Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zřizuje se Československý ústav práce (dále pouze ústav) jako samostatná právnická osoba. Jeho sídlem je Praha. Činnost na Slovensku vykonává ústav prostřednictvím odbočky v Bratislavě.

Úkolem ústavu jest:

1. zkoumati předpoklady a přispívati k vytváření podmínek pro nejlepší účinnost, hospodárnost a bezpečnost práce ve všech složkách hospodářského i veřejného života badáním v oborech psychologie, fysiologie, sociologie a ekonomie práce, 2. vyšetřovati předpoklady a vypracovati návrhy pro stanovení směrnic spravedlivého hodnocení a odměňování práce tělesné i duševní.

(1) Ústav řídí představenstvo, skládající se z 33 členů, z nichž jmenuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry po dvou členech z oborů veřejné správy, zemědělství a průmyslu, po jednom členu z oborů dopravy, distribuce, veřejnoprávního sociálního pojištění, zdravotnictví, stavebnictví, řemesla a výživy. Čtyři členy jmenuje sbor pověřenců. Ústřední rada odborů jmenuje 16 členů, z nich 4 ze Slovenska. Za každého člena se jmenuje 1 náhradník. V čele představenstva stojí předseda ústavu, kterého zastupuje jeho náměstek. Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr sociální péče z členů představenstva; je-li předsedou Čech je jeho náměstkem Slovák a naopak.

(2) Členství v představenstvu trvá 3 roky a je funkcí čestnou. Jmenování může býti kdykoli odvoláno.

(3) Ministr sociální péče vydá v dohodě s ministrem financí na návrh představenstva jeho jednací řád a služební řád pro přijímání, zaměstnávání a propouštění zaměstnanců ústavu.

(4) Ústav spravuje podle směrnic udělených představenstvem ředitel a dva jeho náměstci, z nichž jeden spravuje odbočku ústavu v Bratislavě. Ředitel a jeho náměstci tvoří ředitelství ústavu. Ředitele a jeho náměstky jmenuje ministr sociální péče na návrh představenstva ústavu, a to náměstka, který má býti pověřen správou odbočky ústavu v Bratislavě, po slyšení pověřence sociální péče.

(5) Členové ředitelství jsou zaměstnanci ústavu. Pracovní a platové poměry zaměstnanců ústavu se řídí předpisy platnými pro zaměstnance v soukromoprávním poměru.

(1) Náklady ústavu se hradí:

a) z vlastních příjmů,

b) z příspěvků ministerstva sociální péče,

c) z jiných dobrovolných příspěvků, darů a pod.

(2) Za práce pro soukromé, družstevní a národní podniky a pro zařízení veřejné správy smí ústav požadovati úhradu nákladů podle směrnic a sazebníku, schválených ministerstvem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, a pokud jde o Slovensko, po slyšení příslušných pověřenectev.

(3) Rozpočet ústavu podléhá schválení ministerstev sociální péče a financí, kterým přísluší též schvalovati jeho účetní závěrku. Představenstvo ústavu i ředitelství jsou povinna hospodařiti podle schváleného rozpočtu s péčí řádného hospodáře. Jejich členové odpovídají za škodu, jež by vznikla zanedbáním těchto povinností.

(4) Ústav podléhá dozoru ministerstva sociální péče.

(1) Úřady a jiné orgány veřejné správy, odborové a zájmové organisace, orgány podniků národních, soukromých i družstevních, jakož i orgány zájmových zastupitelstev zaměstnanců jsou povinny ústav v jeho činnosti podporovati. Zejména jsou povinny podávati na vyzvání ústavu informace o všech skutečnostech, spadajících do oboru jeho působnosti, a dovoliti orgánům ústavu, pověřeným ministerstvem sociální péče nebo pověřenectvem sociální péče prováděním šetření a zkoumání, prohlídku všech svých zařízení a provozu, pokud je jí nezbytně třeba k plnění úkolů ústavu. Ústav i jeho orgány jsou povinny zachovávati úřední a obchodní tajemství, jakož i naprostou mlčenlivost o všem, čeho se při výkonu své činnosti dovědí. Tato povinnost trvá i po vystoupení z pracovního (služebního) poměru nebo po skončení činnosti. Při úkonech podle tohoto paragrafu jest nutno šetřiti ústavního zákona ze dne 19. dubna 1920, č. 293 Sb., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, jakož i ustanovení §§ 15, 16 a 17 zákona ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb., o telegrafech, pokud jde o zachování telegrafního a telefonního tajemství. Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, zůstávají nedotčena.

(2) Jednání a opomenutí osob, uvedených v předchozím odstavci, příčící se jeho ustanovením, trestá, pokud nejde o čin trestný soudem, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením do 30 dnů nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, budiž pro případ nedobytnosti vyměřen zároveň náhradní trest vězení, a to podle míry zavinění, do 30 dnů.

Ústav přejímá práva i závazky Ústavu lidské práce v Praze. Přejímá dále práva i závazky Revolučního odborového hnutí, týkající se Ústavu pro pracovní normy při Ústřední radě odborů v Praze za podmínek, jež budou stanoveny vládním nařízením vydaným podle § 7.

Vláda vydá nařízením bližší předpisy k provedení tohoto zákona, zejména o organisaci ústavu, o působnosti představenstva a ředitelství a o zřizování a působnosti jejich pomocných orgánů.

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 18. září 1942, č. 333 Sb., o Ústavu lidské práce.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Výzkum lidské práce provádějí dva ústavy v Praze. Ústav lidské práce zřízený nařízením č. 333/1942 Sb. a Ústav pro pracovní normy, zřízený v rámci Ústřední rady odborů. Prvý z nich se věnuje více činnosti theoretické (v oborech psychologie, fysiologie a sociologie práce), druhý převážně činnosti praktické (vyšetřuje předpoklady, podle nichž se stanoví podklady směrnic pro spravedlivé hodnocení práce). Na Slovensku pracuje Psychotechnický ústav v Bratislavě, zřízený v rámci zemského úřadu ochrany práce. Úhrn činnosti těchto ústavů je důležitý s hlediska organisace i ochrany práce do té míry, že je naléhavým požadavkem, aby jejich činnost byla soustředěna a podepřena jak finančně tak i jinak, hlavně propůjčením právní subjektivity. K tomu cílí ustanovení § 1 osnovy.

Základem našeho hospodářského řádu je organisovaná součinnost všech pracujících. Na organisovanost této součinnosti se při tom klade zvláštní důraz. Plánovitá práce i účelné řízení a pořádání vědeckými metodami jsou základem nového hospodářského myšlení. Vědecké metody jest nutno uplatňovati jak při organisaci výrobních prostředků a pracovních postupů (organisace věcná), tak i při dělbě práce a vedení lidí (organisace osobní). Bude se proto ústav zabývati všemi problémy osobní a věcné organisace práce ve správě, ve výrobě i v distribuci. Spadají sem pracovní, časové i pohybové studie, otázky podnikového plánování a přípravy práce, nejvhodnějších pracovních postupů, úpravy pracoviště, zábrany úrazové, potírání únavy, organisace podnikové zdravotní a sociální péče, hygienická opatření v závodech, rekreace, boj proti pracovním a materiálovým ztrátám atd.

Úhelným kamenem nového hospodářského řádu je spravedlivé řešení otázky mzdové. Mzda sama o sobě je jedním z nejvýznačnějších pořádajících a organisačních elementů hospodářského řádu, zejména pak pracovního úsilí člověka. Otázky hodnocení práce bude ústav řešiti vypracováním výkonnostních norem, mzdových soustav, soustav pracovních prémií, mzdového katalogu atd., jež pak budou podkladem pro státní řízení mzdové politiky.

Organisovaná součinnost jest založena na dělbě práce. Jednotlivé pracovní úkony, obory a povolání vyžadují od těch, kdož je mají zastávati, odlišné schopnosti. Při tom je žádoucí, účelné a hospodárné, aby každý podle možnosti vykonával takovou práci, ke které se svým tělesným i duševním založením nejlépe hodí. Účelná organisace schopností našeho národa je už proto mimořádně důležitá, že v těchto schopnostech jest uloženo naše nejvýznačnější hospodářské bohatství. Tento úsek organisačních zásahů do distribuce pracovních sil a zejména do volby povolání našeho dorostu má u nás už dobrou tradici. Psychotechnický ústav a jeho přebudováním vzniklý Ústřední psychotechnický ústav se zabýval převážně otázkami výběru a z tohoto ústavu vznikl pak rozšířením činnosti Ústav lidské práce. V součinnosti s ministerstvem sociální péče jest třeba budovati urychleně naše poradenství pro volbu povolání, odborně vycvičit potřebný počet poradců, vypracovati vhodné výběrové metody a pomůcky a přispět k zlepšení výběru žactva na všechny školy, zejména však na školy odborné, střední a vysoké. Důležitým úkolem je také vzbuzovati a podněcovati u mládeže vhodnými prostředky zájem o taková povolání a pracovní obory, které hospodářský plán a rozvoj nutně potřebuje.

Zvláštní pozornost je třeba věnovati také otázce výběru pracovníků v podnicích. Podnik má nejen své spolupracovníky zaměstnávati, nýbrž má dbáti také o to, aby každý ze spolupracovníků konal takové úkoly a práce, kde se jeho schopnosti nejlépe uplatní, při čemž jest třeba přihlížeti k přirozenému rozvoji pracovních schopností a odborných znalostí. Myšlenka trvalého výběru schopných pracovníků, zásada, že každému je třeba poskytnouti příležitost k nejlepšímu rozvinutí sil a schopností, musí ovládat celý náš hospodářský a kulturní život.

Návrh propracování metod a vyškolení odborníků pro řešení výběrových zásad bude jedním z předních a trvalých úkolů Ústavu práce stejně jako zkoumání předpokladů účelné organisace odborného školení a pracovního výcviku dorostu.

Důležitý úkol, který bude třeba vyřešit, je také taková výchova k práci, která by vedla k překonání nezdravé přehrady mezi prací manuální a prací duševní, zejména pak neúčelné nadhodnocování úřednických povolání. To je ovšem záležitost správné výchovy k práci již počínajíc obecnou školou a také na všech ostatních stupních školní docházky. I zde může Ústav práce nemálo přispět ke zpracování a řešení všech sem spadajících úkolů.

Odborné školení a praktický výcvik netýkají se však jen dorostu. Stejný, ne-li větší význam má i školení a systematické převádění zkušeností u ostatních pracovníků ve všech podnicích a institucích. Zde se činnost ústavu blízce dotýká činnosti Revolučního odborového hnutí, zejména činností, které odbory vykonávají svými školami práce. Ústav práce má býti v tomto směru přínosem a může theoreticky podložit a odborně prohloubit praktické působení škol práce.

Ústav práce má být institucí výzkumnou i aplikační, která ve své části praktické je dostatečně pružná a pohotová, která však na druhé straně nezanedbává theoretický výzkum a získávání theoretických podkladů pro praktickou aplikaci.

Takto bude ústav význačnou složkou československého výzkumnictví, která nabývá zvláštní důležitosti svým zaměřením k lidskému činiteli - pracujícímu člověku. Sovětský svaz vybudoval již dávno před válkou výzkumné ústavy práce a podle jejich vzoru byl již v roce 1936 koncipován Ústav lidské práce. Návrh zákona důsledně sleduje tehdy započatý vývoj a má na mysli vybudování instituce, která by soustředila všechny odborníky, kteří se zabývají výzkumem práce, na jednom místě v instituci po stránce osobní i věcné dokonale vybavené.

Ústav bude míti vlastní právní subjektivitu, čímž nabude samostatnosti potřebné ke zdolání úkolů uložených mu v § 2. Z těchto důvodů nebyla volena forma nesamostatného ústavu bez vlastní právní osobnosti, přičleněného k ministerstvu.

Úkoly v § 2 vytčené charakterisují ústav jako výzkumnou a aplikační instituci.

Složení představenstva (§ 3) má zajistiti splnění všech shora udaných požadavků zastoupením nejvíce dotčených hospodářských složek a Ústřední rady odborů z důvodů vyplývajících též ze zákona ze dne 16. května 1946, č. 144 Sb., o jednotné odborové organsaci. Členy představenstva jmenuje ministr sociální péče, jemuž ústav podléhá podle § 4, odst. 4 osnovy, v dohodě se zúčastněnými ministry.

Finančně má být ústav zajištěn v rozpočtu ministerstva sociální péče, kterému je také proto vyhražen vliv na kontrolu finančního hospodaření ústavu. Ústav však má mít také vlastní příjmy, a po této stránce má se jeho hospodaření přiblížit hospodaření samostatného národního podniku. Roční finanční náklad jest toho času odhadován asi na patnáct milionů Kčs. Kromě toho bude třeba přistoupiti k stavbě vhodné budovy pro ústav.

V § 5 je zajištěna ústavu možnost získávati údaje potřebné pro jeho práci, a zároveň zakázáno zneužívání dat takto získaných.

Převzetí závazků, obsažené v § 6, cílí k dosažení finančního pořádku v instituci vzniklé splynutím několika podstat.

Zákon je rámcový, k jeho provedení bude zapotřebí bližších předpisů, k jejichž vydání je potřebné zmocnění obsaženo v § 7. Pamatuje se zejména na to, že bude třeba utvořiti pracovní. komise pro jednotlivé úseky činnosti ústavu.