Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Předpisy o úrazovém pojištění platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, obdobně také o nemocech z povolání.

Za nemoci z povolání se považují nemoci vypočtené v seznamu, který je přílohou tohoto zákona, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku onoho druhu, který jest uveden v seznamu vedle té které nemoci z povolání.

(¹) Kde předpisy o úrazovém pojištění mluví o tělesném zranění, rozumí se tím při nemocech z povolání onemocnění takovouto nemocí, a kde mluví o smrti nastalé z úrazu, rozumí se tím smrt způsobená touto nemocí.

(²) Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění, je-li to však pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osoby pro případ nemoci nepojištěné, počátek neschopnosti k výdělku podle předpisů o úrazovém pojištění.

(³) Při nemoci z povolání záleží náhrada škody pojištěných osob v důchodu, který se poskytne osobě stižené nemocí z povolání počínajíc dvacátýmsedmým týdnem po počátku nemoci, po případě po počátku neschopnosti k výdělku podle předcházejícího odstavce.

(¹) Ošetřující lékař je povinen oznámiti onemocnění nemocí z povolání i podezření jejího vzniku jednak nemocnému, který mu toto oznámení musí písemně potvrditi, jednak nositeli veřejnoprávního nemocenského pojištění a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí.

(²) Nositel veřejnoprávního nemocenského pojištění je povinen oznámiti nositeli veřejnoprávního úrazového pojištění každý případ nemoci z povolání i podezření jejího vzniku do patnácti dnů po dni, kdy se o něm dověděl.

(¹) Je-li zjištěno, že u pojištěnce vzniká nemoc z povolání, nebo je-li obava, že nemoc z povolání se bude opakovati nebo se zhorší, bude-li pojištěnec dále zaměstnáván v podniku (§ 2), v němž by byl vydán takovémuto nebezpečí, je nositel úrazového pojištění povinen

a) poskytnouti mu, je-li toho třeba, nemocenské ošetření, po případě

b) učiniti vhodné opatření, aby pojištěnec mohl zanechati nebezpečného zaměstnání, a podrobí-li se pojištěnec, poskytnouti mu na vyrovnání újmy na výdělku nebo jiných hospodářských škod přechodný důchod až do poloviny plného důchodu, nebo jednorázovou dávku až do výše plného důchodu za půl roku.

(²) Požitek dávek uvedených v odstavci 1 se nedotýká nároku na důchod pro neschopnost k výdělku.

Postižený, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední, musí svůj nárok ohlásiti do dvou let ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno, že jde o nemoc z povolání (§ 2), nejpozději však do pěti let ode dne, kdy přestal skutečně pracovati v podniku uvedeném v příloze k tomuto zákonu. Pozůstalí po osobě zemřelé následkem této nemoci musí svůj nárok ohlásiti nejpozději do jednoho roku ode dne jejího úmrtí. Nároku však nemají pozůstalí po osobě, jejíž nárok jest podle věty prvé vyloučen.

Vláda může přiložený seznam nemocí z povolání doplňovati a měniti nařízením.

Tento zákon platí také pro obor úrazového zaopatření zaměstnanců, pokud byli zproštěni pojistné povinnosti.

(¹) Je-li pojištěnec stižen 1. ledna 1947 nemocí z povolání, za kterou by bylo poskytnouti odškodnění teprve podle tohoto zákona, je nositel úrazového pojištění povinen za podmínek § 2 tohoto zákona odškodniti i tuto nemoc z povolání, nastal-li pojistný případ po 30. červnu 1932. Nárok na odškodnění nutno uplatniti nejpozději do 31. července 1948, leč by lhůta podle § 6 tohoto zákona skončila teprve po tomto dni; jinak nárok zanikne.

(²) Odškodnění podle odstavce 1 se poskytne nejdříve od 1. ledna 1947. Novému rozhodnutí nepřekážejí dosavadní pravoplatné výměry.

Zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb., o odškodnění nemocí z povolání, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících a zákon ze dne 4. března 1942, č. 33 Sb. z., o odškodnění při nemocech z povolání, se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Příloha k § 2 zákona č. ... Sb.

Od počátku účinnosti zákona ze dne 1.června 1932, č. 99 Sb., o odškodnění nemocí z povolání, doplněného později vládním nařízením ze dne 25. února 1938, č. 36 Sb. a zákonem ze dne 8. dubna 1938, č. 78 Sb., na Slovensku pak posléze nahrazeného zákonem ze dne 4. března 1942, č. 33 Sl. z., byly často uplatňovány snahy, aby další nemoci z povolání byly zahrnuty do úrazového pojištění a aby zákon byl dále vybudován tak, jak toho vyžaduje vývoj doby. Těmto snahám vychází vstříc předkládaná osnova.

Poněvadž naše úrazové pojištění spočívá na zásadě pojištění podniků, platí i odškodnění nemocí z povolání pro podniky podléhající tomuto pojištění.

Osnova vychází v zásadě ze zákonné úpravy dosud platné, již prohlubuje a zdokonaluje zejména v těchto směrech:

1. V zájmu vyšší ochrany pojištěnců upravuje § 4 osnovy nově povinnost léčících lékařů oznamovati nemoc z povolání jakož i podezření z jejího vzniku, a to jednak pojištěnci, jednak nositelům pojištění a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí. Ustanovení toto bude v prvé řadě ku prospěchu pojištěnců, kteří, dověděvše se o své nemoci z povolání, mohou se včas domáhati odborného léčení. Nositeli úrazového pojištění a živnostenské inspekci se tím umožní přesná evidence a sledování nemocí z povolání a tím i včasná preventivní péče podle § 5 osnovy (viz č. 2) o pojištěnce ohrožené nemocí z povolání.

2. Zvláštní význam má ustanovení § 5 osnovy. Podstatná změna proti dosavadnímu stavu spočívá v tom, že se především ukládá nositeli úrazového pojištění povinnost zasáhnouti - ne jako dosud - až když již nastala porucha na zdraví, nýbrž již ve stadiu vznikání nemoci. Další podstatná zlepšení přináší osnova tím, že nositel úrazového pojištění je povinen poskytnouti pojištěnci stiženému nemocí z povolání - je-li toho třeba - potřebné nemocenské ošetření, při čemž v úvahu mohou přicházeti všechna opatření léčebné péče od ambulantního ošetřování až po poskytnutí zvláštní péče odborné. Tento předpis bude míti význam zvláště při kožních onemocněních z povolání, jejichž proces by mohl býti včasným léčebným opatřením buď zcela zastaven nebo aspoň značně zmírněn. Konečně se ukládá nositelům úrazového pojištění přímo jako povinnost poskytnouti pojištěnci stiženému nemocí z povolání určité odškodnění na vyrovnání újmy na výdělku nebo jiných hospodářských škod při změně nebezpečného zaměstnání. Tím se umožní pojištěnci, aby bez obav o svoji výživu a výživu své rodiny mohl ze zdravotních důvodů opustiti zaměstnání pro něho nebezpečné.

3. Protože není vyloučeno, že nemoc z povolání bude zjištěna delší dobu po opuštění podniku, v němž nemoc vznikla (pozdní silikosa a j.), poskytuje se postiženému zvýšená ochrana tím, že může uplatňovati nárok na odškodnění do 5 let (místo dosavadních 2 let) po tom, kdy přestal skutečně pracovati v podniku.

4. Zákon má míti dalekosáhlou zpětnou účinnost. Jeho výhod se má dostati nejen všem pojištěncům, kteří budou nemocí z povolání postiženi až po dni účinnosti tohoto zákona, nýbrž i pojištěncům stiženým takovouto nemocí již v době po 30. červnu 1932, trvá-li ještě. Odškodnění se tu však poskytne nejdříve ode dne účinnosti tohoto zákona.

5. Aby bylo vyhověno oprávněným přáním pojištěnců, byla ochrana úrazového pojištění rozšířena na další nemoci z povolání než dosud a na širší kruh podniků, v nichž se nemoci z povolání odškodňují. Stalo se tak navrženým novým zněním přílohy zákona. Kromě toho byly v seznamu provedeny některé změny z důvodu zpřesnění chemického názvosloví i textu. K jednotlivým položkám tohoto seznamu se poznamenává:

Dosavadní položka č. 6 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. slučovala v sobě onemocnění vzniklá jednak použitím uhlovodíků čistých (zejména jako rozpustidel), jednak použitím jejich sloučenin (nitro- a aminolátek aromatické řady) jako surovin a výrobků organického průmyslu. Tím se dostaly k sobě látky rozdílných fysiologických a chemických vlastností. Aby seskupena byla pod jednou položkou onemocnění způsobená čistými uhlovodíky, byly v položce 6 ponechány pouze čisté uhlovodíky řady benzenové a pod položkou 7 jsou pak zahrnuty nitro- a aminosloučeniny těchto uhlovodíků.

Poněvadž se halogenisovaných uhlovodíků právě tak jako benzenu používá jako technických rozpustidel a poněvadž tyto jsou také příčinou podobných nemocí jako benzen (na př. onemocnění jater), lze "onemocnění z halogenisovaných uhlovodíků" plným právem nově přičleniti do přílohy jako položku č. 8.

V položce č. 9 se zařaďují "onemocnění z dusičných esterů glycerinu a dusičných esterů jiných látek mastné řady" vyskytující se převážně v průmyslu třaskavinovém.

S ohledem na pokračující vývoj bojové techniky byl rozsah dosavadní položky č. 9 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. rozšířen na onemocnění způsobená bojovými látkami vůbec, tedy jak plynnými, tak i pevnými a kapalnými.

Novým zněním dosavadní položky č. 12 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. "onemocnění roentgenovými paprsky a radioaktivními látkami" má býti jasně řečeno, že kromě poškození způsobených roentgenovými paprsky jest přihlížeti ještě jen ke škodlivým účinkům způsobeným látkami radioaktivními (nikoli tedy také jinými energetickými paprsky na příkl. diathermií a pod.).

Poněvadž poškození roentgenovými paprsky a radiovými látkami může nastati již po jediném ozáření, není účelným mluviti, jak to činí dosavadní položka č. 12, o "onemocněních způsobených trvalými účinky atd." Dále jest účelným nahraditi znění "radiové paprsky a emanace", uvedené dosud v položce č. 12, pojmem "radioaktivní látky", poněvadž tento pojem je věcně širší a správnější. Pojem "radioaktivní látky" zahrnuje totiž všechny látky, jichž atomy jsou podrobeny spontánnímu zákonitému rozpadu, jako radium, thorium, mesothorium, polonium a surovinové produkty a výrobky obsahující tyto látky. Poškození vzniká nejen ozářením, nýbrž i vdechováním vzduchu a prachu obsahujícího emanaci (fibrosa plic).

Pokud jde o skupinu nemocí kožních, není účelným mluviti zde jako dosud položka č. 13 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. o "těžko zhojitelných ekzemech", poněvadž všechny ekzemy jsou prakticky nezhojitelné. Uvedené označení vedlo kromě toho často k obtížím, které dávaly praktickému použití zcela jiný směr, než jak bylo zákonodárcem zamýšleno. "Rakovina", uvedená v dosavadním znění v závorce, byla totiž ve skutečnosti označením pro ekzem, který byl vlastně příznakem začínající, ale diagnosticky dosud nepoznatelné kožní rakoviny, která jedině by byla měla býti odškodňována jako nemoc z povolání. Při výkladu těchto ustanovení v praxi, zejména v praxi soudní, byl však úmysl zákonodárcův, aby totiž byly odškodňovány jen "těžké, k rakovině vedoucí ekzemy", úplně přehlédnut, ježto byly odškodňovány i ekzemy, které nevedly vůbec k žádné kožní rakovině. Tím se praxe vzdálila od úmyslu zákonodárcova. Je proto účelným nově stylisovati znění dosavadní položky č. 13 tak, aby nedopouštěla rozdílného výkladu a při tom poskytovala pojištěnci žádoucí ochranu. To se děje navrženým zněním položky č. 16.

Vyskytují se často naopak velmi těžká kožní onemocnění, která dokonce nutí ke změně nebo k opuštění povolání, která však vznikají z jiných skutečností, než jsou uvedeny v dosavadní položce č. 13, a nejsou dosud úrazovými pojišťovnami odškodňována, jsou to zejména kožní onemocnění způsobovaná chlorem, chlorovým vápnem, alkaliemi (louhy), cementem, maltou atd. Nově vsunutou položkou č. 17 se tato mezera vyplňuje.

Současně se zavedením položky č. 16 se doporučuje nemoci z povolání uvedené v položkách č. 1 až 13 a č. 31 omeziti v tom smyslu, že odškodňovací povinnost ohledně kožních onemocnění při t. zv. profesionálních otravách se omezuje jen na případy, v nichž tato kožní onemocnění jsou známkou celkového onemocnění, podmíněného pronikáním škodlivých látek do těla; toto omezení by umožnilo, aby nepatrná a rychle mizící kožní onemocnění, nejsou-li současně průvodním zjevem celkového onemocnění ve smyslu položek č. 1 až 13 a č. 31, byla z odškodňovací povinnosti vyloučena a aby tím bylo zároveň zabráněno poměrně vysokým správním výlohám.

Odškodňují se zde i případy, u nichž stává klinicky odůvodněné podezření na rakovinu plic, způsobenou radiovými paprsky a radiovou emanací. Položka se přimyká k položce č. 14a) a 14b) přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z.

Jen z důvodů systematických přeřazuje se dosavadní položka č. 16 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. o infekčních nemocech přenášených lidmi do položky č. 19. Při tom se ve sloupci III rozšiřuje okruh podniků, v nichž se nemoc odškodňuje. Jde tu o všechny infekční nemoci, jejichž vznik předpokládá infekční agens.

Nemoci přenesené se zvířat na lidi byly v zák. č. 99/1932 Sb. a v zák. č. 33/1942 Sl. z. odškodňovány jako nemoci z povolání jen podle položky č. 15 (sněť slezinná) nebo č. 17 (vozhřivka) přílohy. V navrženém znění položky č. 20 přílohy uvádí se příkladmo celá řada nemocí zvířecích, jež mohou býti přeneseny na lidi. Je to nakažlivá žloutenka, Bangova nemoc, sněť slezinná, vozhřivka, červenka a j., jimiž se nahrazují infekční nemoci uvedené dosud v položkách č. 15 a 17. Příkladný výpočet doplňuje se pak ještě tularemií, jež rovněž může přicházeti v úvahu. Při tom se ve sloupci III uvádějí jako podniky pojištěné pro případ úrazu ony podniky, "v nichž jsou pojištěnci vydáni tomuto nebezpečí" (podle vzoru dosavadní položky č. 17).

Do nové položky č. 21 jest pojato "onemocnění vyvolané prací ve stlačeném vzduchu". Ve sloupci III je však třeba výslovně vypočísti podniky, v nichž má tato nemoc býti odškodňována, totiž podniky, "v nichž se používá kesonů (caissons) nebo potápěcích zvonů", aby snad judikatura nevybočovala v tomto ohledu z úmyslu zákonodárcova.

Podle znění dosavadní položky č. 18 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. byla povinně odškodňována jen onemocnění svalů, kostí a kloubů, nikoliv však cév a nervů, a to jen tehdy, byla-li nemoc přivoděna pneumatickými stroji nebo nástroji. Je proto nutno rozšířiti znění položky tak, jak navrženo, při čemž je třeba ve sloupci III uvésti jako podniky pojištěné pro případ úrazu "podniky, v nichž se používá takových nástrojů nebo strojů".

Onemocnění plic vyžadují s hlediska odškodnění nemocí z povolání zcela zvláštní pozornosti.

Nejprve nutno znění položky č. 24 upraviti terminologicky tak, jak navrženo, t. j. slovy "onemocnění dolních dýchacích cest a plic škodlivými účinky Thomasovy moučky" a ve sloupci III vyznačiti podniky pojištěné pro případ úrazu slovy "jež dopravují nebo zpracovávají Thomasovu strusku nebo zpracovávají, uskladňují nebo dopravují Thomasovu moučku". Proti nynějšímu stavu (dosavadní položka č. 20 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z.) se tím značně rozšiřuje okruh pojištěných podniků.

Do nové položky č. 25 se doporučuje zařadit "onemocnění dolních dýchacích cest a plic, způsobené hliníkovým prachem a prachem z hliníkových slitin (zaprášení plic hliníkem - fibrosa plic)", při čemž přicházejí v úvahu ty podniky, "v nichž jsou pojištěnci vydáni tomuto nebezpečí".

Ze znění položky č. 25 se podává, že se nečiní rozdílu, zda specifický vliv na dolní dýchací cesty a na plíce je vykonáván hliníkem jako čistým kovem nebo ve slitině, jako je na př. dural a pod.

Pro obor působnosti zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. jest konečně ještě nutno zavésti pod novou položkou č. 26 "onemocnění dolních dýchacích cest a plic z berylia a jeho sloučenin".

Dosavadní položka č. 21 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. vyžaduje zcela podstatného rozšíření, při čemž se přihlíží k znění položky č. 21 přílohy zák. č. 33/1942 Sl. z.

1. Zkušenost ukázala, že silikosa se vyskytuje také v celé řadě podniků v dosavadním sloupci III neuvedených a že má velmi nepříznivý vliv na tuberkulosu plic. Jest proto především nutno odstraniti ve sloupci III dosavadní omezení na 4 skupiny - na Slovensku na 2 skupiny - podniků a uvésti jako podniky pojištěné proti úrazu všechny podniky, "v nichž jsou pojištěnci vydáni tomuto nebezpečí". Při tomto rozšíření by tudíž nově přicházely v úvahu tyto podniky pojištěné pro případ úrazu: dobývání, zpracování a opracování všech hornin obsahujících křemen, a to jak vyvřelin (žula, rula, křemenný porfýr, diorit, gabbro a j.), tak naplavenin (droba, břidlice, opuka, volný písek), dále dobývání a zpracování ohnivzdorné hlíny (kaolinové doly, šamotky), sklárny, brusírny skla (vzhledem k broušení a leptání skla pomocí pískových dmýchadel) a j.

Jako směrnice pro odškodnění silikosy nemají býti jen koniotické změny v plicní tkáni, jež se projevují na röntgenologickém snímku silikotickými mozoly nebo uzly nebo obrazem "brokovitých plic" anebo "sněhové metelice" nebo hrubě síťovitou kresbou s uzlíky, roztroušenými buď stejnoměrně po celých plících nebo převážně ve středních plicních polích, nýbrž také funkcionální poruchy kardiopulmonálního systému, způsobené silikotickými změnami v plicní tkáni. Předpokládají se ovšem poruchy, které vyvolávají sníženou schopnost k práci. Tyto poruchy se zjišťují ergometricky a spirometricky, po případě jinými laboratorními methodami.

2. Dále jest třeba odškodňovati i onemocnění zaprášením plic (silikosu, siderosu), je-li spojeno s aktivní tuberkulosou plic (položka č. 28). Podmínkou odškodnění jest, že byly zjištěny na roentgenovém snímku silikotické změny a současně aktivní tuberkulosní změny plic. Neschopnost k výdělku se posuzuje podle celkového zdravotního stavu pojištěncova.

3. Do seznamu nemocí z povolání je nově pojato (položky č. 29 a 30) také onemocnění zaprášením plic prachem asbestovým (asbestosa) a onemocnění plic způsobené asbestovým prachem ve spojení s plicní rakovinou. Tyto nemoci se odškodňují u všech podniků, "v nichž jsou pojištěnci vydáni tomuto nebezpečí".

U položky č. 31 - dosavadní položka č. 22 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. - jest nutno sloupec III rozšířiti o podniky, v nichž se chromové sloučeniny vyrábějí a zpracovávají, takže sloupec III u této nemoci zní: "v nichž se tyto sloučeniny vyrábějí, zpracovávají nebo kde se jich používá". Sloupec II položky č. 31 se v označení nemoci nemění.

Sloupec III položky byl upraven podle položky č. 23 přílohy zák. č. 33/1942 Sl. z., jež byla rozšířena na podniky jiných odvětví, v nichž jsou zaměstnanci vystaveni nadměrnému hluku.

U položky č. 33 bylo z dosavadní položky č. 24 přílohy zák. č. 99/1932 Sb. a zák. č. 33/1942 Sl. z. "onemocnění těžkým šedým zákalem" vypuštěno slovo "těžkým". Při tom byl značně rozšířen okruh podniků, u nichž se nemoc odškodňuje.

Položka č. 35 byla zařazena proto, poněvadž v poslední době byl zjištěn větší počet případů onemocnění loketního nervu u brusičů skla, u nichž toto onemocnění vzniklo otlakem při broušení různých druhů skla.

Osnova nepřináší žádná břemena pro stát.