve smyslu tohoto zákona, nebo o tom, které nemovitosti nebo která práva je považovati za součást zemědělského podniku, rozhodne pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců.

O tom co je považovati za příslušenství zemědělského podniku, platí ustanovení občanského práva. K příslušenství náleží tedy i hospodářský inventář, pokud je ho třeba k řádnému provozování zemědělského podniku. Rozsah potřebného hospodářského inventáře stanoví soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců.

(¹) Jde-li o zemědělský podnik uvedený v § 1, odst. 5, pokusí se pozůstalostní soud, aby bylo dosaženo mezi spoludědici dohody o tom, kterým z nich bude podnik převzat nebo jak a mezi které spoludědice bude v mezích ustanovení § 1 rozdělen; nedojde-li k dohodě, rozhodne o tom pozůstalostní soud usnesením.

(²) Nejde-li o zemědělský podnik uvedený v § 1, odst. 5, platí s obmezením podle § 1, odst. 1, 2 a 4 o rozdělení pozůstalosti všeobecná ustanovení.

(¹) Při ustanovení přejimatele z dědiců zákonných je dbáti toho, zda lze očekávat, že přejimatel bude sám v zemědělství pracovat, a zda má způsobilost býti výkonným zemědělcem. Soud ustanoví přejimatele podle pořadí zákonné dědické posloupnosti. Z několika dědiců nastupujících zároveň ustanoví soud jednotlivé, přihlížeje především k jejich způsobilosti pro zemědělství, nedohodnou-li se jinak, k převzetí zemědělského podniku podle těchto směrnic:

a) Zpravidla ustanoví mužské dědice před ženskými a z několika dědiců téhož pohlaví starší před mladšími, příbuzné podle stupně bližší před vzdálenějšími a rodné děti před dětmi osvojenými.

b) Není-li tu potomků zůstavitelových, ustanoví pozůstalého manžela; na Slovensku se stává pozůstalý manžel dědicem před větevnými dědici, pokud manželství nebylo z jeho viny rozvedeno.

(²) Soud se může, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, je-li to podle osobních vlastností zúčastněných zákonných dědiců nebo podle poměrů případu nutné, odchýliti od směrnic podle odstavce 1. Učiní tak zejména, měla-li by zemědělský podnik převzíti osoba zbavená svéprávnosti zcela nebo zčásti, dále osoba, která je pro duševní nebo tělesné vady nezpůsobilá osobně hospodařiti v zemědělském podniku, kdo je zřejmě náchylný k marnotratnictví, komu jeho povolání nedovoluje hospodařiti v zemědělském podniku osobně, nepřítomný, nelze-li vyčkati jeho návratu, nebo ten, kdo je již vlastníkem zemědělského podniku o výměře stanovené v § 1, odst. 1 nebo větší, neodevzdá-li zemědělský podnik nejblíže povolanému za cenu, která se vyšetří podle § 6.

(³) Tato ustanovení platí přiměřeně i tehdy, když soud dělí (§ 4, odst. 1) zemědělský podnik na reálné díly mezi několik spoludědiců.

(¹) Nabylo-li usnesení podle § 4, odst. 1 právní moci, pokusí se pozůstalostní soud o dohodu dědiců, jaká hodnota má býti vzata za základ při převzetí zemědělského podniku, po případě jeho reálných dílů, jež rozdělením mají vzniknouti. Nedohodnou-li se, určí soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, výnosovou hodnotu zemědělského podniku nebo i výnosovou hodnotu vznikajících reálných dílů ke dni úmrtí zůstavitele a stanoví pak přejímací cenu.

(²) Soud přikáže ke krytí dědických podílů spoludědiců jednotlivé části ostatního pozůstalostního jmění, a nemohou-li býti podíly takto zcela uhrazeny a byl-li by jimi nebo neuhrazenou jejich částí zatížen zemědělský podnik nebo vznikající reálný díl tak, že by bylo pochybné, zda jej přejimatel udrží a z něho bude slušně živ, může, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, dědické podíly přiměřeně snížiti, při čemž přihlédne k sociálnímu postavení dědiců, k osobnímu přičinění a k nákladům, které bez náhrady vynaložili k udržení a ke zvelebení zůstavitelova podniku.

(³) Není-li o tom dohody, stanoví soud lhůtu k zaplacení částek, které bude přejimatel povinen vyplatiti na dědické podíly spoludědiců, nebo ke splacení povolených splátek, a výši úroků, které je platiti z nesplacených částek. Není-li jiné dohody, buď nařízeno, že vlastnické právo přejimatelovo k zemědělskému podniku (reálnému dílu) může býti vloženo jen za současného vkladu zástavního práva pro pohledávky z částek, které je přejimatel povinen vyplatiti na dědické podíly spoludědiců.

(¹) Jestliže přejimatel do deseti let od úmrtí zůstavitele zcizí zemědělský podnik nebo převzatý reálný díl nebo zcizí z nich najednou nebo po částech tolik, že odhadní hodnota zbývajících součástí zemědělského podniku (reálného dílu) nečiní ani polovinu odhadní hodnoty celého zemědělského podniku (reálného dílu), bude povinen vyplatiti ustupujícím spoludědicům, ač-li se práva žádati náhradu výslovně nezřekli, částku, o kterou dosažená prodejní cena převyšuje hodnotu, ve které zcizený zemědělský podnik (reálný díl) nebo jeho zcizenou část převzal. Hodnota, ve které přejimatel zcizenou část převzal, buď vypočtena z celkové přejímací ceny podle poměru, ve kterém je odhadní hodnota zcizené části k odhadní hodnotě převzatého podniku (reálného dílu). Od prodejní ceny bude odečtena hodnota zlepšení, která přejimatel provedl, zjištěná soudním odhadem. Po smrti spoludědiců mají právo žádati náhradu jejich zákonní dědicové.

(²) K zajištění náhradních nároků spoludědiců vloží se současně se vkladem vlastnického práva pro přejimatele zástavní právo na zemědělský podnik (reálný díl) až do výše jedné třetiny částek, které je přejimatel povinen vyplatiti na jejich dědické podíly.

Ustupující spoludědicové si mohou při dělení pozůstalosti vyhraditi prohlášením vůči soudu k zemědělskému podniku (reálnému dílu) právo předkupní na dobu deseti let od úmrtí zůstavitele. Právo předkupní jim přísluší v pořadí, ve kterém jsou povoláni k převzetí zemědělského podniku (§ 5, odst. 1) nebo jeho reálného dílu. O knihovním zápisu předkupního práva platí přiměřeně ustanovení § 6, odst. 3, věty druhé.

Převádí-li přejimatel na svého manžela ideální díl zemědělského podniku (reálného dílu), nelze užít předkupního práva podle § 8, a pokud převedený ideální díl není větší než polovina, nepřísluší ani náhradní nárok podle § 7; předkupní právo nebo nárok na náhradu lze proti přejimatelovu manželu uplatnit teprve, když manžel svůj spoluvlastnický podíl zcela nebo zčásti dále zcizí.

Ustupující spoludědicové, pokud mají způsobilost býti výkonnými zemědělci, mají přednostní právo na příděl půdy podle předpisů o přidělování zemědělské půdy po ostatních skupinách osob požívajících tohoto práva.

(¹) Má-li podle pořízení pro případ smrti připadnouti zemědělský podnik (§ 1, odst. 5) nebo jeho reálný díl jediné osobě, ustanoví soud přejimatele, není-li dohody podle § 4, odst. 1, především podle vůle zůstavitelovy. Je-li však tato osoba k převzetí nezpůsobilá (§ 5, odst. 2), vyloučí ji soud usnesením z převzetí zemědělského podniku (reálného dílu) a ustanoví zároveň přejimatelem jiného způsobilého dědice, po případě jde-li o dovětek, odkazovníka. Přitom mají přednost dědicové (odkazovníci), kteří jsou zároveň dědici zákonnými, a rozhoduje mezi nimi pořadí podle § 5. Ten, kdo byl takto vyloučen z převzetí zemědělského podniku (reálného dílu), nabývá nároku na to, co podle pořízení pro případ smrti má připadnouti tomu, kdo je místo něho ustanoven přejimatelem. Nerovná-li se hodnota tohoto dědického podílu nebo odkazu výnosové hodnotě zemědělského podniku (reálného dílu), je přejimatel povinen nahraditi vyloučenému dědicovi (odkazovníku) rozdíl mezi těmito hodnotami, při čemž soud postupuje přiměřeně podle § 6, odst. 2. O zaplacení a zajištění tohoto rozdílu platí přiměřeně ustanovení § 6, odst. 3. Opatřeními podle tohoto odstavce nejsou dotčeny nároky na povinný díl.

(²) Také v těchto případech se soud pokusí o dohodu, v jaké hodnotě má být zemědělský podnik (reálný díl) převzat, a nebude-li dosaženo dohody, určí přejímací cenu podle § 6, odst. 1.

(³) Není-li v pořízení pro případ smrti ustanovení o splácení, úrokování nebo zajištění nesplacených částek, které má přejimatel plniti na podíly ostatních spoludědiců, je užíti přiměřeně ustanovení § 6, odst. 3.

(⁴) Ustanovil-li zůstavitel v pořízení pro případ smrti několik spoludědiců (odkazovníků), avšak neurčil, který z nich má převzíti zemědělský podnik (§ 1, odst. 5), buď postupováno podle § 4, odst. 1. Při ustanovení přejimatele mají přednost spoludědicové (odkazovníci), kteří jsou zároveň zákonnými dědici; o výběru přejimatele z těchto spoludědiců (odkazovníků) platí ustanovení § 5. Má-li býti ustanoven přejimatel ze spoludědiců (odkazovníků), kteří nejsou zároveň zákonnými dědici, jsou jednotliví z nich povoláni, nedohodnou-li se jinak, k převzetí zemědělského podniku tak, že mají zpravidla přednost mužští dědicové (odkazovníci) před ženskými a mezi několika dědici (odkazovníky) téhož pohlaví starší před mladšími. Také o jejich způsobilosti platí předpis § 5. V dalším jest užíti ustanovení §§ 6 až 10 v těchto případech přiměřeně.

(¹) Pro výpočet povinného dílu buď vzata za základ přejímací hodnota zemědělského podniku, stanovená dohodou nebo určená soudem podle § 6, odst. 1 nebo podle § 11, odst. 2. Hodnota určená soudem je základem pro vyměření poplatků z převodu nemovitostí a daně dědické.

(²) Obmezením povinného dílu není:

1. ustanoví-li soud lhůtu k zaplacení částek, které bude přejimatel povinen vyplatiti na dědické podíly (§ 6, odst. 3), nebo

2. učiní-li zůstavitel v platném pořízení pro případ smrti opatření,

a) jímž propůjčuje až do přejimatelovy zletilosti jeho otci nebo matce k podniku právo požívací se závazkem, aby, pokud požívací právo trvá, přejimatele a jeho nezletilé spoludědice, tyto až do splatnosti částek, které dluží přejimatel na jejich dědické podíly, nebo nabudou-li zletilosti dříve, až do dosažení zletilosti vychovával, a potřebují-li to, v podniku vydržoval, nebo

b) jímž se odkládá splatnost částky dlužné na dědický podíl až do zletilosti spoludědice a přejimateli se ukládá závazek, aby nezletilého vychovával, a potřebuje-li to, v podniku vydržoval.

Nemůže-li nezletilý spoludědic býti v podniku vydržován, poněvadž to nedopouští příprava k povolání, které si zvolil, nebo jeho výkon, nastupuje na místo závazku k vydržování povinnost vypláceti úroky, které byly nebo budou pro takový případ smluveny, a nestane-li se tak, soudem stanoveny.

Dohody o hodnotě zemědělského podniku (reálného dílu), podílech spoludědiců, splátkách, zajištění pohledávek spoludědiců a o výši úroků vyžadují, jsou-li dědicové nesvéprávní, schválení poručenským (opatrovnickým) soudem.

Místně příslušný berní (poplatkový) úřad buď zpraven o roku, určeném k jednání o dohodu podle § 6, odst. 1 a § 11, odst. 2; je oprávněn účastniti se jednání svým zástupcem a podati své připomínky.

Soud, rozhoduje o rozdělení pozůstalosti, vysloví, že se rozdělení stalo podle ustanovení tohoto zákona.

(¹) Jediný přejimatel zemědělského podniku (§ 1, odst. 5) může býti ustanoven dohodou účastníků i tehdy, byl-li zemědělský podnik ve spoluvlastnictví zůstavitele a jeho pozůstalého manžela nebo jiného zákonného dědice.

(²) I není-li takové dohody, je pozůstalý manžel, který je vedle zůstavitele jediným spoluvlastníkem zemědělského podniku (§ 1, odst. 5), oprávněn převzíti spoluvlastnický podíl zůstavitelův jako jediný přejimatel zemědělského podniku, zemřel-li zůstavitel bez potomstva; to neplatí, pokud to odporuje ustanovení dědické smlouvy.

(³) Není-li to na překážku uspokojivému vypořádání nároků všech spoludědiců, může soud ustanoviti pozůstalého manžela přejimatelem zemědělského podniku (§ 1, odst. 5) i tehdy, jsou-li tu pozůstalé děti, které by podle § 5, nebo podle § 11 byly povolány převzíti zemědělský podnik, avšak ihned tak učiniti nemohou nebo to ze závažných důvodů není prozatím vhodné, jestliže zároveň obmezí vlastnické právo přejimatele k zemědělskému podniku na způsob svěřenského náhradnictví ve prospěch pozůstalých dětí, po případě některého z nich; nejsou-li všechny pozůstalé děti nesvéprávné, může se tak stát jen, dohodnou-li se o tom všichni účastníci. Toto opatření možno učiniti i tehdy, náleží-li do pozůstalosti toliko spoluvlastnický podíl na takovém zemědělském podniku a je-li vedle zůstavitele jediným spoluvlastníkem pozůstalý manžel; obmezení na způsob svěřenského náhradnictví se musí v takovém případě vztahovati na celý zemědělský podnik. Před rozhodnutím vyslechne soud nejbližší pokrevní příbuzné zůstavitelovy, není-li to však možné, okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců a podle potřeby jiné osoby přezvědné.

(⁴) Ustanovení tohoto dílu zákona je v takových případech užíti přiměřeně.

(⁵) Nedojde-li k převzetí podle předchozích ustanovení, může býti spoluvlastnický podíl na zemědělském podniku, náležející do pozůstalosti, rozdělen na další ideální díly, jen pokud by reálné díly, odpovídající vznikajícím ideálním dílům, měly alespoň nejmenší přípustnou výměru.

Jsou-li všichni dědicové nebo všichni odkazovníci, povolaní k převzetí zemědělského podniku, nezpůsobilí, ustanoví soud přejimatelem toho, kdo je nejméně nezpůsobilý.

(¹) Zemědělskou půdu lze děliti reálně právními jednáními mezi živými nebo při dědické posloupnosti jen tehdy, když dělením vzniknou pozemky účelně obdělavatelné o výměře alespoň 0.50 ha. Právní jednání a nařízení zůstavitelova tomu se příčící jsou neplatná.

(²) Účelně obdělavatelný je pozemek, k němuž je stálý příjezd a který je alespoň 15 m široký.

(³) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o dělení pozemků pro stavební účely nebo pro jiné účely, pro které je možno vyvlastňovati ve veřejném zájmu, dále zvětší-li se rozdělením pozemků pozemky sousedící nebo jde-li o dělení za účelem arondace nebo ve scelovacím řízení.

(⁴) Ideálního dílu zemědělského pozemku nelze nabýti právními jednáními mezi živými nebo při dědické posloupnosti, jestliže by reálný díl jemu odpovídající měl výměru menší než 0.5 ha. Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí tu přiměřeně. Při zákonné posloupnosti dědické je nutno, nedojde-li k dohodě, kterou by vznik takového ideálního dílu byl vyloučen, pozemek nebo spoluvlastnický podíl, které by se měly dělit, prodat v dobrovolné dražbě. Obmezení tato neplatí, nabývá-li spoluvlastnického podílu původního spoluvlastníka, jemuž by odpovídal reálný díl o výměře menší než 0.5 ha, jediná osoba.

(⁵) Ke knihovní žádosti o zápis dělení parcel, sloužících zemědělským účelům, jest připojiti potvrzení katastrálního měřického úřadu nebo prohlášení úředně oprávněného civilního geometra (zeměměřičského inženýra) na geometrickém polohopisném plánu (§ 42, odst. 7 katastrálního zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), že ustanovení tohoto zákona byla zachována. Jde-li o zápis spoluvlastnictví k zemědělskému pozemku, jest připojiti potvrzení katastrálního měřického úřadu.

(¹) Kdo zamýšlí prodati zemědělský pozemek, je povinen to oznámiti místnímu národnímu výboru obce, do jejíhož katastrálního území pozemek patří, a uvést číslo vložky pozemkové knihy, číslo parcely a prodejní podmínky. Za zemědělský pozemek se tu nepovažuje pozemek, který byl prohlášen podle stavebního řádu za stavební, i když dočasně slouží zemědělským účelům. Místní národní výbor vydá o tom nejdéle do tří dnů ode dne, kdy mu bylo oznámení doručeno, vyhlášku, která musí býti uveřejněna na úřední desce 8 dnů. V dalších 8 dnech mohou zájemci oznámiti místnímu národnímu výboru doporučeným dopisem nebo dopisem odevzdaným na potvrzení, zda koupí pozemek za podmínek uvedených ve vyhlášce a zda a z kterého důvodu uplatňují přednostní právo na koupi (odstavec 2), uvedše výměru vlastního zemědělského podniku, a jde-li o vlastníka pozemku sousedícího s prodávaným pozemkem, též délku společné hranice. Oznámení uchazečů, která vyhovují tomuto ustanovení, odevzdá místní národní výbor neprodleně vlastníku pozemku. Nepřihlásil-li se nikdo z přednostních uchazečů (odstavec 2), může vlastník pozemek volně prodat za podmínek uvedených ve vyhlášce.

(²) Z přihlášených uchazečů mají přednostní právo na koupi pozemků, jejichž zemědělský podnik nemá nejmenší přípustnou výměru (§ 1, odst. 1), a to v pořadí těchto skupin:

1. děti,

2. sourozenci,

3. manžel,

4. rodiče,

5. vlastníci sousedících pozemků,

6. pachtýři pozemků, jež mají býti prodány, a to pokud v obci nebo v sousední obci na půdě sami hospodaří.

(³) Jde-li o uchazeče různých skupin (odstavec 2), má přednost skupina označená nižším pořadovým číslem před skupinou s vyšším pořadovým číslem, uvnitř skupin (odstavec 2, č. 1 až 4) má přednost uchazeč rodu mužského před uchazečem rodu ženského, při stejném pohlaví starší před mladším. Mezi vlastníky sousedících pozemků (odstavec 2, č. 5) má přednost ten, kdo má celkovou výměru menší, při stejné výměře ten, jehož pozemek má delší hranice s prodávaným pozemkem.

(⁴) Vlastník pozemku (odstavec 1) je povinen oznámiti místnímu národnímu výboru ve lhůtě jednoho měsíce, počítané ode dne, kdy mu byla odevzdána oznámení uchazečů, komu a za jakých podmínek pozemek prodal, nebo že od zamýšleného prodeje upustil. Místní národní výbor vydá o tom do tří dnů ode dne, kdy mu bylo oznámení doručeno, vyhlášku, která musí býti vyvěšena na úřední desce 8 dnů. Zájemce, jehož přednostní právo na koupi bylo porušeno, může se domáhati v propadné lhůtě jednoho měsíce ode dne vyvěšení vyhlášky žalobou proti tomu, kdo pozemek koupil, aby mu ho pustil za cenu, kterou sám zaplatil, nejvýše však za cenu přípustnou podle obecných cenových předpisů.

(⁵) Ke knihovní žádosti o zápis prodeje zemědělských pozemků je připojiti potvrzení místního národního výboru, že bylo dbáno předchozích ustanovení.

(⁶) Při prodeji zemědělských pozemků v exekuční a dobrovolné dražbě přísluší skupinám uvedeným v odstavci 2 přednost před nejvyšším podatelem, jestliže do 8 dnů po dražbě složí nejvyšší podání u soudu (úřadu), u něhož se dražba koná. O vzájemném poměru těchto skupin a o poměru v téže skupině platí ustanovení odstavce 3.

(⁷) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčena předkupní práva, která byla knihovně zajištěna na zemědělských pozemcích před účinností tohoto zákona.

(⁸) Tato ustanovení neplatí, prodává-li se zemědělský podnik pro účely, pro které lze podle platných předpisů vyvlastnit.

Ustanovení přídělového zákona ze dne 13. ledna 1920, č. 81 Sb., dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekretu presidenta republiky ze dne 20. června 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, a nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64. Sb. n. SNR, zůstávají tímto zákonem, pokud z § 10 neplyne něco jiného, nedotčena.

O opravných prostředcích v soudním řízení k rozdělení pozůstalosti, upraveném tímto zákonem, platí i na Slovensku výhradně ustanovení oddělení pátého zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

(¹) Zákon ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z., jímž se zavádějí zvláštní předpisy o rozdělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti, a zákon ze dne 7. srpna 1908, č. 68 čes. z. z., jímž se zavádějí zvláštní předpisy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti, se zrušují.

(²) Pozůstalosti po osobách, které zemřely před účinností tohoto zákona, se projednají a rozdělí podle dosavadních předpisů; ustanovení § 18 se v těchto případech neužije.

Tento zákon nabývá účinnosti třicátého dne po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

O dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení platí jedině v Čechách zvláštní předpisy, a to zemský zákon ze dne 7. srpna 1908, č. 68 čes. z. z., vydaný podle říšského zákona ze dne 1. dubna 1889, č. 52 ř. z. V ostatních zemích neplatí podobné předpisy. Získané zkušenosti a šetření, které bylo o potřebě podobných předpisů zavedeno, ukázaly, že takové předpisy jsou účelné. V zemích České a Moravskoslezské nemají sice ten význam, jaký jim byl kdysi připisován, protože v těchto zemích je zakořeněný zvyk zemědělský podnik neděliti. Spoludědicové, zpravidla na zemědělské usedlosti vyrostlí, mají obyčejně tolik pochopení, že sami uznávají nemožnost dělení. Dochází zde proto za přispění pozůstalostního soudu zpravidla k dohodě, podle níž převezme zemědělský podnik jeden ze spoludědiců a ostatní obdrží dědické podíly v penězích. I když v zemích České a Moravskoslezské dochází zpravidla k dohodě o převzetí zemědělského podniku jedním spoludědicem, je třeba podobného zákonného ustanovení jako normy podpůrné pro případy, že se vyskytne spoludědic, který bez ohledu na potřebu udržeti statek, žádá o přidělení do spoluvlastnictví, aby eventuálním prodejem či rozprodejem vytěžil ze statku pro sebe co nejvíce. Takové počínání bylo by s hlediska národohospodářského škodlivé. Proto byly již delší dobu snahy, aby shora uvedený zákon, ovšem pozměněný, byl rozšířen na celé území státu, zejména na Slovensko.

Pokud jde o Slovensko, je tam zakořeněn zvyk opačný než v zemích České a Moravskoslezské, t. j. zvyk děliti zemědělské podniky, a nejen ty, nýbrž i každou parcelu, takže řádné obdělávání půdy je mnohdy nemožné. To souvisí se zvláštními hospodářskými poměry této země, kde hospodář hospodaří zpravidla až do smrti, zatím co ženatí synové zůstávají všichni na statku, čímž vznikne jedna velká rodina, zahrnující několik rodin, která hospodaří společně až do smrti hospodáře. Po jeho smrti si dědicové rozdělí rovným dílem jak pozemkový, tak i jiný majetek. Tím vzniká roztříštěnost zemědělské půdy až do nemožnosti, která vylučuje racionální hospodaření. Majetek se dělí velmi často na nepatrné ideální části a provedení dělení by vedlo ve skutečnosti k absurdnostem. Takové spoluvlastnictví lze těžko zatížiti a dochází při něm nutně i k nákladným procesům. Starý hospodář je těžko přístupný novotám, nemá zájem na investicích a na zlepšení hospodaření. Dohody o převzetí zemědělského podniku jediným spoludědicem, k nimž zpravidla dochází v zemích České a Moravskoslezské, jsou na Slovensku stále jen výjimkou. Přesto nebyl shora uvedený zákon rozšířen na Slovensko, a to hlavně proto, že nebylo možno zaopatřiti děti opouštějící otcovský dům.