Ústavodárně Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) V zájmu zabezpečení výživy národa musí býti veškerá zemědělská půda obdělána podle zemědělského výrobního plánu za vzájemné spolupráce zemědělců a za pomoci úřadů.

(²) K trvalé přeměně orné půdy na půdu jinak obhospodařovanou, na př. na louky, pastviny, lesy nebo rybníky, je třeba souhlasu okresního národního výboru.

Nemůže-li vlastník obdělati zemědělskou půdu pro nedostatek pracovních sil nebo potřebných provozních zařízení (na př. živého nebo mrtvého inventáře), takže musí věděti, že by zůstala zcela nebo zčásti ležeti ladem, jest povinen oznámiti to místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu tato půda leží, se žádostí, aby mu byla poskytnuta vhodná pomoc; oznámení jest povinen učiniti včas, aby místní národní výbor mohl zaříditi výpomoc při obdělávání. Místní národní výbor přezkouší oznámení a shledá-li je odůvodněným, učiní neprodleně potřebná opatření, a to především podle zásad dobrovolné sousedské výpomoci, nebo podle ustanovení části II.

(¹) Neobstaral-li vlastník úmyslně nebo z nedbalosti obdělání zemědělské půdy zcela nebo zčásti, ač ji podle svých osobních poměrů obdělati mohl, zjedná místní národní výbor z úřední moci výpomoc podle ustanovení části II, nebo přikáže neobdělanou zemědělskou půdu na dobu 3 let jiným zemědělským podnikatelům v obci do povinného pachtu; zemědělský podnikatel jest povinen přijmouti zemědělskou půdu do povinného pachtu v rozsahu, v jakém ji může svými prostředky, po případě za použití ustanovení uvedených v části II, obdělati a na ní řádně hospodařiti bez újmy pro svůj vlastní podnik.

(²) Jinak může býti opatření podle odstavce 1 učiněno, požádá-li o to vlastník, který sám nemůže obdělání zemědělské půdy obstarati.

(¹) Na návrh místního národního výboru určí při přikázání zemědělské půdy do povinného pachtu (§ 3) okresní národní výbor v mezích platných předpisů výši ročního pachtovného a dobu jeho splatnosti. Při tom uváží všechny okolnosti, zejména stav půdy dané do povinného pachtu, tak, aby jeho rozhodnutí odpovídalo zásadám slušnosti, jak se zřetelem na povinného pachtýře, tak i se zřetelem na osobu, jejíž majetek se dává do povinného pachtu. Roční pachtovné nelze však v žádném případě stanoviti menší částkou, než kolik činí u půdy, přikázané do povinného pachtu, daň pozemková i s přirážkami a obecní dávky v roce, který předcházel rok, v němž se povinný pacht zřídí.

(²) Povinný pachtýř je povinen pozemek, daný do povinného pachtu, obdělávati a hospodařiti na něm. Jest povinen zejména pozemek hnojiti podle pravidel obvyklého hospodaření a zjednati i ostatní předpoklady k řádnému jeho užívání. Jest povinen dále odváděti ve stanovenou dobu propachtovateli pachtovné, které bylo určeno.

(³) Změny ve vlastnictví k zemědělské půdě, daně do povinného pachtu, se nedotýkají práv povinného pachtýře.

Je-li podle poměrů v obci možné, aby i nezemědělské půdy, které ani zemědělsky ani jiným způsobem není hospodářsky využito (na př. stavební pozemky), bylo využito k pěstování užitečných rostlin, může místní národní výbor po slyšení vlastníka dáti takovouto půdu způsobilým osobám, které to potřebují, na př. též chovatelům drobného hospodářského zvířectva, podle okolností i do bezplatného užívání, při čemž jeho dobu stanoví tak, aby užití pozemku k původnímu účelu (na př. ke stavbě) nebylo ztíženo.

Ustanovení §§ 1 až 4 o vlastníku zemědělské půdy platí přiměřeně i o poživatelích, pachtýřích a jiných uživatelích zemědělské půdy, jakož i o osobách, které jsou za správu zemědělské půdy odpovědny.

(¹) Aby mohla býti provedena účinně opatření podle § 2, jsou držitelé zemědělských movitých provozních zařízení (dále jen "zařízení"), na př. nářadí, strojů a zvířat, povinni, a to i když sami nejsou zemědělci, přenechati tato zařízení k použití jiným osobám k provedení nutných zemědělských prací, nemohou-li si je tyto osoby včas opatřiti jiným způsobem, a to ani dobrovolnou sousedskou výpomocí. Tato povinnost se nevztahuje na držitele nových zařízení, která jsou ve skladech výrobců nebo obchodníků (včetně družstev), a na držitele zemědělských strojních stanic. Zemědělskými strojními stanicemi podle tohoto zákona se rozumějí stanice, zřízené ministerstvem zemědělství, na Slovensku Ústavem pro mechanisaci zemědělské výroby při pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy.

(²) Držitelé zařízení jsou povinni svými zařízeními provésti nutné zemědělské práce na pozemku jiné osoby, jestliže by tím, kdyby tyto práce nebyly provedeny, mohla vzniknouti podstatná újma, pokud jde o splnění zemědělského výrobního plánu.

(³) Pokud držitelé sami nutně potřebují svých zařízení pro provoz vlastního podniku, nebo nemohou práce podle odstavce 2.vykonati bez újmy pro svůj podnik, jsou zproštěni povinností stanovených v předcházejících odstavcích.

Jsou-li zařízení v poškozeném stavu, může místní národní výbor naříditi jejich vlastníku, aby je uvedl do stavu způsobilého k užívání. Této povinnosti se může vlastník zbaviti, nabídne-li poškozená zařízení ke koupi za úřední cenu osobám, které požádaly o jejich použití pro zemědělské práce.

(¹) Vydávati rozhodnutí a činiti opatření podle §§ 7 a 8 náleží místnímu národnímu výboru obce, v níž jsou zařízení.

(²) Nelze-li zařízení potřebná k provedení nutných zemědělských prací opatřiti v obvodu téže obce, určí příslušný okresní národní výbor, v které obci jeho obvodu mají býti zařízení opatřena. Dotčená obec je povinna potřebná zařízení opatřiti podle odstavce 1.

(³) Nemohou-li býti zařízení potřebná k provedení nutných zemědělských prací opatřena ani v obvodu téhož okresního národního výboru, určí zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy, který okresní národní výbor učiní opatření podle odstavce 2.

Místní národní výbor stanoví na návrh účastníků za přenechání zařízení a za práce provedené podle ustanovení § 7, odst. 1 a 2 náhradu v přiměřené výši podle platných cenových a mzdových předpisů. Náklady, které vznikly uvedením zařízení do stavu způsobilého k užívání (§ 8), rozvrhne místní národní výbor na návrh vlastníka přiměřeně na vlastníka a na osoby, které žádaly za použití, přihlížeje k hospodářskému významu opravy pro všechny zúčastněné a k rozsahu, v jakém těchto zařízení bylo nebo bude jimi užíváno.

Ustanovení §§ 7 až 10 lze přiměřeně použíti též na stodoly nebo jiná zařízení určená k úschově sklizené úrody, a není-li námitek z veterinárně-policejních důvodů, na zemědělské stáje, jestliže se těchto nemovitých zařízení neužívá nebo, užívá-li se jich k jinému než původnímu účelu, jich není účelně využito a jich užití ke sklizni, po případě k chovu dobytka, je se zřetelem na splnění výrobního plánu v obci nutné.

Právní poměry, které vzniknou prováděním ustanovení §§ 3 až 5 a 7 až 11 jest posuzovati, pokud není jinak stanoveno, přiměřeně podle ustanovení obecného práva občanského. Přikázání zemědělské půdy, která jest již propachtována, do povinného pachtu se však nedotýká smluvního pachtovního poměru a povinnosti pachtýře platiti pachtovné.

(¹) Nedotčeny zůstávají předpisy, podle nichž hospodaření na zemědělské půdě nebo nakládání s ní je podrobeno zvláštnímu dozoru nebo schválení úřadů nebo veřejných orgánů; zejména zůstávají nedotčeny:

a) zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., kterým se podle § 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb., vydávají ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje právní poměr k přidělené půdě (zákon přídělový),

b) zákon ze dne 27. května 1931, č. 93 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o právním poměru k přidělené půdě (malý zákon přídělový),

c) zákon ze dne 29. března 1940, č. 90 Sl. z., o povinné úpravě společných pastvin a o pastvinových kontech, a vládní nařízení ze dne 4. října 1940, č. 250 Sl. z., o úpravě povrchu a půdy pastvin,

d) dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychlenému rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, a nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR,

e) dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(²) Národní výbory, vykonávajíce svoji pravomoc podle ustanovení části I, rozhodnou po schválení úřadu (orgánu), kterému podle předpisů uvedených v odstavci 1 náleží zvláštní dozor nebo schvalování, pokud by tato pravomoc vydaným rozhodnutím byla dotčena.

Při vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona postupují národní výbory v součinnosti s příslušnými složkami Jednotných svazů zemědělců. Při tom platí na Slovensku přiměřeně vládní nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

Kdo přemění bez souhlasu (§ 1, odst. 2) ornou půdu na půdu jinak obhospodařovanou, nebo nesplní oznamovací povinnost podle § 2, bude potrestán pro správní přestupek okresním národním výborem pokutou do 5000 Kčs a v případě, že pachatel byl již pro takový čin potrestán, nebo že vzešla z jeho jednání značná škoda, pokutou do 20.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty budiž vyměřen náhradní trest vězení podle míry zavinění do 2 měsíců.

(¹) Použivatelnost vládního nařízení ze dne 22. února 1940, č. 140 Sb., o využití pozemků k pěstování užitečných rostlin, a vládního nařízení ze dne 29. dubna 1940, č. 159 Sb., o zajištění řádného provozu zemědělských podniků, ve znění vládního nařízení ze dne 25. ledna 1943, č. 41 Sb., se zrušuje.

(²) Nařízení s mocí zákona ze dne 13. října 1942, č. 203 Sl. z., o povinnosti řádně obdělávati zemědělskou půdu, a opatření předsedy nejvyššího úřadu pro zásobování ze dne 26. listopadu 1942, č. 526 Úr. n., kterým se provádí nařízení č. 203/1942 Sl. z., se zrušují.

(³) Pravoplatná rozhodnutí, učiněná podle předpisů uvedených v odstavci 1 nebo 2 před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti 7. dnem po vyhlášení a platí do 31. prosince 1948; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Splnění dvouletého budovatelského plánu v zemědělství vyžaduje, aby byly plně zmobilisovány pro zemědělskou výrobu a dostatečně využity veškeré výrobní prostředky, jak movité tak i nemovité, což předpokládá nejužší spolupráci úřadů a zemědělců za účelem zjednání bezodkladné nápravy a pomoci všude tam, kde toho bude třeba. S vládním nařízením č. 140/1940.Sb., jehož použivatelnost se zrušuje v §.16 osnovy, nelze vystačiti pro změněné poměry z toho důvodu, že v nejbližší budoucnosti půjde především o půdu dosud zemědělsky užívanou, méně již o půdu, která měla býti využita podle cit. vl. nař. č. 140/1940 Sb., a o níž pojednává § 5 osnovy. Pohybem obyvatelstva do pohraničí totiž se uvolňuje zemědělská půda ve vnitrozemí, zejména půda daná do pachtu. Nejde jen o případy uvolňování té půdy, kterou podle § 7 zákona č. 126/1946 Sb. opouštějí národní správci, resp. přídělci, ale ve velkém měřítku i o ostatní do pachtu danou půdu, u které je přechodně větší nabídka než poptávka. Že tím může býti nepříznivě dotčeno nejen splnění dvouletého plánu, ale i zajištění nynější úrovně vyživování obyvatelstva, není třeba zvláště zdůrazňovati. O této situaci je ministerstvo zemědělství v poslední době zpravováno místními i okresními národními výbory, které jí za nynějšího právního stavu mohou jen nedokonale čeliti. Proto je nutno dáti ustanovení, aby ve veřejném zájmu každý, kdo má v užívání - ať z jakéhokoliv právního titulu - zemědělskou půdu, musel se postarati o její obdělávání ať vlastními silami a prostředky, nebo jejím propachtováním a pod. Je samozřejmé, že není zamýšleno postaviti pod dozor zemědělce, kteří, jak známo, již tradičně prokázali svoji věrnost k půdě a smysl pro důležité zájmy národohospodářské. Jde však o to, aby se zemědělcům poskytla pomoc v případech, kdyby zemědělskou půdu nemohli obdělati pro nedostatek pracovních sil, a aby místní národní výbory měly možnost zjednati nápravu též v těch případech, kdy neobdělání zemědělské půdy zavinil nedbalostí nebo úmyslně vlastník, resp. ten, kdo drží tuto půdu. Z důvodu nedostatku pracovních sil dochází k překotnému a nesystematickému přeměňování zemědělské půdy na jiný, méně pracný způsob užívání, zejména na louky a pastviny. Dochází tím ke snižování ploch pro pěstování obilnin a okopanin. I tato skutečnost souvisí s prováděním a se zajištěním dvouletého plánu a se zajištěním výživy obyvatelstva. Je proto nutno postarati se o regulaci, aby takové přeměny se děly v souhlasu s hospodářskými a vyživovacími poměry a potřebami a aby též nedocházelo k zakládání luk, pastvin, lesů a pod. na takové půdě, která se pro tento způsob hospodaření nehodí. Tuto otázku řeší § 1 v odstavci 2. Vzhledem k ustanovení § 13, odst. 1 zůstává ovšem nedotčeno rozhodování o přeorientování zemědělské výroby podle § 6 dekretu č. 28/1945 Sb. Jak zřejmo, musela býti zvolena, pokud jde o část I osnovy, konstrukce, která se podstatně liší od dosud použivatelného vládního nařízení č. 140/1940 Sb. Všeobecně se zde vychází ze zásady, že každý, kdo z jakéhokoliv právního důvodu disponuje zemědělskou půdou, jest osobně odpověden za její řádné využití pro československé národní hospodářství a zemědělský výrobní plán a teprve, nemůže-li tuto svoji odpovědnost pro nepřekonatelné objektivní překážky splniti, má možnost a současně i povinnost, o jejíž dodržování je postaráno v § 15 osnovy, přenésti ji na nejbližší celek, kterým bude obec, v níž leží pozemky, resp. půda, o kterou jde, a její obyvatelstvo. Podle § 2 osnovy v případě nedostatku pracovních sil zjedná místní národní výbor nápravu,ve smyslu ustanovení části II za součinnosti místní organisace Jednotného svazu zemědělců. Jenom v tom případě, kdyby neobdělání pudy se stalo úmyslně anebo z nedbalosti, má místní národní výbor podle § 3 možnost vedle ustanovení části II zjednati nápravu také tím, že neobdělanou půdu dá do povinného pachtu. Bylo nutno zvoliti dobu tříletého povinného pachtu proto, aby povinný pachtýř měl možnost pozemky řádně obdělati, vyhnojiti a tyto investice normálně hospodářsky využíti. Při stanovení výše pachtovného při těchto pachtech je nutno vycházeti ze skutečnosti, že pachtýři bude hospodaření na pozemcích vnuceno a že obdělávání půdy, která by jinak zůstala ležeti ladem, zabraňuje jinak nutnému jejímu zaplevelení a zpustnutí a udržuje tak pro vlastníka půdy její reálnou hodnotu a další použivatelnost. Naproti tomu nebylo by možno na propachtovateli, který by sice jinak neměl vůbec žádného užitku, žádati, aby povinný pacht byl bezúplatný, takže by musel ze svého platiti i pozemkovou daň s přirážkami i obecní dávky. Ustanovení § 3 také umožní, že se plně využije v zemědělských podnicích všech sil a všech zařízení, takže provoz podniku, doplněného o pozemky přikázané do povinného pachtu, se stane teprve tím plně rentabilní.

Je též zřejmě, že v budovatelském plánu může míti význam i jinak nevyužitá zemědělská půda, jako jsou stavební parcely a pod., které mohou býti podle místních poměrů plně využity, na př. též tím, že na nich najde obživu drobně hospodářské zvířectvo, chované bezzemky, čímž se zase zmírní páchání polního pychu, jehož jest mnohdy chov tohoto zvířectva příčinou. Nutno ještě uvésti, že úspěšné provádění navrhovaných opatření předpokládá, aby pozemky přikázané pachtýři do povinného pachtu, nebyly počítány do velikostních skupin, podle nichž se v poslední době určují různé ceny zemědělských výrobků. Tento předpoklad bude splněn zvláštním opatřením, které bude v oboru úpravy cen vydáno.

V části II přidržuje se osnova těsně dosud použivatelného vl. nař. č. 159/1940 Sb. Do osnovy bylo vloženo nově ustanovení § 11, poněvadž podle zkušeností se nedostává v častých případech možnosti k provedení řádné sklizně úrody a též nevyužité stáje pro dobytek je třeba zajistiti v zájmu zvýšení živočišné výroby. Ustanovení části II osnovy jsou nutná proto, že dosud není všude dostatek zemědělských strojů ani potahů. Pro omezenou možnost provádění stavebních prací je nedostatek stodol a jiných zařízení pro úschovu sklizené úrody (kolny a pod.) a pro ustájení dobytka. Dvouletý plán, jak známo počítá se zvýšením produkce rostlinné i živočišně. Je proto nutno zajistiti k tomuto účelu všechny prostředky, které jsou po ruce. Nebylo by nic platné, kdyby zemědělec více vyrobil, avšak nemohl výsledky své práce vhodně ošetřiti. I z naší zahraničně-obchodní bilance je zřejmé, jak je důležité, aby výsledky zemědělské práce nepřicházely na zmar pro nedostatek v krytí některých potřeb, které ještě není možno jinak ukojiti. Těmto všem potřebám se snaží osnova vyhověti v §§ 7 až 11. Platí zde ovšem totéž, co již bylo v podstatě uvedeno shora v důvodové zprávě k části I, že totiž nebude používáno zákonných ustanovení proti těm, kteří s porozuměním pro věc jsou ochotni poskytnouti dobrovolně nutnou sousedskou výpomoc. Přenecháním k použití těch zařízení, o nichž osnova v části I a II jedná, vzniknou právní poměry, které se svojí povahou srovnávají s nájemním (pachtovním) poměrem podle občanského práva. Mohou však přijíti v úvahu i jiné soukromoprávní důsledky, na př. nahrazení způsobené škody. Proto osnova poukazuje v § 12 všeobecně na ustanovení obecného práva občanského.

Část III obsahuje závěrečná a přechodná ustanovení. K § 14 nutno uvésti, že správní řízení u obcí v Čechách a v zemi Moravskoslezské je upraveno použivatelným nařízením č. 150/1944 Sb., podle něhož s určitými obměnami byly převzaty pro obecní správní řízení zásady a ustanovení všeobecného správního řádu, daného vládním nařízením č. 8/1928 Sb. Na Slovensku ovšem nařízení č. 150/1944 Sb. nelze používati. Naproti tomu je nutno, aby při provádění osnovy bylo na celém státním území postupováno podle jednotných zásad. Bylo proto vloženo do osnovy ustanovení, kterým se použití zásad všeobecného správního řízení umožňuje i na Slovensku v řízení u místních národních výborů. Jen tím způsobem lze zajistiti, že budou ve všech konkrétních případech slyšeny strany a provedeny důkazy jimi nabízené a že celá skutková podstata věci bude moci býti náležitě zjištěna a učiněno spravedlivé rozhodnutí, které má osnova na mysli.

Kromě případů trestních sankcí uvedených v § 15 osnovy nebylo třeba stanoviti sankce pro jiné případy, poněvadž veškeré zákroky národních výborů budou vynutitelny politickou exekucí podle vl. nař. č. 8/1928 Sb.

Účinnost zákona v § 17 se omezuje na dobu dvouletého plánu; bude-li toho třeba, bude ji možno prodloužiti novým zákonným opatřením na další dobu, kterou bude možno podle nových poměrů odhadnouti. Osnova jest navrhována jako norma celostátní. I když ve zvláštních poměrech na Slovensku, které jsou proti poměrům v zemích českých příznivější, zejména pokud jde o pracovní síly, nepřijde použití jejích ustanovení tak často v úvahu jako v zemích českých, přece jest nutno čeliti situaci, která jest v podstatě pro celé státní území stejná.

Osnova nevyžaduje žádných nákladů ze státní pokladny.