Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Správním úřadům národní bezpečnosti náleží úkol chránit lidová práva a svobody, zaručené ústavou, jakož i bezpečnost osoby a bezpečnost veřejného i soukromého majetku, a bdít nad veřejným pořádkem a veřejnou mravností, tak aby každý občan mohl žíti v klidu a bez obav.

(¹) Správními úřady národní bezpečnosti jsou: okresní národní výbory (okresní správní komise, okresní komisaři), v statutárních městech a v městech se zřízeným magistrátem místní (ústřední) národní výbory; zemské národní výbory; pověřenectvo vnitra; ministerstvo vnitra.

(²) Působnost správních úřadů národní bezpečnosti v jednotlivých jejich stolicích je upravena zvláštními předpisy.

(³) Působnost jiných úřadů a orgánů v oboru národní bezpečnosti (§ 1), stanovená zákonem nebo předpisy vydanými na podkladě zákona, zůstává nedotčena. Zejména zůstává nedotčena působnost místních národních výborů jako orgánů obcí, s omezením plynoucím z ustanovení § 31.

(⁴) Zvláštními předpisy je stanoveno, jak se správní úřady národní bezpečnosti účastní obrany státu.

(¹) Je-li nebezpečí v prodlení a vyžaduje-li veřejný nebo naléhavý soukromý zájem neodkladného rozhodnutí, učiní onen člen příslušného národního výboru (správní komise), jemuž podle vnitřní organisace náleží obstarávati dané úkoly národní bezpečnosti, v mezích působnosti tohoto národního výboru všechna potřebná opatření, i když by k nim jinak bylo potřebí usnesení sborového orgánu. Nemůže-li tak učiniti pro překážky faktické nebo právní, náleží učiniti tato opatření předsedovi.

(²) Žádá-li toho povaha věci, může orgán národního výboru (správní komise), jemuž podle vnitřní organisace náleží obstarávati úkoly národní bezpečnosti, pověřiti některého člena nebo přiděleného úředníka, aby jménem příslušného národního výboru v určité věci rozhodl nebo vykonával určité opakující se úkony nebo provedl nějaký úkol.

(³) Ve všech těchto případech (odstavec 1 a 2) buď příslušnému orgánu bez zbytečného odkladu podána zpráva o učiněném rozhodnutí nebo opatření.

(¹) U správních úřadů národní bezpečnosti první stolice buďtež úkoly národní bezpečnosti obstarávány v jediném referátě. Ministr vnitra vymezí směrnicemi, a to, pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra, rozsah působnosti tohoto referátu.

(²) V statutárních městech a v městech se zřízeným magistrátem se pro věci národní bezpečnosti zřizují úřadovny národní bezpečnosti příslušných národních výborů. Je-li to účelné pro usnadnění styku s obyvatelstvem, může místní (ústřední) národní výbor takového města zříditi se souhlasem ministerstva vnitra - na Slovensku pověřenectva vnitra - též pobočné úřadovny národní bezpečnosti.

(³) Úřadovnám národní bezpečnosti v statutárních městech a v městech se zřízeným magistrátem přidělí potřebné zaměstnance státní správa ze stavu zaměstnanců státní služby národní bezpečnosti. Zůstávají i nadále státními zaměstnanci a státní správa hradí též jejich osobní náklady. Ministr vnitra, na Slovensku pověřenec vnitra podle jeho směrnic, stanoví, které orgány rozhodují v osobních věcech těchto zaměstnanců.

(¹) Zřizuje se sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti (v dalším "Sbor"). Jeho úkolem je chrániti na celém území Československé republiky v rámci právních předpisů a podle příkazů správních úřadů národní bezpečnosti veřejné zájmy, jež náleží do tohoto oboru (§ 1). K úkolům Sboru náleží tudíž zejména: služba bezpečnostní a pořádková; střežení státních hranic; boj proti zločinnosti; výkonná služba k zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále k zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů, jakož i získávání, shromažďování a zpracovávání zpráv z těchto oborů; šetření o trestných činech soudních (úkony přípravného řízení podle trestních řádů).

(²) Zvláštními předpisy je stanoveno, jak se Sbor účastní obrany státu.

(³) Sbor je orgánem státní správy. Náklady spojené s jeho zřízením a udržováním se hradí z prostředků státních.

(⁴) Předpisů o Sboru podle tohoto zákona se přiměřeně použije tam, kde se v platných předpisech mluví o orgánech, kterým dosud příslušely jeho úkoly (o četnictvu nebo o policejních strážních sborech).

(¹) Sbor se tvoří:

1. z přijatých účastníků národního boje za osvobození;

2. z příslušníků:

a) četnictva,

b) sboru uniformované státní policie,

c) kriminální služby,

d) obecní výkonné policie;

3. ze zaměstnanců, vykonávajících službu kriminální nebo státně bezpečnostní, které jednotlivě určí ministerstvo vnitra, na Slovensku pověřenectvo vnitra se schválením ministerstva vnitra.

(²) Sbor "Národná bezpečnosť", vytvořený na Slovensku, stává se součástí Sboru podle odstavce 1.

(³) Členy Sboru se mohou státi jen českoslovenští státní občané české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, kteří jsou se zřetelem k úkolům služby státně a národně spolehliví a mravně bezúhonní. Zvláštním zákonem bude stanoveno jakým způsobem se přezkoumá, zda osoby, které se stávají členy Sboru podle odstavců 1 a 2, vyhovují těmto podmínkám.

(¹) Sbor je vojensky organisován. Jeho členové podléhají vojenským soudům a vojenským trestním zákonům (včetně ustanovení o vojenských zločinech a o vojenských přečinech) a platí pro ně vojenský služební řád. Jejich domovské právo se řídí týmiž předpisy jako domovské právo vojenských osob. Kárné a kázeňské předpisy pro členy Sboru budou vydány zvláštním zákonem. Do vydání uvedeného zákona stanoví je ministr vnitra s přihlédnutím ke kárným a kázeňským předpisům vojenským.

(²) Ve vzájemném poměru mezi Sborem a vojskem jsou členové Sboru postaveni na roveň osobám vojenským stejné hodnosti.

(³) Služební čas ztrávený ve Sboru se započítává jeho členům do služební povinnosti ve vojsku. Členové Sboru jsou s výhradou ustanovení §§ 13 a 14 po dobu své činné služby zproštěni služby vojenské.

(⁴) Členové Sboru budou podrobeni mravněpolitické a osvětové výchově.

(¹) Sbor je jednotný a podléhá ve všech svých složkách jednotnému velení.

(²) V čele Sboru stojí hlavní velitel, jemuž přísluší pečovati o udržení vojenského pořádku a kázně a dále o výcvik a vyučování a o mravněpolitickou a osvětovou výchovu členů Sboru. Hlavní velitel Sboru má svého zástupce. Hlavního velitele i jeho zástupce jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády. Je-li hlavním velitelem Čech, budiž jeho zástupcem Slovák, a naopak.

(³) Ministr vnitra stanoví, zda a pokud orgány Sboru, určené pro vykonávání zvláštních úkolů národní bezpečnosti v ministerstvu vnitra, podléhají pravomoci hlavního velitele.

Ke Sboru se přičleňuje bezpečnostní letectvo. Jeho vnitřní organisace a vztah ke Sboru budou upraveny směrnicemi ministra vnitra v dohodě s ministrem národní obrany.

(¹) Ministr vnitra stanoví, a to pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra, podrobnosti organisace Sboru, přihlížeje k organisaci správních úřadů národní bezpečnosti; vymezí blíže služební určení jednotlivých složek Sboru podle jejich úkolů a stanoví podmínky pro přeřaďování členů Sboru z jedné složky do druhé; dále určí, jak mají býti členové Sboru rozčleněni, vycvičeni a vyškoleni k vykonávání služby po odborné stránce, jak se má konati služba a jak bude ve Sboru obstarávána služba osvětová. O důležitých otázkách organisace Sboru, pokud mají význam pro obranu státu, a o tom, jak mají být členové Sboru vystrojeni a vyzbrojeni a jak mají být vycvičeni k vojenským úkolům, rozhoduje ministr vnitra vždy v dohodě s ministrem národní obrany.

(²) Pro stanovení hlavních zásad organisace Sboru (odstavec 1) si ministr vnitra opatří souhlas vlády.

Pro přechodné ubytování členů Sboru v případě jejich soustředění platí předpisy o přechodném ubytování vojska. Stálé ubytování členů Sboru bude upraveno zvláštními předpisy. Nežli se tak stane, bude se přiměřeně používati dosavadních předpisů o četnictvu.

Ministerstvo vnitra zabezpečí v dohodě s ministerstvem národní obrany vše, čím může Sbor přispěti k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát. Za tím účelem je přidělen ke Sboru jeden vyšší důstojník československého vojska, určený ministerstvem národní obrany. Ve věcech výzbroje má důstojník vojska právo, aby občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění. Nemá však práva nařizovacího, nýbrž pouze podává ministerstvu národní obrany zprávy o závadách, jež za své přehlídky shledal. Ministerstvo národní obrany projedná pak věc s ministerstvem vnitra.

Za účelem výcviku v polní službě bezpečnostní a součinnosti s vojenskými velitelstvími budou členově Sboru do onoho roku svého věku, do kterého by jinak podle ustanovení branného zákona byli povinni k vojenským cvičením, povoláváni ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra v určitých lhůtách k vojenským cvičením, pokud to bezpečnostní služba připouští, a budou po dobu cvičení podléhati vojenským zákonům a předpisům.

V případě válečného stavu přechází část členů Sboru, určená k bezpečnostní polní službě dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany, pod přímé velení vojska.

Správní úřad národní bezpečnosti první stolice je představeným úřadem pro útvary Sboru, určené pro vykonávání služby výhradně v jeho obvodu; jemu přísluší řízení služby těchto útvarů a dohled na její vykonávám. Pokud jde o útvary Sboru, určené pro vykonávání služby ve více takových obvodech, je jejich představeným úřadem příslušný vyšší úřad národní bezpečnosti. Jde-li však o útvary se zvláštním určením, stanoví ministr vnitra, který vyšší úřad národní bezpečnosti je jejich představeným úřadem.

(¹) Sbor je ve věcech vykonávání své služby a služebního použití podřízen svému představenému úřadu a nadřízeným správním úřadům národní bezpečnosti.

(²) Ve věcech výcviku, vyučování, mravněpolitické a osvětové výchovy, kázně a kontroly služby, dále pak ve věcech správních, hospodářských a účetních je Sbor podřízen svým velitelům a v poslední instanci ministerstvu vnitra.

(³) Je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen, mohou správní úřady národní bezpečnosti soustřediti členy Sboru svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jejich službu tak, jak toho okolnosti vyžadují.

(¹) Soudy a úřady veřejné žaloby jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudů, oprávněny požadovati přímo služeb Sboru. V jiných oborech působnosti se soudy mohou dožadovati činnosti Sboru jen prostřednictvím správních úřadů národní bezpečnosti; tímtéž způsobem dožadují se činnosti Sboru ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i orgány samosprávné. Toliko kdyby bylo nebezpečí v prodlení, jsou členové Sboru povinni poskytnouti pomoc na přímé dožádání těchto úřadů a orgánů.

(²) Správní úřady národní bezpečnosti určují, pokud má Sbor spolupůsobiti při úkolech národní bezpečnosti, spadajících do působnosti místních národních výborů. Pečují však o to, aby tím netrpěla bezpečnostní služba Sboru.

(¹) Členové Sboru jsou povinni vykonati bezpodmínečně a bez průtahu příkazy, jež jim byly dány. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil povinnostem, jež na sebe členové Sboru vzali přísahou, nebo kdyby příkazem bylo nařízeno vykonání činu, jenž je zapověděn trestním zákonem, mají členové Sboru, uvážíce všecky okolnosti, upustiti od výkonu příkazu, musí však tento případ ihned ohlásiti svému velitelství.

(²) Za obsah příkazu je odpověden úřad, který ho dal; členové Sboru jsou odpovědni jen za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení.

(³) Členové Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

(¹) Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;

2. jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

3. nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;

5. aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

6. v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá na útěk, nemůže být jinak zadržena;

7. při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

8. při výkonu bezpečnostní služby na pohraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

(²) Zakročují-li členové Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních, platí o použití zbraní příslušné předpisy pro vojsko.

(³) Kdykoli člen Sboru ve své službě proti někomu zakročuje, má užít, připouštějí-li to okolnosti, slov "Jménem zákona"; v takovém případě je každý, i osoba vojenská, povinen uposlechnout jeho vyzvání, může si však potom na jeho jednání stěžovat. Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž člen Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).

Člen Sboru má právo při vykonávání svých služebních povinností žádat součinnost každého orgánu veřejné služby, zvláště úřadů civilních, jiných sborů strážných a jejich členů, místních národních výborů a velitelství i úřadů vojenských.

(¹) Mužstvo Sboru se doplňuje přijímáním dobrovolně se hlásících uchazečů. Uchazeč se přijímá nejprve jako člen Sboru na zkoušku.

(²) Za člena Sboru na zkoušku může být přijat jen ten, kdo

a) je československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti a je se zřetelem k úkolům služby státně a národně spolehlivý a mravně bezúhonný,

b) je svéprávný a duševně způsobilý,

c) překročil 21 a nedosáhl ještě 30 let věku,

d) je svobodný nebo bezdětný vdovec,

e) je tělesně způsobilý a má přiměřenou výšku,

f) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na měšťanské škole,

g) má vojenský výcvik, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou stanoví branný zákon pro normální presenční službu.

(³) Ministerstvo vnitra - na Slovensku pověřenectvo vnitra - může prominouti podmínky uvedené v odstavci 2, písm. c), d) a f).

(⁴) Do Sboru mohou býti přijímány i ženy. Není však podmínkou přijetí, aby se žadatelka předem podrobila vojenskému výcviku. Ostatní předpisy o členech Sboru platí obdobně i pro ženy.

(⁵) Na dobu dočasné potřeby, zejména v případě mobilisace, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany doplniti Sbor osobami vojenskými bez ohledu na to, zda hořejším požadavkům plně vyhovují.

(⁶) Ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., zůstávají nedotčena.

Důstojnictvo Sboru se doplňuje:

1. ustanovováním z řad gážistů Sboru mimo služební třídy,

2. přestupem aktivních důstojníků vojska,

3. přijímáním uchazečů s hodností důstojníka v záloze, vyhovujících všeobecným podmínkám (§ 21, odstavec 2) a splňujících zvláštní podmínky pro ustanovení v příslušné služební kategorii.

(¹) Každý člen Sboru musí sloužit dva roky na zkoušku a má během této doby vykonat odbornou zkoušku před komisí, složenou z důstojníků Sboru a z úředníků správní služby národní bezpečnosti. Vykoná-li zkoušku později, prodlužuje se zkušební doba o dobu, o niž byla zkouška později vykonána.

(²) Každý člen Sboru se musí při vstupu zavázat k čtyřleté povinné službě. Zkušební doba (odstavec 1) se mu do ní započítává.

(³) Členové Sboru vykonají při svém vstupu služební přísahu, kterou se zavazují, že budou věrně sloužit Československé republice a její vládě podle zákonů a podle nařízení svých představených. Text přísahy stanoví vláda nařízením.

Člen Sboru se ze Sboru propustí:

1. ukáže-li se během služby na zkoušku, že není k službě způsobilý;

2. stane-li se tělesně k službě nezpůsobilým, aniž nabyl nároku na výslužné;

3. uznal-li soud, odsoudiv ho pro zločin nebo přečin, na ztrátu hodnosti;

4. bylo-li na jeho propuštění uznáno v řízení disciplinárním;

5. žádá-li za propuštění; před uplynutím čtyřleté povinné služby lze žádosti vyhovět jen se souhlasem ministerstva vnitra (na Slovensku pověřenectva vnitra), které jej udělí, jsou-li pro to závažné důvody.

Člen Sboru, který je služebně přidělen správnímu úřadu národní bezpečnosti, nepřestává proto býti příslušníkem Sboru.

Členové Sboru mohou být přemisťováni jen z důležitých služebních důvodů nebo na vlastní odůvodněnou žádost, po slyšení představeného úřadu (§ 15, odst. 1).

Členové Sboru smějí uzavřít sňatek, obdrželi-li k tomu povolení příslušného velitelství.

Ministr vnitra stanoví, pokud jde o Slovensko po vyjádření pověřence vnitra, který orgán je služebním a který osobním úřadem pro členy Sboru.

Ostatní služební poměry, jakož i služební a odpočivné (zaopatřovací) platy členů Sboru, po případě pozůstalých po nich, upraví zvláštní předpisy. Do jejich vydání platí přiměřeně v zemích České a Moravskoslezské dosavadní předpisy o četnictvu, na Slovensku předpisy o členech sboru "Národná bezpečnosť". Vládním nařízením mohou býti stanoveny podrobnosti.

Úřady a orgány, oprávněné vykonávati působnost v oboru národní bezpečnosti (§ 2, odst. 3), mohou zřizovat výkonné bezpečnostní sbory jen podle zákonných předpisů.

(¹) Místní národní výbory nemohou napříště zřizovat a udržovat bezpečnostní sbory (stráže bezpečnosti) pro své všeobecné úkoly národní bezpečnosti. Právo místních národních výborů zřizovat a udržovat jednotlivé bezpečnostní orgány nebo bezpečnostní orgány (sbory) pro zvláštní úkoly, jako tržní dozorce, polní a lesní hlídače a pod., není tím dotčeno.

(²) Místní národní výbory v obcích, v nichž se příslušníci dosavadní obecní výkonné policie včleňují podle tohoto zákona do Sboru [§ 6, odst. 1, č. 2,.písm. d)], jsou povinny odevzdat státu do vlastnictví bezplatně jejich výzbroj a výstroj, a za přiměřenou náhradu věcná zařízení, dále dát za přiměřené nájemné do užívání budovy a místnosti, jež v den počátku účinnosti tohoto zákona byly převážně určeny pro úřední potřeby příslušných orgánů při jejich službě v oboru národní bezpečnosti.

(³) Ministr vnitra může k provedení těchto ustanovení vydati závazné směrnice pro místní národní výbory, a to, pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra.

(¹) Státní policejní úřady se zrušují. Jejich působnost přechází podle všeobecných předpisů na správní úřady národní bezpečnosti první stolice a na místní národní výbory.

(²) Aby byl zajištěn přechod do nových právních poměrů, může ministr vnitra naříditi na přechodnou dobu, aby určitý správní úřad národní bezpečnosti první stolice vykonával zcela nebo zčásti též ony úkoly národní bezpečnosti, jež by jinak podle všeobecných předpisů (odstavec 1) přešly na místní národní výbory.

Osoby, které se stávají členy Sboru podle § 6, odst. 1 a 2 a nebyly předtím odvedeny, pokládají se za odvedené dnem, kdy byly do bezpečnostního sboru přijaty. Jejich služba, vykonaná v bezpečnostním sboru ode dne počátku účinnosti tohoto zákona, počítá se jim do presenční služby nebo vojenského výcviku. Podrobnosti stanoví ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra.