Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Cizinka nabývá sňatkem se státním občanem československým jeho státního občanství, vysloví-li ministerstvo vnitra na její žádost s nabytím souhlas. Žádost o souhlas může býti podána již před sňatkem, nejpozději však do tří měsíců po něm. I když byl souhlas udělen po sňatku, hledí se na věc tak, jako by byla cizinka nabyla československého státního občanství dnem sňatku.

(²) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, obnoví-li rozvedená cizinka platně manželské společenství se svým manželem státním občanem československým.

(¹) Státní občanka československá pozbývá svého státního občanství sňatkem s cizincem, nabývá-li sňatkem státní příslušnosti svého manžela podle právního řádu jeho vlasti, ačli ministerstvo vnitra nevysloví na její žádost podanou buď před sňatkem nebo nejpozději do tří měsíců po něm, že se jí ponechává československé státní občanství. I když došlo k příznivému vyřízení žádosti po sňatku, jest míti za to, že ztráta československého státního občanství nenastala.

(²) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, obnoví-li rozvedená státní občanka československá platně manželské společenství se svým manželem cizincem.

Osoby bydlící v cizině mohou podati žádost podle § 1 nebo § 2 také u příslušného československého zastupitelského úřadu.

Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle tohoto zákona na zemské národní výbory, na Slovensku na pověřenectvo vnitra.

Pro rozhodování o žádostech podle §§ 1 a 2 platí směrnice, které vydá vláda na návrh ministra vnitra.

Dosavadní předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Osnova jest pouhým výsekem z chystané osnovy zákona o nabývání o pozbývání československého státního občanství. Důvody povahy mezinárodní a vnitrostátní nedovolují, aby se přistoupilo již dnes k projednávání osnovy všeobecné. Předmětná osnova obírá se tudíž zatím jen úpravou otázek nejaktuálnějších.

K jednotlivým ustanovením osnovy, pokud vyžadují bližšího vysvětlení, se poznamenává:

K § 1: Podle platného práva československého nabývá cizinka sňatkem se zdejším státním občanem státního občanství československého. Nová úprava této otázky je proto nutnou, poněvadž takto se mohou nežádoucí cizinky, zejména Němky a Maďarky, státi snadno československými státními občankami. Osnova váže nabytí čs. státního občanství na souhlas úřadu.

Bylo by velmi nepružné, kdyby se přímo v zákoně stanovily podmínky, za kterých by souhlas s nabytím československého státního občanství cizinkou, provdavší se za našeho státního občana, nemohl býti odepřen. Lepší je řešení, podle kterého ministerstvo vnitra rozhoduje o takových žádostech podle volné úvahy, při čemž vláda stanoví - zejména podle dočasné mezinárodní situace - závazné směrnice pro rozhodování.

Cizinkou je podle ustáleného názvosloví osoba, která nemá československého státního občanství, tedy občanka cizího státu nebo také osoba bez státní příslušnosti.

Ustanovení odstavce 2 platí pro případy, kdy manželka, která v době po rozvodu pozbyla československého státního občanství, obnoví manželské společenství se svým manželem, který buď byl v době rozvodu a v době obnovení manželského společenství ještě je státním občanem československým, anebo nabyl československého státního občanství teprve po rozvodu.

K § 2: Podle dosavadního právního stavu pozbývá naše státní občanka sňatkem s cizincem vždy svého státního občanství. Do tohoto stavu činí osnova průlom. Dovoluje, aby naše občanka, která nabývá sňatkem státní příslušnosti svého manžela, buď již před sňatkem nebo do určité doby po něm mohla prohlásiti u úřadu, že si ponechává státní občanství československé. Při vyřizování žádosti uváží úřad jak zájmy strany, tak i zájmy veřejné, maje na zřeteli též případné závazky mezinárodní v tom směru převzaté. Pokud ovšem žena nenabývá sňatkem státní příslušnosti svého manžela podle právního řádu jeho vlasti, nepozbude státního občanství československého, aby zabráněno bylo apatriditě. Tak tomu bude zejména v případech, kdy žena se provdá za osobu bez státní příslušnosti. Osnova vyhovuje tím dávnému přání žen.

Ustanovení odstavce 2 platí pro případy, kdy rozvedená manželka, jež po rozvodu samostatně nabyla československého státního občanství, obnoví platně manželské společenství se svým manželem, který není československým státním občanem, ať již jím nebyl vůbec nebo československého státního občanství po rozvodu pozbyl, jakož i pro případy, kdy rozvedená manželka, které při sňatku s cizincem bylo ponecháno československé státní občanství podle odstavce 1, obnoví platně manželské společenství s manželem cizincem.