Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pojištěním podle tohoto zákona je povinen, kdo na podkladě pracovního (služebního) nebo učňovského poměru je zaměstnán pod zemí nebo na povrchu

1. v hornictví (§ 131 obecného horního zákona),

2. v podnicích (zařízeních) na dobývání živic.

(2) Zaměstnanci národních podniků hornických, včetně zaměstnanců Ústředního ředitelství Československých dolů, národní podnik, se považují pro účely tohoto zákona za zaměstnance v hornictví podle odstavce 1, pokud nejsou vyňati z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 3 a 4.

(3) Za práce pod zemí se považuje u zaměstnanců zaměstnaných pravidelně pod zemí také činnost, kterou z provozních důvodů nebo ve funkci člena závodní (podnikové) rady vykonávají na povrchu.

(4) U zaměstnanců na povrchu, kteří bývají přechodně zaměstnáni z provozních důvodů také pracemi pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen ke skutečně vykonávané práci pod zemí.

(5) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu určí po slyšení nositele pojištění (§ 80, odst. 1) a Ústřední rady odborů vyhláškou v Úředním listě podle skupin zaměstnání, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí; stejným způsobem určí, které práce v uhelných lomech se kladou na roveň práci pod zemí.

(1) Z povinného pojištění podle tohoto zákona jsou vyňati:

1. zaměstnanci zvláštních nehornických podniků, kteří vykonávají v hornických závodech nebo v závodech na dobývání živic určitou, časově předem vymezenou práci s báňským provozem jen nepřímo souvisící, na př. stavby domů, silnic, drah, mostů, vodní stavby;

2. osoby, které vykonávají služby za účelem rychlé pomoci při nehodách nebo přírodních pohromách nebo za účelem rychlého odstranění provozních nebo dopravních poruch, pokud se dá předvídati, že tyto služby podle své povahy nebudou trvati déle než měsíc;

3. zaměstnanci závodů, sloužících výhradně obchodnímu odbytu těžby;

4. zaměstnanci závodů zemědělských, hostinských, ozdravoven, podniků zábavních a vzdělávacích, jakož i jiných závodů, které neslouží přímo těžbě nebo zušlechťování nerostů a živic.

(2) Revírní báňské úřady jsou povinny podati na žádost nositele pojištění posudek, zda jde o zaměstnance nebo skupinu zaměstnanců podle odstavce 1.

(1) Výdělkem podle tohoto zákona jest všechen příjem za smluvenou práci.

(2) K výdělku náležejí vedle mzdy (služebních požitků) zejména také podíly na zisku, jakkoliv nazvané přídavky, proměnlivé požitky jako tantiémy a pod., opakující se odměny, jako remunerace a novoročné, naturální a jiné požitky, které pojištěnec dostává, byť i jen obvykle, od podniku nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní.

(3) Nedostává-li pojištěnec ani mzdy (služebních požitků) na hotovosti ani naturálních požitků nebo má-li výdělek nižší 600 Kčs měsíčně, považuje se za jeho výdělek částka 600 Kčs měsíčně.

(4) Ministr sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků po slyšení nositele pojištění (§ 80, odst. 1), Nejvyššího úřadu cenového a Ústřední rady odborů.

(1) Podniky jsou povinny zaznamenávati údaje rozhodné k provádění pojištění (výši výdělku, způsob zaměstnání, služební dobu) a záznamy uschovávati po dobu, kterou určí ministr sociální péče.

(2) Nositel pojištění (§ 80) jest oprávněn dáti si předložiti záznamy, nahlížeti do nich a požadovati opisy nebo výpisy z nich.

Dávky hornického pensijního pojištění jsou

1. invalidní pense,

2. starobní pense,

3. vdovská (vdovecká) pense,

4. sirotčí pense,

5. pense rodičů a jiných pozůstalých,

6. příspěvek na sňatek,

7. odbytné,

8. léčebná péče.

(1) K nabytí nároků na dávky uvedené v § 5 je třeba, aby byly zachovány nároky na ně, u dávek pod č. 1 až 6. aby též uplynula čekací doba, dříve než nastal pojistný případ.

(2) Čekací doba činí 60 příspěvkových měsíců. Získá-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dovrší 45. rok věku, 36 příspěvkových měsíců, považuje se čekací doba za dokončenou.

(3) Čekací doba se považuje též za dokončenou, nastal-li pojistný případ následkem podnikového úrazu. Nastane-li podnikový úraz pod zemí, považuje se za splněnou též podmínka § 14, odst. 2 pro zvýšení základní částky.

Příspěvkové měsíce jsou kalendářní měsíce, za které se stalo splatným pojistné na podkladě pojistné povinnosti podle tohoto zákona nebo za které v případě dobrovolného pokračování v pojištění bylo pojistné zaplaceno.

(1) Nárok na invalidní pensi má pojištěnec, který je pro svůj zdravotní stav neschopen k výkonu svého povolání (invalidní).

(2) Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity alespoň po dobu pěti let zaměstnán pod zemí, nebo který z celkové doby od prvého vstupu do důchodového pojištění (zaopatření) do vzniku pojistného případu ztrávil alespoň polovinu doby při výkonu prací pod zemí, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav vykonávati práce svého posledního nebo jiného přiměřeného povolání pod zemí. Nárok na invalidní pensi podle tohoto ustanovení přísluší však jen, vznikne-li tato invalidita do 24 měsíců od výstupu ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(3) Pojištěnec, u něhož nejsou splněny podmínky předchozího odstavce, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav dále vykonávati práce svého posledního povolání, ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnán, jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému i theoretickému vzdělání.

(1) Kdo si úmyslně přivodil invaliditu, nemá nároku na invalidní pensi.

(2) Přivodil-li si pojištěnec invaliditu při spáchání úmyslného trestného činu, pro který byl odsouzen trestním soudem nejméně k tříměsíčnímu trestu na svobodě, může býti invalidní pense zcela nebo zčásti odepřena.

(3) V případech, uvedených v odstavcích 1 a 2, může býti invalidní pense poskytována příslušníkům pojištěncovy rodiny, pokud jest podle zákona povinen je živiti.

(1) Nárok na invalidní pensi vzniká dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li jej zjistiti nebo nastala-li invalidita pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, vzniká nárok dnem, kdy pojištěnec byl již prokazatelně invalidní, nejpozději však dnem ohlášení nároku.

(2) Nároku na invalidní pensi nemá však pojištěnec, pokud má nárok na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.

(3) Nárok na invalidní pensi zaniká:

a) úmrtím pensisty,

b) není-li poživatel pense již invalidní.

(1) Nárok na starobní pensi na místě a ve výši pense invalidní má bez průkazu invalidity podle § 8 pojištěnec, který

1. dovršil 55. rok věku a získal alespoň 300 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí, nebo

2. dovršil 55. rok věku a získal nejméně 420 příspěvkových měsíců zaměstnání v hornictví, z toho alespoň 180 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí, nebo

3. dovršil 60. rok věku a získal 180 příspěvkových měsíců povinného pojištění, z toho nejméně 120 příspěvkových měsíců v zaměstnání v hornictví, pokud není zaměstnán způsobem zakládajícím pojistnou povinnost v kterémkoli odvětví pensijního pojištění.

(2) Nárok na starobní pensi podle odstavce 1, č. 1 nebo 2 nepřísluší, dokoná-li pojištěnec 55. rok věku až po uplynutí 24 měsíců od výstupu ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(3) Ministr sociální péče může v dohodě s ministrem financí a po slyšení Ústřední rady odborů stanoviti vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, že nárok na starobní pensi podle odstavce 1 náleží i tehdy, vykonává-li pojištěnec práce podléhající pojistné povinnosti. Toto opatření může ministr sociální péče učiniti též jen pro určité pracovní obory nebo pro určité oblasti.

(1) Nárok na starobní pensi vzniká splněním podmínek stanovených v § 11 a zaniká úmrtím pensisty nebo vstupem do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost důchodového pojištění.

(2) Ustanovení § 10, odst. 2 platí obdobně.

Invalidní pense se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.

(1) Základní částka invalidní pense činí 6000 Kčs ročně.

(2) Základní částka podle odstavce 1 se zvyšuje o 14% průměrného ročního výdělku pojištěncova (§ 18, odst. 2 a 3), a dokonal-li pojištěnec 120 příspěvkových měsíců práce pod zemí, o 20% tohoto průměrného ročního výdělku.

(1) Roční zvyšovací částka invalidní pense se vyměřuje z pojištěncova výdělku (§ 3), nejvýše však z částky 6000 Kčs měsíčně, a činí

a) při zaměstnání pod zemí 2%,

b) při zaměstnání na povrchu 1.4% tohoto základu.

(2) Za každý příspěvkový měsíc získaný před 1. lednem 1946 v provisním pojištění činí ročně zvyšovací částka:

a) při zaměstnání pod zemí 40 Kčs,

b) při zaměstnání na povrchu 28 Kčs.

(3) Za příspěvkové měsíce, které získaly do 31. prosince 1946 v pensijním pojištění osoby podléhající od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona (§ 1), náležejí zvyšovací částky podle § 21, odst. 1 a § 177, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících. Jinak se tyto příspěvkové doby kladou pro nároky podle tohoto zákona na roveň příspěvkovým dobám provisního pojištění.

Invalidní pense podle §§ 13 až 15 činí nejméně 14.400 Kčs ročně.

(1) Invalidní nebo starobní pense se zvyšuje o výchovné za každé dítě, které by po smrti pojištěncově mělo nárok na sirotčí pensi, pokud pensista o ně pečuje.

(2) Výchovné přísluší za každé dítě ve výši rodinných přídavků podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících.

(3) Má-li více osob nárok na výchovné za totéž dítě, přísluší výchovné jen jednou, a to ve vyšší výměře. Je-li výměra výchovného stejná, náleží výchovné jen k vyšší pensi (důchodu).

(4) Požívá-li dítě, na něž se žádá výchovné, sirotčí pense (sirotčího důchodu) z veřejnoprávního sociálního pojištění nebo z veřejných prostředků, náleží výchovné jen v částce, o kterou převyšuje sirotčí pensi (sirotčí důchod).

(5) Ustanovení § 28 platí obdobně.

(1) Invalidní (starobní) pense bez zvýšení podle § 17 nesmí přesahovati ročně 90% průměrného ročního výdělku pojištěncova.

(2) Za průměrný výdělek se pokládá průměrný výdělek za posledních 240 kalendářních měsíců před pojistným případem, byl-li pojištěnec pojištěn po dobu kratší 240 kalendářních měsíců, průměrný výdělek za tuto kratší dobu. Ke kalendářním měsícům, ve kterých byl pojištěnec nemocen nebo konal vojenskou službu nebo byl bez své viny nezaměstnán, se nepřihlíží. Rovněž se nepřihlíží k době bezplatné dovolené, po kterou konal pojištěnec veřejnou funkci.

(3) Při výpočtu průměrného výdělku podle odstavce 2 je nejvyšším započitatelným výdělkem 6000 Kčs měsíčně.

Je-li poživatel pense invalidní výdělečně zaměstnán, snižuje se jeho měsíční pense o čtvrtinu, a pokud je zaměstnán nebo výdělečně činným jinak než způsobem zakládajícím pojistnou povinnost podle tohoto zákona (§ 1), o polovinu, nejvýše však o skutečně dosažený měsíční výdělek (příjem).

(1) Nárok na vdovskou pensi má vdova po pojištěnci, který požíval invalidní (starobní) pense nebo měl na ni nárok, jestliže

1. je invalidní, nebo

2. dokonala 50. rok věku, nebo

3. pečuje alespoň o 2 děti pojištěnce, kterým se vyplácí pense sirotčí.

(2) Invalidní je vdova, která je pro svůj zdravotní stav nezpůsobilá vykonávati zaměstnání přiměřené jejím silám a schopnostem, jaké může obvykle vykonávati zdravá žena stejného životního postavení.

(3) Pokud nejsou splněny podmínky odstavců 1 a 2, má vdova nárok na sníženou vdovskou pensi podle § 25, odst. 3.

(4) Vdově starší 45 let nelze pensi přiznanou podle odstavce 1, č. 3 snížiti podle odstavce 3.

(5) Vdovec po pojištěnce, která v době svého úmrtí požívala pense invalidní nebo starobní nebo měla nárok na tuto pensi a která jej ze svého výdělku nebo pense převážně vyživovala, má nárok na pensi vdoveckou, jestliže a pokud je nezpůsobilý k výdělku a potřebný. Pro pensi vdoveckou platí obdobně ustanovení § 21, § 25, odat. 1 a 2 a § 33.

Nárok na vdovskou pensi nemá vdova,

a) bylo-li manželství rozvedeno - její vlastní nebo z oboustranné viny.

b) uzavřela-li sňatek v době, kdy její manžel požíval pense, ledaže by v době úmrtí manželova uplynuly již dva roky ode dne vstupu v manželství nebo se z tohoto manželství narodilo dítě, nebo

c) bylo-li pravoplatným rozsudkem trestního soudu zjištěno, že úmyslným jednáním zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.

(1) Nárok na vdovskou pensi podle § 20 má též žena, jejíž manželství s pojištěncem bylo rozloučeno, ne však z její nebo z oboustranné viny, nevstoupila-li v nové manželství a není-li po pojištěnci vdovy, které přísluší nárok na vdovskou pensi.

(2) Je-li tu však též pozůstalá vdova, jíž přísluší nárok na vdovskou pensi, rozdělí se vdovská pense mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zemřelým pojištěncem. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. K době od rozvodu do rozluky se při tom však nepřihlíží.

(3) Poměrná část vdovské pense nesmí však býti nižší než čtvrtina celé vdovské pense. Jinak platí o poměrné části vdovské pense obdobně předpisy o vdovské pensi.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně i v případech, kde pojištěnec zanechal po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovské pense nesmí převyšovati výši celé vdovské pense.

(5) Zánikem některé z poměrných částí vdovské pense nemění se ostatní poměrné části stanovené podle ustanovení odstavců 2 až 4.

(1) Nárok na vdovskou pensi vzniká dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provdáním nebo úmrtím vdoviným.

(2) Provdá-li se vdova opět, obdrží odbytné rovnající se trojnásobné částce své roční vdovské pense. Výplatou odbytného zanikají pro vdovu veškeré nároky z pojištění zemřelého manžela.

(3) Vdova si může místo odbytného podle předchozího odstavce vyhraditi, aby jí byl zachován nárok na vdovskou pensi pro případ, že by opět ovdověla. Má-li však vdova po svém novém manželovi též nárok na vdovskou pensi nebo na vdovský důchod z veřejnoprávního sociálního pojištění nebo nárok na zaopatřovací plat z prostředků veřejných, náleží jí pouze rozdíl, o který je vdovská pense podle tohoto zákona vyšší.

(4) Vyhradí-li si vdova, která se znovu provdá, aby jí byl podle odstavce 3 zachován nárok na vdovskou pensi, náleží jí příspěvek na sňatek podle § 35.

Vdovská pense se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.

(1) Základní částka vdovské pense činí 6000 Kčs ročně a zvyšuje se o polovinu částky podle § 14, odst. 2, na kterou měl pojištěnec nárok.

(2) Zvyšovací částky vdovské pense činí polovinu zvyšovacích částek pense invalidní.

(3) Vdovská pense v případech § 20, odst. 3 činí polovinu vdovské pense vypočtené podle odstavců 1 a 2.

(1) Není-li po pojištěnci vdovy, která má nárok na vdovskou pensi, má nárok na vdovskou pensi podle § 20 družka zemřelého pojištěnce,

a) žila-li s pojištěncem alespoň 10 let před jeho úmrtím ve společné domácnosti a byla-li na něho výživou převážně odkázána, nebo

b) žila-li s pojištěncem alespoň 3 léta před jeho úmrtím ve společné domácnosti a je-li matkou dítěte, které má nárok na sirotčí pensi po zemřelém pojištěnci.

(2) Je-li tu vedle oprávněné družky též žena, jejíž manželství s pojištěncem bylo rozloučeno a která má nárok na vdovskou pensi, platí obdobně ustanovení § 22, odst. 2 až 5. Jinak platí pro vznik, trvání a zánik nároku na pensi podle odstavce 1 obdobně ustanovení o vdovské pensi.

(1) Nárok na sirotčí pensi má dítě mladší 18 let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič invalidní (starobní) pense nebo měl-li na ni nárok. Nemanželské děti mají nárok na sirotčí pensi z pojištění otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí pensi po osvojiteli pouze tehdy, došlo-li k osvojení alespoň půl roku před nápadem pense osvojiteli nebo před jeho smrtí.

(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 18 let nebo nevlastní děti mladší 18 let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti nárok na sirotčí pensi, byli-li výživou převážně odkázáni na zemřelého pojištěnce.

(3) Nárok na sirotčí pensi mají i schovanci mladší 18 let po pěstounovi, byli-li u pěstouna vyživováni bezplatně alespoň půl roku před nápadem pense pěstounovi nebo před jeho smrtí a byli výživou převážně na něho odkázáni.

(1) Nárok na sirotčí pensi vzniká dnem pojištěncova úmrtí, po případě pozdějším dnem narození dítěte, a končí dokonaným 18. rokem věku nebo dřívějším provdáním nebo úmrtím dítěte.

(2) Po dokončení 18. roku věku lze vypláceti sirotčí pensi,

a) pokud dítě je pro duševní nebo tělesnou vadu nezpůsobilé k výdělku, nebo

b) pokud se dítě nemůže samo vyživovati, poněvadž se vědecky nebo odborně připravuje pro své budoucí povolání, v tomto případě však nejdéle do 24. roku věku.

(1) Sirotčí pense jednostranně osiřelého dítěte činí polovinu pense vdovské (§ 25, odst. 1 a 2).

(2) Sirotčí pense oboustranně osiřelého dítěte se rovná vdovské pensi (§ 25, odst. 1 a 2).

(3) Má-li dítě (§ 27) nárok na několik sirotčích pensí nebo důchodů z veřejnoprávního sociálního pojištění nebo z veřejných prostředků, přísluší mu jen nejvyšší z nich.

(4) Sirotčí pense jednostranně osiřelého dítěte se však vyměří podle odstavce 2,

a) nemá-li jeho matka nároku na vdovskou pensi z důvodu § 21, písm. a) nebo c),

b) má-li vdova po pojištěnci nárok pouze podle § 20, odst. 3 a pečuje-li o dítě.

Úhrn pense vdovské a pensí sirotčích bez zvýšení podle § 33 nesmí býti vyšší než pense invalidní (starobní) bez zvýšení podle § 33, avšak s výchovným na děti (§ 17), které požívají sirotčí pense. Jinak se poměrně snižují pense sirotčí.

(1) Není-li osob oprávněných podle §§ 20 až 22 nebo § 27, mají nárok na pensi pozůstalí rodiče pojištěnce, který v době svého úmrtí měl invalidní (starobní) pensi nebo by měl na ni nárok, jestliže byli výživou převážně na něho odkázáni.

(2) Pense rodičů činí čtvrtinu pense invalidní (starobní) bez zvýšení podle §§ 17 a 33. Jsou-li tu oba oprávnění rodiče, má každý z nich, pokud druhý je naživu, nárok ve výši osminy invalidní pense.

(1) Není-li rodičů oprávněných podle § 31, odst. 1, může býti sestře nebo dceři zemřelého přiznána pense ve výši podle § 31, odst. 2, jestliže byla v době jeho úmrtí starší 40 let, byla na zemřelého výživou převážně odkázána a zaměstnávala se po dobu nejméně 5 let před jeho úmrtím vedením jeho domácnosti.

(2) Výplata pense končí nápadem jiného důchodu z veřejnoprávního sociálního pojištění, poskytnutím zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných, sňatkem nebo vstupem do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost důchodového pojištění.

(1) Invalidní (starobní) pense a vdovská pense, sirotčí pense dítěte staršího 7 let, jakož i pense rodičů mohou se zvýšiti až o polovinu, je-li poživatel pense trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jiné osoby.

(2) Invalidní (starobní) pense může se zvýšiti až o polovinu, je-li bezmocná ve smyslu odstavce 1 manželka pensisty, která s ním žije ve společné domácnosti.